Řekněme si upřímně, že všeobecně povědomí o První světové válce je prakticky nulové a zatímco každý běžný ignorant někdy slyšel o Hitlerovi a koncentračních táborech a tuší, kdo proti sobě stál v Druhé světové válce, tak o První válce se obecně ví pouze to, že byla. Příčiny jejího začátku se nedají shrnout do dvou vět, a proto se nikde neučí, není zde přítomen jasný symbol zla a není spjata s tolika profláknutými příběhy a událostmi, tudíž se o ní moc nepíše, netočí se o ní tolik filmů a dokumentů a počet herních titulů, zasažených do tohoto období, se pravděpodobně zastavil na jednociferném čísle, kdy kromě několika simulátoru typu Red Baron nebo Flying Corps Gold stojí za zmínku pouze skvělý The Last Express, který chaotickou dobu před vypuknutím války popisuje vskutku brilatně.

Tuhle neblahou bilanci se pokusili změnit autoři adventury Mata Hari, hry na motivy jednoho z nejslavnějších příběhu této lehce upozaděné války a řekněme si otevřeně, že právě námět je bez diskuze tím nejvýraznějším a možná i jediným výrazným kladem celé hry. Slavná špiónka Mata Hari, legendární tanečnice, podvodnice a kurtizána je ve hře více než přívětivě vykreslená jako nevinná blbka ve stylu Niny Kalenkov a už úvodní pasáž hry, ve které se Mata Hari "učí" být špiónkou mě svou neskrývanou tupostí málem dovedla k rychlé odinstalaci. Hra se nicméně v jejím dalším průběhu trochu zlepší a místy je i docela zábavná, ale samotná postava Maty Hari působí neživě a její motivace není vůbec vysvětlena. Kromě toho, většina špionážních úkolů má nechtěně komický nádech a vrcholem je poslední převlékací úkol, který dal vzpomenout na slavný "knír" v Gabriel Knight 3: Blood of The Sacred, Blood of The Damned. Trapně působí i zapojení Marie Curie, tvůrci asi potřebovali ještě jednu všeobecně známou postavu a místo tragického příběhu tak hrajeme hloupou uhlazenou adventuru z prostředí První světové války, které je ale dostatečně atraktivní na to, aby hráče udrželo až do konce hry. Ten se dostaví naštěstí poměrně brzy vzhledem k velmi nízké obtížnosti a hru není problém dohrát bez návodu.

Abych jen nekritizoval, Mata Hari se jako klasická jednoduchá point n` click adventura hraje příjemně a docela mě bavily i všechny arkádovité mezihry, byť například taneční mezihra vypadá opravdu hloupě a spíš než sexy taneční vystoupení připomíná záchvat deliria tremens. Grafika, hudba a dabing jsou na solidní úrovni, i když grafika je možná trochu sterilní a bez života. Matu Hari bych tedy doporučil jedině těm hráčům, kteří se zajímají o historii a osud hlavní postavy jim přijde natolik atraktivní, že jsou kvůli tomu ochotní hrát i jinak vesměs průměrnou hru.

Na závěr jedno menší zamyšlení. Autoři počítačových her obvykle nejsou zrovna lidé s velkým literárním, historickým a kulturním přehledem obecně, snad s výjimkou fantasy, sci-fi a komixu, nicméně především pro české tvůrce je to k dispozici vskutku světoznámý námět, že kterého by mohl být potenciální hit. Jedná se o jednu z nejslavnějších a nejpopulárnějších knih od českého autora a to právě z prostředí První světové války a fakt, že se o její zpracování do hry ještě nikdo nepokusil, je pro mě absolutně nepochopitelný a může jej vysvětlit skutečně pouze onen nedostatečný klasický literární rozhled lidí kolem herních studií. Kterápak kniha to asi bude?