Symphony

Symphony jsem hrál něco málo přes tři hodiny, ale po prvopočátečním zaujetí mne hra začala poměrně rychle znechucovat tím, jak mne nutí hrát dál a dál, aniž by přinášela nějaký bonus. Potíž je v tom, že kromě stylové grafiky se herní mechanismy rychle ohrají a vy se dostanete do bodu, kdy je sice kvůli dohrání nutné pokračovat a upgradovat zbraně, ale je to víceméně pořád totéž dokola. Ano, je možné objevit pár vzácných zbraní (za tři hodiny hraní jsem však našel jen jednu) a s vyšší obtížností se objeví i nějaký ten nový nepřítel, ale to je příliš málo na to, abych do Symphony investoval svůj čas. Chybí vyšší variabilita prostředí a hlavně vyšší variabilita herního prostoru tvořeného formacemi nepřátel v závislosti na vybrané hudbě. První hodina a půl, kdy mi hráli Die Antwoord (z mé hudební knihovny), byla zábavná a chytlavá, nicméně noví umělci (Daft Punk, Solar Fields) nepřinesli již nic nového a vytratila se motivace Symphony dohrát. Zbraně je sice možné různě střídat, což je teoreticky prostor pro taktiku, ale kvůli tomu, že za ně draze platíte a musíte obstát v dané obtížnosti, se nadlouho ustálí na jedné upgradované kombinaci. Než Symphony, to už raděj Subjektivem doporučovaný Soundodger+, kde je bullet hell mnohem rafinovanější a grafická podoba přinejmenším srovnatelná.