Uncharted: Golden Abyss

Golden Abyss je nejhorší hra ze série Uncharted. Bezpochyby a výrazně. Jenže zrovna v tomhle případě je potřeba vzít v potaz i cílovou platformu – PS Vita. Hra totiž i všechny své nedostatky a limity rozhodně patří k tomu výrazně lepšímu, co na zatím poslední a nepříliš úspěšný handheld od SONY vyšlo.

Kapesní Uncharted jsem hrál už někdy v roce 2015 a doposud jsem ji měl zafixovanou jako velké zklamání a vlastně celkem mizernou hru. Zjevně na tom lví podíl sehrál fakt, že jsem před deseti lety došel dvě kapitoly před konec a pak se mi nezvratně dostrala uložená pozice (corrupted game save jsem snad schytal jen právě tady). Pochopitelná pachuť tak za ta léta zjevně přebila všechny dobré vzpomínky.

Letos jsem byl překvapený, že mě to vlastně slušně baví. Je to sice horší, ale stále Uncharted se všemi náležitými ingrediencemi (byť v notně vylouhované podobě). Na Drakea tak čeká další dobrodružství tentokrát v doprovodu nové ženské postavy Chase. Ta mi sice moc nesedla, ale naštěstí se alespoň na chvíli vrátil i Sully. Prostředí není tak hezké a pestré jako u "velkých" bratříčků a úrovně jsou opět designované v mantinelech platformy, přesto mne to šplhání, skákání a střílení i tady bavilo. Autoři z Bend Studio poměrně rozumně využili možnosti VITy a třeba oprašování artefaktů, či focení zajímavých míst dává smysl a relativně i baví. Dotykovou obrazovku lze využívat částečně i pro pohyb po překážkách, což je však otravné a nepohodlné. Na druhou stranu, nikdo hráče k tomuto způsobu ovládání naštěstí nenutí. Během asi dvou nebo tří bossfightů však chtě nechtě budete muset prstíkem dle šipek šmátrat po obrazovce a byl jsem rád, že tenhle typ obsahu není častější.

Ač jsou zdejší kapitoly v podstatě dost krátké, napěchovali je autoři až k prasknutí sběratelskými soškami, ztracenými poklady i dalším harampádím. Je toho ve hře možná až moc a chvilkami sbírání všemožných ptákovin zbytečně rozptyluje. Až na pár výjimek se na to lze zcela vykašlat, takže žádný velký problém to taky není.

Střílelo se mi sice podstatně hůře, než na klasickém gamepadu, do jisté míry to však byla otázka zvyku. Typů nepřátel sice není závratné množství, ale hra smysluplně dávkuje nové zbraně, takže během 10-15 hodin, co dohrání zabere, stereotyp na vrátka příliš často neťuká. Příběh je takový Uncharted standard, jen jsem měl tentokrát pocit, že zase o tolik nejde. Napsané je to však obstojně a nadabované jakbysmet. Hra vypadá solidně (vzhledem k věku a platformě) a hudba je také již tradičně povedená. Při ústřední lince až slzička skoro ukápla, holt jsem k sérii už dlouho nečuchl.

Uncharted na cesty tak i přes své zjevné limity a určitý béčkový feeling dokáže slušně zabavit. Možnosti VITy byly využity víceméně rozumně a i když nejde ani omylem o plnohodnotný díl, fanouškům Drakových dobrodružství dokáže posloužit více než solidně. Nakonec tak hodnotím poměrně vysoko.