Song of Iron zavede hráče do drsného severského prostředí inspirovaném vikingskou mytologií. Hráč se chopí bezejmenného válečníka, který po návratu z lesa nalezne svou vesnici v plamenech a většinu přátel zavražděnou. Aby zachránil zbytek svého lidu, musí přinést dar do chrámu zasvěceném jeho bohům. Cesta k němu však vede skrz mnohé útrapy a nikde není psáno, že jeho prosba bude vyslyšena, avšak boji ošlehaný hrdina se pokusí o nemožné.
Jedná se o akční adventuru viděnou z boku a vyprávěnou především obrazem. Putování vašeho reka povede skrz lesní divočinu, zasněžené vrcholky i zatuchlé gobliní jeskyně a zastavit se vás budou snažit nejen nepřátelští bojovníci, divoká zvířata, ale také různé mytologické příšery. K boji proti nim vám pomohou různé zbraně na blízko i na dálku, možnost krýt se štítem nebo po nepříteli vrhnout to, co máte v ruce. K přežití klíčový je i moment překvapení a pokud je oponentů mnoho, je lepší se spíš kolem nich proplížit nebo vzít nohy na ramena. Časem váš hrdina získává i nové bojové schopnosti a magií prostoupené vybavení. Mimo boje mají své místo ve hře i drobné logické hádanky a překonávání přírodních překážek i nastražených pastí.
Garret
Díky Unreal Enginu si může dneska i jednotlivec uklohnit obstojně vypadající hru, ale s hratelností mu žádný mustr nepomůže a stejně jako například v případě Trek to Yomi, i tady je mezi formou a obsahem obrovská propast.
Song of Iron je obhroublá plošinovka se zaměřením na boj a hopskání... a ani jednu z těchto věcí nedělá dobře. Neohrabané ovládání mě dokonce při prvním pokusu úplně odradilo a vyšlo to až na druhý pokus. Už jen taková základní věc jako pohyb - proč musím celou hru držet button pro běh, když chůze je nepoužitelná? Při druhém průchodu už jsem si dokázal najít své naučené postupy, zvyknout si na pomalou odezvu a hraní bylo značně snazší, ale při tom prvním průchodu jsem, spíše než s nepřáteli, bojoval s ovladačem.
Hopskání je vyvedeno dost těžkopádně, u šplhání není často poznat, čeho se vlastně můžu chytit a otravných je i těch pár pastí, které se objevují opožděně a jsou tak dost nevyzpytatelné - to třeba když běžím chodbou a sejme mě kladivo, které jsem neměl šanci předem vidět. Nebo valící se koule, která se jen dotkne chlupu postavy a vymrští jí do dálav mimo obrazovku.
Autor se příliš neobtěžoval s betatestem a hra tak díky tomu obsahuje hromady zaglitchovaných míst. Zaseknutí ve zdi, nefungující výtah nebo neprůchozí dveře - to vše lze vyřešit v rámci restartu checkpointu. Ale podařilo se mi dokonce omylem přeskočit souboj s bossem a při druhém průchodu jsem úplně minul docela zásadní upgrade postavy a to vždy bez možnosti se vrátit zpět. Těch problémů je tady, na obyčejnou lineární plošinovku, docela dost.
Fcelku impresivní prezentace mi hru dokázala prodat a pokud máte chuť na trochu té severské vykosťovačky, není to úplně propal nebo nuda. Je tady pár skvělých momentů včetně finále, soundtrack je povedený, obtížnost vyvážená a kratší herní doba (cca 3 hodiny) mi přišla adekvátní. Chystá se dvojka a vypadá to, že tentokrát už na to autor nebude sám...
Hodnocení: ✰✰
Song of Iron je obhroublá plošinovka se zaměřením na boj a hopskání... a ani jednu z těchto věcí nedělá dobře. Neohrabané ovládání mě dokonce při prvním pokusu úplně odradilo a vyšlo to až na druhý pokus. Už jen taková základní věc jako pohyb - proč musím celou hru držet button pro běh, když chůze je nepoužitelná? Při druhém průchodu už jsem si dokázal najít své naučené postupy, zvyknout si na pomalou odezvu a hraní bylo značně snazší, ale při tom prvním průchodu jsem, spíše než s nepřáteli, bojoval s ovladačem.
Hopskání je vyvedeno dost těžkopádně, u šplhání není často poznat, čeho se vlastně můžu chytit a otravných je i těch pár pastí, které se objevují opožděně a jsou tak dost nevyzpytatelné - to třeba když běžím chodbou a sejme mě kladivo, které jsem neměl šanci předem vidět. Nebo valící se koule, která se jen dotkne chlupu postavy a vymrští jí do dálav mimo obrazovku.
Autor se příliš neobtěžoval s betatestem a hra tak díky tomu obsahuje hromady zaglitchovaných míst. Zaseknutí ve zdi, nefungující výtah nebo neprůchozí dveře - to vše lze vyřešit v rámci restartu checkpointu. Ale podařilo se mi dokonce omylem přeskočit souboj s bossem a při druhém průchodu jsem úplně minul docela zásadní upgrade postavy a to vždy bez možnosti se vrátit zpět. Těch problémů je tady, na obyčejnou lineární plošinovku, docela dost.
Fcelku impresivní prezentace mi hru dokázala prodat a pokud máte chuť na trochu té severské vykosťovačky, není to úplně propal nebo nuda. Je tady pár skvělých momentů včetně finále, soundtrack je povedený, obtížnost vyvážená a kratší herní doba (cca 3 hodiny) mi přišla adekvátní. Chystá se dvojka a vypadá to, že tentokrát už na to autor nebude sám...
Hodnocení: ✰✰
mandes
Riotekk
