Vector

Nevím, co to vypovídá o Vectoru coby samostatné hře, když všechno dobré, co o něm můžu říct, nejsem schopná formulovat jinak než jako kvalitativní vymezení vůči mnohem známějšímu a slavnějšímu Mirror’s Edge, ale boha jeho, ten rozdíl je jako noc a den. Prvním plusem je samozřejmě tempo a plynutí: jelikož zastavit zde prostě nemůžete, nikdy se nestává, že by se hra zadrhla na místě jak porouchaný gramofon, protože byste si neoddiskutovatelně potřebovali dát pauzu na kafe, v klidu se pokochat okolím a pečlivě si rozmyslet, jak překonat tu kterou překážku, kde ta překážka vlastně je a kudy máte vůbec směřovat. S tím úzce souvisí i ovládání: kvůli výhradnímu spoléhání na šipky působí Vector ze začátku příjemně oddechově, nakonec se ale ukáže, že právě primitivní ovládání umožňuje soustředit se na správné načasování pohybů a zdařilé zdrhání, které neskončí na jednotce intenzivní péče – ač totální neznalec volného běhu, troufám si tvrdit, že tohle ho vystihuje podstatně víc než zahlcenost klávesovými zkratkami, které si hráč marně snaží vybavit, a tudíž neustále padá ze střechy, proklínaje svou volbu profesní dráhy.

Potěší, že přístup do dalších úrovní je podmíněn dosažením minimálního počtu hvězdiček v úrovních předchozích, a tedy se výslovně počítá se snahou o sebezlepšení. Přirozeně to s sebou nese hodně opakování, to ale není frustrující, protože systém je nastaven velice férově: vy jako hráč víte, co máte udělat, kde a kdy, a váš úspěch či neúspěch závisí čistě na schopnosti si vše načasovat, pamatovat si trať před sebou, a tedy se ve správnou chvíli rozhodnout, zda skočit, sklouznout nebo se překulit, odkud, jak potřebujete přistát, atd; žádné podlosti, žádné triky, vše je přímočaré, a vy to buďto máte natrénované a uspějete, anebo ne. A jak jinak, nelze nevychválit realistické „souboje“: dostaňte se k tomu opancéřovanému fašounovi příliš blízko a půjdete automaticky k zemi. Po ustavičném opakování ze své podstaty debilních bojových sekvencí z ME , které významně zvyšovaly mou potřebu vraždit, se jednalo o učiněný balzám na duši, takže jednoznačně největší plus.