Rozšíření The Talos Principle II volně navazuje na konec základní hry a nabízí hned tři příběhové segmenty.
V Orpheus Ascending se hráč opět ujme role hlavního hrdiny 1K, aby se vydal na cestu do duše Sarabhai, jedné z prvních společníků Atheny a drahé přítelkyně Hypathie, jež tragicky zahynula na počátku usídlování nové civilizace. V zcela nové aréně inspirované starověkým Egyptem bude nutné sesbírat roztříštěné střípky její osobnosti, aby mohla dostat druhou příležitost k životu.
V Isle of the Blessed hráč zavítá do Karibiku s Yaqutem, Mirandou, Corneliem a Athenou. V roli Yaquta se bude snažit oslnit svou novou přítelkyni svými schopnostmi při řešení nových hádanek, ale zároveň se může bavit se starými známými postavami nebo se jen tak poflakovat po pláži a relaxovat.
V Into the Abyss bude mít hráč možnost dozvědět se více o tom, co se dělo s Byronem v době, kdy byl uvězněn v Megastructure. Tato část nabízí nejnáročnější hádanky, dostupné v oblasti surrealistických létajících ostrovů představujících Atheniny nejhlubší noční můry.
Po dokončení základní hry jsem se s chutí vrhnul do rozšíření. To je rozděleno na tři samostatné části s tím, že každá má svůj vlastní příběh, hlavního hrdinu, vlastní prostředí a často i specifický styl puzzlů.
V první části, Orpheus Ascending, rozkrýváme v kůži 1K další střípky příběhu kolem Atheny. Puzzly jsou postaveny především na dvou principech. Buď je potřeba rozmístit paprsky laseru a vhodným způsobem je narušovat objekty či jinými paprsky, což je mechanika, která mi nikdy moc nešla a tak jsem měl s puzzly tohoto typu často problémy. Druhým typem bylo "přetlačování" síly různých paprsků, což mě zase naopak hodně bavilo. Obtížnost puzzlů byla velmi vysoká, obzvláště ty zlaté. Avšak nejhorší bylo finální puzzle, které jsem absolutně nechápal.
Druhá část, Isle of the Blessed, je pak ve formě zábavního parku pro Yaquta. I když mi byla hlavní postava v hlavní hře méně sympatická, tady je fajn. Bavily mě i narážky na 1K, který už předtím vše bez problémů vyřešil. Část nabízí 3 velké oblasti plné přiměřeně těžkých puzzlů na podobné obtížnosti, jako v základní hře. Masakrem pak byl finální Hexahedron, obří budova, kde byly kvůli rozsáhlosti i checkpointy. Nejprve jsem opět vůbec netušil, co mám dělat, po chvíli jsem se naštěstí dokázal zorientovat. Hodně povedený závěr. Za mě je tato část z rozšíření nejlepší.
Závěrečná část, Into the Abyss, bohužel zase vrací mnou nenáviděné přerušování paprsků a přidává další složitější finty k dosažení potřebných výsledků, tak jsem často zase tápal. Naopak jsem obdivoval řadu úrovní obřích rozměrů. Také mě dost bavila úroveň The Ring s posuvným kruhem, pomocí něhož bylo potřeba přesouvat potřebné předměty mezi částmi dané úrovně. Příběh Byrona zde byl celkem jednoduchý a ve výsledku jsem ho už moc nevnímal.
Když posčítáme celkový počet nových úrovní, dostaneme se přes číslo 70, což je více jak polovina z počtu v základní hře. Jejich obtížnost je často vyšší, než by se mi líbilo, ale i tak přinášejí spoustu hodin zábavy navíc.
V první části, Orpheus Ascending, rozkrýváme v kůži 1K další střípky příběhu kolem Atheny. Puzzly jsou postaveny především na dvou principech. Buď je potřeba rozmístit paprsky laseru a vhodným způsobem je narušovat objekty či jinými paprsky, což je mechanika, která mi nikdy moc nešla a tak jsem měl s puzzly tohoto typu často problémy. Druhým typem bylo "přetlačování" síly různých paprsků, což mě zase naopak hodně bavilo. Obtížnost puzzlů byla velmi vysoká, obzvláště ty zlaté. Avšak nejhorší bylo finální puzzle, které jsem absolutně nechápal.
Druhá část, Isle of the Blessed, je pak ve formě zábavního parku pro Yaquta. I když mi byla hlavní postava v hlavní hře méně sympatická, tady je fajn. Bavily mě i narážky na 1K, který už předtím vše bez problémů vyřešil. Část nabízí 3 velké oblasti plné přiměřeně těžkých puzzlů na podobné obtížnosti, jako v základní hře. Masakrem pak byl finální Hexahedron, obří budova, kde byly kvůli rozsáhlosti i checkpointy. Nejprve jsem opět vůbec netušil, co mám dělat, po chvíli jsem se naštěstí dokázal zorientovat. Hodně povedený závěr. Za mě je tato část z rozšíření nejlepší.
Závěrečná část, Into the Abyss, bohužel zase vrací mnou nenáviděné přerušování paprsků a přidává další složitější finty k dosažení potřebných výsledků, tak jsem často zase tápal. Naopak jsem obdivoval řadu úrovní obřích rozměrů. Také mě dost bavila úroveň The Ring s posuvným kruhem, pomocí něhož bylo potřeba přesouvat potřebné předměty mezi částmi dané úrovně. Příběh Byrona zde byl celkem jednoduchý a ve výsledku jsem ho už moc nevnímal.
Když posčítáme celkový počet nových úrovní, dostaneme se přes číslo 70, což je více jak polovina z počtu v základní hře. Jejich obtížnost je často vyšší, než by se mi líbilo, ale i tak přinášejí spoustu hodin zábavy navíc.
adam.kulhanek