Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Zdejším ostříleným drakům, zdá se, tato adventura moc nesedla. Já, prostý adventurní slimejš, si z ní ovšem odnáším zážitek dost odlišný, který tu zkusím donkichotsky postavit v opozici:-)

Ke hře jsem, i kvůli zdejšímu hodnocení, neměl velkou důvěru. Přesto mě příslib zajímavé stylizace a spoluúčast Wadjetů nalákaly ke zkoušce. Opatrné oťukávání brzy přerostlo v naprosté pohlcení a Primordii jsem dojel na jeden výživný zátah. Ne, že by byla tak lehká či krátká (byť u obého má do extrému daleko), byla prostě tak chytlavá.

Melancholická post-apo stylizace někde mezi H. R. Gigerem a Machinariem není jen působivým pozlátkem. Naopak se za ní skrývá chytře vymyšlený svět, který objevovat skrze bohatě rozeseté indicie mě nesmírně bavilo, ba fascinovalo. Kromě postupného odhalování tajemství kolem historie lidstva, robotstva i samotného hrdiny Horatia nabízí scénář skoro s každou novou postavou navíc i chytrý myšlenkový experiment, zkoumající prostor mezi logikou a filosofií. Třebas existence a osud sester Clarity a Charity, jisté bolavé otazníky v Horatiově/Horově minulosti, nebo samotný záporák(?) MetroMind. I když gameplay na hráče vrhá jednu hádanku za druhou a Primordia se tak může zdát pomalá, je tomu naopak. Každá nová lokace a vlastně i pitomý kus kovového odpadu, který Horatio někde sebere, přidává něco podstatně nového a překvapivého k universu hry. Nezažil jsem chvíli, kdy bych nebyl dějem tažen - i když to často spíše než vpřed bylo do hloubky. Primordia tak podle mě suverénně překračuje hranice všech příběhových klišé, na kterých očividně staví: od apokalypsy přes tajemnou minulost hrdiny až po teologické podobenství.

Retro grafika je v některých ohledech výrazně slabší než u Wadjetovských brášků - hlavně animace postav jsou dost primitivní. Hra stojí hlavně na designu prostředí, který je ohromující a má atmosféru, která by se dala krájet plazmovou letlampou. I když se celá hra odehrává v melancholických odstínech hnědé, neupadla ani na chvíli do stereotypu. Dabing je kvalitní, nicméně ty hlasy už začínám mít přes jejich kvalitu také trochu ohrané.

Největší otazník mi tak visí nad hádankami, jejichž kvalita a nápaditost je dost nevyrovnaná. Na jednu stranu mě žádná vyloženě nenaštvala a nikde jsem se moc nezasekl. Jejich technicistní ladění také dobře odráží ducha a logiku světa Primordie. Na stranu druhou byly ale některé zbytečné či nepříliš intuitivní. Dojem mi tak zachránila šikovně zapracovaná nápověda, kdy mě v tápavých chvílích sidekick Crispin popostrčil správným směrem. Faktem také je, že mnohé (a hlavně ty těžší) hádanky jsou nepovinné a umožňují hráči obvykle "jen" odhalit další zákulisní detaily příběhu (které ovšem patří mezi emocionální vrcholy děje). Dokonce i ta zde zatracovaná "textovka" není k dohrání vůbec nutná, protože kód od Věže během půl minuty hravě sestavíte i z ostatích indicií (můj případ:-). Plynulost hry mi tedy i před určitou náročnost gamedesign nijak nekazil.

Možností průchodu hrou je vícero a záleží na hráči, jak plně se chce do světa Primordie ponořit. Já radím: čím houšť, tím líp!

Pro: příběh, hutný svět Primordie, design a atmosféra prostředí

Proti: animace, nevyronanost puzzlů

+30
  • PC 70
Herní výzva 2019: "Čapkův odkaz"

Měl jsem to trochu jinak než Ugraugra. Začátek mi přišel nemastný neslaný. Nemám moc rád pusté adventury bez NPC a s manipulací s různými hejbátky, takže jsem byl plný obav. Vstupem do města se však, aspoň z mého pohledu, hra radikálně zlepšila a postupně gradovala. To jenom dokládá dojem, jak je tato hra rozporuplná a z hodnocení na zahraničních serverech jsem nebyl vůbec moudrý, jestli jde o plevel nebo adventuru roku… a bez výzvy by asi skončila ve virtuálním šuplíku nakoupených her co si možná, někdy, za roky, zahraju.

Největší silou, ale i slabinou je příběh. Co se týče lore herního světa, objevování minulosti zdejších robůtků a různých detailů s přesahem se jedná o skvěle promyšlenou záležitost, přitom je ve své skromnosti vyprávění krásně nezahlcující a nenásilně podaná. Stinnou stránkou je samotné jádro příběhu, které je, aspoň pro člověka, co něco scifi načetl, velmi předvídatelné. Minulost postavy, motivy záporáka i co se vlastně na světě stalo jsem si vyvodil po hodině hraní. Kdo hledá zvraty, zrady, velká odhalení či jiná překvapení, může být dost zklamán. Příběh bych shrnul tak, že tu jsou momenty, které na mě emocionálně a intelektuálně zapůsobily, nikoliv však svým obsahem, jako spíše svým dobrým zpracováním.

Co se týče hádanek, musím se vrátit k tomu, co jsem již zmínil. Nejsem mechanik a ze začátku jsem měl pocit, že půjde opravdu jenom o sadu puzzlů a miniher s přístroji, jejichž název bych musel hledat ve slovníku, abych věděl, co dělají. Nakonec mě však příjemně překvapily, hodně se jedná o používání číselných kódů, zapamatování si detailů a použití věcí na správném místě. I když je tu obdoba deníku, tak jeho stylizace ho dělá použitelným jen pro přepisování, takže jsem si vytáhnul svůj oblíbený poznámkový bloček. Navíc tu jsou možná alternativní řešení a váš sidekick vám nedoslovnou nápovědou pomůže. Svým základem se tak jedná o jednu z těžších, ale férových adventur.

Poslední odstavec jsem si nechal na technickou stránku. Co musím jednoznačně pochválit je velmi atmosférická hudba, kterou jsem si užíval. Nezklame ani kvalitní dabing, i když za tou mechanikou jsem pořád slyšel lidi. Grafika je ve stylu pixelartu, takže hra připomíná hry 25 let staré a musím říct, že i oproti konkurenci dané kategorie se nejedná o žádný zázrak. Možná je to i zasazením, vše je v temných či vyblitých barvách což pomáhá atmosféře, ale tak trochu mi to bránilo se někde zastavit a kochat.

Kdo hledá nenáročnou příběhovku s množstvím překvapení, nádhernými animacemi a grafikou ať jde o dům dál. Adventuristům hledající adventury staré školy však mohu Primordia jednoznačně doporučit.

Pro: příběh, hádanky, hudba

Proti: animace, grafika, předvídatelnost

+20
  • PC 90
Na své imaginární pažbě mám už dost adventurních zářezů. V tomto směru se považuji už za ostříleného hráče, kterému toho sice ještě spousta k dohrání chybí, ale přece jenom jsem to nejdůležitější už viděl. Proč to všechno říkám? Abych se nějak ospravedlnil, protože si myslím, že Primordia je zatím ta nejlepší moderní adventura.

Hrací doba je přesně tak akorát, 6-8 hodin, což je délka, kdy vás hra nezačne nudit, ale zároveň máte možnost si ji dostatečně vychutnat. Tento čas je, podle mého názoru, pro adventury ideální.

Logické hádanky jsou opravdu logické, což nebývá u adventur vždy pravidlem. Předmětu je zde celkem dost, ale jsou dávkované postupně a když je už nepotřebujete, zahodíte je. Zejména u starších adventur se občas stalo, že jste na začátku hry něco někde našli a použili to až na konci, nebo to použili na začátku a už daný předmět nikdy nepoužili. Pokud jste navíc někde zakysli, nemusíte jít hned hledat návod, ale stačí se zeptat svého společníka. Ten vám neřekne nic přímo, ale jeho poznámky vás vždy navedou správným směrem. Ano, je to vlastně nápověda, ale zpracovaná takovým způsobem, že se necítíte jako úplný idiot, který musí pořád čučet do návodu. (tohle by mělo být v každé adventuře!)Příznám se ale,jednou jsem se do návodu podívat musel, protože bez něj bych nikdy nepřišel na to, že mám v tom Info kiosku zadat jako heslo počáteční písmena každého verše jedné básničky. Sám autor se však kdesi na fórech za tuto hádanku omluvil, protože si je vědom, že ve hře nebylo dostatek indícií k jejímu rozluštění

A pak je tu příběh, asi nejdůležitější prvek tohoto žánru. Můžete všechny dodatečné informace ve hře ignorovat a je z toho příběh robota, hledajícího svůj ukradený zdroj energie, nebo se do tohoto světa ponořte a zjistěte, co se stalo všem lidem, proč členové robotí rady postupně začínají mizet, kdo jste vy a proč nemáte rádi Metropolis. Za naprosto nejsilnější moment hry považuji když na konci najdete svůj původní čip, nebo co to bylo, který vám vysvětlí co se stalo všem lidem, pomocí příkazového řádku. Nehraje žádná hudba, běží jenom text. Měl jsem z toho úplné mrazení.
"Data: Žádný život v Urbanii
Data: Pokud v Urabnii není život, zničit Metropol
Příkaz: Spustit program HORUS
Příkaz: <HORUS> Zničit Metropol
atd.

Opravdu nemám co příběhu vytknout. Svět obývaný roboty je vykreslen výborně a právě ty neúplně informace o minulosti přidávají hře na tajemnosti, která je přece tak krásná :)

Pixel-art mám rád, takže na grafickou stylizaci, kde je vše ručně kresleno, pak zmenšeno, aby to bylo zase zvětšeno, si nemůžu stěžovat. Sem tam jsem přehlédl menší předmět, ale nakonec se vždy našel. Voice-acting je proveden na velmi slušné úrovni.

Shrnutí: Takhle by měla vypadat moderní adventura. Dostatečně dlouhá, logická a s dobře vystavěným světem a příběhem.

Pro: Příběh, logika, délka, voice-acting, způsob nápovědy

Proti: jen drobnosti

+17
  • PC 70
Žánr 2D adventur je poslední léta živější a živější. Více, než by kdekdo v devadesátých letech, byť jen, tušil. A jsem si stoprocentně jist, že by už vůbec nikoho nenapadlo, že se tento žánr bude držet i v rámci stejného grafického kabátku. Já osobně jsem těch her vyzkoušel víc než dost a tentokrát jsem zvolil netradiční kousek názvem, ale i obsahem. Robotickou adventuru s názvem Primordia.

V obsahu je zmíněno, že se jedná o cyberpunk. Já bych si tím teda jist úplně nebyl. Spíš tu máme s to dočinění s Asimovským sci-fi, kde hlavní roli hraje robot Horatio. Prostředí je hodně ponuré, zdevastované, smutné a v něm se nachází robot, ke kterému si poměrně okamžitě vytvoříte vztah. K němu a k jeho pomocníkovi, který trefně sarkasticky komentuje okolí, kde se náš hlavní hrdina zrovna nachází.

Co se týče herních mechanik, je Primordia klasikem žánru. V čem ale nepřekvapí herní mechanika, tam vše vynahradí příběh. Ten je hodně silný, originální a dost náročný na to vše sledovat a pochopit. Ve světě této hry se totiž setkáváte jenom s roboty. I k těm si ale poměrně snadno tvoříte vztah, protože tu jsou nejen dobře namluveni, ale navíc jim jdou do úst hodně zajímavé a nápadité texty, které hráče za žádných okolností nemůžou nudit.

Čím déle se budete hrou probíjet, tím více si budete pokládat otázku, proč na onom světě není žádný člověk k nalezení. Tedy nikdo z těch, co stojí za vznikem všech těch robotů, kteří tu tak nějak zoufale přežívají. Obtížnost hry je na relativně vyšší úrovni, ale zase tady není nic vysloveně nelogického, když se podíváte, co všechno v inventáři máte. Stačí se jen sžít s robotem a pracovat s tím, co má. I když, pravda, těch číselných kombinací, díky kterým ovlivňujete signály různým strojům, bych se klidně obešel a na nich jsem se nejednou solidně zasekl. Je zde tedy třeba být velice důsledný a poslouchat dialogy více, než u kdejaké jiné adventury, protože často právě v těch rozhovorech jsou pak odpovědi na to, co potřebujete vykonat dále.

Jediné, co bych hře vysloveně vytknul, tak prostředí, ve kterém se odehrává. Hlavně v první třetině hry. Není úplně vzhledné a naopak je docela dost temné a ponuré. No a i když se evidentně inspiruje Gigerem, hodně jsem s ním bojoval. Především tou ponurostí, u které jsem horko těžko hledal zalíbení, natož pak nadšení. Vše ale zachraňuje moment, kdy se dostanete do samotného města plného robotů. V tu ránu hra výrazně oživí....a když setrváte a počkáte si i na závěr, dočkáte se docela emotivního rozuzlení. A navíc rozhodnutí, ze kterého není návratu. A Vás to semele.

Musím ale po tom všem říct, že Primordia si jednoznačně zaslouží být v zlatém fondu 2D pixel-art adventur dneška. Má robotický nápad, má příběh, který postupně odkrývá tragédii epického charakteru a má finále, po kterém Vám nebude vůbec dobře. Naopak. Má tedy všechno, co fanoušek her z tohoto žánru musí jednoznačně ocenit a holedbat. Pro svůj jedinečný příběh si to bezesporu zaslouží.

Pro: 2D pixel artová adventura temného charakteru a klasického vzezření s výrazným Asimovským příběhem.

Proti: Občas to prostředí není na svůj styl úplně vzhledné. Především v první třetině.

+15
  • PC 90
Dlouho jsem nehrál tak dobrou adventuru, jakou je podle mě právě Primordia. Hrou se táhne unikátní atmosféra úpadku, nejen proto že svět, který kdysi patřil lidem, nyní obývají pouze roboti a o lidech panují různé mýty, ale i robotí společnost má svou slávu již za sebou. Ani humor atmosféru nenaruší, protože je to druh humoru nad propastí, kdy je vtipkování poslední věcí, kterou můžete dělat. Oceňuji, jak se zjevné zápletky a motivy postav postupně proměnily, když jsem jsem zjistil, že byla chyba dívat se na chování postav lidským uvažováním a že všechno vlastně vychází z logiky nevyhnutelného.

Obtížnost hry mi naprosto sedla, což se mi u adventur už taky často nestává. Řešení jsou logická, přesto ne na první pohled zjevná. A když už přijde zásek, věrný sidekick dokáže poskytnout trefnou radu. Skvělé a v adventurách málo vídané je, že se některé problémy dají řešit různými způsoby nebo je ani nutné řešit není, což má vliv na to, co všechno se dozvím nebo jaké možnosti budu mít později. Primordia se nevnucuje a já jsem za to moc rád.

Dalo by se této hře nepochybně vyčítat spoustu drobností, ale vzhledem k tomu, jak nečekaně mě oslovila, považuji je bezvýznamné. Nakonec mi bylo jen líto, že je hra tak krátká. Ne že by snad působila neukončeně. Právě naopak, délka příběhu je odstupňována tak akorát. Jen bych prostě hrozně rád strávil ve světě Primordie více času. Ten jeden den, co jsem s hrou na jeden zátah strávil, stál za to.
+14