Krátká, překvapivě dobře hratelná adventura s minimalistickým příběhem. Titul s názvem Ib se veze na vlně dnes poměrně populárních, hororově až surreálně laděných hříček, jenž se obvykle vyznačují mnohdy až přílišným tlačením na pilu, vyplývajícího z podání převážně amatérských tvůrců. A to, co by v komerčních hrách bylo často odsuzováno či přejito bez zájmu, zde tvoří základní páteř díla. Stejně jako řada dalších (předně Yume Nikki, či její následovníci a napodobitelé), i Ib si tak získalo v užších kruzích kultovní statut spojený s více či méně povedenými fanarty, ačkoliv není finální verze venku ani jediný rok.

Dvouhodinová prohlídka muzea je sama o sobě velmi zajímavým zážitkem, pro dívku Ib to však bude platit dvojnásob. Po zběžné prohlídce prvního patra umění zmizí rodiče, průvodci, návštěvníci... všichny živé bytosti, a Ib zůstává sama; nedlouho. Nezklame ani závěrečné rozuzlení, což není u freeware/indie her běžnou praxí. Stejně jako to, že je vše optimálně vyladěno – od menších logických problému po akčnější pasáže. Samotnou zmínku si zaslouží nadstandardní soundtrack, který jako například u hry To the Moon tvoří polovinu atmosféry.

Když hru Ib srovnám se západními alternativy, shodou okolností také z tohoto roku, Home a Lone Survivor, tak freewarovka z japonska na nepříliš populárním enginu vítězí na většině z front. Zvláště těch, jenž se týkají kreativity.