Diskuze

MCZ: Budoucnost počítačových her vypadá ještě hůř :-D. Teď vážně, Graveyard prostě není hra, takže už bych to její "hraní" moc neřešil. Těhle experimentálních titulů se ale bude objevovat čím dál tím víc, což je určitě dobře. Alespoň je nad čím diskutovat a nehráči si taky přijdou na své.

NL: Ideální by samozřejmě byly ty časově omezené plné verze, aby si člověk mohl osahat alespoň ten základ, který hra nabízí. Poslední demo, které jsem zkoušel, bylo Wanted: Weapons of Fate. Kromě krvavých (na notebook) nároků a dosti kostrbatého ovládání mě hra ničím "nezaujala" a nikdy si jí tedy nekoupím. O nějakém doporučování mému okolí také nemůže být řeč. Takže demoverze mohou být i vysoce kontraproduktivní.

Právě že to doplacení za smrt babky je bráno jako "donate", což určitě každý soudný člověk pochopil a nemůže to brát jako mínus.

Ale bylo by příjemné, kdyby takhle fungovaly i ostatní, plnohodnotné AAA tituly. Ale trošku na přísnějších pravidlech. Dostanete plnou hru zdarma, ale pokud si jí budete chtít užít na high detaily, s vyšším rozlišením než 800x600, prostorovým zvukem, moderními efekty, pak zaplaťte. Bral bych to jako nový druh demoverze. Nebo by mohly vycházet alespoň časově omezené plné verze, jako v případě Burnout Paradise Ultimate Box. V dnešní době demoverze moc nevychází - jednak to stojí peníze a jednak riziko, že si ji člověk zkusí, ale už nekoupí, je příliš vysoké. O torrentech nemluvě. Jenže taková demoverze není nic jiného než "filmový trailer", který v kostce nabízí to "nejlepší" a ve skutečnosti se může jednat o brak.

Jen bych dodal jako reakci na některé komentáře, kde lidi neskutečně štve, že si výrobce za Graveyard nechá platit. Tak za prvé, trial verze je zdarma a je naprosto totožná s plnou verzí jen s tím rozdílem, že v placené verzi může babča kdykoliv během hraní zemřít. Za druhé - když někdo něco vytvoří (cokoliv) a požaduje za to peníze, tak je to snad v pořádku. Nechat si platit za práci (jakoukoliv) je snad normální. Říká se tomu svoboda podnikání.

necrotising: Poslouchat klavírní skladbu v 64kbps určitě není to pravé ořechové, ale nemá to vliv na kvalitu té skladby jako takové, ale na kvalitu její reprodukce. To je rozdíl.

Jinak obecně každý má před hraním nové hry vlastní očekávání, vlastní laťku kvality a představu o zábavě. A pokud není splněna, jdou bodíky dolů. To je normální. Od T.G. jsem již z popisku neočekával nic jiného, než experimentální zážitek nesrovnatelný s ničím, s čím jsem se do té doby setkal. Účel to splnilo tak na půl. To, co tvůrci slíbili, splnili. Výsledný dojem z toho co vidíme už je pouze jenom na nás.

Adieu: Grafika ti může vadit, proč ne, ale u tohodle typu hry? To je jako kdyby ti u Smarta vadil malej výkon motoru. Tahle "hra" si přeci nehraje na grafiku, tak proč ti vadí něco, co u této hry není důležité? Stačilo napsat - není to hra, není tam co hrát, proto dávám nulu. Ale hledat chyby za každou cenu ve všem, ubohé. A člověk se pozná přeci podle toho, kolik věcí dokáže oželit, jaký kompromis dokáže přijmout a co je pro něj důležité. Podle tvého komentáře si strhal celou hru výhradně za technickou stránku věci. Asi budou muset tvůrci indie her přejít na CryENGINE 2, aby je někdo začal brát vážně. Spritovaný stromy - zvedá se ti z toho žaludek, viď?

Adieu: Jak vůbec mohu diskutovat s někým, kdo v komentáři ke hře uvede jako mínus rychle ploucí mraky, černobílou grafiku (jak jinak umocnit melancholii, ty chytrolíne? barevně ne, asi?), technickou kvalitu stromů (wtf?) a další povrchní záležitosti, které jsou výsadou AAA titulů. Tohle může vadit opravdu jen primitivovi. Jo a ta písnička není v němčině, ale ve vlámštině. Natvrdlej člověk tak zůstane natvrdlým. Jinak už jsem to nedokázal napsat. Pardon. Komentář níže od popkece je několikrát kratší a přitom daleko výstižnější a trefnější.

MCZ: Hra to není už z toho principu, že zde je na nějaké hraní jen minimální prostor a vlastně žádná interakce. Nejlépe to vystihuje ten pojem "experimentální umění". Teď jde jen o to, jestli to budou lidi brát/hodnotit jako umění nebo jako hru. Jako hra to nevyhovuje a jako umění - to je otázka vkusu. Ale podle mě je to rozhodně víc umění než hra.

Paul: Díky že si to sem dal. Ani tvůrci samotní to nepovažují za hru. To, že se objevila na DH je čistě věc toho, kdo to sem dal a kdo to schválil. Já to jako hru neberu. Ani to jako hru nehodnotím, protože jaksi taksi ty herní prvky tam nejsou. Klidně to z DH smažte, jestli vám to tak vadí. Ale když budeme jenom kritizovat nové přístupy k hrám, jejich alternativy, tak se herní průmysl nikam nedostane. A okolí na nás bude pořád pohlížet skrz prsty jako na ty, kdo sedí hodiny u počítače, střílí, zabíjí virtuální lidi a kdo je potenciálně "nebezpečný" svému okolí (viz. německý hráč-zabiják) atd.

Akhhera: V někom to pocity vyvolá, v někom ne. Stejně jako opera, divadlo či nějaký film.

Kdo to bere jako hru, ten to bere špatně. Berete snad žánr komedií jako thrillery? Ne. Tak The G. berte jako "experimentální umění", jak je trefně napsáno v popisku. Pak se vám nemůže stát, že by jste se ptali otázkama: "A co tam můžu ovlivnit?", viď, pipboyi.

Podobně jako The Path není The G. o tom, že vám tvůrci naservírují nějaké úkoly, plytký příběh a povedou vás za ručičku. Z mého pohledu a tak jsem to také vnímal je hraní těhle her "pouze" o vnitřním prožitku. Tvůrci něco načrtnou, nějaký dojem, atmosféru a hráči to buď v hlavě začne šrotovat, nebo ne. Někdo si ty "obrazy" ve hře začne s něčím spojovat, objeví se vzpomínky na minulost nebo začne přemýšlet o budoucnosti. A nemusí to být kdovíjak dlouhý zážitek, ale stačí moment, pár vteřin a už ta hra na vás nějak zapůsobí. Jak říkal NateLogan, že se mu při hraní The G. vybavily Máchův Máj a film Irreversibl - to je přece bomba! - s něčím si to stotožnil, na chvíli se zamyslel, prostě to na něj zapůsobilo. V mém případě při hraní The G. jsem prostě na chvíli vplul někam 50-60 do budoucnosti a řekl jsem si: "Ty vole, až takhle budu chodit na hřbitov, čekat kdy na mě smrt šáhne, to bude strašný." A ono to jednou bude, je to nevyhnutelný. Na chvíli jsem z toho měl husí kůži. A teď co se vám vybaví když hrajete TF2 nebo Counter-Strike? Nic. Protože to jsou povrchní, čistě pro zábavu (v pravém slova smyslu) dělané hry. Taky hraju TF2, ale že by mi to něco dávalo, nebo snad ve mě vyvolávalo pocity, myšlenky, úvahy, to ne.

Tak jak to vnímám já a jsem rád, že to vnímat dokážu, je že tyhle hry mají přímé spojení se skutečným světem. Nejsou odtržené od reality, dokáží vyvolat pocity, které většinou máme při sledování filmů. Takže já je nehodnotím jako hry, ale spíš jako interaktivní filmy.

Adieu: U Bergmanových filmů se nebavím, ale cenním si jich. To samé s Spalovačem mrtvol - jeden z nej filmů české kinematografie, ale já ho teda vůbec nemusím. Plně ho ale respektuji a uznávám (třeba jenom kvůli Hrušínskému).

Pořád nechápeš jednu věc - každého "baví" něco jiného. Osobně slovíčko bavit používám velice nerad, protože je to tak široký pojem, že mohu tvrdit, že mě baví lízat zmrzlinu (protože mi chutná) nebo protože mě baví lízání. Zkus se nad tím zamyslet a neodsuzuj něco, čemu nerozumíš nebo na co nemáš buňky.

NateLogan: Asi tak.

A jelikož jsou hry jako takové ještě v plenkách, tak si holt těžko zvykáme na něco, co je úplně nové. V budoucnu si dovedu představit videogalerii, kde budou podobné "hry" viset jako interaktivní obrazy a bude to umění. Stejně jako kdysi jeden umělec ve své galerii vystavil záchod - z prvu to bylo bráno jako šílenost, ale pak se z toho stala kultovní záležitost. Holt společnost je plná zvláštních lidí, kteří v "červené barvě vidí modrou a ve smrti něco uklidňujícího." A to činí náš svět tak nevšedním. Myslím, že to je dobře.

Vyrida: Já to neobhajuju. Jak vidíš, ohodnotil jsem 50%. Líbila se mi stylizace grafiky, hudba a vydržel jsem u toho do konce. To že je to na Steamu je výhoda, protože jinak by se o tom asi nikdo nedozvěděl. A jako krabickovka? Když to má asi 25MB? To by neprošlo.

Hlavní problém vidím v tom, že většina hráčů od toho očekává ty herní stereotypy. "Ježíš, ono se tam nestřílí (ale ona nemá střílet), babka neběhá (divný, co? ale ona nemá běhat) a celý to je nějak tak jiný než ty moje nej hry (to byl záměr). Tak to je pěkná kravina." Je to asi stejný, jako kdyby si člověk šel koupit koloběžku a pak se divil, že nemá motor, nejezdí jak auto a že se na ní musí odrážet atd. Berte to jako experimentální kousek vyprávějící životní příběh jedné stařenky pomocí písničky. A tak se k tomu postavte - čelem. Nic víc.

Vyrida: Jestli chceš lidem střílet mozky z hlavy, tak si pusť GTA a neruš.

Adieu: Ale přeci ty víš do čeho jdeš. Z principu už je to tvoje chyba, že si pustíš "hru", od které očekáváš hory doly a která přitom plní zcela jiný účel. The Graveyard je čistě umělecké dílko a ne nějaký benchmark na grafiku. Co všichni máte s tou pomalostí babičky, hnusnou grafikou atd. Dělali na tom dva lidi, který mají trošku jiný pohled na svět a nebaví je dělat komerční hajzlpapírové braky jako ostatní. Indie scéna je něco jiného, než když si Rockstaři sednou se 100 lidma a domluví se, že udělají nejbrutálnější hru všech dob. To je jako bych se divil, že se v GTA střílí lidi.

Pochopte jednu věc - tak jak zamýšleli autoři udělat svojí "hru", tak jí udělali. Je to přesně to, co chtěli a nic víc. Narozdíl od jiných se snaží přijít s něčím novým, s něčím, co je chápáno víc než jen hra pro blbečky/masy. Ale to je vám asi putna, protože vy chcete v každé hře - střílet, zabíjet, běhat, plnit úkoly a vůbec bavit se všemožnými akčními způsoby. Prosím, těhle her jsou tuny, tak strkejte nos do nich a umění přenechte těm, kteří ho trošku uznávají a chápou.

Minimálně za grafiku si těch 5/10 zaslouží. A atmosféra hřbitova také není špatná. Ptáčkové létají, zpívají a všude je klid. Pak si stačí sednout na tu lavičku u kostela, vyslechnout si pěknou písničku o životě a jít zase domů. Tedy, jestli domů vůbec ještě stihnete dojít. Hádám, že ne ;-) Ona to ani není hra, ale interaktivní obraz, který by mohl vyset někde v galerii.