Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Interaktivní hodnotící systém™ uvnitř!

Kvalitní port si žádá čas. Třeba více jak šest let, to se ví. Důležité ale je, že Valkyria Chronicles nakonec porušila svůj slib věrnosti s PlayStation 3 a spustila se s Windows. Pro začátek však stačí říct, že čas nezanechal na této hře žádné šrámy, ať už grafické nebo hratelnostní.

Dva odstavce informací o hře:

Hlavní postavou je mladý student snící o učitelské profesi, který se po začátku války ne nepřipomínající variaci na druhou světovou válku stane velitelem 7. roty domobrany Gallie, fiktivního státu uprostřed mocenského souboje mezi Imperial Alliance a Atlantic Federation. Sám sedne do útrob tanku Edelweiss a bude velet a dávat příkazy třeba raketometčíkům, ženistům, odstřelovačům a dalším. Tuhle práci ale budete obstarávat už vy, nebojte se, tato hra není film. Avšak to je poněkud smělé tvrzení. Hra obsahuje více filmečků, intermezz a psaného materiálu než samotného hraní. Když se k tomu připočte fakt, že některé mise jsou opravdu krátké a odehrajete je během deseti minut, Valkyria Chronicles z toho vychází v tomto ohledu jako poměrně slušný ekvivalent série Metal Gear Solid.

Hra obsahuje 18 kapitol, v každé z nich je alespoň jedna bitevní mapa (někdy i dvě) a spousta příběhu, který je servírován hráči v podobě listování v knize a reportáží novinářky Irene Koller, rozené Ellet (to je důležité). Postupem času si za zkušenostní body budete vylepšovat jednotky v rotě, kupovat důležité upgrady pro svou pěchotu i tank, aby byli schopní postupujících různorodých misí, které jsou častokrát velice zábavné. Čeká na vás třeba zběsilé ustupování před obřím juggernautem, jehož trajektorii musíte odvést na jinou cestu, dobývání mostu drženého nepřítelem, vyhýbání se minovým polím, obrana důležitého úseku nebo otevření tří vrat pro průjezd vlaku přetékajícího výbušninou. Ovšem nejčastěji mise končí zabráním hlavního nepřátelského stanu.


Dost suchých keců! Co můj vlastní názor?

Nejlepší na této hře je bezesporu to, že si ji mohou užít jak strategičtí panicové, tak i ostřílení Rosenbergové tohoto žánru. Sám se řadím do první skupiny, i když lucišsky se nazývám skoro panic, a s drtivou většinou misí jsem žádný problém neměl. Valkyria Chronicles je ale i dost komplexní, jelikož jednotliví vojáci mají své silné (dvojitý pohyb, větší odolnost proti nepřátelské střelbě, chtít se předvést před opačným pohlavím), ale i slabé (různé alergie, fobie, nechutě) stránky, nehledě na jejich skryté potenciály, které můžete odemykat jejich tréninkem. To ale rozhodně není všechno. Každá postava může mít obzvláště ráda až tři jiné postavy, se kterými jim to na bojišti vážně půjde. Sestavení roty pro každý boj se tak může jednoduše zvrhnout v promakané psychologické orgie, kdy se může třeba stát, že odstřelovač, kterému se líbí vyprsené inženýrky, a obzvlášť Natalia, sejme díky těmto skutečnostem místo tří ran nepřátelského ostřelovače na jeden krásný headshot. Kombinacím se meze téměř žádné nekladou.

Pocit ze hry je dost ovlivněn tím, jestli člověk má rád japonské myšlení, anime i kulturu. Když se na scéně objeví okřídlené prasátko Hans, může to někomu způsobit potřebu loknout si vína z krabice strejdy Ratha. Ale ne, ten by za to dostal odškodnění, na to kašlete. Hudba je příjemná, i když po čase začne to brnkání lézt na nervy, anglický dabing se povedl a grafika je příjemně pastelová, která tak i zakryje fakt, že ve stejném roce vyšel třeba Crysis. Příběh je sice trochu klišovitý, ale udrží pozornost až do konce, a když některé mise vyhrajete a na situaci v táboře to stejně nemá pozitivní vliv, je to člověku líto za ty pajduláčky tam dole.

Na druhou stranu bezchybný není jen náš právní systém, ale i Valkyria Chronicles. Zasekávání tanku o neviditelné rohy budov či překážek, 10% šance na netrefení klíčového cíle raketometčíkem nebo naprosto bad manner nepřítel (v jeho tahu mi téměř vždy zabil Welkina v posledním možném tahu po 15 minutách, fakt dement :) jsou jen některé chybky na kráse Valkyrie. Celková hrací doba téměř 25 hodin všech kapitol a nepovinných reportáží je nadprůměrná a v dnešní době i celkem vzácná. Největší vadou tak možná zůstává malá šance na port druhého dílu, který sleduje osudy hrdinů dva roky po skončení hlavního příběhu. Ale šest let ještě neuplynulo.

Interaktivní hodnotící systém™, aneb udělej si sám (prototyp):

IHS™ vychází z průměrného hodnocení 50 % a k tomu si připočti:

máš rád anime..................................................................................+5
líbí se ti detailní info o jakémkoliv aspektu ve hře.................+5
rád si zahraješ hru podruhé.........................................................+5
hraješ hru na gamepadu...............................................................+10
líbí se ti komplexní a zároveň nenáročná hra.........................+10
máš rád japonský styl vyprávění a podivnosti........................+15

rád se ztotožňuješ s postavami....................................................-5
vadí ti nemožnost odhadnout spotřebu akčních bodů.........-10
vadí ti špatně nadesignované prostředí, Rosenbergu..........-10
nemáš rád save-load fest...............................................................-10
hraješ hru na myši a klávesnici......................................................-15

Pro: Detailní info, ovládání na gamepadu, komplexní a zároveň nenáročná hra

+21
  • PC 85
Konečně jsem se pustil do další série, která mě od prvního pohledu lákala, ale měl jsem ji jen krátce vyzkoušenou. První díl mě ale i patnáct let po vydání opravdu bavil. Na první pohled zaujme velice pěkná kreslená grafika dotvářející celkem unikátní atmosféru. Příběh je zasazen do alternativní Evropy a celou dobu se slušně rozvijí a přináší nejedno překvapení. Samotný závěr sice není nijak překvapivý, ale je moc pěkně zpracovaný. Také jsem neměl problém si oblíbit některé postavy. Na vyprávění je kladen velký důraz, ve většině z 18 kapitol je jen jedna bojová mise a zbytek je tak kolem sedmi příběhových animací.

Boje jsou kombinací taktické části a reálného ovládání jednotek. Nejdříve si umístíte jednotky do startovacích pozic - důležitý je správný výběr, každý umí něco. Poté za velitelské body aktivujete ovládání jednotky a můžete provést limitovaný počet akcí. Omezená je střelba, munice i pohyblivost. Průzkumník dojde nejdále, ale proti tankům toho moc nesvede. Mezi misemi je nutné jednotlivé specializace nejen trénovat, ale také jim vylepšovat vybavení. K tomu slouží zkušenosti a peníze. Takhle podle popisu hra nezní nijak zázračně, ale celek opravdu dobře funguje a baví. Mise jsou dobře navržené a je zábavné nacházet funkční taktiky. Není třeba vždy nutné na začátku nasadit všechny možné jednotky, ale provést průzkum a obsadit některou z bližších základen nepřítele - ušetří se tak pohyblivost silnějších jednotek. Také vycvičení odstřelovači mohou na začátku mise zamíchat kartami.

Mimo příběhové mise je možné trénovat a získávat prostředky i ve skirmishy a výzvách. Některé jsou ale dost obtížné a zřejmě určené spíše na New Game+. Po dohrání je totiž možné začít znovu s již částečně vycvičenými jednotkami. Do druhého hraní se sice nechystám, ale k sérii se v budoucnu určitě vrátím. Hrál jsem na PC s klávesnicí a myší, vše celkem bez problémů. Jen při přechodu z výcviku hra dvakrát spadla. Hudba je lepší průměr, ale musím vyzdvihnout jednu nazpívanou skladbu. Celkově tak převládá nadšení a hru rozhodně doporučuji.
+21
  • PS4 70
Pohledem teoretika je Valkyria Chronicles zatraceně dobrá a, svým způsobem, jedinečná hra. Mix tahové strategie a RPG. Má unikátní vizuální styl, hrami zřídkakdy používaný pohled na válku a třeba i slušnou a nenatahovanou herní dobu nějakých 25 hodin.

Jenže bližší zkoumání odhaluje hned několik problémů táhnoucích se napříč celou hrou i jejími systémy. Třeba umělou inteligenci využívající sovětské smýšlení „Nás mnoho“, když se vaši stateční nepřátelé vrhají před cestu blokující tanky a umírají pod sprškou kulek z jeho kulometu. Nebo nevyrovnanost jednotlivých tříd pěšáků, kdy jsem zásadně nepoužíval snipery a maximálně jednoho inženýra a raketometčíka za misi. Zbylé dvě (Scout a Shocktrooper) naopak tvoří jednoznačnou kostru mé jednotky. Kritizovat se dá i příběh, či snad spíše nevyužití postav v něm. Máte ústřední dvojici, čtyři vedlejší charaktery a dva trochu propracované padouchy. Ostatní jsou jen křoví.

Na druhou stranu ale většina záporů ani nevadí. Tupou AI nuluje dobrý design příběhových misí a takřka každá přináší nějaký nový problém nebo cíl. Jednou musíte zničit most pod obrněným vlakem, který na něm popojíždí a vás mete palbou. Jindy třeba zachraňujete rukojmí zničením prchajícího vozu nevýbušnými zbraněmi, zatímco se mu tankem snažíte zatarasit průjezd. Budete-li opravdu chtít, tak ve své armádě ostřelovače i techniky využijete. Postav k naverbování je zase hodně a všechny nějaký svůj (často opravdu mini) příběh mají. Navíc děj jako celek není úplně špatný, nadto obsahuje hned několik dobrých momentů, ač originality má poskromnu.

Máme tu i vylepšování vlastního tanku. Krom klasického zvyšování vlastností do něj lze i namontovat speciální úpravy zvyšují třeba odolnost pásů nebo množství munice. Právě váš tank je také klíčem k dokončení většiny map. Poskytuje velkou palebnou sílu, krytí pěchotě a později dokáže i vystřelovat kouřovou clonu zneškodňující vražedné bunkry.

Nebylo by spravedlivé Valkyria Chronicles odepisovat, jelikož plno věcí dělá svěžím způsobem. Stejně tak jí ale k vyššímu hodnocení dost schází. Vylepší-li nadcházející díly stávající systémy, můžeme se již brzy dočkat herního klenotu.
+16
  • PC 70
Pokud jako já také s každou další odehranou japonskou hrou máte větší a větší pocit, že měli Američané po válce bagrama nahrnout Japonsko do moře, zkuste zatnout zuby a dát Valkyria Chronicles šanci. Má totiž dvě zásadní pozitiva. Dobrý level design a gameplay s poměrně originálními a dobře zpracovanými nápady.
Svět je tak roztomile retardovaný, že se pro válečnou hru a válku obecně ani nehodí. Tam, kde Call Of Duty a další sypou jedno macho uřvané hovado za druhým, jde Valkyria Chronicles na věc z druhého konce, takže je zde až na pár výjímek každý zase vysmátý idiot, ať se takřka dějě, co se děje. Máme tady dokonce i pokus nějaký vývojový oblouk u postav, ale nic co by dokázalo překročit hranici nudy, předvídatelnosti a místy i dost trapnosti.

Nicméně z toho nic moc nevadí. Příběh je jen klasická japonská stereotypní a otravná vata, která vyplňuje čas mezi jinak dobře udělanými levely, které jsou všechny výjimečné, někdy představují výzvu a výborně drží pozornost. Příště míň žoviálního a infantilního kecání a víc gameplaye.

Pro: hratelnost, level design

Proti: charakteristická japonská infantilnost a příběh

+11 +12 −1