Kamarád, obrovský nadšenec do StarCraft, mi řekl, že právě něj si musím, co nejdřív zahrát. Já, neznalec StarCraftu, jsem mu řekl, že nějakou tu strategii už docela potřebuju a tak jsem si tuto hru poctivě sehnal.
Výsledek? Nadšení, ale i zklamání, které umí snad jenom Blizzard. Strategie jako taková nemá chybu. To vlastně neměl ani rádoby středověký Warcraft. K tomu se prostě nemá cenu vyjadřovat. Legendy jsou i tak obě dvě. To, co mi ale činilo problém je samotný příběh.
Já jsem ten typ člověka, že jakmile si zvyknu na nějaký příběh, tak se s ním sžiju. Mám ale problém s tím, co dělá Blizzard. On chce ve svých příbězích ukázat výhody a nevýhody všech stran. Takže stejně tak jako ve Warcraftu jsem tady začal hrát za dobrou stranu, která mezi sebou měla sráče, jak to tak bývá. Jenže pak jsem dohrál kampaň a začal jsem hrát za nepřátelé, kteří se mě snažili přesvědčit, že zase takoví sráčové nejsou. I když i mezi nimi byli. S tím jsem ale už měl trošku problém. Vytvořím si určitý vztah k Terranům a pak hraju proti nim? No doprčic. To je přesně jako když jsem ve Warcraft 3 hrál za toho prince a pak se z něj stal temnej elf a byl z něj hajzl. Tohle mě fakt štve a na to jsou Blizzardi specialisti.
Jinak se jedná o naprosto skvělou strategii s takřka geniálním příběhem, který osobně nejsem schopný přijmout. Ale s tím se holt budu muset smířit.