Od autorů velmi povedené hry TimeShift jsem čekal akci v podobné kvalitě, bohužel jsem se nedočkal. Příběh je velmi slušný, ačkoli to tak na počátku nevypadá. Jedná se o vykrádačku knihy Nonstop, zkušeně zavede hráče někam úplně jinak, aby pak předvedl kvalitní zvrat, který vysvětlí do té doby dost nepochopitelné a zdánlivě nesmyslné mechanismy, točící se kolem gravitace.
Nicméně u akční hry mě příběh nijak zvlášť nezajímá, důležitější jsou herní principy a tady už Inversion značně pokulhává. Herní doba (naměřená Steamem) činí na Normal (dva boss fighty jsem kvůli jejich extrémní blbosti dělal na easy, ale to je vedlejší) celých šest hodin, z čehož asi hodinu navíc zabírají animace. Až na výjimky, které se bezprostředně týkají příběhu, animace naprosto zbytečné.
Hlavním tahákem Inversion jsou hrátky s gravitací. Gravitaci můžete snižovat (tím nepřátele vymrštíte do vzduchu) či snižovat (tím je srazíte na zem). U řadových nepřátel maximálně zbytečná věc, postřílet je musíte tak jako tak, protože dokud je nezastřelíte, tak gravitace negravitace palbu opětují vesele dál. Ani kvůli likvidaci krytů nemá smysl nic podobného využívat, protože nepřátelé se sice kryjí, ale většinou (s výjimkou situací, kdy jsou opravdu daleko) vždy tak, aby se stejně dali zasáhnout (včetně sniperů, sniperku jsem použil na jediném místě ve hře). Rozumných hádanek, založených na gravitaci, je zejména oproti TimeShift a jeho hrátkám s časem opravdu málo.
Další vychytávkou měly být oblasti s nulovou gravitací, ve kterých se musíte přemístit z jednoho místa na další sérií několika přesunů. Místa, na která se lze přesouvat, se ovšem zaměřují značně nešikovně. Díky špatně fungující detekci se občas stane, že se pokusíte "přeletět" na další místo bez jeho zaměření a zůstanete trčet ve vzduchu, což v nepřátelské palbě začně potěší. Případně dvě minuty ručkujete kolem ostrůvku, abyste konečně našli místo, že kterého se pět metrů vzdálený východ konečně zaměří.
Poslední legrace jsou boss fighty. Jelikož autorům po pár hodinách hry došly nápady, tak si jeden střihnete v průběhu hry dvakrát a další dokonce čtyřikrát. Osobně mi boje s bossy, založené na jejich občasné nezranitelnosti a nekončném přívalu nepřátel, přišly vždy nesmírně tupé, nejinak je tomu zde. Blbost posledního boje, kdy si hlavní záporák odbíhá neustále regenerovat štíty a kde Vám náboje prostě nemůžou nedojít, už byla opravdu výrazně mimo.
Našlo by pár dalších drobností v momentech, kdy chcete udělat cokoli jakkoli odlišně od jednoho jediného způsobu, který měli autoři na mysli. Ačkoli je možné nepřátele ve střílnách trefit střelbou vedle kovového štítu, tak jim to nic nedělá, prostě máte za úkol flankovat, tak se bude flankovat. Na jednom místě je možné nepřátele nejdříve postřílet a pak se před neexistující střelbou krýt pomocí pojízdných vozíků (přejít těch deset metrů po vystřílení nepřátel běžným způsobem opravdu nejde).
Nápady autoři měli, ovšem jejich provedení je na čtverku. Inversion prohrává rozdílem třídy i s tak průměrným kusem, jako je velmi podobný Dark Void.
Nicméně u akční hry mě příběh nijak zvlášť nezajímá, důležitější jsou herní principy a tady už Inversion značně pokulhává. Herní doba (naměřená Steamem) činí na Normal (dva boss fighty jsem kvůli jejich extrémní blbosti dělal na easy, ale to je vedlejší) celých šest hodin, z čehož asi hodinu navíc zabírají animace. Až na výjimky, které se bezprostředně týkají příběhu, animace naprosto zbytečné.
Hlavním tahákem Inversion jsou hrátky s gravitací. Gravitaci můžete snižovat (tím nepřátele vymrštíte do vzduchu) či snižovat (tím je srazíte na zem). U řadových nepřátel maximálně zbytečná věc, postřílet je musíte tak jako tak, protože dokud je nezastřelíte, tak gravitace negravitace palbu opětují vesele dál. Ani kvůli likvidaci krytů nemá smysl nic podobného využívat, protože nepřátelé se sice kryjí, ale většinou (s výjimkou situací, kdy jsou opravdu daleko) vždy tak, aby se stejně dali zasáhnout (včetně sniperů, sniperku jsem použil na jediném místě ve hře). Rozumných hádanek, založených na gravitaci, je zejména oproti TimeShift a jeho hrátkám s časem opravdu málo.
Další vychytávkou měly být oblasti s nulovou gravitací, ve kterých se musíte přemístit z jednoho místa na další sérií několika přesunů. Místa, na která se lze přesouvat, se ovšem zaměřují značně nešikovně. Díky špatně fungující detekci se občas stane, že se pokusíte "přeletět" na další místo bez jeho zaměření a zůstanete trčet ve vzduchu, což v nepřátelské palbě začně potěší. Případně dvě minuty ručkujete kolem ostrůvku, abyste konečně našli místo, že kterého se pět metrů vzdálený východ konečně zaměří.
Poslední legrace jsou boss fighty. Jelikož autorům po pár hodinách hry došly nápady, tak si jeden střihnete v průběhu hry dvakrát a další dokonce čtyřikrát. Osobně mi boje s bossy, založené na jejich občasné nezranitelnosti a nekončném přívalu nepřátel, přišly vždy nesmírně tupé, nejinak je tomu zde. Blbost posledního boje, kdy si hlavní záporák odbíhá neustále regenerovat štíty a kde Vám náboje prostě nemůžou nedojít, už byla opravdu výrazně mimo.
Našlo by pár dalších drobností v momentech, kdy chcete udělat cokoli jakkoli odlišně od jednoho jediného způsobu, který měli autoři na mysli. Ačkoli je možné nepřátele ve střílnách trefit střelbou vedle kovového štítu, tak jim to nic nedělá, prostě máte za úkol flankovat, tak se bude flankovat. Na jednom místě je možné nepřátele nejdříve postřílet a pak se před neexistující střelbou krýt pomocí pojízdných vozíků (přejít těch deset metrů po vystřílení nepřátel běžným způsobem opravdu nejde).
Nápady autoři měli, ovšem jejich provedení je na čtverku. Inversion prohrává rozdílem třídy i s tak průměrným kusem, jako je velmi podobný Dark Void.
Star Wars: Episode I - Racer
Pro: příběh, nápady
Proti: málo reálného využití gravitace, špatné řešení "zero G" oblastí, boje s bossy