Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Pamatujete si ještě Revenanta z roku 99? Rok před Diablem 2 a přesto na řadě frontách lepší, leč nedoceněn. Byť jsem měl Diablo 2 hodně rád, už tehdy jsem rozuměl těm stížnostem, že je to jen clickfest. Tupé click click click. A Revenant z toho stínu vystoupil. Mohli jste se hýbat klávesnicí, dělat kotouly, útoky vést z různých stran a útoky řetězit do různých komb, které jste se museli naučit. A tím nemyslím jako v Matrixu, ale opravdu umět posloupnost kláves (pokud se dobře pamatuji). Do toho systém runových kouzel, které nebyli jen další ability. Krásná grafika, 3D postavy, originální příběh s neortodoxním hrdinou s osobností…

Proč toto vše píšu? Protože uplně stejně se snaží i Victor Vran vymanit z termínu „diablovka“. Ovládání je svižné a responsivní, k úhybovým kotoulům přibyly i skoky a dokonce výskoky o zeď. Ono to takhle v písmenkách nemusí moc vyznít, ale jsou to nebe a dudy, ovládat postavu obratně klávesnici a myší cílit útoky, na rozdíl od neustálého Diablovského klikání, kam má postava prostě dojít. Představte si, že byste hráli jsou oblíbenou fps a místo agilního běhu, úhybů, slidů a krytí, byste prostě jen nudně ukazovali, kam má postava dojít.  Přesně tak absurdní ten rozdíl oproti Diablu opravdu je. Victor zde vyhrává na plné čáře.

Osobně mi vyhovuje, že se tu nejede na trapnou matematiku a na do nekonečna rostoucí čísla. Nikde neuvidíte ten do očí bijící trapný nešvar, kdy po světě pobíhají nepřátelé LVL 30, jejichž smrt jim přinese jen zbraň, která má u útoku místo 10 třeba 5000 a nebo rovnou milion :D Tady je prostě potvora potvora, její síla je určena tím, co umí. Pokud jí na začátku jen tak tak zabijete, na konci jich kosíte 10 zaráz. Nebude se po světě najednou pohybovat stejná potvora s uměle zvýšenými čísílky jen proto, že jí nad hlavou svítí kouzelné LVL X. To je jeden z nejhorších designérských přešlapů.

Pokud jde o zbraně, zde se vždy pohybujeme v desítkách a čísla spíše slouží jako rozdíl mezi ostatními zbraněmi. Což je ale trochu nepřesné, protože ostatní zbraně se od sebe odlišují přesně tím, čím by měli – svými schopnostmi. Každá zbraň se používá tak jinak, že doslova mění hratelnost. Meč, kladivo, rapír, brokovnice, „granátomet“ … Ne jenom, že každý typ zbraně má vlastní ability, ale samotné používání zbraní se liší.
Když si vzpomenu, jak v Diablu 3 zbraně vůbec nebyli zbraně, ale jen nějaká abstraktní položka s anonymním číslem, které sloužilo jako multiplikátor pro vaše ability. Absurdní  Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc se mi hnusí systém jasně navržený na neomezené škálování, místo aby se soustředil na samotnou hratelnost.

Velice osobité je pak namluvení „Geraltem“ ale i Andrew Wincott jakožto „vypravěče“. Neuvěřitelně to oživuje hru, která oplývá dost béčkovým příběhem. Což je asi tak jediná nevýhoda celé hry spolu s faktem, že musíte vědět, co lze od hry čekat. Pokud se chcete aktivně odreagovat, neřešit matematiku, čísílka, ale spíš styl a přesto mít další komplexní možnosti (karty osudu, „crafting“, obleky, potiony, …), Victor Vran bude skvělou zábavou.
Pokud máte rádi Diablo právě pro tu jeho obsesi na předměty, je to v pořádku, ale to zde nenajdete.

Pro: dabing; svižná a variabilní soubojový systém; výzvy (nepovinné); nemá negativa Diabla - LVL nepřátel, do milionů stoupající čísílka, grind

Proti: příběh; nižší produkční hodnoty;

+16
  • PC 65
Victor Vran, jak já infantilně říkám, Viktor Vrána se dá slovy prostými popsat jako věrný bratr originální klasiky jménem Diablo. Nejsou zde přítomny dlouhé a nepřehledné větve vývoje postavy ani hromada statistik. Zde při každém level upu dostanete na výběr ze tří odměn, vyberete si kartičku, kouzelnou runu, truhlu, bum! A pokračujete v kosení démonů. inventář je jednoduchý a přehledný. Celá hra je koncipována tak, aby vás nepřehlcovala a nechala si vás užívat genocidu arachnidů, duchů, kostlivců či jiné havěti, která bude po vašem dohrání nejspíše pod ochranou AOPK.

Hratelnost je čistě akční, diablovská. Na rozdíl od hromady jiných odnoží má však Victor pár výbušných lektvarů, tedy es ve svých rukávech. Tím prvním jsou zbraně a jejich odlišnost, které mají v boji. Každá z určitých skupin (meče, rapíry, kosy, brokovnice, granátomety) má odlišné vlastnosti, konkrétně dvě, přičemž lze rychle přepínat mezi dvěma zbraněmi, které máte ve slotech. Kosa například dodává Viktorovi schopnost se s kosou roztočit jako nadopovaná káča a tak všechny kolem sebe tímto instrumentem pro sklízení obilí a travin nepříjemně polaskat. Jednotlivé skupiny se pak klasicky barevně dělí v závislosti na jejich cennosti.
Tím druhým esem je schopnost uhýbat nejen kotouly ale dokonce i skákat a odrážet se od zdí, což rozhodně nelze podceňovat. Tato nevšední schopnost vám vskutku může zachránit vaší cennou kůži. Tyto dvě podstatné aspekty Viktora odlišuji. Celé to má hodně plynulou dynamiku, příjemně se to hraje a hlavně pohodlně ovládá.

Je tu nějaký příběh, ale upřímně jsem mu nevěnoval mnoho pozornosti. Co však dokáže upoutat je Viktorův vnitřní hlas, jehož sarkastické poznámky šmrnc mají. Viktor na něj však nijak nereaguje, což dokazuje, že dlouhá samota a neustálé fetování lektvarů může mít nechválihodné následky na lidskou mozkovnu. Viktora Vránu dabuje Geralt.....opravdu, to nevíte, že bílý vlk má jako bokovku hlasové (ne)herectví?



Jediná výtka, kterou bych měl je respawn nepřítel na místech, které jste již vybílili. A variabilita potvoráků také není kdovíjak úctyhodná. Avšak hlas v mé hlavě říká. "Je hezké si zahrát něco, u čeho nemusím moc přemýšlet. Já si orazím a ty, Honzo, ty se pobavíš. Jaká to dokonalá symbióza, hehe"

Moc pěkná a hlavně překvapující odreagovačka s příjemnou hudbou, jenž jsem sehnal za pár babek.

Dohráno za 17h 5M 51s

Pro: Plynulost, přehlednost, unikátní mechanika zbraní spojené s možností skákat, výborná odezva M+K

Proti: Občasné pády snínku za sekundu, Vikror zní a přemýšlí jako Geralt, málo druhů neprátel.

+11
  • PC 90
Rubačka Victor Vran byla pro mě velkým a hlavně pozitivním překvapením. Původně jsem dle zasazení a komentářů na GOGu čekal kopii The Incredible Adventures of Van Helsing, ale mýlil jsem se. Pravda, styl, rozhovory s "duchem" a hlavní hrdina - lovec démonů k tomu hodně vybízejí, herní mechaniky jsou nicméně naprosto odlišné. Řekl bych, že se tu ani nedá mluvit o akčním cRPG jako spíš o čistokrevné hack'n'slash. Skákání, dokonce wall-jumping, uhýbání a měnitelnost stylu hraní kdykoli během hry podle chuti, to vše tu nalezneme. Pro mě celkem svěží vítr, neboť i přes znatelný vývoj postavy a bytelný gear systém stále dost záleží na hráčově umění a nic vám nebrání po několika neúspěšných pokusech u bosse přeměnit svého kladivobijce na elegantního kouzelníka. To je možné díky pouze jednoslotovému brnění, určujícímu v podstatě styl hraní a pak také destiny-cards, které vám dávají rozličné buffy a schopnosti. Herní příběh mi přišel docela zajímavý, ikdyž je dost diablo-like a délku dohrání hlavní linie, 10 hodin, hodnotím taky pozitivně, jelikož se hra nezačne přejídat. Přeci jen se nejedná o aaa titul a tak prostředí není až tolik variabilní. To ovšem neznamená, že se tu nenechá strávit opravdu hodně času a to zejména díky systému výzev na každé mapě a taky tzv. hexů, pomocí nichž přidáte hře podle chuti na tuhosti. Jediné, co mě na Victorovi trochu mrzelo byly lehké frame-dropy a asi dva pády hry zrovna v dosti nevhodných situacích. Hlas Geralta a všudypřítomné džouky to ale i tak vyvážily a po dohrání se mi na xichtě rozlévá výraz blaženosti.

Pro: lehká měnitelnost stylu hraní, vtípky, perfektní odezva na m+k i páčkovadle

Proti: sem tam pokles snímkování, nějaký ten pád

+19