Že Lukáš Navrátil při tvorbě Tobyho nenašel inspiraci ve známé plošinovce Limbo by nedošlo asi jen člověku, který Limbo nikdy nehrál a nikdy o něm neslyšel. Sám autor se tím vůbec netají, a proč taky. Klon kladně přijaté hry není nikdy na škodu.

Jako malý rohatý človíček (aspoň myslím, že to jsou rohy) jsem se v poklidu procházel krajinou, ale náhle jsem spatřil dvakrát větší stvoření, jak unáší mého kamaráda. Ihned jsem se za únoscem rozběhl, ale brzy se mi ztratil z dohledu. A právě tady začalo mé putování.

Při procházení 21 levely docházelo k častým změnám prostředí a barvy pozadí, takže se nedostavoval stereotyp. Ten by se asi nedostavil ani tak, protože díky tomu, že jsem občas koukal Romče pod ruce, když Tobyho minulý měsíc hrála ona, trvalo mi dohrání asi dvě hoďky.

Ovládání je jednoduché a intuitivní, až na hádanky, k jejichž vyřešení bylo třeba použít myš, což v kombinaci s klávesnicí působilo u plošinovky trochu chaoticky. Vše se ale nakonec dalo zdárně dokončit a já mohl spatřit snad nejkratší titulky u placené hry.