Tak tohle byla pěkně frustrující záležitost. Logické hádanky, ze kterých se hra skládá, bych rozdělila do dvou kategorií. Zaprvé, velmi primitivní aneb je to vlastně hádanka? a zadruhé, nevím kde je ta logika a vyřeším metodou pokus-omyl, klikám na všechno možné i nemožné. Příběh tu sice je, ale na jaké úrovni, to je škoda komentovat.

O Kafkovi mám velmi matné vědomosti, ale tím, jak hra byla zpracovaná si myslím, že mi i to málo stačilo. Protože to vypadalo, že vývojáři měli znalostí ohledně Kafky a jeho díla stejně (malé) množství poskytnuté z lavic střední školy. Surreálno hala bala, a možná se projevuje moje neznalost ale nevím co spojuje Kafku s René Magrittem, podle kterého je (předpokládám) úvodní obrazovka. Surrealismus dobrá, ale proč? Tak nějak to zavání využitím (zneužitím?) Kafky aby po téhle hře šmátli jeho fanoušci. Co jsem ale četla recenze, tak fanoušci (i nefanoušci) sdíleli mé antipatie vůči téhle hře. On je asi nějaký důvod, proč je hra věčně ve slevě za neuvěřitelně malou cenu.

Úplně nejútrpnější část celé hry bylo ale získávání posledního achievementu. To, že je achievement za nepoužití nápovědy v celé hře je pochopitelné, to je celkem běžná záležitost. Ale achievement za to, že člověk použije nápovědu v každém levelu, to už nechápu. Čekat tři minuty na nápovědu, protože jsem jakože neschopná si uvědomit, že mám zazvonit na zvoneček když přilezu k recepci (a je to jediná věc na kterou se dá vůbec kliknout), bylo utrpení. Už nikdy.