Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Touché: The Adventures of The Fifth Musketeer

1995
69
7 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Jak již název hry vypovídá, příběh se točí kolem začínajícího pátého mušketýra jménem Geoffroi le Brun, kterého doprovází sluha Henri. Hra začíná příchodem Geoffroie do města Rouen. Té noci je před hospodou, kde se Geoffroi ubytoval, zavražděn neznámý muž a hned další den je hlavní hrdina pověřen ostatními mušketýry najít jeho vraha. Pátrání našeho hrdinu zavede nejen do několika vesnic, přístavu, ale i šlechtického sídla či Paříže 16. století.

Touché je klasická, ručně kreslená, adventura plně využívající možnosti prostředí 16. století, ve kterém se odehrává. Během svého putování hlavní hrdina potkává spoustu dobových postav a zažije mnoho soubojů, při kterých, jako správný mušketýr, se svými protivníky zásadně šermuje. Hra obsahuje spoustu vtipných dialogů vznikajících hlavně mezi Geoffroiem a jeho sluhou Henrim.


Poslední diskuzní příspěvek

@90210 (07.04.2019 22:41): Ve spoustě starých Sierrovek založených právě na parseru, původní King Questy, Larry, Space Quest, Police Quest. Někde na počátku 90. let s nástupem ovládání kurzorem na to pomalu začali kašlat. Jinak Gooka byla pěkně vražedná, to byla jedna z prvních adventur co jsem hrál a vůbec jsem nechápal že to musím hrát znovu kvůli nějakému předmětu.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 60
Adventura Touché mě před mnoha lety zaujala v jednom z úplně prvních Score, které jsem kdy četl. Po čase jsem se ji několikrát pokoušel rozehrát, ale neúspěšně a velmi brzy jsem ji znechuceně vzdal. Následující popis úvodu hry myslím každému vysvětlí proč:

Touché má vpravdě slibně vypadající intro, ve kterém je ve městě Rouen v noci před hospodou úkladně zavražděn a okraden šlechtic. Následně na scénu vstupuje hlavní hrdina, jakási mušketýrská verze Guybrushe Treepwooda, který umírajícímu šlechtici slibuje, že jeho smrt vyšetří a ukradenou závěť, kterou měla oběť z nějakého důvodů u sebe, vrátí právoplatnému majiteli. Fajn, to zní docela zajímavé a hráč dostává mušketýra, jehož jméno jsem si nezapamatoval, což je docela vypovídající, pod kontrolu v situaci, kdy stojí stále v noci před stejnou hospodou, vedle dveří je opřená mrtvola šlechtice a o metr dál žebrák, který byl svědkem vraždy. Tehdejší doba asi byla podle autorů hry opravdu zlá, protože nejenže nad umírajícím a posléze definitivně mrtvým člověkem nehne brvou ani hlavní geroj s žebrákem, kteří se tváří, jakoby vedle nich ležel pytel pšenice, ale ani místní krasavice z vedlejšího domu, se kterou main hero s mrtvolou za zády začne vzápětí v klidu flirtovat. Následuje krátká šarvátka s vrahy v hospodě, kde se main hero sám vrhne proti přesile čtyř lidí, místo aby zalarmoval své kolegy - mušketýry. Ráno po probuzení z bezvědomí je místní personál úplně v pohodě, nic se nestalo, k našemu gerojovi se přidává žebrák, aby plnil roli vtipného sidekicka a mrtvola šlechtice dál vesele trůní opřená o zeď hostince, aniž by za denního ruchu někoho vyváděla z míry. Sidekick si ji na gerojuv pokyn nacpe do svého inventáře (mimochodem, zůstane tam až do konce hry) a jdou spolu ke katedrále, kde je ale kněz suše odmítne s tím, že probíhají úpravy interiéru, kdo umřel ho vůbec nezajímá. Fajn, starejte se.

Začátek se tedy úplně nepovedl, hráč má pátrat po vrahovi a jeho motivech, ale příběh nemá potřebný drajv. Hra navíc po vzoru The Secret of Monkey Island jednoznačně sází na humor, zejména sidekick Henri (vida, jméno!) hláškuje opravdu nonstop, ale až na jeden moment s nakopnutím dřevěného koše to ale narozdíl od prvních dvou dílu Monkey Islandu žádná velká sranda není. Přesto se nakonec příběh od první třetiny hry rozjíždí a začíná to být i docela zábava.

Problémem u podobně užvaněné hry bylo, že mi nesly přeskakovat texty, což možná nezní tak strašně, ale main hero s Henrim mají tendence každou druhou obrazovku komentovat a to pořád stejně. Poprvé to je fajn, podruhé se to dá snést, ale nechtějte vědět jaké to je, když musíte jejich poměrně dlouhé a stále stejné dialogy na stále stejných obrazovkách poslouchat třeba 50x v situaci, kdy jste zaseknutí a chcete zkoušet všechny možné varianty. Na druhou stranu, dumasovske mušketýrské prostředí rozhodně má něco do sebe a v počítačových hrách nebylo vůbec využité, skenovana grafika lokaci je opravdu pěkná, byť se někdy nepříjemně opakuje (stáje ve všech navštívených městech vypadají úplně stejně), což spíš působí, jakoby si autoři chtěli ušetřit práci, než jako vtip, kterým se tento fakt snaží maskovat. Ujetý konec příběhu, obsahující takové klasiky, jako D`Artagnana a zlého kardinála má navíc opravdu příjemný a právě pro fanoušky Dumasovy klasiky je tato point n` click adventura určena především. Pro ostatní je jen jednou z mnoha adventur z poloviny 90.let, tedy zlaté éry žánru.

Pro: konec hry, grafika, originální prostředí

Proti: nemožnost přeskakovat texty, dementní úvod hry, animace postav, opakující se lokace

+13
  • PC 70
Herní výzva 2019 - 9. Historie se opakuje: Dohraj hru zasazenou do jakéhokoliv historického období.

Touché je taková zcela tradiční adventura, která mi sice kdysi prošla harddiskem, ale nic moc s z ní nepamatuju.

První čeho jsem si všiml je podobnost s Monkey Islandem a to skoro ve všech ohledech. Hlavní hrdina vypadá jako Guybrush Threepwood z druhého dílu, celý začátek v noci laděním připomíná první díl, nechybí tu šermovačky a samozřejmě humor. Nemůžu říct že bych se nebavil, veškerý humor totiž vychází především s dialogů hlavního hrdiny Gofreyho (nebo tak nějak) a jeho sluhy Henriho. Gofrey je celkem standartní hrdinská postava, zatímco jeho sluha je líný, poživačný, smradlavý, tupý a zbabělý zmetek, který s gustem shodí cokoliv jde, především svého pána.

Příběh je takový standart z netradičního prostředí Dumasových Tří mušketýrů. Mladý mušketýr nastupuje do služby, slíbí umírajícímu že najde jeho závěť a při pátrání po vrazích se zaplétá do spiknutí na ovládnutí Francie jedním kardinálem. Příběh je vyprávěn s lehkostí, ale bez jediného podstatného zvratu a napětí. Hrdinové jsou věčně bez peněz, hladoví a každý s nimi vyjebe. Tvůrci se drží reálií, až na konec neodolají a přihodí trošku moderny a magie. Co mě dostalo byl konec kde hrdina úspěšně zastaví kardinála, načež se doví že obsahem poslední vůle je dědictví právě Henriho. A jeho dívka jako správná zlatokopka jde za lepší. Tady tvůrci prokázali pořádně škodolibý smysl pro humor.

Hratelnost je víceméně v pohodě, jedním kurzorem ovládáte všechno, akorát přes pravé tlačítko vybíráte jednotlivé akce. Kombinace jsou občas vražedné, nechybí ani pixelhunting (kdo si proboha mohl všimnout té křídy?). Inventář je skrolující, takže zkoušení všeho na všechno když nevíte jak dál je docela složité. Ale nejedná se o nic zásadního. Dá se říct dohratelné i bez návodu, já kouknul jen párkrát.

Trošku slabší je technická stránka. Předměty se pod kurzorem občas hlásí s mírným zpožděním, což při prohledávání obrazovky může být problém. Občas vypadne nějaká ta animace a když hrdina něco udělá, vidíte až výsledek. A samotná grafika mě zrovna nenadchla. Na Touché je vidět, že to nebyla velká hra a tak grafika vypadá pomalu stejně jak v Monkey Island 2, což ovšem u hry z roku 1995 znamená na tu dobu nic moc.

Touché je příjemná hra s příjemným humorem a z netradičního prostředí, která mě ničím extra nezprudila, ale ani nenadchla.

Pro: Humor, pohodový spád, mušketýrská doba, jednoduché ovládání.

Proti: Technické problémy, zastaralá grafika.

+9