Tak a po celonoční pařbě dohráno. Výsledek? Mnohem lepší dojem než z prvního dílu. Tvůrci měli dva roky na vypilování chyb a jakoby četli moje výtky k jedničce. Ubylo nesmyslného respawnu (i když vetřelci se občas teleportují přímo mě za záda, to není jinak možný). Ukládat se dá normálně, bludiště se změnily ve víceméně lienární a smysluplné levely.

A je tu příběh! Samozřejmě nelze čekat nějaký oskarový scénář, ale kampaně jednotlivých postav se zajímavě prolínají, objevují se v nich stejné postavy akorát v jiných rolích a dojde i na parádní scénu z laboratoře, kterou si prohlédnete hned třikrát. A přesto jsou jednotlivé kampaně soběstačné, nezávislé a dějově si neodporují. Navíc tvůrci zařadili spoustu ingame animací, rozhovorů, naskriptovaných scén a je na to radost koukat.

Grafika se také za dva roky zlepšila a to snad o sto procent, takže bez problémů můžu říct, že hra vypadá skvěle i dnes. Všechny ty vesmírné lodě, cizokrajné planety, nehostinné kolonie i vypulírované stanice vypadají k sežrání, všechno se to krásně hýbe a akorát na animacích postav je vidět, že jde o rok 2001.

A hratelnost? Inu tvůrci poladili, vylepšili a překvapili (pravda občas i nepříjemně).

Začnu u vetřelce. Tady se moc nezměnilo. Vetřelec pořád umí rozsápat soupeře během vteřiny, nahoře a dole pro něj nic neznamená a zdraví si doplňuje žraním nepřátel. Přibyl brutální skok, který udělá ze soupeře kaši (když se trefíte), ubylo šílené bloudění a vetřelec se pohybuje v celkem reálných prostředích. Navíc první level si vyzkoušíte i hraní za facehuggera a poté za malého červovitého vetřelce, což je zas úplně jiný zážitek.

Predátor se moc nezměnil, ale tvůrci nám nedají nic zadarmo. Kdo čeká, že zapne modrý mód a bude lovit lidi, má smůlu. Zbraně dostáváme postupně, predátor se ze začátku musí spolehnout jen na kopí a zápěstní ostří (protože disk je na hovno a vrhači oštěpů brzy dojdou náboje). Po zajetí likvidujete vojáky dokonce jen ostřím. Ale samozřejmě se dočkáme a přijdou scény, kdy se z predátora stává smrtící stroj a likviduje nepřátele po desítkách. Z novinek mě potěšil doplňovač energie, což v kombinaci s doplňováním zdraví energií znamená skoro nesmrtelnost.

A nakonec mariňák. Mariňák má asi nejintenzivnější příběh. Nechybí překvapivá zrada, odříznutí od vlastní jednotky, opravdu intenzivní akce a celkem nečekaný konec. Vetřelci přichází odevšad, všude je tma, kterou prosvítíme jen drobnou baterečkou (noční vidění moc žere), stále se snažíte někam rychle dostat, kolem Vás se něco hroutí, padá nebo vybuchuje. Obzvláště na začátku si tvůrci hrají na horor typu "neviděné zlo" a docela se jim to daří. Aby to nebylo tak hutné, tak má mariňák spoustu nových hraček, některé k ničemu (pomalu brokovnice, zbytečná sniperka), některé výborné (rotačák, raketomet). Nejlepším pomocníkem je ale stále samozaměřující Smart Gun.

Celkově je AvP2 špičková záležitost, která napravila všechny chyby prvního dílu a nabídla prvotřídní akci.