Red Faction 2 jsem si nainstaloval se skřípěním zubů po dohrání jedničky. Pamatuju si, jak mě ta hra ukrutně nebavila a v roce 2003 jsem ji považoval za jednu z těch nehorších stříleček. Čas sice některé věci ohladil, ale spousta výtek zůstala jak je vidět z hodnocení 50%.
Hned na úvod Vás praští do očí odporná konzolová grafika. To se projevuje tak, že je všechno přebarvičkované, uhlazené, zbraně vypadají jak hračky, nepřátelé barevní jak z indického filmu (myslím to oblečení) a hlavně to všechno působí jako animáč a ne jak sci-fi.
Pak je tu příběh. Příběh je takový že skupina žoldáků je zrazena stalinistickým diktátorem Sopotem, a proto se ho rozhodnou sesadit. Jak už to bývá, v týmu Vás je šest, ale většinu práce uděláte sami, přičemž slavného diktátora sesadíte během pár misí, načež přichází ZVRAT a to že se Váš velitel rozhodne stát také diktátorem a Vy musíte sesadit i jeho. Je to zkrátka katastrofa a to nejen námětem, ale i dialogy a vším okolo. A kdybyste ho chtěli sledovat, tvůrci vám ukáží fakáče, protože otitulkované nejsou ani animace, ani rádiové vysílání. Pokud neumíte anglicky, netušíte kdo Vám co do rádia povídá a i když anglicky umíte, v zápalu boje nemáte čas to vnímat. A kde je spojitost s prvním dílem? Netuším.
No grafika a příběh není všechno, pustil jsem se tedy do samotné hry. První co mě rozzuřilo je nepřítomnost autosave, potažmo jakékoliv save. Hry, které natahují herní dobu checkpointy a tedy opakováním úseků mají z principu u mně vroubek a to i klasiky jako Far Cry. Není mi náct, abych měl čas trávit hodiny opakováním jedné mise.
No pak to kupodivu začne být celkem dobré. Mise jsou svižné, možná ještě svižnější než v jedničce, neustále se mění prostředí a jsou plné nepřátel. Na jejich likvidaci získáváte stále vymazlenější hračky. Nechybí výborný kulomet s granátometem či jeho vylepšená verze, která umí číst nepřátelské statistiky. Později se dočkáme pásového kulometu, rail-gunu (který jsem tentokrát moc nevyužil), několika sniperek, raketometů, přísavných bomb a tak dále. Kdyby to bylo málo, opět můžeme využívat nejrůznější vozítka a zatímco ponorka je pomalá a neohrabaná, jízda v brutálním mechovi nebo ultimátním tanku (s kulometem a dělem) nemá chybu.
Nepřátelé jsou lidi a něco jako nano-zombíci (neptejte se), jsou tupí až běda, ale je jich hodně a ke konci hodně vydrží. S tím je hra postupuje získáváte stále lepší zbraně, takže odolnější nepřátelé kucháte mocnou palebnou silou. Celý fyzikální dojem je ale divný, protože tuhost nepřítele spočívá v tom, že stojí, vy do něj kropíte a jemu to nic nedělá a najednou až má dost se zkrátka sesune k zemi. Hádám že je to dar z konzolí.
Nicméně jak jsem psal, mise mají spád, řežba je to slušná, často odemknete nějaký bonusový úkol, prakticky všechno je zničitelné a i přes všechny výtky jsem se docela bavil. Béčkově, ale bavil... celých 5 hodin. Po pěti hodinách totiž narazíte na hlavního šéfa, vykucháte ho, shlédnete slušnou animaci a konec. A to je málo... dohrát hru za den poctivé 10-15 hodinové pařby je OK, ale za 5 hodin to je výsměch všem co si hru koupili.
Hned na úvod Vás praští do očí odporná konzolová grafika. To se projevuje tak, že je všechno přebarvičkované, uhlazené, zbraně vypadají jak hračky, nepřátelé barevní jak z indického filmu (myslím to oblečení) a hlavně to všechno působí jako animáč a ne jak sci-fi.
Pak je tu příběh. Příběh je takový že skupina žoldáků je zrazena stalinistickým diktátorem Sopotem, a proto se ho rozhodnou sesadit. Jak už to bývá, v týmu Vás je šest, ale většinu práce uděláte sami, přičemž slavného diktátora sesadíte během pár misí, načež přichází ZVRAT a to že se Váš velitel rozhodne stát také diktátorem a Vy musíte sesadit i jeho. Je to zkrátka katastrofa a to nejen námětem, ale i dialogy a vším okolo. A kdybyste ho chtěli sledovat, tvůrci vám ukáží fakáče, protože otitulkované nejsou ani animace, ani rádiové vysílání. Pokud neumíte anglicky, netušíte kdo Vám co do rádia povídá a i když anglicky umíte, v zápalu boje nemáte čas to vnímat. A kde je spojitost s prvním dílem? Netuším.
No grafika a příběh není všechno, pustil jsem se tedy do samotné hry. První co mě rozzuřilo je nepřítomnost autosave, potažmo jakékoliv save. Hry, které natahují herní dobu checkpointy a tedy opakováním úseků mají z principu u mně vroubek a to i klasiky jako Far Cry. Není mi náct, abych měl čas trávit hodiny opakováním jedné mise.
No pak to kupodivu začne být celkem dobré. Mise jsou svižné, možná ještě svižnější než v jedničce, neustále se mění prostředí a jsou plné nepřátel. Na jejich likvidaci získáváte stále vymazlenější hračky. Nechybí výborný kulomet s granátometem či jeho vylepšená verze, která umí číst nepřátelské statistiky. Později se dočkáme pásového kulometu, rail-gunu (který jsem tentokrát moc nevyužil), několika sniperek, raketometů, přísavných bomb a tak dále. Kdyby to bylo málo, opět můžeme využívat nejrůznější vozítka a zatímco ponorka je pomalá a neohrabaná, jízda v brutálním mechovi nebo ultimátním tanku (s kulometem a dělem) nemá chybu.
Nepřátelé jsou lidi a něco jako nano-zombíci (neptejte se), jsou tupí až běda, ale je jich hodně a ke konci hodně vydrží. S tím je hra postupuje získáváte stále lepší zbraně, takže odolnější nepřátelé kucháte mocnou palebnou silou. Celý fyzikální dojem je ale divný, protože tuhost nepřítele spočívá v tom, že stojí, vy do něj kropíte a jemu to nic nedělá a najednou až má dost se zkrátka sesune k zemi. Hádám že je to dar z konzolí.
Nicméně jak jsem psal, mise mají spád, řežba je to slušná, často odemknete nějaký bonusový úkol, prakticky všechno je zničitelné a i přes všechny výtky jsem se docela bavil. Béčkově, ale bavil... celých 5 hodin. Po pěti hodinách totiž narazíte na hlavního šéfa, vykucháte ho, shlédnete slušnou animaci a konec. A to je málo... dohrát hru za den poctivé 10-15 hodinové pařby je OK, ale za 5 hodin to je výsměch všem co si hru koupili.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Dobře si zastřílíte
Proti: Příběh, konzolová grafika, nemožnost ukládání, krátké.