Jde o sci-fi adventuru, ve které se hráč chopí role obsluhy vesmírné stanice Bento. Hlavní hrdina Karl je na stanici sám a mezi jeho denní úkoly patří shromažďování dat o Vesmíru, dělání údržbových prací ve formě hádanek, aby stanice i nadále fungovala, a tu a tam prolétává okolo vesmírná loď, které Karl pomáhá. Společnost mu dělá umělá inteligence vesmírné stanice jménem Gorky, s níž je možné vést rozhovory.
Vedle toho vývojáři nabízejí krom řešení rutinních problémů na stanici také řešení osobních problémů Karla. Ten v izolaci čelí depresi a své nevyřešené minulosti. Navíc jeho dny na stanici naruší zpráva, po které je vše jinak.. Hra krom příběhu nabízí i zajímavé retro-vizuální zpracování.
raisen
Ztráta blízkého člověka je jedna z nejsilnějších bolestí, kterou jedinec může ve svém životě zažít. Své o tom ví i Karl, který se s takovou událostí vypořádal tak, že se stáhl do ústraní, a to přímo do izolované části Vesmíru. Pro mě bylo zajímavé sledovat, jak se tvůrci s tímto tématem vypořádali a jak dokážou v hráči navodit melancholii a pocity viny, které zažívá právě i hlavní hrdina této hry.
Kupodivu na mě nejvíce nezapůsobily obrázky jeho rodiny, občasné monology k nim či sny, které Karl mívá, ale nejvíce mi jeho rozpoložení přiblížily e-maily od jeho bývalé ženy, která se ho snažila kontaktovat, a on ji nebyl schopen ani odpovědět, jak těžce se cítil. Přemýšlela, jestli mu e-maily vůbec dorazily a dělala si o něho starost, zatímco on si nechtěl připomínat, co se stalo, tím, že jí odpoví a bude se s ní bavit o tom, jak se cítí. Byl v těžké depresi.
Hra se ovšem nezabývala jen náladou Karla, ale do popředí se dostal také příběh, který měl překvapivé vyústění. Sice to nebylo něco šokujícího, ale ono zakončení perfektně podtrhlo atmosféru, v jaké se hra nesla - izolace, melancholie a smíření. Společnost mi dělala umělá inteligence Gorky, se kterou se daly vést rozhovory a která oplývala sarkasmem a asi humorem ("asi" proto, že mě tenhle humor až tak humorný nepřijde).
Náplní hry bylo převážně řešení logických úkolů, které Karl musel obstarávat. Trochu jsem se obávala, že mě hádanky budou spíše otravovat a zdržovat od příběhu, ale nakonec jich tak velké množství nebylo a do příběhu byly zasazené vhodně. Hádanky vypadaly vždy na první pohled děsivě, ale naštěstí technický manuál, který jsem měla k dispozici, opravdu dával odpověď na všechny problémy.
Závěrem: Hra je sice krátká (cca 5 hodin), ovšem to mi vůbec nevadilo. Vzhledem k tématu to bylo tak akorát, aby se nad tím člověk zamyslel, ale neupadl na nějaký čas sám do melancholie.
Kupodivu na mě nejvíce nezapůsobily obrázky jeho rodiny, občasné monology k nim či sny, které Karl mívá, ale nejvíce mi jeho rozpoložení přiblížily e-maily od jeho bývalé ženy, která se ho snažila kontaktovat, a on ji nebyl schopen ani odpovědět, jak těžce se cítil. Přemýšlela, jestli mu e-maily vůbec dorazily a dělala si o něho starost, zatímco on si nechtěl připomínat, co se stalo, tím, že jí odpoví a bude se s ní bavit o tom, jak se cítí. Byl v těžké depresi.
Hra se ovšem nezabývala jen náladou Karla, ale do popředí se dostal také příběh, který měl překvapivé vyústění. Sice to nebylo něco šokujícího, ale ono zakončení perfektně podtrhlo atmosféru, v jaké se hra nesla - izolace, melancholie a smíření. Společnost mi dělala umělá inteligence Gorky, se kterou se daly vést rozhovory a která oplývala sarkasmem a asi humorem ("asi" proto, že mě tenhle humor až tak humorný nepřijde).
Náplní hry bylo převážně řešení logických úkolů, které Karl musel obstarávat. Trochu jsem se obávala, že mě hádanky budou spíše otravovat a zdržovat od příběhu, ale nakonec jich tak velké množství nebylo a do příběhu byly zasazené vhodně. Hádanky vypadaly vždy na první pohled děsivě, ale naštěstí technický manuál, který jsem měla k dispozici, opravdu dával odpověď na všechny problémy.
Závěrem: Hra je sice krátká (cca 5 hodin), ovšem to mi vůbec nevadilo. Vzhledem k tématu to bylo tak akorát, aby se nad tím člověk zamyslel, ale neupadl na nějaký čas sám do melancholie.
Josef
Pavloun
