Večerníčku, hop! je arkáda od vývojářů z České televize, v níž hráč ovládá postavičku Večerníčka. Ten zrovna slaví padesáté narozeniny, ale k narozeninovému dortu se musí proskákat vzhůru pomocí nevelkých plošinek. Ty jsou buď pevné, pohyblivé, mizející nebo skleněné, na nichž se Večerníček neudrží.
Při skákání je třeba dávat pozor na hvězdy, které při dotyku ukončí hru stejně, jako když se hráč netrefí na plošinku. Lze využít také tří dopravních prostředků. Při nasednutí na jednokolku Večerníček provede jeden mohutný skok, při nasednutí na houpacího koně tři a autíčko Večerníčka automaticky přenese o značný kus cesty vzhůru. Po stranách obrazovky jsou scény z jednotlivých večerníčků od toho úplně prvního (Kluk a kometa 1965), až po ten nejnovější, co se výročí týče (třetí série Štaflíka a Špagetky 2014).
Jumas
Arkády beru jako okrajový žánr, který zrovna dvakrát nevyhledávám. Ani nevím proč jsem si vlastně Večerníčku, hop! pustil, ale když už jsem s tím skákáním začal, nemohl jsem skončit dříve, než se dostanu až na ten nejvyšší stupínek.
Hodně mi pomohlo autíčko, jednokolka a houpací kůň jsou také fajn, ale takový vliv na hru nemají. Občas jsem proklínal pohyblivé či mizející plošinky, které měly tendenci uhnout přesně ve chvíli, kdy jsem na ně chtěl vyskočit. A ty zpropadené hvězdy mi také často hrály na nervy.
Na konci celé cesty byl dort na oslavu padesátiletého (teď už šedesátiletého) výročí Večerníčku a nic víc. Ozve se jen „Večerníček oslavuje“, a to je prostě úplně vše. Pokusů k dokončení jsem potřeboval tak dvacet, takže jsem si přeci jen ten konec užil, protože ten pocit zadostiučinění stál za to.
Hodně mi pomohlo autíčko, jednokolka a houpací kůň jsou také fajn, ale takový vliv na hru nemají. Občas jsem proklínal pohyblivé či mizející plošinky, které měly tendenci uhnout přesně ve chvíli, kdy jsem na ně chtěl vyskočit. A ty zpropadené hvězdy mi také často hrály na nervy.
Na konci celé cesty byl dort na oslavu padesátiletého (teď už šedesátiletého) výročí Večerníčku a nic víc. Ozve se jen „Večerníček oslavuje“, a to je prostě úplně vše. Pokusů k dokončení jsem potřeboval tak dvacet, takže jsem si přeci jen ten konec užil, protože ten pocit zadostiučinění stál za to.
Pro: Večerníček, autíčko
Proti: nijaký konec