The Franz Kafka Videogame je surrealistická adventúra s prvkami logických hier, inšpirovaná knihami spisovateľa Franza Kafku. Kladie dôraz na atmosféru absurdity, surrealizmu a expresionizmu, ktoré dominujú Kafkovým románom Zámok (1926) alebo Proces (1925).
Hlavný hrdina s nezvyčajným menom K. dostane nečakanú ponuku na zamestnanie ako vymeriavač krajiny. Tento fakt mu zmení život a donúti ho vydať sa na ďalekú cestu. K jeho prekvapeniu sa však nový svet nezdá byť úplne normálny. Stretáva sa napríklad s úradníkom v potápačskej helme, alebo s človekom v turbane, ktorý stráži bránu odnikiaľ a ktorá vedie priamo do mora.
Hrateľnosť The Franz Kafka Videogame pozostáva prevažne z riešenia originálnych logických hádaniek, pričom v hre nenájdete žiadny inventár.
Schu
Tak tohle byla pěkně frustrující záležitost. Logické hádanky, ze kterých se hra skládá, bych rozdělila do dvou kategorií. Zaprvé, velmi primitivní aneb je to vlastně hádanka? a zadruhé, nevím kde je ta logika a vyřeším metodou pokus-omyl, klikám na všechno možné i nemožné. Příběh tu sice je, ale na jaké úrovni, to je škoda komentovat.
O Kafkovi mám velmi matné vědomosti, ale tím, jak hra byla zpracovaná si myslím, že mi i to málo stačilo. Protože to vypadalo, že vývojáři měli znalostí ohledně Kafky a jeho díla stejně (malé) množství poskytnuté z lavic střední školy. Surreálno hala bala, a možná se projevuje moje neznalost ale nevím co spojuje Kafku s René Magrittem, podle kterého je (předpokládám) úvodní obrazovka. Surrealismus dobrá, ale proč? Tak nějak to zavání využitím (zneužitím?) Kafky aby po téhle hře šmátli jeho fanoušci. Co jsem ale četla recenze, tak fanoušci (i nefanoušci) sdíleli mé antipatie vůči téhle hře. On je asi nějaký důvod, proč je hra věčně ve slevě za neuvěřitelně malou cenu.
Úplně nejútrpnější část celé hry bylo ale získávání posledního achievementu. To, že je achievement za nepoužití nápovědy v celé hře je pochopitelné, to je celkem běžná záležitost. Ale achievement za to, že člověk použije nápovědu v každém levelu, to už nechápu. Čekat tři minuty na nápovědu, protože jsem jakože neschopná si uvědomit, že mám zazvonit na zvoneček když přilezu k recepci (a je to jediná věc na kterou se dá vůbec kliknout), bylo utrpení. Už nikdy.
O Kafkovi mám velmi matné vědomosti, ale tím, jak hra byla zpracovaná si myslím, že mi i to málo stačilo. Protože to vypadalo, že vývojáři měli znalostí ohledně Kafky a jeho díla stejně (malé) množství poskytnuté z lavic střední školy. Surreálno hala bala, a možná se projevuje moje neznalost ale nevím co spojuje Kafku s René Magrittem, podle kterého je (předpokládám) úvodní obrazovka. Surrealismus dobrá, ale proč? Tak nějak to zavání využitím (zneužitím?) Kafky aby po téhle hře šmátli jeho fanoušci. Co jsem ale četla recenze, tak fanoušci (i nefanoušci) sdíleli mé antipatie vůči téhle hře. On je asi nějaký důvod, proč je hra věčně ve slevě za neuvěřitelně malou cenu.
Úplně nejútrpnější část celé hry bylo ale získávání posledního achievementu. To, že je achievement za nepoužití nápovědy v celé hře je pochopitelné, to je celkem běžná záležitost. Ale achievement za to, že člověk použije nápovědu v každém levelu, to už nechápu. Čekat tři minuty na nápovědu, protože jsem jakože neschopná si uvědomit, že mám zazvonit na zvoneček když přilezu k recepci (a je to jediná věc na kterou se dá vůbec kliknout), bylo utrpení. Už nikdy.
malarkey
tloucihlavouostul
Solidor
Ultron
Pro: Pěkně namalované prostředí v kombinaci s pěknou počínající atmosférou 20. let 20 století ve spojení s příjemným hudebním doprovodem v pozadí,
Proti: jenže to celé obalené příběhem plným absurdit a momentů, které nedávaly smysl, včetně úkolů, které vlastně také nedávaly smysl.