Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS4 100
Před Vínem a Krví jsem si musel dát od Zaklínače na chvíli oraz. Hlavní hra, všechny objevené otazníky (ano, i ve Skellige) a datadisk Srdce z Kamene mě trochu vyčerpal. Také PS4Pro si musel trochu odpočinout. Každé spuštění tohoto kolosu nastartoval větrák do plných obrátek. V noci pak nešlo moc hrát, protože jsem tím budil rodinu v okolních pokojích. Skoro půlroční pauza prospěla i samotné hře. Vyšli dva patche, které vypilovali technickou stránku. Hlavně nahrávání se dosti zkrátilo. Což je super.

Po ponoření do příběhu v Toussaintu jsem zjistil, že tohle je asi nejlepší datadisk, co jsem kdy hrál. Malebné prostředí vinic, podbarvené skvělou hudbou, skrývá i temnější než temné stránky. Rozlohou a naplněností světa strčí do kapsy nejednu plnou AAA hru. Už samotné vedlejší mise vydají klidně na 20 hodin skvěle napsaných questů plných krásné přírody, humoru, krutosti a morálních voleb. Hlavní dějová linka je poté (nechal jsem si jí nakonec) ještě lepší. Je ukecaná a poutavá. Měl jsem pocit, jako kdybych sledoval film, který nesmí skončit. Protože nemá hluchá místa a pořád baví. Hlavně pohádkový svět, plný klasických pohádek s realistickým koncem, je prostě boží. To je tak černý humor, že jsem se musel od srdce smát. Do toho Geraltova chladná povaha pasuje jak poklice na hrnec.

Vlastně nemám vůbec nic, co bych tomuto mistrovskému dílu vyčetl. Všechny zdejší aktivity mě moc bavily. Snad jen některé soutěže v rytířském klání byli s gamepadem trochu frustrující. Ale, to je spíš má chyba, že za ty léta s PlayStationem neumím rychleji mířit. Naprosto parádní je souboj s hlavním bossem. Asi nejtěžší souboj v celém The Witcher 3. Boss má tři fáze a na nejtěžší obtížnost jsem ho dal asi na pátý pokus. Což na poměry této hry byla výzva.. Ne, vážně jsem se u toho bavil.

Na konci hry jsem se rozhodl, že se zabíjením monster končím. Usadím se v Toussaintu ve svém hospodářství a každý večer, při západu slunce, budu popíjet víno. Proč také se pořád někam hnát.

O Víně a Krvi je krásná hra. Nic jiného, v podobné náladě, jsem nehrál. Má to vytříbený styl. Moc se těším na The Witcher 4.

Pro: malebné prostředí, skvělý hudební doprovod, skvěle napsané, humor, pohádkový svět

+21
  • PS4 95
Nepamatuji, kdy jsem naposledy hrál hru, která by byla tak vtipná, a zároveň velmi vážná. Hru, kde si chcete jen vychutnávat atmosféru, a zároveň chcete postupovat skvělým příběhem.

Jedná se o zakončení Geraltova příběhu, které si celá hra zaslouží. Krásně napsané, s výraznými postavami, úžasnou atmosférou a hudbou, která mnohdy předčí hudbu ze základní hry. Velmi sympatické také je, že si vývojáři ze sebe umí udělat srandu. V legendárním úkolu s Klepnou zmiňují neznámější bugy spojené s koněm, v jiném questu s husou si zase vyloženě dělají srandu z obvyklého postupu zjišťování podrobností o případu a stop..

Kdyby každé herní rozšíření vypadalo jako tento výlet do prosluněného Nilfgaardu, bylo by v herním světěm krásněji. Místo toho si však můžeme vychutnávat alespoň tento klenot společně se Srdce z kamene.

Pro: příběh, prostředí, hudba, humor

Proti: občas šílená kamera při soubojích

+20
  • PS4 100
Návrat mých oblíbených Archespor. Ty mrchy jsou stejně otravné jako byly v jedničce.

Blood and Wine má úplně jiný tón než předchozí rozšíření. Hearts of Stone bylo temné a brutální, zatímco Blood and Wine má mnohem odlehčenější atmosféru. Mrtvol sice Geralt potká více než dost a na hromadu jich taky pár přidá, ale v romantickém prostředí vinic Toussaint se to snadno ztratí. Toussaint mě neskutečně okouzlilo, protože v porovnání s Velenem anebo Skellige, které mají přece jen temnější vzezření, Toussaint představuje jiný styl života, malebnou krajinu, na smrt oddané rytíře a zajímavé charaktery.

Samotná Anna Henrietta mi ze začátku nepřišla tak nepříjemná jako v knihách, ale ke konci main questů to vynahradila. Geralta v mém podání si prostě moc neoblíbila (ano, můj Geralt skončil v chládku) . [Z]mrtvýchvstání pravděpodobně nejsympatičtější osoby z knih mě potěšilo, já vím, já vím, není to kánon.

Questy mi přišly asi nejkreativnější a nejzajímavější z celé hry, hledání „klenotů“ Reginalda d'Aubryho, domáhání se propustky A38 nebo doprovázení environmentalisty hraběho Beledala jsou jedny z mnoha, co přichází na mysl. Téměř každý quest mi přišel něčím unikátní, a i když je pravda, že o klasické zakázky není nouze, vtipné úkoly jako jsem jmenovala výše jejich repetitivnost úspěšně ředí. K mé malé nelibosti je i dost questů spojených s Gwintem. Protože jsem tyhle úkoly úspěšně ignorovala v průběhu celé hry, tak jsem se jim musela vyhnout i v Blood and Wine. Trochu lituji, že jsem se do Gwintu nepustila od začátku, ale co už, tak příští playthrought.

I když darovaná vinice a její zvelebování možná není každému po chuti, mě to neskutečně bavilo. BB, který mi přirostl k srdci a Yennefer s vycpaným jednorožcem v závěsu mi z prázdného domu udělali domov. Po sto hodinách hry už se do toho člověk prostě trochu vžívá no.

Wine is better than stew, because stew you have to chew.
+25
  • PS4 80
U Srdce z kamene jsem říkal, že chci víc. Dostal jsem. Teď říkám - konečně je to za mnou! První rozšíření splnilo všechno, co jsem od něj čekal. Povedená zaklínačská povídka na pár večerů. Druhé je ovšem moloch, který supluje novou hru. A upřímně. Zbytečně.

Stále je to samozřejmě krasné. Toussaint a okolí malebné a až na výjimky skvěle napsané, ale... už to tady před rokem všechno bylo. Přímočará a ne moc zajímavá dějová linka se schovává a rozmělňuje při plnění hromady vedlejšáků snad ještě více, než v základní hře. Některé questy jsou tradičně vynikající, překvapivě hodně je jich ovšem nezáživných a celé jsem je odzíval. Čemuž pomáhá i to, že na Krev a zlomené kosti se dá hra opět projít s prstem v nose a bez používání čehokoliv (ani run nebo nových mutací). A Pochod smrti je pro běžného hráče zase opačný extrém, u kterého odmítám ztrácet čas.

Celou dobu mě neskutečně iritoval podivný casting dabérů. Ti jsou většinou skvělý, jenže jejich projev jen výjimečně zapadá ke vzhledu postav. V kombinaci s často nepovedeným lipsyncem tak spousta rozhovorů tvoří nechtěné komické seance. Také velká škoda, že tu CDP nepříjemně často řeší všechny konflikty bojem, jen aby se něco dělo. A nakonec i pohádkový svět musí naplnit pidižvíky.

Suma sumárům je pro mě O víně a krvi spíše nastavovaná kaše, než důstojné zakončení série. Konec základní hry mi v tomhle přišel naprosto dostačující a zbytečně se tady opakuje. I přesto, ale nejsem schopen jít s hodnocením dolů, jelikož se hra stále kvalitou a ručně vysoustruženým obsahem vymyká běžné sériové produkci.
+16