Mágové válkami těžce zkoušeného kontinentu dostali vynikající nápad: dejme vládcům do rukou magii schopnou během vteřin zlikvidovat celé město. Každý si pak jistě rozmyslí jít do války. O půl roku později zůstává na kontinentu několik málo osad obklopených hustou mlhou, ze které v noci vycházejí ohyzdné potvory. Kdo přežije, ve dne opraví co se dá... a přichystá se na další noc. Pár přeživších čarodějů sužovaných pocitem viny má ale plán...
The Last Spell je hybrid tahové taktické strategie, RPG (zkušenosti a vývoj postav) a roguelite žánru (meta progres), který si před vydáním prošel fází předběžného přístupu. Hlavním cílem hráčovy snažení je ubránit útočiště před vlnami příšer, přičemž hra je rozdělená na denní a noční cyklus. Přes den si hráč buduje obranu, opravuje budovy, vybavuje hrdiny a všelijak se připravuje na noc, kdy obránci čelí útokům zrůd. V bojích se střídá hráč s protivníkem, pohybuje se se svými svěřenci na pomyslné čtvercové mřížce a provádí akce vedoucí k eliminaci nepřítele.
Kostěj
3101 Holoto líná, jak si mám vysvětlit, že rok po vydání má tahle parádička jen dvě hodnocení, z toho jedno ode mě? A nedosti na tom, google vyplivne jedinou českojazyčnou recenzi! Jářku, co si člověk neudělá sám...
Popisovat herní náplň nad rámec profilu hry považuju za zbytečný, takže rovnou k hodnocení. TLS toho dělá spoustu fakt hrozně dobře, a pak pár věcí ne.
V první řadě - gameplay je fakt vynikající v neustálém střídání pocitu "chachá! nažerte se oceli a destruktivní magie, prevíti nemrtvý!" a "to si děláte autoři srandu, jak tohle mám porazit? Jsme úplně v hajzlu!" a tak dále pořád kolem dokola. Pak přijde den - peníze, opravy, nový gear, nové levely postav, upgrady - a znovu šup do chřtánu šílenství, dokud nepřijde závěrečný boss.
K tomu šílenství: další silnou stránkou hry je systém skillů. Různé metody likvidace příšer se totiž vážou na gear, což umožňuje skládat dohromady pozoruhodně šílené buildy a provádět s nimi opravdu epické skopičiny, protože každá postava může nést dohromady až čtyři zbraně, každou s vlastním setem tří až čtyř aktivních skillů a tyto libovolně, bez jakékoli penalizace střídat. Typicky - použiji grapple hook, kterým je vybavena bambitka pro přiblížení k hordě, čímž naruším její linii. Do ruky popadnu kladivo, kterému vzniklý "zub" skvěle poslouží pro optimální využití AoE úderu, který navíc okolostojící obludy omráčí. Debuff ještě rozšířím pomocí kouzla z grimoáru, který držím v druhé ruce a šup, teleportem zpátky do bezpečí. Za hradbami už se potměšile chechtá rogue, který si posledních pět nocí usilovně zlepšoval oportunismus - masivní zvýšení damage způsobené potvorám postiženým jakýmkoliv debuffem.
Na začátku tahu beznadějně působící situaci lze při chytrém využití synergií statů, skillů a hrdinů často zvrátit spektakulárními činy během jediného kola a je to FAKT skvělej pocit. Potom ovšem odklepnete konec svého tahu a přivalí se další desítky a stovky monster... Těch je navíc taky mnoho typů a každý má své silné stránky, čili je třeba opravdu důkladně zvažovat koho a kam nasadíte.
Tolik k tomu, co je bezvýhradně skvělé. Ba ne. Ještě jsem zapomněl vychytané a intuitivní UI, líbivý pixel art té správné sorty á-la Into The Breach a především totálně badass soundtrack kombinující heavy metal a různé whateverwave vlivy.
Teď ta horší část. Na konci každého z pěti levelů vás čeká boss. Bossové jsou velcí, šerední, a patřičně tuzí. Problém ovšem je, že se u nich hraje podle vlastních pravidel, která vám předem nic nenapoví a nezbyde než metoda pokus/omyl. Proti tomu nic, ale v tomto případě ten omyl znamená opakování celého levelu, což u toho čtvrtého a pátého může taky úplně klidně být 5 hodin hraní. Zklamání vám může trochu osladit hned dvojitý systém meta progrese, ale pět hodin je přece jen pět hodin; o člověku, který se po druhém výprasku ve třetím levelu obrátí na wiki bych si nic zlého nepomyslel. Toto je asi nejvážnější designová chyba, kterou by přitom nemělo být tak těžké ošetřit.
Lehce problematické také dokáže být náhodné generování...inu, vlastně všeho. Statů při levelování, perků, zbraní v obchodě, složení potvor, které na vás v příští noční fázi hra pošle. Dá se s tím pracovat mnoha způsoby, zejména pomocí už zmíněné meta progrese a riziko tak výrazně omezit, a do jisté míry vás jistí re-roll. I tak se ovšem občas stane, že šlechtěný bijec s obouručákem dostane při levelování na výběr mezi bonusem k magickému poškození, +10 k maně a +1 k propagaci kouzel, což je vážně k vzteku. Dále - využitelnost některých perků je diskutabilní a stejně tak jsou tam některé vyloženě must have věci. To už jsou ale veskrze drobnosti.
Celkový dojem je i přes uvedené výhrady poměrně drtivě pozitivní. Objevování řečených synergií a buildů (respektive toho, co vám z nich po úřadování náhody zbyde) a jejich efektivní nasazování v boji je ohromně zábavná věc. A ten pocit, když se vám toho bosse nakonec i s tím suboptimálním týmem podaří položit, zatímco celé město už je v plamenech a obludy už už okusují mágům lýtka... ten za to prostě stojí.
K napsání dalšího komentu po třech letech mě inspiroval článek na games.cz. Mám dojem, že koho baví tahovky, nemá tady vůbec o čem přemýšlet, obzvlášť při vyloženě rozumně nastavené ceně.
GET FOGGED!
Popisovat herní náplň nad rámec profilu hry považuju za zbytečný, takže rovnou k hodnocení. TLS toho dělá spoustu fakt hrozně dobře, a pak pár věcí ne.
V první řadě - gameplay je fakt vynikající v neustálém střídání pocitu "chachá! nažerte se oceli a destruktivní magie, prevíti nemrtvý!" a "to si děláte autoři srandu, jak tohle mám porazit? Jsme úplně v hajzlu!" a tak dále pořád kolem dokola. Pak přijde den - peníze, opravy, nový gear, nové levely postav, upgrady - a znovu šup do chřtánu šílenství, dokud nepřijde závěrečný boss.
K tomu šílenství: další silnou stránkou hry je systém skillů. Různé metody likvidace příšer se totiž vážou na gear, což umožňuje skládat dohromady pozoruhodně šílené buildy a provádět s nimi opravdu epické skopičiny, protože každá postava může nést dohromady až čtyři zbraně, každou s vlastním setem tří až čtyř aktivních skillů a tyto libovolně, bez jakékoli penalizace střídat. Typicky - použiji grapple hook, kterým je vybavena bambitka pro přiblížení k hordě, čímž naruším její linii. Do ruky popadnu kladivo, kterému vzniklý "zub" skvěle poslouží pro optimální využití AoE úderu, který navíc okolostojící obludy omráčí. Debuff ještě rozšířím pomocí kouzla z grimoáru, který držím v druhé ruce a šup, teleportem zpátky do bezpečí. Za hradbami už se potměšile chechtá rogue, který si posledních pět nocí usilovně zlepšoval oportunismus - masivní zvýšení damage způsobené potvorám postiženým jakýmkoliv debuffem.
Na začátku tahu beznadějně působící situaci lze při chytrém využití synergií statů, skillů a hrdinů často zvrátit spektakulárními činy během jediného kola a je to FAKT skvělej pocit. Potom ovšem odklepnete konec svého tahu a přivalí se další desítky a stovky monster... Těch je navíc taky mnoho typů a každý má své silné stránky, čili je třeba opravdu důkladně zvažovat koho a kam nasadíte.
Tolik k tomu, co je bezvýhradně skvělé. Ba ne. Ještě jsem zapomněl vychytané a intuitivní UI, líbivý pixel art té správné sorty á-la Into The Breach a především totálně badass soundtrack kombinující heavy metal a různé whateverwave vlivy.
Teď ta horší část. Na konci každého z pěti levelů vás čeká boss. Bossové jsou velcí, šerední, a patřičně tuzí. Problém ovšem je, že se u nich hraje podle vlastních pravidel, která vám předem nic nenapoví a nezbyde než metoda pokus/omyl. Proti tomu nic, ale v tomto případě ten omyl znamená opakování celého levelu, což u toho čtvrtého a pátého může taky úplně klidně být 5 hodin hraní. Zklamání vám může trochu osladit hned dvojitý systém meta progrese, ale pět hodin je přece jen pět hodin; o člověku, který se po druhém výprasku ve třetím levelu obrátí na wiki bych si nic zlého nepomyslel. Toto je asi nejvážnější designová chyba, kterou by přitom nemělo být tak těžké ošetřit.
Lehce problematické také dokáže být náhodné generování...inu, vlastně všeho. Statů při levelování, perků, zbraní v obchodě, složení potvor, které na vás v příští noční fázi hra pošle. Dá se s tím pracovat mnoha způsoby, zejména pomocí už zmíněné meta progrese a riziko tak výrazně omezit, a do jisté míry vás jistí re-roll. I tak se ovšem občas stane, že šlechtěný bijec s obouručákem dostane při levelování na výběr mezi bonusem k magickému poškození, +10 k maně a +1 k propagaci kouzel, což je vážně k vzteku. Dále - využitelnost některých perků je diskutabilní a stejně tak jsou tam některé vyloženě must have věci. To už jsou ale veskrze drobnosti.
Celkový dojem je i přes uvedené výhrady poměrně drtivě pozitivní. Objevování řečených synergií a buildů (respektive toho, co vám z nich po úřadování náhody zbyde) a jejich efektivní nasazování v boji je ohromně zábavná věc. A ten pocit, když se vám toho bosse nakonec i s tím suboptimálním týmem podaří položit, zatímco celé město už je v plamenech a obludy už už okusují mágům lýtka... ten za to prostě stojí.
K napsání dalšího komentu po třech letech mě inspiroval článek na games.cz. Mám dojem, že koho baví tahovky, nemá tady vůbec o čem přemýšlet, obzvlášť při vyloženě rozumně nastavené ceně.
GET FOGGED!
HEX
Pro: hudba, grafika, UI, atmosféra, masivní a přitom srozumitelný systém skillů a statů,
Proti: první setkání s bossem (snad s výjimkou prvního) téměř vždy končí prohrou, do piplaného buildu občas hodí vidle náhoda