Receiver

Wolfire Games

08.06.2012

8 hodnocení Platformy

Žánr: akce > 1st person akce

simulátor > nezařazeno

Forma: placená hra

Rozsah: samostatná hra

Multiplayer: ne

Receiver byl vytvořen jako příspěvek do soutěže 7 Day FPS Challenge (7DFPS), ale připomíná spíše Gun Simulator s rogue-like elementy, než FPS. Hráč se ocitá v cyberpunkovém náhodně generovaném světě a k dispozici dostává náhodně jednu ze tří zbraní, k ní pár nábojů a jeho úkolem je najít 11 pásek s nahranou zprávou, jak v tomto světě přežít a jak se z něj vysvobodit.

Největší zajímavostí hry je ovládání samotné zbraně, každá akce (vytáhnutí zásobníku, vložení nábojnice do zásobníku, natažení nábojnice do komory) má svou patřičnou klávesu. Obyčejné přebití zbraně se tak stává netrénovanému hráči náročnou záležitostí a v případě střetu s nepřítelem i téměř nemožnou.

Oficiální stránky hry

Podpořte Databázi a kupte si hru na

Poslední diskuzní příspěvek

AiMLEzZz

3493

06.03.2016 09:35

@vodkasesemtexem (03.03.2016 23:07): Tak to cvakala spíš myš. Každopádně Receiver si můžeš buď za 5 dolarů koupit přímo od autorů, anebo si ho nelegálně stáhnout.

Diskuze ke hře

Zaraka

1069

27.11.2014 00:31

PC 85

Receiver jsem sem přidala jenom proto abych k němu mohla napsat sáhodlouhý komentář a než sem si všimla schválení už se toho ujmula Akhera. Ale já nápíšu sáhodlouhý komentář s opačným názorem!

Rogue like hry nejsou pro každého, někdo je miluje, druhý nesnáší. Rogue like hry mají reprezentovat náhodu, chaos, čím víc se snaží být "fér" tím míň jsou rogue like. Dwarf Fortress má motto "Loosing is fun". Tyto hry vás mají deprimovat, překvapovat, podrážet nohy a vysmívat se vám do ksichtu... v podstatě jako každý člověk. Například takový Ziggurat jsem dohrála na 16. či 17. pokus a byla jsem z velmi lehké obtížnosti docela zklamaná.

Takže ano, bude se vám stávat, že v následující místnosti bude 6 turretu vedle sebe, nad nima dron a žádné náboje. Stejně jako že někdy začnete hru s patnácti náboji a jindy s jednim (thx bro). Taky se vám stane, že k vám letí dron a nepříjemným klepnutím zjistíte, že nemáte nábojnici v komoře, nebo v bubínku, nebo natažený kohoutek, najednou tvrdě cvičená disciplána přebíjení zbraně je jako vyšplhat mount everest, nebo schody po 8 hodinách chlastání.

Ovšem i ten největší chaoss má svá pravidla. Při chůzi turret málokdy zasáhne, navíc je pomalý, svítí, jediný problém který představuje je, že nemáte tušení jestli jste ho opravdu zasáhli nebo ne a vyčerpáte více než jeden náboj, když se chcete "pojistit". Droni se naopak naprosto minimálně objevují ve spodní místnosti (Mapa má tři úrovně a dva směry). Pokud narazíte na místnost, ve které je 3+ nepřátel, můžete zvolit jinou cestu. A takhle můžu pokračovat hromadou dalších podvůdků jak eliminovat nebezpečí. Navíc po určité hodině hraní už zvládnete přebíjet všechny zbraně bez problému ještě rychleji než v těch hrách, kde stačí zmáčknout R...

O čem ale chci hlavně mluvit je atmosféra a tou mě Receiver úplně pohltil. Naprosto skvělý soundtrack doplněný mluveným hlasem z pásek či občasným pípnutím robota působí stejně psychedelicky jako procházení temných prázdných prostorů bytu, sklepů či vyhlídky na město. Možná je to ale jen tím, že mi prostředí z velké části připomínalo mé vlastní sny.

Na co je třeba myslet je fakt, že hra byla vytvořena během jednoho týdne a nebyl k ní vydán nějaký patch, na druhé straně zdrojáky jsou k dispozici online a zdarma. Stejně tak jsou k sehnání nějaké ty modifikace, které opraví řadu výkonnostních chyb (až na to dynamické generování levelu které jsou by design protože unity smrdí). Nakonec platí, že Receiver (jako ostatní hry z Wolfire studia) je jiný, experimentální, nemusí úplně fungovat a při jeho vývoji se spotřebovalo spoustu drog.

Pro: Atmosféra

Proti: Zasloužilo by si to oficialní patch

+12

Akhera

5337

26.11.2014 09:22

PC 10

Hmm, v Receiveru můžete manipulovat se všemi aspekty pistole. To mě zajímá, jak tuhle originální mechaniku zapracovali do hry.

Bídně!

Po pravdě, když si odmyslíte tuto základní machaniku, působí hra jako nějaký studentský projekt, který někdo vytvořil v Unity za tři dny a nemá co dělat na Steamu.

Začínáte náhodně s jednou ze tří zbraní (dvě pistole, jeden revolver) a náhodným počtem nábojů (což může být i nula) a máte v náhodně generovaných levelech najít 11 kazet a přitom se nenechat zabít nepřátelskými věžemi a drony.

Hodně štěstí s nacházením, protože levely jsou náhodně generované z opakujících se částí a nemáte žádnou mapu. Najít všech 11 kazet by bylo dost frustrující i kdyby po vás nešli nepřátelé, protože nikdy nevíte kde už jste byli a jestli jdete správně. Po cestě můžete najít náboje, kterých nikdy není dost a běžně jsou schované ve zdi. Až si říkám jestli náhodou některé kazety taky nebyly takhle schované.

Mechanika pistole je sice ze začátku zajímavá - můžete dokonce zapnout pojistku nebo manuálně natáhnout kohoutek. Pak si ale začnete říkat: "A k čemu to sakra je?". Aby mě to naučilo jak manipulovat s pistolí v reálu? Ve skutečnosti je to mnohem jednodušší, protože si nemusíte pamatovat všechny klávesy. Ve hře to akorát vede k tomu, že když vám během bitvy s dronem dojdou náboje, nemáte šanci stihnout vyměnit zásobník.

Nepřátelé na mě působí smíšeně. Na jednu stranu oceňuju že nemají hitpointy a místo toho je musíte trefit do správných míst abyste je vyřadili. Nicméně u létajícíh dronů, kteří už se na vás zaměřili je to prakticky nemožné - lítají ze strany na stranu a budete mít štěstí když trefíte vůbec nějakou jejich část. Bojovat s věžemi, které chrání nějakou úzkou chodbu s jedním vchodem je taky frustrující, protože se nemůžete vyklonit, abyste viděli, na kterou stranu se zrovna koukají. Takže souboje s nimi vypadají taky, že neustále vcházíte do dveří a když uslyšíte pípání, tak se okamžitě vrátíte. Když ne, máte tak dvě vteřiny na míření. A že mířit musíte - když do nepřítele vystřílíte zásobník, tak je prakticky konec, protože vám rychle dojdou náboje.

Grafika je příšerná a neříkejte mi že jde o stylizaci - textury jsou prostě hnusné, všude je strašná tma a každou chvíli vidíte nějaký grafický artefakt. Geometrie levelů na sebe špatně navazuje, dostat se nahoru po některých schodech znamená správně si načasovat skoky. Běžně se objevují místa, na která se nedá dostat.

Kvůli náhodně generovaným levelům je úspěch ve hře pouze dílem náhody. Jednou jsem dokonec začala na místě, kde mě zabil dron dřív než jsem vůbec stihla vytáhnout zbraň! Jsou místa, přes která se prostě nedá projít aniž by vás zabil nepřítel, množství nábojů není vybalancované a kvůli nepřístupným místům je otázkou jestli se k některým kazetám vůbec dá dostat.

Receiver je možná zajímavý nápad, nicméně zpracování je tak příšerné, že ho nemůžu nikomu doporučit. A aby toho nebylo málo, na GTX 560 Ti to nejede plynule ani na minimální detaily. Tomu říkám optimalizace!

Můj finální verdikt? Kdybych Receiver nedostala zadarmo, chtěla bych vrátit peníze.

+11

AiMLEzZz

3493

12.02.2016 15:09

PC 75

Receiver se řadí do trojice mých momentálně rozehraných her, spolu s Ori and the Blind Forest a Alien: Isolation, které potrápily moje nervy jako žádná už dlouho ne. Postaví vás do role někoho, kdo se nazývá "receiver", někoho, kdo se stal přeživším jakési jen vágně vysvětlené katastrofy, a komu nezbývá, než se chopit zbraně a postavit se tzv. killbotům.

Dvě věci jsou na ní pozoruhodné. První, očividná, je na první pohled komplikované ovládání vaší zbraně. Nejen, že můžete, ale hlavně musíte vědět, jak vyndat zásobník, jak do něj nastrkat náboje, že nabíjet nemůžete s plnýma rukama, že zbraň je potřeba odjistit atp. Snadno tak při prvních několika pokusech docházelo ke směšným situacím, kdy jsem se pokoušel samostatně zprovoznit svůj kolt, a místo toho mi spadl zásobník z balkónu. Jindy jsem se marně pokoušel vystřelit po dronovi, který mě pronásledoval, a těsně před svou smrtí slyšel, jak mi zajištěná zbraň smutně cvaká naprázdno. Kde koho by takové komplikace mohly odradit, a zřejmě tomu tak i často je, nicméně já si troufám říct, že ovládání vám celkem snadno a rychle přejde do krve. Je to pak o to lepší pocit, když se vám stylově podaří v poslední vteřině pouhým reflexem zachránit od takřka jisté smrti.

Druhá věc, kterou Receiver vyčnívá, je jeho úžasná atmosféra. Odehrává se kdesi v noci, na střechách v nějakém snovém světě, kde se téměř všechno vyskytuje v šedavých odstínech. Příběh je vyprávěn formou sbíraných nahrávek, které jsou roztroušeny všude možně a které se mi dosud nikdy nepodařilo posbírat všechny, byť věřím, že to není nemožné. Je to mimochodem opravdu bizarní poslech. Soundtrack tvoří jediná stopa, jež přispívá k dramatičnosti celé situace.

Ač jde vlastně o neustále se opakující rouge-like hru, kterou tvoří několik málo vygenerovaných předobrazů míst, byl to pro mě vždycky dosud vynikající zážitek. Za každým rohem může číhat nebezpečí, na které se můžete pokusit vyzrát nějakou chytrou střelbou z výhodného úhlu, doufat ve svou přesnou mušku či se pokusit kolem proplížit. Náboje jsou jediná a velmi vzácná komodita, která se zde vyskytuje, přičemž se může stát i to, že vás hra vyplivne do světa munice zcela prosty. Na rozdíl od běžných akčních her se tu tak každý výstřel stává skutečným rozhodnutím, jenž bude muset projít vaším netriviálním schvalovacím procesem. Nejen toto vás naučí opravdu si vážit své zbraně a já bych klidně byl proto, aby se takto ovládaly zbraně ve hrách častěji.

Pro: napětí, atmosféra, inovativní ovládání, soundtrack

Proti: špatná optimalizace

Všechny komentáře

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).