Komentáře

Adventura Touché mě před mnoha lety zaujala v jednom z úplně prvních Score, které jsem kdy četl. Po čase jsem se ji několikrát pokoušel rozehrát, ale neúspěšně a velmi brzy jsem ji znechuceně vzdal. Následující popis úvodu hry myslím každému vysvětlí proč:

Touché má vpravdě slibně vypadající intro, ve kterém je ve městě Rouen v noci před hospodou úkladně zavražděn a okraden šlechtic. Následně na scénu vstupuje hlavní hrdina, jakási mušketýrská verze Guybrushe Treepwooda, který umírajícímu šlechtici slibuje, že jeho smrt vyšetří a ukradenou závěť, kterou měla oběť z nějakého důvodů u sebe, vrátí právoplatnému majiteli. Fajn, to zní docela zajímavé a hráč dostává mušketýra, jehož jméno jsem si nezapamatoval, což je docela vypovídající, pod kontrolu v situaci, kdy stojí stále v noci před stejnou hospodou, vedle dveří je opřená mrtvola šlechtice a o metr dál žebrák, který byl svědkem vraždy. Tehdejší doba asi byla podle autorů hry opravdu zlá, protože nejenže nad umírajícím a posléze definitivně mrtvým člověkem nehne brvou ani hlavní geroj s žebrákem, kteří se tváří, jakoby vedle nich ležel pytel pšenice, ale ani místní krasavice z vedlejšího domu, se kterou main hero s mrtvolou za zády začne vzápětí v klidu flirtovat. Následuje krátká šarvátka s vrahy v hospodě, kde se main hero sám vrhne proti přesile čtyř lidí, místo aby zalarmoval své kolegy - mušketýry. Ráno po probuzení z bezvědomí je místní personál úplně v pohodě, nic se nestalo, k našemu gerojovi se přidává žebrák, aby plnil roli vtipného sidekicka a mrtvola šlechtice dál vesele trůní opřená o zeď hostince, aniž by za denního ruchu někoho vyváděla z míry. Sidekick si ji na gerojuv pokyn nacpe do svého inventáře (mimochodem, zůstane tam až do konce hry) a jdou spolu ke katedrále, kde je ale kněz suše odmítne s tím, že probíhají úpravy interiéru, kdo umřel ho vůbec nezajímá. Fajn, starejte se.

Začátek se tedy úplně nepovedl, hráč má pátrat po vrahovi a jeho motivech, ale příběh nemá potřebný drajv. Hra navíc po vzoru The Secret of Monkey Island jednoznačně sází na humor, zejména sidekick Henri (vida, jméno!) hláškuje opravdu nonstop, ale až na jeden moment s nakopnutím dřevěného koše to ale narozdíl od prvních dvou dílu Monkey Islandu žádná velká sranda není. Přesto se nakonec příběh od první třetiny hry rozjíždí a začíná to být i docela zábava.

Problémem u podobně užvaněné hry bylo, že mi nesly přeskakovat texty, což možná nezní tak strašně, ale main hero s Henrim mají tendence každou druhou obrazovku komentovat a to pořád stejně. Poprvé to je fajn, podruhé se to dá snést, ale nechtějte vědět jaké to je, když musíte jejich poměrně dlouhé a stále stejné dialogy na stále stejných obrazovkách poslouchat třeba 50x v situaci, kdy jste zaseknutí a chcete zkoušet všechny možné varianty. Na druhou stranu, dumasovske mušketýrské prostředí rozhodně má něco do sebe a v počítačových hrách nebylo vůbec využité, skenovana grafika lokaci je opravdu pěkná, byť se někdy nepříjemně opakuje (stáje ve všech navštívených městech vypadají úplně stejně), což spíš působí, jakoby si autoři chtěli ušetřit práci, než jako vtip, kterým se tento fakt snaží maskovat. Ujetý konec příběhu, obsahující takové klasiky, jako D`Artagnana a zlého kardinála má navíc opravdu příjemný a právě pro fanoušky Dumasovy klasiky je tato point n` click adventura určena především. Pro ostatní je jen jednou z mnoha adventur z poloviny 90.let, tedy zlaté éry žánru.