miCHALupka
Herní výzva 2022 - bod č. 5 Na vážkách
Před lety, když jsem dostal první film Transformers, líbil se mi natolik, že jsem si ho musel pustit druhý den ještě jednou. Po nějaké době jsem v časopisu KyberMyš viděl recenzi a plno obrázků ze hry, které mě velice zaujaly a já si od té doby chtěl hru zahrát. Po několika letech se mi to splnilo, ale tehdy jsem hru nebyl schopný dokončit z důvodů její prkennosti. Po letech jsem se rozhodl v rámci herní výzvy dát hře druhou šanci a tentokrát ji dohrát. Jak mé samotné hodnocení napovídá, nebyl to ten nejlepší zážitek.
Začnu od gameplaye, který je asi nejdůležitější složkou hry. Již jsem ho částečně popsal v úvodu slovem prkenný, což odpovídá dokonale tomu, že se Autoboti i Deceptikoni neovládají úplně snadno. V jejich robotí formě je ovládání celkem obstojné, ale v momentě, kdy se přemění na auto nebo vrtulník či stíhačku jde ovladatelnost strmě dolů. Ovládat vozidlo je ještě celkem v klidu, i když se často o téměř všechno zasekává a někdy se mu nechce úplně zatáčet, tak oproti leteckým formám Transformerům je to ještě pohádka. Vrtulník či letadlo je téměř neovladatelné z důvodu neschopné kamery, která neustále přeskakuje, jak používáte směrové klávesy.
Dalším problémem, kterým hra trpí je zasekávání se o předměty, především ve formě vozidel. Tehdy jsem kvůli jedné misi, kdy jsem měl zničit větrací zařízení a poté ujíždět tunelem hru vzdal, protože jsem se neustále zasekával o padající části tunelu. Tentokrát jsem to zvládl a hru dohrál, i když mě trápila řada bugů od nemožnosti lézt po budovách nebo zaseknutá likvidace pozemních vozidel, okolo kterých se vytvořil bílý oblak a místo výbuchu stále doutnala a když jsem se k nim přiblížil, tak mě to odhodilo. Všechny tyto neduhy vyřešilo uzamknutí FPS na 60 snímků za vteřinu, takže se hra dala alespoň dohrát.
Negativem jsou i samotné mise, které jsou většinou nudné a rozsekané řadou filmečků. Naštěstí misí není mnoho a většinou jsou trochu rozdílné. Souboje s dalšími nepřáteli jsou alespoň trochu zábavné, i když v tomhle případě budete muset volit boj na blízko, jelikož zbraně na dálku jsou kvůli štítům téměř nepoužitelné. Různé formy Transformerů nutí k různým způsobům boje s nimi, kdy tedy většinou stačí po nich hodit nějaké vozidlo či jiný dostupný předmět a poté je nablízko zmlátit.
Abych nebyl pouze negativní, tak se musím zmínit i o nějakých kladech, které hra nabízí. Největším kladem je možnost zahrát si příběh za obě strany konfliktu, tedy za Autoboty a Deceptikony. Za každou stranu si vyzkoušíte několik Transformerů, jež byly k vidění ve filmu. Přesto je hra s nimi téměř na chlup stejná, tak alespoň tento aspekt potěší.
Rozhodně největším lákadlem je zničitelné prostředí, kdy můžete v otevřeném světě zcela bez problémů zlikvidovat celé město a kochat se jeho troskami. V některých misích je dokonce úkolem likvidace prostředí či jeho ochrana. A to je asi všechno, co bych zmínil.
Před lety, když jsem dostal první film Transformers, líbil se mi natolik, že jsem si ho musel pustit druhý den ještě jednou. Po nějaké době jsem v časopisu KyberMyš viděl recenzi a plno obrázků ze hry, které mě velice zaujaly a já si od té doby chtěl hru zahrát. Po několika letech se mi to splnilo, ale tehdy jsem hru nebyl schopný dokončit z důvodů její prkennosti. Po letech jsem se rozhodl v rámci herní výzvy dát hře druhou šanci a tentokrát ji dohrát. Jak mé samotné hodnocení napovídá, nebyl to ten nejlepší zážitek.
Začnu od gameplaye, který je asi nejdůležitější složkou hry. Již jsem ho částečně popsal v úvodu slovem prkenný, což odpovídá dokonale tomu, že se Autoboti i Deceptikoni neovládají úplně snadno. V jejich robotí formě je ovládání celkem obstojné, ale v momentě, kdy se přemění na auto nebo vrtulník či stíhačku jde ovladatelnost strmě dolů. Ovládat vozidlo je ještě celkem v klidu, i když se často o téměř všechno zasekává a někdy se mu nechce úplně zatáčet, tak oproti leteckým formám Transformerům je to ještě pohádka. Vrtulník či letadlo je téměř neovladatelné z důvodu neschopné kamery, která neustále přeskakuje, jak používáte směrové klávesy.
Dalším problémem, kterým hra trpí je zasekávání se o předměty, především ve formě vozidel. Tehdy jsem kvůli jedné misi, kdy jsem měl zničit větrací zařízení a poté ujíždět tunelem hru vzdal, protože jsem se neustále zasekával o padající části tunelu. Tentokrát jsem to zvládl a hru dohrál, i když mě trápila řada bugů od nemožnosti lézt po budovách nebo zaseknutá likvidace pozemních vozidel, okolo kterých se vytvořil bílý oblak a místo výbuchu stále doutnala a když jsem se k nim přiblížil, tak mě to odhodilo. Všechny tyto neduhy vyřešilo uzamknutí FPS na 60 snímků za vteřinu, takže se hra dala alespoň dohrát.
Negativem jsou i samotné mise, které jsou většinou nudné a rozsekané řadou filmečků. Naštěstí misí není mnoho a většinou jsou trochu rozdílné. Souboje s dalšími nepřáteli jsou alespoň trochu zábavné, i když v tomhle případě budete muset volit boj na blízko, jelikož zbraně na dálku jsou kvůli štítům téměř nepoužitelné. Různé formy Transformerů nutí k různým způsobům boje s nimi, kdy tedy většinou stačí po nich hodit nějaké vozidlo či jiný dostupný předmět a poté je nablízko zmlátit.
Abych nebyl pouze negativní, tak se musím zmínit i o nějakých kladech, které hra nabízí. Největším kladem je možnost zahrát si příběh za obě strany konfliktu, tedy za Autoboty a Deceptikony. Za každou stranu si vyzkoušíte několik Transformerů, jež byly k vidění ve filmu. Přesto je hra s nimi téměř na chlup stejná, tak alespoň tento aspekt potěší.
Rozhodně největším lákadlem je zničitelné prostředí, kdy můžete v otevřeném světě zcela bez problémů zlikvidovat celé město a kochat se jeho troskami. V některých misích je dokonce úkolem likvidace prostředí či jeho ochrana. A to je asi všechno, co bych zmínil.
popkec
Fg
flack007
Tsukuwave
Malis
TheHofi
Pro: Zničitelné prostředí, možnost hrát za obě strany konfliktu
Proti: Časté bugy komplikující dohrání, zasekávání se o malé předměty, nudné mise