Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS5 95
Poslední z restů od studia Naughty Dog mi v poličce ležel skoro rok a půl. Za tu dobu jsem mimo jiné dohrál tři předchozí díly i dvoudílnou sérii The Last of Us a je potřeba říct, že čtvrté dobrodružství Nathana Draka si z těchto her bere jen to nejlepší.

Začnu na začátek možná trochu kontroverzním názorem. Nathan Drake je jako herní postava přeceňovaný. V trilogii mě za něj hrát bavilo, ale vždy mi přišel jako pokladuchtivý Superman bez nějaké větší hloubky. Čtvrtý díl se z něj ale snaží udělat daleko obyčejnějšího a lidštějšího hrdinu, což vyprávění rozhodně prospívá a vrací mu vážnost.

Dočkáte se toho nejlepšího, co Vám Drakův příběh za celou dobu může nabídnout. Ačkoliv ani tento díl se nevyhnul klišé zvratům hodným série Uncharted. Ruku na srdce, ono by to ale bez toho "nečekaného zvratu" a šance se tomu ušklíbnout, možná ani nebylo ono. Je ale znát, že autorům rukama předem prošel první díl TLOU, na kterém si mnohé vyzkoušeli a celé to působí tak nějak víc uvěřitelněji.

Grafické stránce není co vytknout. I tato sedm let stará hra by dokázala leckteré pecky z letošního roku strčit do kapsy. Pokud rádi používáte fotorežim, strávíte v něm spoustu času a nejednou se někde zastavíte jen proto, abyste si užili výhled nad krajinu.

Kapitoly utečou jako voda a nemáte pocit, že by bylo někde něco zbytečně natahované - s tím jsem měl v prvních dílech trochu problém. Nové mechanismy neustále přibývají téměř až do konce hry. Vždy však příjemně tak, aby trochu okořenily hratelnost, ale zároveň, aby jich nebylo zbytečně moc a vy se v nich nezačínali ztrácet.

Thief's End dokáže i přes podobné vzorce velmi příjemně překvapit. Veškeré šplhání, houpání i klouzání má šťávu. Exotické destinace na Vás dýchnou svou atmosférou. Dokážu i věřit tomu, proč a jak se jednotlivé postavy chovají. Snad jen to střílení se mi za celou dobu nedostalo pořádně pod kůži - to je však jen malá kapka v širém moři. Samotné vyústění příběhu a epilog je pak třešničkou na dortu a už se moc těším na to, co nás v rámci série či i mimo ni od Naughty Dogu čeká příště.

Nathane, díky, byla to vážně jízda.

Pro: příběh, grafika, postavy, hratelnost, epilog

Proti: střelba

+13
  • PS5 90
Moje první herní setkání s konzolí Playstation asi nemohlo být lepší, než při hraní čtvrtého dílu dnes již legendární série Uncharted. A ne…nebyl to záměr. Jen souhra okolností, ke kterým se připojil i fakt, že v tu chvíli zrovna běžel i filmový Uncharted v kinech.

Během hraní jsem se nemohl zbavit dojmu, že hraju maskulinní verzi Lary Croft. Nathan Drake je frajer a navíc lovec pokladů. Co víc si přát, když si chcete u hraní odpočinout a navíc se i pobavit. Tady je ale hned z kraje znát, že tvůrci si dali se vším kolem neskutečnou práci. Hrál jsem jako svůj první díl právě tento – čtvrtý – takže jsem se v příběhu nemohl zbavit nenápadné nostalgické atmosféry, která se ve vzpomínkách hlavního hrdiny promítala ve vztahu k jeho bratrovi. A jelikož se kolem bratra točí i celý příběh, tak není o čem. Co by to bylo ale za příběh lovce pokladů, když by hlavním námětem nebylo hledání pokladu. A to je tady na hodně vydařené úrovni.

Tvůrci nás se hrou, která je na poměry podobného stylu na můj vkus docela dost objemná, zavedou do prostředí, na které je vysloveně radost koukat. Skoro si až říkám, jak neuvěřitelně dokázali využít svou představivost, protože to, co občas vytvořili je tak krásné, že je až škoda, že to nikde na světě neexistuje. Hopsání z římsy na věž tak místy získávalo úplně jinou úroveň než jako když jsem dříve hrál jakýkoliv díl ze série Tomb Raider. Akční sekvence jsou opravdu akční a když se Vám veškeré to hopsání nepovede na první dobrou, budete si celou tu sekvenci muset zopakovat znova. To ale vůbec nevadí, protože kochání se okolím a hopsání po všem co se dá, je tak neskutečně zábavné, že budete hopsat často a rádi, a vůbec Vám to nebude vadit. Naopak. Pokaždé, kdy římsa dojde ke svému konci Vám bude i letmo smutno a budete se už těšit na další moment, až v prostředí narazíte na něco, na co se dá vyskočit.

Další devizou je jednoznačně i samotný příběh. Nejen s prostředím si autoři vyhráli, i příběh si zaslouží svojí obrovskou pozornost. Je pravda, že jsem se nedokázal úplně vpravit do toho nostalgického modu vzhledem k tomu, že jsem předchozí díly nehrál, ale ono to vlastně úplně nevadí. Příběh pirátského pokladu ve spojení s bratrem Nathana je tak zábavný, že nechcete přestat. Prostě musíte hrát co to jde, abyste se dozvěděli i něco dalšího. Dlouho se mi nestalo, abych ve hře zažil tak dobře vyprávěný příběh a musím říct, že i to se tvůrcům doslova povedlo.   Nehledě na to, že velice umě mixují prostředí tak, že Vás vlastně ani jedno na chvíli nepřestane nudit. A to i přesto, že jste fakticky (a i pocitově) vlastně většinu času v Jižní Americe. Celé je to ale tak dobře namixované, že Vás to prostě nepřestane bavit dokud hru nedohrajete. A až jí dohrajete, bude Vám z toho tak trošku smutno.

Myslím si, že jsem se do herního světa Playstationu nemohl vpravit lépe, než touto originální sérií. Je vlastně pravda, že se po herní stránce jedná o úplně běžnou skákací akční adventuru plnou logičností, kterých je, pravda, celá řada. Jenže tady je to v kombinaci s prostředím a příběhem tak krásně souzněné, že se tato hra stala rázem jednou z nejlepších her žánru, kterou jsem kdy hrál. A už teď se moc těším, až si vyzkouším i předchozí díly.

Pro: Výborný příběh, prostředí, krásně vykonstruované mapy, zábavné skákání po všem, kde se dá. Adrenalinové a adekvátně dlouhé.

Proti: Nějak mě nic nenapadá. :-)

+18
  • PS5 95
Po událostech v Ubaru, které za dramatických okolností pohltila poušť, pověsil Nathan dobrodružný život na hřebík, aby mohl žít normální život. Při prolézání starobylých chrámů, likvidaci ztracených měst, eliminaci nepřátelských žoldáků a dalších radostech „nelegální archeologie“ sice nemusel řešit papírování a jiné kancelářské práce, na druhou stranu ho teď čeká po „normální“ práci domov a rodinný život s Elenou Fisher.

Nathan sice Eleně slíbil, že honbám za pokladem je konec, jenže když člověk plánuje, Bůh se směje. Ze skříně na Nathana vypadne kostlivec v podobě neúspěšné výpravy za pokladem kapitána Averyho, kterou uskutečnil před patnácti lety. A protože je v sázce život jeho bratra, musí teď výpravu dokončit.

Uncharted 4 překonává se předchůdce snad ve všech myslitelných ohledech. Jako první (logicky) trkne do očí zejména úžasná vizuální stránka, která ovšem skvěle slouží nejen naraci, ale také hereckým výkonům. Série Uncharted dle mého vždy vyčnívala v rámci žánru skvěle napsanými charaktery (a jejich replikami). V tomto ohledu jde čtvrtý díl nejen dál, ale hlavně hlouběji. Nathan je poprvé regulérně chlápek z masa a kostí, kterému sice dobrodružný život trochu chybí, ale do akce se ani zdaleka nežene. Jde samozřejmě stále o dobrodružný příběh, takže od Uncharted nelze očekávat charakterovou hloubku existenciálního drama. Nathan si dobrodružství stále klukovsky užívá, ale každý pád ho bolí, má hlad a taky dobře ví, že nebýt „normálního života“, nečekal by ho na konci výpravy poklad, ale pouze prázdnota, kterou lze zaplnit jen dalším dobrodružstvím. Podobné péče se pak dostalo i ostatní postavám, a kromě hlavního antagonisty tak nejde o jednorozměrné figury.

Společníci tentokrát Nathana provázejí prakticky neustále a pasáží, které překonává Nathan sám, je minimum. Neplní přitom jen roli přívěšku hlavního hrdiny. Uncharted obsahuje neskutečné množství dialogů a postavy spolu prakticky neustále mluví. Kromě slovních přestřelek komentují okolí, včetně slepých cest, a pokud hráč dlouho tápe, přichází i s vlastními nápady na řešení situace. Nepřekvapivě jsou samozřejmě aktivní i v bojových pasážích, ale už o něco více překvapivě taky v průběhu stealthu, protože nečekají, až nepřítele odpraví Nathan, ale pokud k tomu mají příležitost, rádi přiloží ruce k dílu. Stealth je mimochodem vítaný doplněk. Jde sice jen o velmi light verzi stealth pasáží z Assassínů, nicméně je plně funkční a některé pasáže tak lze projít zcela bez výstřelu.

Osobně mě potěšilo, že se zápletka navzdory přepálenosti samotného průběhu děje (Nathan musí schovávat ve skříni minimálně zlatou medaili z Tokya za sportovní lezení a s ohledem na bodycount je až s podivem, že netrpí PTSD) drží oproti předchozím dílům velmi při zemi a nedojde tak dokonce ani na žádné nadpřirozeno. Příběh, ač poměrně jednoduchý, nemá hluchá místa, zejména na začátku není vyprávěn striktně lineárně a kvůli genezi pátrání po pokladu se po vzoru trojky vrací taky do Nathanova mládí/dětství. Struktura hry je jinak velmi podobná předcházejícím dílům. Stále jde o koridor, byť tentokrát velmi „široký“, a to nejen co do velikosti a otevřenosti lokací, ale i v případě možností řešení „enviromentálních“ hádanek. Mimo obligátní akrobacie pak přichází na řadu i různé puzzly a samozřejmě akce. Té je (naštěstí) o poznání méně než dřív a soubojové pasáže jsou mimochodem daleko méně frustrující. Zejména proto, že ubylo klasických uzavřených arén, ve který se musíte ubránit několika vlnám nepřátel (mám pocit, že za celou hru jsem na takovou arénu narazil jen jednou). Škoda, že pár chvil před závěrem přijde dlouhá akční scéna (kapitola 20 v New Devonu) s hned několika okamžiky, které si hráči pravděpodobně párkrát zopakují, čímž se dokonale rozmělní vyprávění i napětí.

Navzdory tomuto škobrtnutí před koncem je finále skvělé a epilog dojemný. Nathan ve své čtvrté výpravě opustil vody šestákového dobrodružství a přišel s lidštějším a ve finále i emotivnějším příběhem. Čtvrté Uncharted dobrodružství Nathana Drakea završuje parádně. Od třetího dílu se však jedná o tak velký kvalitativní posun, že bych si přál, aby bylo tohle dobrodružství poslední jen prozatím.

Pro: Výborné postavy; skvělý dobrodružný příběh, který se oproti předchozím dílům drží víc při zemi; odladěná hratelnost; filmovost, která v dobrém slova smyslu prostupuje celou hrou; možná nejlepší automobilová honička v historii akčních adventur.

Proti: Snad jen to zbytečné rozředění děje dlouhou akční sekvencí před finále a jednorozměrný antagonista.

+21