Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Z továren se žene nepřetržitý proud bojové techniky. Od nepřátelské základny se také žene obrněná záplava. Někde uprostřed se to setká a nastane peklo. Tanky střílejí, metají plazmu a oheň, vybuchují, utržené věže létají vzduchem, všechno bouchá, hoří, křachá a duní. Vyhraje hráč, který dokáže vyrobit víc, nebo své obrněnce technologicky vylepší. Obranné věže jsou jen dočasné řešení, bez podpory tanků jsou za chvíli rozstříleny.

Na mapě jsou důležité neobsazené budovy a o ně se hraje. Jen ony můžou poskytnout rozhodující výhodu v boji. K jejich získání a udržení vede jen jediná cesta, na kterou musí hráč přijít metodou pokus omyl, takže jej na začátku každé mise čekají spousty potupných proher, než konečně přijde na přesný postup. Akce počítače jsou naštěstí přesně naskriptované, takže ničím nepřekvapí. Dokolečka se bude snažit dobýt zabezpečenou budovu, kde jej snadno rozstřílí věže, i když by mohl zaútočit na úplně nechráněnou budovu kousek vedle. Přesto není vítězství snadné. Stačí pár minut zpoždění na startu, stačí přijít o pár důležitých tanků, promarnit letecký útok a prohra je tu. Obtížnost hry je skutečně přehnaná.

Nejvíc mi asi vadí to, že jednotky nezůstanou stát na dostřel. Označím jednotku, klepnu na nepřítele, jednotka se přiblíží na dostřel, ale nezůstane stát - pokračuje v jízdě, až dokud ji nepřítel nerozstřílí. Mise Texas a Slovensko mi přišly příšerné. Kdybych chtěl hrát taktickou strategii, tak si ji koupím a nemusím hrát State of War. Bojoví roboti se od sebe nedají rozeznat (s výjimkou těch červených) a v továrnách se nedá zjistit, jaký typ robota tam vyrábí. Voda na mapách se nehýbe, tanky se zasekávají v úzkých místech, kdy pak nezbyde, než na své vlastní tanky poslat pár triplerů.

Hra bezpochyby není dokonalá - zato je nehorázně zábavná. Dá se hrát pořád dokola, vylepšovat své skóre, zkoušet netradiční postupy a skvěle se přitom bavit.

Pro: zábavná akce, nenáročná grafika, jednoduché principy

Proti: prohry, umělá inteligence, tanky neumí zastavit na dostřel, obtížnost

+17
  • PC 70
Tahle hra byla něco jako experiment... Experiment, co všechno jde z typického RTS odstranit, aby to pořád bylo RTS - mimo jiné:
- jakákoliv těžba surovin (některé budovy ale poskytují nějaký bonus za jejich držení, např. laboratoř upgrady nebo radar letecké útoky)
- stavění budov (budovy jsou na mapě napevno, střílením na ně je nezničíte, ale obsadíte, či jak rád říkám, "přebarvíte")
PVT BEZ ÚKOLU!
- kupování jednotek (továrny prostě jedou a vytváří nekonečný příliv jednotek, ještě štěstí, že se dá nastavit shromažďovací bod, jinak by vznikaly dopravní zácpy)

Co hra přináší nové, je tzv. PVT, létající věčně-se-respawnující pseudo-UFO, které je nezasažitelné většinou pozemských zbraní a může útočit ze vzduchu -- ideální na
PVT BEZ ÚKOLU!
obsazování osamělých budov.

Cílem hry je v 80% případů zničit soupeřovo velitelství (zbylých 20% úkoly typu "ubraň se 10 minut" apod.), k čemuž
PVT BEZ ÚKOLU!
nemůžete použít díky tzv. "satelitní ochraně" svoje PVT nebo letecké útoky (v některých misích mají satelitní ochranu dokonce všechny budovy ovládané nepřítelem, brr). A samozřejmě ubránit velitelství vlastní, které má naštěstí také satelitní ochranu, ale to je tak všechno. Můžete kolem něho postavit obranné věžičky, ale stejně ho musíte mít
PVT BEZ ÚKOLU!
pořád na očích.

Final verdict: Hra je zajímavá, ale místy až moc těžká a jednotvárná, založena na
PVT BEZ ÚKOLU!
principu "předhoň soupeře". Ale měl jsem ji z časopisu zadarmo :-)

Pro: pokus o inovativnost, kreativní letecké útoky (přišli s řízeným pádem meteoritu o 12 let dříve než Planetary Annihilation), explozivní souboje drtící tuny jednotek

Proti: monotónní, místy moc těžké, PVT je jak malý hyperaktivní spratek předávkovaný Red Bullem, pokud mu nedáte práci do 10 vteřin, začne spamovat obrazovku i reproduktory zprávou PVT BEZ ÚKOLU!

+16
  • PC 60
Inu, jak se vyjadrit... ta hra je neskutecne primitivni, ale funguje. Ma narozdil od jinych RTS ponekud specificky jednoduché principy:

Tovarny chrli jednotky, ty se zenou na nepritele, resp. tam, kam je poslete. Casem narazi na jednotky nepritele, ktere delaji zhruba to same a protoze jednotky automaticky stirli po vsem nepratelskem, vytvori se tam fronta, ktera se posouva podle jemnych zasahu do tohoto schematu. Do toho nejaka obrana proti leteckym jednotkam(jednotce) nepritele, par specialnich utoku, obsazovani budov (jejich nicenim, wtf) vedouci k rychlejsimu vyzkumu, chrelni jednotek, apod. - tedy klicovych veci pro ziskani prevahy.

To je v kostce cele a jak rikam je to relativne primitivni. Hlavne je blbost stavet se k SoW jako ke klasicke RTS, prkaticky se pod tim schovava spis castecne logicka hra... e... jinak:
Hratelnost SoW bych prirovnal k o neco zajimavejsim piskovrkam. Koncept je docela primitivni, ale musi se u toho premyslet dost na to, aby to cloveka zabavilo. Cloveka, co rad kvalitni hru piskvorek.

Nechci vyzdvihovat SoW do nebe, porad je to docela tupa hra atd, ale treba muj bracha ji zcela dobrovolne projel az do konce a troufam si rict ze lidi co hodnoti SoW pod 40 tu hru jednoduse nepochopili a ani se o to nesnazili.
+14
  • PC 70
State of War je strategií ze (hodně) staré školy. Klade si za cíl přiblížit se jednomu z průkopníků v žánru RTS - legendární strategii Z. To se mu naštěstí daří výborně. Úkol misí je vždy jasně daný, dobít nepřátelskou základnu za každou cenu. V SoW máte jistotu, že se bude pořád něco dít, vždy někde něco bouchá, střílí nebo bombarduje. Tomu dopomáhá i způsob výroby jednotek - po zajmutí fabriky se sami začnou vyrábět jak na běžícím pásu. Spektakulární jsou také statické "mega" objekty rozeseté po mapách. Herně nemají žádný význam, ale perfektně ozvláštňují každou mapu, ať už jde o obrovský futuristický věžák nebo o pole velkých větrných elektráren.

Hratelnost je velmi jednoduchá (což se ale nedá říct o obtížnosti), bez zbytečných komplikací. Tady jde pouze o čistou zábavu.
+13
  • PC 60
Popravdě se přiznám, že vlastně už ani nevím, jestli jsem hru dohrál nebo ne. Jedno co vím určitě je fakt, že právě State of War byla jedna z nejtěžších strategií co jsem kdy hrál. Kolikrát jsem myslel, že se z toho hraní týhle hry jednou nervama poseru. Neskutečně hojné obnovování vojsk totiž bylo absolutně neúnosné a byl problém nepřátelům odolávat. Nakonec jsem ale u hry zkejsl hodně dlouho a dokonce vím, že mě hra docela dlouhou dobu bavila, než mě začala právě spíš rozčilovat. Ve výsledku na ní ale nic speciálního nebylo. Grafika nezajímavá, příběh podprůměrný...ale tehdejší doba tomu nedala. Hra byla za levno, a tehdá se to dalo pařit o sto šest. Tak jsem prostě pařil.

Pro: Nepamatuji si, že by za hru chtěli nějaký větší peněžní obnos, chtíč nepříteli nakopat prdel

Proti: grafika, příběh, zpracování, šíleně rychlé obnovování nepřítele

+10
  • PC 10
Opravdu se člověk diví, co všechno jsou vývojáři schopni vydávat za hru. Takováhle koncentrace nudy, odporné grafiky, hratelnosti postrádající nejmenší nápady, mizerné AI (která má s inteligencí pramálo společného a posílá na vás jednotky v kolonách tak, jak je vyrobí) se nedá ohodnotit nad 10%. A to sám vlastně nevím, čím si těch 10% hra zaslouží.
-7 +6 −13