U mě to je i trochu nostalgie. To byly časy když jsem si tuhle hru vybral jako plnou hru k předplatnému Levelu. Dal jsem jí přednost před takovými kusy jako Unreal, Hidden a Dangerous nebo Jagged Alliance 2. Ani jsem jí nedohrál a hru někde ztratil. Už ani nevím proč.

Na první pohled má hra docela obstojnou grafiku. Skvělou hudbu tvořenou uklidňující akustickou kytarou. Lábus tu byl v dobré formě. Jenom by to chtělo ještě alespoň jeden ženský hlas. Humor mě i někdy trochu pobavil. Nikdy je trochu trapnější. Jako třeba slon, co z ničeho nic přeběhne po poli. Snaží se to mít takový ten ztřeštěný nádech.

Pár zákysů jsem tu měl. Třeba jsem přehlídl nějakou aktivní věc nebo odbočku. Ano, každou obrazovku to chce důkladně prošmejdit kurzorem. Nebo řešení hádanek typu: Dej koni seno a utrhni mu kus houně. Tak seno jsem mu dal, ale ocas jsem nějak přehlídl, protože ke mě kůň stál čelem. Ani by mě to nenapadlo. Takovýhle maličkosti se dají tím kurzorem snadno přehlédnout. Nelogických věcí je tu bohužel víc.

Hlavní problém havrana je jeho obsah. Je to dost malý. Žalostně malý. Hru jsem hrál dva dny ve volných chvílích v práci. Pamatuji si, že v době vydání hra stála 500. To za to dát, tak si ukroutím hlavu. Kdyby tu alespoň bylo nějaké strhující finále. Nějaká filozofická myšlenka tu je. Bohužel ale zdaleka nic takového, kvůli čemu by průměrně vzdělaný člověk měl změnit svůj pohled na život.