Velmi povedený MoH, s nadprůměrným Spearheadem končí svou pouť poněkud méně povedeným Breakthrough. Začátek vypadá více než slibně – atraktivní prostředí pouště uprostřed písečné (leč mírné) bouře, vojáci v maskách (ale vy ji nemáte, vy dýcháte žábrama) a hratelnost, na kterou jsme byli zvyklí. Prostě paráda.

Někde uprostřed hry, někde kolem Itálie, se to zlomí. Lékáren je málo, nábojů ještě méně a zbraně padlých nepřátel mizí v momentě jejich smrti. Takhle měnit pravidla téměř na konci série, to se přece nedělá!

Než jsem si na tuto skutečnost zvyknul a přistoupil na ni, uběhlo několik naštvaných výkřiků a skřeků plných frustrace. Vrátil jsem tak se do dob před deseti lety, kdy jsem se rozčiloval u her. Příjemný exkurz, i když si stojím za tím, že od tvůrců to přeci jen byla trochu podpásovka.

Velký zápor vidím také v tom, že docela dost času strávíte na korbě jedoucího auta nebo v kulometném hnízdě, v obou případech pálíte z kulometu jako smyslů zbavený po nekonečné smršti přibíhajících/přijíždějících vojáků – kdyby Němci skutečně měli tak početné vojsko, tak dneska mluvíme německy. Počty enemáků jsou opět předimenzované, jak tomu bylo na konci původní hry. Po střídmém Spearheadu zklamání.

Zmíněné zápory ovšem nemění nic na jasných kladech hry – prostředí, gameplay (i když pozměněný) a atmosféra. Zmínit ještě musím demolici budov, která je sice předem daná, ale působí to velice impozantně a uvěřitelně.

Jsem tedy velice rád, že jsem se po deseti letech dostal k těmto dvěma datadisků a mohl si je tak poprvé užít. Oba jsou rozhodně sympatickým rozšířením vynikající MoH, ale Spearhead přeci jen vede.