Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Poprvé jsem The Forest hrál v Early Access verzi, kde ještě nebyla linka se ztraceným synem a jenom se tam přežívalo. A já byl naprosto znuděn. Žádný cíl - žádná motivace. Pak tam ten příběh přibyl a já si to konečně užil, ale příběhová část zase zabila ten přežívací prvek, protože přežívat už není nutné. Pro dohrání hry totiž stačí jenom cestovat od jeskyně k jeskyni, kde se to sodovkami a nezkazitelnými čokoládkami jen hemží. Stavění nějaké skrýše je tak úplně k ničemu, protože to vůbec nepotřebujete. Což je možná dobře, protože je stavění spíše špatné. Postavíte si vyvýšenou plošinu - v pohodě. Když byste ji ale chtěli rozšířit, nemůžete navázat na tu již postavenou, ale musíte postavit plošinu novou a snažit se tak nějak od oka trefit výšku plošiny. Ale ať se snažíte sebevíc, jedna plošina bude vždy o pár cenťáku vyšší a mezi plošinami bude díra, kterou můžete propadnout. Cool.

A pak jsou tu souboje. Já vám ti nevím, zda to byl účel, ale mám pocit, že jsem přes polovinu soubojů nějak vycheesoval. Kanibalové neumí plavat, tak přeplavu řeku a zastřelím je lukem z druhého břehu. Kanibalové neumí šplhat po lanech, tak vylezu nahoru a pod sebe naházím dynamit. Hře by mnohem více slušela podoba walking simulátoru, protože atmosféra v jeskyních by se dala krájet a narazíte na několik moc pěkných (čtětě zneklidňujících) momentek. Hratelnost je ale v mnoha ohledech nedotažená a přestože jsem hrál už plnou verzi, pořád na mě hra působí jak z Early Accessu. Na lov srnek se mi třeba nejlépe osvědčila katana, protože mají srnky reflexy jak Lister po Baxterově pálence. Prostě k nim přiběhnete a majznete. Cool

Proč teda tak vysoké číslo? Protože je to s kamarádem neskutečná prča. Mlátíte se nohama kanibalů, trumfujete se o to, kdo udělá větší nechutnost, děláte si naschvály a stavíte si váš vysněný dům (což vás v půlce přestane bavit a do skrýše se už v životě nevrátíte). A tady to srandičkování hra v plné míře podporuje, ačkoliv možná neúmyslně. Pro vlky samotáře bych však hru nedoporučil.

Osobní poznámka: Proč píšu komentář ke hře, kterou jsem hrál naposledy před půl rokem? Proč nepíšu komenty ke hrám do výzvy? Jak můžu prokrastinovat ve svém prokrastinování?
+26
  • PC 85
The Forest. To si takhle letíte se synkem na dovču první třídou, ale při ,,mezipřistáním'' vás vysadí mimo rekreační zónu. Skoro by se dalo až říct, že sednete skoro až babě na lopatu. Chvilku vám potrvá, než pochopíte, že vás žádnej all inclusive na 14 dní nečeká. Ale dost už vtípků. Hned ze startu vám hra ukáže rudého pána, který vám syna čmajzne přímo před očima a vy budete muset hodit ruku do ringu abyste ho našli. No a když se vám to nebude dařit, můžete tam hodit i druhou :D místní obyvatelstvo takovou oběť jistě ocení.

The Forest je hra, při které se budete muset ze začátku setsakramentsky otáčet, abyste dali prvních pár dní. Je to realita natolik surová, že vám hra neposkytne ani čas na rozkoukání. Jakmile skočíte z letadla, možná se chvíli budete okolo kochat lecčím, dokud vás neprobere první partička hladových žebráků, pro které nejste ničím jiným, než bránící se oběd. Ano je to tak, na ostrově, na který jste spadli to žije až běda a budete se muset rychle rozhodnout, co uděláte, abyste neskončili jak vaši spolucestující. Na začátku na to všechno dostanete jednu sekyrku z letadla a jednu chytrou knížku, kterou velmi příhodně těsně před havárií vezmete synovi. Knížka je prakticky takovej receptář prima nápadů. Budete do něj chodit pokaždý, když dostanete architektskou slinu. Problém je, že hra se při projíždění v receptech nezapauzuje, takže prvních pár dní, než kolem vás vyroste nějaká ta hradba či plot na vás bude dýchat pěkně klaustrofobická atmosféra, dokud si to neosaháte. Kanibalové totiž chovají pramalý respekt k tomu, že zrovna zušlechťujete ostrov a budou vás řezat hlava nehlava ať děláte cokoliv. Párkrát jsem si málem měnil spodky, protože pánové ječí až když vás berou po hlavě. No a pokud zrovna nejste typ na stavění si příbytku, místní vás i bez dovolení ubytují u sebe, s netopýry na stropě, tam je místa dost.

Autoři této hry vsadili na jednu silnou kartu, a nutno dodat že zafungovala velmi dobře. Tím je stručně řečeno atmosféra. Je to balík všech herních mechanik, které se hrou prolínají a vzájemně fungují ve skvělé harmonii.
Grafika nemusí být zrovna top toho, co lze v dnešních titulech vidět, ale v kombinaci s efekty a zvuky hra navodí takovou atmosféru, že budete zadržovat dech, obzvláště pokud se v noci ocitnete mimo bezpečí své báze. Autoři naprosto skvěle dokázali vystihnout ducha lesa. Budete mít pocit, že opravdu v lese jste. Bude šustit listí, jak bude padat ze stromů. Při silnějším větru na louce bude šumět tráva, tady a támhle praskne větvička a to mi věřte, když řeknu, že na začátku, kdy zabít vás je otázkou pár ran, se těch praskajících větviček budete opravdu bát.
Vaše postava se bude potýkat s řadou pro survival typických problémů jako je hlad, žízeň, stamina. Tady vám ještě přibude celková diagnóza- může vám být špatně, ať už z jakéhokoliv důvodu a budete slabší. Také ale má vaše postava měřítko s psychickým stavem a pokud nedopřejete vaší postavě trochu spánku, odpočinku, zdravého jídla a timeoutu od místních gangů, vaše postava to nemusí zvládnout a mohli byste z toho mít mírné halůžky.
Ani obstarávání těch základních potřeb ale nebude taková legrace jak se může zdát. Zvířata si tady rozhodně malovat terč na tělo nebudou a zdrhnou jen co vás uvidí. Nejjednoduším způsobem jak se najíst je chytit pár ryb a nebo narazit na nejedovaté rostliny. Když už něco přeci ulovíte, čeká vás dilema. Mám rozdělat oheň a upéct to? Oheň je jeden z největších magnetů na místní. Ty přiláká kdeco.

Stavění. To je kapitolka sama pro sebe. Hra nechá na vás, jestli si budete chtít postavit několikapatrový hillton, nebo si vystačíte s kurníkem obehnaným jednou řadou kamenů. Můžete si postavit i pevnost o něokila zdech. Máte zde na výběr několik různorodých pastí, které budou-li správně umístěné, můžou vyřešit většinu problémů za vás. Můžete si postavit dům na stromě, který se bude jevit zpočátku zdánlivě nedosažitelný pro nepřátele. Ať už postavíte cokoliv, nenechte se mýlit, všechno se dá zničit. I vy nedopatřením můžete poškodit svoje stavby když blízko nich budete řezat nějakého souseda. Ale co není zničené uplně, dá se opravit.
Další důležitou věcí je, kde stavět a kde byste rozhodně neměli. Při první hře, bez znalosti čehokoliv, a to především hustoty a bází domorodců, vás asi bude zajímat hlavně nějaký ten zdroj pitné vody, stavební materiál a pěkným bonusem rozhodně je výskyt zvěře.

Bůh stvořil zemi za 6 dní a sedmý odpočíval. Jenže vy bůh nejste a holýma rukama to nedokážete. Budete potřebovat vybavení a na vybavení materiál. Jako téměř v každé hře výpravy za materiálem sebou nesou jisté riziko. Kromě toho, že budete muset nejdřív překonat svůj strach vyjít za svojí branku, mnohem horším je fakt, že většina materiálů se nachází na území kanibalských vesnic nebo v jeskynních komplexech. Zatímco do vesnic na povrchu máte solidní šanci se proplížit a vzít si nějaký ten hadr, lano či flašku s chlastem, v jeskyních váš žádná procházka tuplem nečeká.
V jeskyních jste mnohdy nuceni slanit do neznáma, ze kterého vychází nepřívětivé zvuky, budete tápat po tmě, namočíte se a prochladnete a hlavně, můžete snadno zabloudit. Slovem jeskynní komplexy mám na mysli skutečně komplexy, ba až megalomanské řekl bych. Asi by zasloužily více péče, ale já řeknu jen toliko, že jsou různorodé, mnohé se napojují na jiné, mají vícero vstupů, jsou obydleny různými ,,monstry'' a především, dá se v nich najít lecjaký unikátní předmět ulehčující život na povrchu a to hodně. Monstra se v nich nerespawnují a dá se v nich dokonce žít, ale vaše postava se tutově zblázní. Mnohé ani celé neprojdete, protože budou vyžadovat jisté nádobíčko. Co je kuriózní je, že ani monstra zvenčí se do nich nedostanou. Jakmile ji komplet vyčistíte, je prakticky vaše, chcete-li.
To ovšem rozzuří doběla jiné sousedy. Návšťěva určitých míst na mapě způsobí, že nepřátel přibude, budou tužší a po přežití jistého počtu dní přibudou dokonce i unikátní monstra, která jdou uplně stranou od kanibalů co do vizáže, tak do výdrže a udělované damage. Mutanti narozdíl od kanibalů nemají žádnou morálku a pokud jste někdy byli partičkou kanibalů pouze sledování z povzdálí jako v zoo, mutanti pokud vás uvidí, smetou vše z cesty aby vás zabili, a to včetně zdí, domů a někteří i stromů.

Hra má i příběh, na který se až takový důraz neklade a fakt, že na ostrově není hlavním problémem přelidnění kanibalů, budete zjišťovat sběrem různých obrázků a roztodivného haraburdí cestou, kterou si budete brázdit ke svému synovi. Najít vašeho syna je totiž hlavním úkolem celé hry ale jak říkám, příběh/questy jsou zde až poslední kolej.

No a čas se nachýlil k mému kritickému okýnku. Hra by se dala zkritizovat za fádní příběh a vyvrcholení, ale o tom to vůbec nebylo tak to vynechám. Můžu pominout i obtížné stavění některých partů základny, což bylo až otravné, ale budiž je to o skillu. Co ale rozhodně nevynechám je označení itemů, skelety jednotek a celková prapodivná fyzika ve hře. Označení itemů je bílou barvou a tak přehlédnutelné, že se vám některé věci budou lépe hledat v noci než ve dne. Skelety jednotek a terénu a fyzika ve hře- hru jsem rozehrál víckrát a troufnu si tvrdit, že jsem se obstojně naučil střílet/ házet všemožnými zbraněmi ve hře. Jenže kolikrát jsem bojoval s duchy. Jednoduše řečeno některými enemáky projektily prostě prolétly, přímo skrze ně. Zda-li to bylo špatným skeletem skalky za kterou milý drahý vyčuhoval, nebo byl hubenější než vypadal, to fakt nevim. Další věcí je ,,tekutý'' písek všude možně ve hře. Je sice hezké, že si oštěpy a šípy můžete potom z mrtvol/ země posbírat, ale v druhém případě vám to bude k ničemu. V této hře mají věci tendenci se prostě propadat do země. Jestli to má něco společnýho s prapodivnou fyzikou, kde se předmět je schopnej odkutálet přes půl mapy nebo mizerný označení, kde v pravé poledne téměř nic, co se přímo neleskne nevidíte, to nevim a ani mě to nezajímá.

Se všim všudy musím nakonec říct, že Forest rozhodně stojí za koupi pro všechny milovníky žánru. Byť nemá dle mého názoru v SP moc co nabídnout při opakovaném hrání, stále je to hra, která dokáže na desítky hodin zabavit a své ceně bohatě dostojí.

Pro: ATMOSFÉRA, stavění,různorodá AI kanibalů

Proti: mapa jeskyní, označení dropu,menší bugy v MP

+18
  • PC 85
Poprvé jsem se ke hře dostal v early accessu (tenkrát ještě upirátěném). Hra v té době neobsahovala žádný příběh, takže šlo z mé strany spíše o takový žánrový experiment. Šel jsem do toho s tím, že by se mělo jednat o takový Minecraft v realistické grafice (rozuměj bez kostiček).

Musím uznat, že už tehdy mě hra upoutala. Prostředí krásného, a zpočátku mírumilovného lesa mělo své zvláštní kouzlo. Moc se mi líbil systém kácení stromů a stavění základny. Netrvalo to dlouho a kolem rozestavěného opevnění mi proběhla první smečka kanibalů (cháska jsme jim říkali) a zdánlivá idylka se rozplynula v záplavě znepokojivých skřeků. Chvíli mi to vydrželo, ale stereotyp mě brzy dohnal a já hru odinstaloval.

Až letos v dubnu vyšla konečně plná verze. Do té doby jsem na The Forest úplně zapomněl. Když jsem si ale vzpomněl, přečetl si pár recenzí a koukl na pár obrázků, dostal jsem strašnou chuť si ho znovu zahrát. Mé přítelkyni se námět taktéž líbil, a když jsme zjistili, že jde hrát co-op, tak jsme se rozhodli, že si hru pořídíme. Já ji dostal od ní darem k blížícím se narozeninám :-)

Začátek byl stejný jako tenkrát v alphě. Letadlo, synátor, prásk, děcko pryč, letuška mrtvá (přesto snaha podívat se jí pod sukni), les, kufry, kanibalové, stavění. První krůčky se příliš nelišily od toho, co jsem ve hře dělal tenkrát. Když už jsme měli pořádnou pevnost, včetně domku na stromě a několika pastí, pustili jsme se do společného hodování. Klasické večeře při svíčkách vytvořených z lebek domorodců. Na pravidelném menu byly borůvky, opečené ještěrčí maso a tři čerstvě odseknuté nohy okolo procházejících kanibalů. To mě přivádí k tomu, že mi hra lehce změnila pohled na můj současný vztah. Když vaše přítelkyně získá achievement „Choppy Chop“ (rozporcování pěti desítek těl) o několik hodin dříve než vy, začnete být trochu obezřetnější. „Ano lásko, dneska to nádobí umyju já. A vůbec…polož ten nůž, já to nakrájím za tebe.“

V tomto bodě (hry, ne vztahu) jsme již oba naznali, že je potřeba udělat další krok. Našli jsme tedy nejbližší jeskyni a vyrazili na průzkum. No, řeknu vám, že v této části se The Forest stává něčím úplně jiným, než se do té doby mohlo zdát. Z prostředí krásného ostrova se přesouváme do horrorově nadesignovaných podzemních chodeb z nichž mrazí už při prvním sestupu. Jestli jsem si do té doby stěžoval na nepříjemný řev kanibalů, tak tady mi došla slova. Jestli někomu přijde porcování lidí a následné tvoření uměleckých děl z jejich údů jako nechutnost, tak ať sem dolů nikdy neleze! Tolik krve, končetin, vnitřností, úchyláren jsem snad ještě nikde jinde neviděl (ne, Agony jsem nehrál). No a až uvidíte prvního mutanta, tak si zaručeně ustříknete. Někdo strachy, někdo nadšením, protože originalita tvůrců nezná mezí. Potkáte tu dokonce i monstra, která se až nápadně podobají Arnoldu Rimmerovi (samozřejmě té zmutované verzi, kterou lze vidět v jedenácté sérii). Pak rychle přehodnotíte taktiku, kdy jste až doposud šetřili každý molotov a každou výbušninu, a házíte to na ty mrchy hlava nehlava. Atmosféra je tu perfektní a já se opravdu bál udělat další krok směrem kamkoliv. Bohužel, ale i bohudík - do jeskyní musíte. A i kdyby to nebylo nutné k postupu příběhem, tak právě tam najdete ty nejlepší věci. Vůbec celý systém jeskynní je ohromný a komplexní. Než mi došlo, že nejsem pouze v jedné jeskyni, ale právě jsem průlezem prošel do sousední, tak mi to chvíli trvalo.

Dávkování příběhu je velice skromné. Dlouho jsem si myslel, že všechny předměty, při jejichž sebrání uslyšíte tajemné “hůůů” mají za úkol pouze dokreslovat atmosféru. Až později, a mnohdy až úplně na konci hry zjistíte, že všechny roztrhané kusy fotek a časopisů, krucifixy, bible, apod. mají v příběhu svůj význam. Dohrál jsem verzi hry, kde už byl použit prodloužený konec (ano, jsem taky hajzl, kterej sestřeluje letadla kvůli zcela nedůvěryhodnému experimentu, který mého syna pravděpodobně přemění z mrtvoly na šíleného mutanta) a samotné rozuzlení se mi velice líbilo. Vlastně celá poslední část hry (vstup do závrtu, přechod z prostředí ostrovního lesa do obří moderní laboratoře, boss fight, poslední vteřiny u monitoru v řídícím centru) bylo jedno velké WOOOOOOOW. Čekal jsem toho docela hodně a bavilo mě konspirovat, co se na ostrově děje, ale tohle bylo příjemné překvápko. I když nadruhou stranu musím uznat, že ne vše mi bylo jasné, takže jsem po dohrání ještě pár hodinek googlil.

Co se mi dále líbilo:

+ Kanibalové: Především jejich znepokojivé pohyby. Chvíli stojí na dvou nohách, pak vás obíhají po čtyřech. Občas vám jen tak vběhnou do cesty, jindy na vás zcela nenápadně zaútočí, takže se zaručeně poděláte leknutím. To jak se vám snaží zničit opevnění, to jak vypadají, to jak řvou a především to jak přemýšlejí. Systém hlídek, svolávání posil a taky ty jejich šílený přesilovky.
+ Ozvučení: Les šumí, klacíky praskají pod nohama, vlastní kroky mnohdy děsí více než pohled na nepřítele a vůbec to všechno tak nějak žije.
+ Brutalita: Ano, hra je až úchylně brutální. Stačí se jen podívat na partičku tenisových hráčů, které naleznete v jedné jeskyni a víte o čem mluvím.
+ Mutanti: Z monster jde opravdu strach a při bližším průzkumu dokážou být ještě nechutnější než z dálky. Všemu vévodí závěrečný boss, který mi svým pavoučím zevnějškem naháněl opravdu velkou hrůzu.
+ Originální řešení inventáře (byť dosti nepřehledné).
+ Crafting předmětů.
+ Lov srnek molotovem.



Co se mi nelíbilo:

- Bugy: A především bugy v multiplayeru. Od udílení achievementů, přes všemožné záseky, prolínání textur, zapadávání předmětů do země, násobení předmětů po loadnutí (hrnce, fotky, hračky) až po opravdu nepříjemné radůstky, kdy se vám kanibalové dostanou za opevnění, i přes jeho dokonalou neporušenost.
- Respawn předmětů: Tohle hře dost ubírá na obtížnosti a survivalová složka tím velice trpí. Zpočátku mi to ani nedocházelo, ale časem jsem si všiml, že na určitých místech se dá slušně lootovat až do plného inventáře. Obzvlášť po loadnutí.
- Kontrast: V noci vše vypadá skvěle. To se musí uznat. Přes den taky. Tedy pokud nejste v lese. Tam si nelze nevšimnout opravdu nedopilovaného kontrastu světel a stínů. V praxi to vypadá tak, že na místě dopadu slunečních paprsků je bílo (a to ani nemusíte být v zimním biomu) a ve stínu je tma, že by jste neviděli ani vyšpulenou prdel albína.
- Stavění: Samotný systém stavění mi nepřišel vyloženě špatný. Ale běda jak potřebujete napojit dvě stěny. S trochou štěstí se vám prolnou textury a zdi se vám pomyslně spojí. Ve většině případů se vám ale opevnění postaví do patra, takže máte sice krásný podchod, ale před nepřáteli vás to opravdu neochrání.

+ / - Savy na konci hry: Třeba jsem udělal něco špatně, ale jakmile vstoupíte do laboratoře, tak mi hra nešla uložit. Nešel postavit žádný přístřešek a ani jsem nenašel ukládací stan nebo něco podobného. Ano, vadilo mi to a ano, dost to frustrovalo, protože na konci vás ještě pár nepříjemností čeká. Na druhou stranu sem konečně plně pocítil, co je to ten survival :-D


Ve hře jsem strávil spolu s přítelkyní 19 hodin (asi 33 herních dní).

Hra dokončena v rámci herní výzvy 2018 – 9. Nerozbalený dárek (hardcore)

Pro: Kanibalové, mutanti, ozvučení, brutalita, inventář, rozuzlení

Proti: Bugy, respawn předmětů, grafické nedotaženosti, napojování stěn

+13