Hrál jsem všechny díly..i ty spin-offy typu Liberation nebo Freedom Cry a četl i několik knih. Takže se považuji za fandu..sice ne tak ortodoxního jako v době Brotherhoodu, ale pořád fanda. Na třech amerických dílech (3, IV, Rogue...s Liberation čtyřech, ale tomu jsem moc nedal) mě vadilo, že se jde moc přímočaře na věc. Z hlavních hrdinů byl Rambo a ačkoliv nejsem extra příznivce stealth přístupu, přeci jen ho modlo být více. Ale hlavně se vytratilo ono pověstné assassínství, ten řád, ta mytologie, do které jsem se zbláznil v době před vydání trojky Hrdinové asasíny byli proti své vůli nebo na řád kašlali a když to byli fajn hry, nikdy jsem si k nim nevybudoval vztah jako s Eziem.
Unity se v tomto směru vrátilo do zajetým kolejí, nad Arnem opět stál řád s velmistrem, ovšem francouzský díl sužovaly jiné problémy. Nyní na scénu přichází klad Fryů a ačkoliv se opět jedná pouze o anglickou asasinskou buňku, přičemž dvojčata již dávno Asasíny jsou, je opět paráda se prohánět po nádherně vymodelanovém městě s tunou vedlejších úkolů a craftování. Po vzoru Gta můžeme přepínat postavami a stejně jako tam, i tady mají hrdinové striktně dané příběhové linky, kde můžeme hrát buď jen za Evie nebo jen za Jacoba. Co mě zpočátku překvapilo, byl od základu předělaný soubojový systém (vzhledem k tomu, že jsem rozehrál Syndicate těsně po dohrání Unity byl rozdíl o to markantnější), ovšem postupem času jsem si zvykl a byl s tím hodně spokojený. Hra Vám alespoň zpočátku brání zabíjet policisty s obušky, proti kterým si jednoduše neškrtnete a všichni mají svojí úroveň nezávisle na vás. Iritovalo mě také, že sourozenci mají každý svůj strom dovedností, který se liší pouze třemi unikátními schopnosti a každého si musíme jednotlivě vylepšovat, ovšem pak jsem také doznal názoru, že když se musí s přidělovanými body šetřit, je výhodné z jednoho (Evie má naprosto skvělou schopnost neviditelnosti) udělat mistra stínu a z toho druhého Ramba.
S tim souvisí i dvě naprosto skvělé novinky, tedy vystřelovací hák a kočáry. S hákem jsem si užil spoustu srandy už Dying light a jelikož už jsem se po zdech něco nalezl, rozhodně jsem změnu se kterou je cestování po střecháh mnohem rychlejší, uvítal. A když mluvíme o cestování, nic neurychlí cestování jako kočár (ani takzvané rychlé cestování, jelikož loadingy nejsou extra dlouhé, ale stále otravné), který se chová sice velice realisticky při srážkách (tedy hlavně ti tažní koně), ale jinak se jedná zcela jasně o velkou výhodu.
Celkově se jedná o mnohahodinovou anglickou taškařici, kterou je radost hrát a příběh je sice psán poněkud neoriginálně, ale o to více pobaví repliky dvou hlavních postav. Hodně mě potěšila linka ze současnosti, jelikož jsem jeden z mála, kdo to naprosto žral s Desmondem a sice nejsou hratelné (což mi nevadí, nijak extra jsem se v nich nevyžíval, ale skvěle to rozšiřovalo příběh), ale těch filmečků by mohlo být mnohem více..Tak snad příště. Pokud tedy už letos nebo až v Egyptě (pak tedy 2017) ...