Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Total War: Shogun 2

83
104 hodnocení Platformy
Žánr:
strategie > tahová strategie *
strategie > real-time strategie
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
15.03.2011 PC
Vývojáři:
The Creative Assembly
Oficiální stránky:
http://www.totalwar.com/games/total-wartm-…
Total War: Shogun 2 je další z řady slavných tahových/realtime strategií od The Creative Assembly. Tentokrát se hra odehrává, stejně jako první díl série v Japonsku 16. století. Čekají vás tedy boje s armádami plných samurajů a souboje mezi japonskými frakcemi (klany) o absolutní moc nad Japonskem.

V základech ovšem půjde o starou známou strategii, která se odehrává převážně nad velkou mapou Japonska, kde z počátku hráč vlastní jen malý počet jednotek a pár měst a je jen na něm, aby se ve hře prosadil. K tomu lze využívat všechny známé klasické herní prvky od bojů (které mohou probíhat realtime, ovšem stejně tak to můžete nechat vyřešit počítač za vás, ovšem v takovém případě je pouze zprůměrována síla armád) přes diplomacii a různé "úskoky" jako je třeba špionáž. Klasické je vylepšování vašich měst a staveb v nich. Tím vším se budete snažit porazit vaše nepřátele jak v SP, tak MP kláních.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
Rozhodne najlepší Total War - nielen vďaka settingu (ja holt milujem túto časť japonskej histórie), nielen vďaka grafike (nájazd kavalérie na peších samurajov pri západe slnka na trávnatom poli s trasúcou sa kamerou, to je jednoducho nádhera), ale hlavne preto, že tento Total War je vyslovene ťažký a za akúkoľvek chybu - či už politickú, alebo taktickú - budete kruto platiť. Morálka vojakov hrá väčšiu rolu, než kedykoľvek predtým, politické napätie na kampaňovej mape je tak veľké, že budete konštantne bojovať s minimálne troma rodmi.

Ale v tom práve spočíva čaro Total War: Shogun 2 - tá hra je neľútostná a umelá inteligencia vám nakope zadok hneď ako sa vám podarí nedať si na niečo pozor. Zabudli ste si dotrénovať obranu pre svoje mestá? Tak sa s nimi rozlúčte. Máte zle naplánovaný útok na svojich nepriateľov? Bez zásobovania vaše vojská skončia skôr, než stihnú ustúpiť spät na svoje územia. Máte dojem, že vám všetko vychádza, nepriatelia ustupujú a vy dobíjate Japonsko? Shogun sa vás zľakne a povolá do boja proti vašemu rodu všetky ostatné klany. Že máte veľa aliancii a nebojíte sa? Buďte si istý, že od dýky v chrbte vás delí už len jedno kliknutie na "end this turn". A čo keď do hry vstúpia cudzie vplyvy? Budete obchodovať s Gaijinmi, prídete o svoju česť a posilnite svoje vojská o pušky? Rátajte však s tým, že s príchodom západných lodí prichádza aj kresťanstvo a to sa vašim spojencom rozhodne páčiť nebude...

A čo tak stavba miest? mnohokrát sa musíte rozhodnúť, aký typ budovy postavíte. Netreba však zabudnúť na to, že na jedného Ninju sa oplatí mať aspoň jedného diplomata a že postaviť v každom meste kasárne pre pešie vojská bude znamenať, že vás nepriateľ ozbrojený lukmi a šípmi rozporcuje a dá si vaše vojsko na raňajky.

Shogun 2 je stratégia, ktorá dokonalo preverí vaše politicko-taktické schopnosti. A to som ešte nespomenul samotné boje, ktoré sa vám môžu zdať vyhraté a o minútu budete zúfalo sledovať ústup vašich vojsk, ktoré len tak mimochodom zozadu kosí dobiehajúca kavaléria. A čo takto námorné bitky? Zabudnite na plachetnice z Empire: Total War - Japonci a ich plávajúce krabice vám jasne ukážu, že sa o bitkách na mori ešte máte hodne čo učiť... Vo všeobecnosti sa dá povedať, že bitky využívajú klasický princíp "kameň-papier-nožnice", ale obsahujú tiež veľkú dávku nepredvídateľnosti.

Chlapci z Creative Assembly konečne dopilovali interface a ovládanie, takže konečne sa nestane, že vám skape pol armády, kým nastavíte kameru. Táto hra je proste geniálna a jediný problém je, že na skutočne plnohodnotné odohranie vyžaduje veľa času. Ale to predsa pre nás nie je problém, všakže? :)

Pro: grafika, hudba, herné mechanizmy, umelá inteligencia, skrátka všetko

Proti: námorné bitky sú možno trochu príliš náhodné

+14
  • PC 90
Série Total War se mi nikdy do rukou nedostala. Strategie mám rád, ale upřednostňuji ty tahové... Aniž bych tušil, že tato série kombinuje obojí, Shoguna 2 jsem zkusil primárně kvůli obsahu. Feudální Japonsko je mou vášní a tak nešlo ani moc odolávat.

Po prvních tazích objevuji nehorázně komplexní mechaniky a zároveň strach z toho, že to nikdy pořádně nepochopím. Tady asi odpadne většina hráčů. Naštěstí variabilita jednotek, grafické spojení realistického 3D renderu s 2D dřevoryty starého Japonska, vynikající hudba kombinující staré tradiční nástroje se současnými a neustále nové a nové herní principy v průběhu prokousávání provinciemi mě naprosto učarují a obava z vlastní blbosti se vytrácí.

3x jsem kampaň prohrál, abych ve čtvrté konečně dokázal obhájit šogunát a rozšířit své pole působnosti ve většině provinciích. Zkoušel jsem různé strategie. Hrubá síla v samurajských jednotkách klanu Šimazu mi nevyhovovala. Náklady byly obrovské a ekonomika šla horko těžko kupředu. Výchozí pozice na okraji Japonského ostrova byla rovněž obtížná pro začátečníka. Prakticky se mi zastavil příjem surovin, který ztroskotal na obsazení mých obchodních cest na moři. Na stavbu námořních jednotek nebyl prostor.

Zkusil jsem tedy lučištnické jednotky klanu Čosokabe a zužitkovat jejich na první pohled výhodnou pozici na malém ostrůvku. Tady jsem ale začal chápat v čem tkví síla diplomacie a že napadat spřátelené klany mých obchodních partnerů je docela průser. Odkryl jsem tak nové taktiky skrze diplomacii, ale příliš pozdě, protože jsem opět podcenil námořní kontrolu svých provincií a z holého moře se mi u hlavního města vylodila neporazitelná armáda.

Námořní bitvy mě stejně moc neuchvátily a tak jsem se napotřetí vrátil k samurajům v klanu Šimazu. Na rozdíl od prvního pokusu byl rozkvět díky diplomacii mnohem jednoduší a docela se mi dařilo postupovat směrem ke Kjótu. Do doby, než se mi začali obyvatelé měst bouřit a armády podivně stávkovat. Klan Hattori mi totálně rozbil veškeré držené provincie, podplatil několik armád a především zabil všechny generály. Poprvé jsem pochopil smysl agentů. Tahle taktika mě nadchla a přesto, že se mi všechna území ztrácela pod rukama, pozoroval jsem, co všechno je možné dělat se lstivým mnichem, vypočítavým mecuke či tichým ninjou.

Čtvrtá volba klanu byla jasná... Hattori s jejich intrikami. Vystavěl jsem svůj postup na demoralizaci nepřátelských armád, jejich sabotážích a podplácení. Obsazení Kjóta v relativně začátečních fázích hry (cca 9 let od začátku) mi hru značně přitížilo, protože se proti mě najednou obrátilo celé Japonsko a já byl nucen polovinu hry odrážet nájezdy vojsk. Ale díky úspěšným sabotážím armád jsem neměl problém udržet nájezdy ze 4 stran zároveň. Všichni mí agenti tak postupovali vražedným tempem na vrcholné úrovně a ve finálních fázích hry jsme byl schopný zavraždit jakéhokoli nepřátelského daimjó, podplatit celou armádu o 2200 jednotkách za 12 tisích zlatých a podnítit vzpouru snad ve všech provinciích. Diplomatické vztahy by se za jiných okolností hned rozpadly, ale už tak byly na bodu mrazu, když jsem se odvážil napadnout panujícího shoguna klanu Tokugawa a nahradit ho svým vládcem. Vysoká finanční náročnost těchto operací agentů mě nutila v konečných fázích hry drancovat téměř všechny nově dobyté oblasti, naštěstí pak stačilo získat poslední provincií k vítězství, aby se proti mě nevzbouřil i vlastní lid. Strategii, kterou jsem nakonec zvítězil byla plná spiknutí, podplácení, vražd, sabotáží a drancování. V podstatě to, čemu jsem se chtěl ze začátku vyhnout se ukázalo, jako nejúčinnější (a ve své podstatě nejradikálnější) postup k vítězství. Nutno podotknout, že všechnu tuhle strategickou variabilitu nabízí naprosto geniálně naprogramovaná a komplexní nepřátelská AI.

Vytknul bych těžkopádné ovládání bitev, místy nepřehledné (ale krásné) UI a neposednou kameru.

Pár screenshotů.

Těším se na Total War: Shogun 2 - Rise of the Samurai (kde budu podle všeho muset totálně změnit strategii) a pak následně Total War: Shogun 2 - Fall of the Samurai.

Pro: Obsah | Herní mechaniky | Komplexnost AI | Hratelnost | Skloubení 3D renderu s 2D dřevoryty

Proti: Nezáživné mořské bitvy | Těžký průnik do komplexních herních mechanik | Kamera

+12
  • PC 100
Není tajemstvím, že hry od Creative Assembly považuju vesměs za velmi vydařené, především díky TW konceptu, který povoluje jak realtime válčit s tisícema jednotek, tak i tahy na strategické mapě, kdy má člověk neomezeně času k pečlivému přesunu svých vojsk a vykoumání taktiky, diplomacie, strategie. Tentokráte to všechno sedlo a až na maličkosti zde držíme v rukou briliant mezi strategiemi. Jelikož jsem už napsal k hrám TW mnoho komentářů, zaměřím se na to, co se podařilo vylepšit tentokrát oproti dílům předchozím:

Grafika se neustále zlepšuje. Nejde až tak o textury nebo počasí, ale především o pohyby vojsk: Mnoho animací postupného umírání vojáků, mnoho pohybovejch komb při bojích, bomby cuchaj vřavy takovym způsobem, že vojáci letí 30 metrů, každej šíp zůstane vidět v místě dopadu snad minutu od jeho vystřelení a to i třeba v těle zkomírajícího – radost se dívat.

I zvukově je hra vymazlená včetně dabingu a především musím pochválit místy slušně atmosférickou muziku.

Obtížnost je vyhnána nahoru velmi slušně:
Spouštím prvně hru, nastavuju tradičně obtížnost rovnou na very hard a realistic fights a do 10 tahů je po mě. Nakonec jsem hru dohrál jen na hard a to pouze s klanem který začíná někde na okraji - nemůže se tak stát, že na vás nepřátelé jdou od začátku ze všech stran. UI je tady jedním slovem nekompromisní a jediná chyba může posrat celý tažení. Opravdu jsem pocítil i návaly bezmoci a marnotratnosti a to především v tahovém režimu, kde mě čas nijak netlačil. Jen s velkým sebezapřením a důkladným využíváním všech možností a výhod klanu lze uspět. Bravo!

I v bitvě je znát zlepšení v inteligenci UI, ale zas takovej posun v před bych zde nevnímal. K realtime bojím lze taky dodat, že konečně můžou všichni jezdci kdykoli sesednout z koní a tak výrazně změnit vlastnosti jednotky, ale i třeba zdolat hradbu a na koně posléze opět nasednout.

Agenti jsou nyní poprvé vskutku velmi silní. Jeden nalevelovanej mnich dokáže udělat do pár tahů z okupovaných území oblast plnou vzbouřenců, kteří dokážou v nekrytých regionech nadělat velkou paseku. Jeden Mecuke zase lehce přesvědčí právě dobytou provinci k návratu k původnímu majiteli. Agent na maximální úrovni 6 se cení zlatem a jeho herní cena je větší než tucet jednotek. Velmi zábavné je ruční levelování těchto agentů, kdy je nutno vybrat nějakou specializaci, stejně tak doprovod agenta. S tímhle si člověk rád vyhraje.

I diplomacie se dočkala super upgradu – vztahy jsou nyní tak nějak čitelnější a lze je hezky ovlivňovat. S vyjednáváním souvisí i čest vládce. Tato hodnota je jedna z nejdůležitějších v celé hře odvíjí se od ní diplomatické vztahy, možnost vyjednávání, morálka vosk, oddanost generálů i veřejný pořádek v městech.

Negativa:
Co mě štvalo je, že vůdce klanu má pro mě nepochopitelně neměnný typ obličeje. Tedy zemře vůdce a tím okamžikem začne následník vypadat, ať už do té doby měl jakýkoli zjev, úplně stejně jako jeho otec. Proč? Je to matoucí. Člověk třeba válčí z větším klanem a neustále zabíjí pořád stejně vypadajícího daimó, kterej se liší jen jménem a věkem. Přitom vlastní podobu měl předtím, než se stal hlavou klanu – divný. Možná si řeknete blbost, ale jelikož japonský jména mi přijdou všechny stejný, často jsem se podle podobizen orientoval mezi svými generály. Taky je k podivení, že nelze hrát za všechny klany i když by to bylo jednoduše proveditelný. Proč?

Nemá asi smyl hledat chyby tam, kde skoro nejsou. Doporučuju všem stratégům, kteří zatouží ponořit se do japonské historie – vymazlenej kousek se vším všudy 100%

Pro: Návyková hratelnost, příjemně tvrdá obtížnost, mnoho možností postupu/výzkumu/levelování postav a generálů, vysoká znovuhratelnost, slušná historičnost, grafika, hudba, zvuky, herní doba

Proti: Všechny klany nejsou hratelné, matoucí proměna podoby vládců

+10