Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Po velmi dlouhém uvažování jsem se nakonec rozhodl své původní hodnocení 95% změnit, na 70%. Důvod je prozaický. Uvedl ho tu skoro každý. Konec příběhu. Když totiž z vás spadne prvotní okouzlení atmosférou a zamyslíte se nad logikou, je to jak kdyby na vás promluvila nádherná a zajímavá ženská a vy jste si uvědomili, že je úplně blbá. Ano, naprosto nezvládnuté, odfláknuté a zmařené zakončení skvěle rozehraného příběhu s jednou z nejpůsobivějších atmosfér, která mi opravdu chvílemi vyrážela dech. Proto též nemůžu mlčet, ač jen zopakuji názor většiny...tohle prostě fakt někdo nezvládl a považuju to za jednu z nejsmutnějších epizod herní historie.

Pro: atmosféra, dabing postav, gradace příběhu a psychologie postav, ozvučení

Proti: konec!!!!

+10 +13 −3
  • PC 70
Hra Posel smrti by mohla být má nejoblíbenější a nejlepší adventura. Má parádní příběh a atmosféru (pro mě jeden z nejlepších herních příběhů), ale body ztrácí za hratelnost.

Nejdřív tedy kladné stránky, hra má správnou melancholickou atmosféru anglického venkova, a spolu s detektivním, lehce hororovým příběhem si mě hned získala. Hlavně musím pochválit český dabing a grafiku prostředí. Postavy už tak dobře nevypadají, ale nevadí.

Samotné hádanky jsou většinou logické a děj nijak zvlášť nezdržují. Co se týče používání pravého tlačítka, tak tam není co řešit, pár kliknutí navíc nikoho nezabije. Ale zbytečné je, to se musí nechat.

Čím mě hra ale neskutečně naštvala, bylo čekání. Když jsem potřeboval pomoc od nějaké herní postavy, aby pro mě něco udělala, tak jsem musel za ní přijít snad dvacetkrát. V některých případech musí hráč mezitím navštívit určitou oblast a něco zjistit, i když to udělal předtím. Jak to má ale vědet? Další věc je smrt hlavní postavy. Kdyby měla hra autosave, tak dobře, ale takhle musí hráč hrát od začátku, pokud si to neuložil.

Verdikt: Hra má obrovský potenciál ve zpracování příběhu a atmosféry, ale kazí to technické chyby

Pro: Příběh, grafika prostředí, dabing

Proti: Zbytečné čekání, smrt, nemá autosave

+24
  • PC 70
K Poslovi Smrti mě neváže žádná nostalgie. Je to hra, kterou jsem jako malý i mladý hoch prakticky ignoroval spolu s dalšími tituly od Future Games. Je sice pravda, že jsem ji rozehrál, ale její chladný a místy vyloženě ošklivý vizuál mě ihned od hraní odradil. Teď jsem se ale kousl a vrhl se do toho, hlavně kvůli nově oznámenému prequelu, a také proto, abych si smazal jeden velký rest. 

Nebudu to protahovat, protože každý o hře a jejím ději ví, takže to tu shrnu jen na to, co se mi líbilo a nelíbilo.

Co musím určitě pochválit, je atmosféra. Panství Black Mirror je přímo stvořené pro ústřední mysteriózní zápletku, a ambient, který toulky po něm doprovází, to celé umocňuje. Líbilo se mi, jak slyším otřásání okenic pod náporem větru a další zvuky. Ostatní lokace na tom nejsou o nic hůř a atmosféra zapadlého Willow Creek či sanatoria byla špičková. Je sice pravda, že i přes fajn ambient mi bylo líto, že tvůrci nevyužili kvalitního soundtracku k většímu umocnění atmosféry a spoléhali se téměř všude jen na ambient. Hudba bohužel zazní vždy jen na třicet vteřin a konec. Od půlky hry mi opakující se ambient začal vadit, a určitě nepomáhal v zásecích, které jsem ve hře měl. Přece jen líbivá hudba často zjemňuje frustraci. Pro point-and-click adventuru mi zvolení převážně ambientu nepřišlo jako vhodné řešení.

Dalším velkým kladem je příběh, nebo minimálně jeho kostra. Není ale divu, kombinuje vděčná témata typická pro takový žánr. Vyšetřování záhady mě bavilo i přesto, že jsem věděl, jak celá hra skončí, což považuji za velký úspěch vývojářů. Často jsem tak při hraní na tento spoiler zapomněl a byl zvědavý, jak to celé vyústí. Tempu příběhu navíc pomáhá i celkem velké množství obrazovek a lokací, či využívání čtení zápisníků, starých pergamenů apod. Je pravda, že třetí akt byl silně nudný a značně podkopl tempu příběhu nohy, ale po něm se to hned zvedlo. Atmosféra starého panství, která dýchala z každého koutu, vše zachránila a člověk vůbec neměl pocit, že se hra odehrává v osmdesátých letech.

Teď ale přijde kritika, která mi nedovolí hru zařadit po bok klasik jako Gabriel Knight nebo dalších her, které nejsou z naší produkce.

I přesto, že je dabing po většinu doby kvalitní, právě ten pro mě představuje největší střelu do nohy. Kvůli českému jazyku si ještě více všímám děr a chyb v dialozích. Nemůžu si pomoct, ale ptal jsem se i kamarádů, jestli je to jen mnou, nebo zda dialogy opravdu "šustí papírem" a občas nejsou v reakcích postav logické. Po pár ukázkách mi to potvrdili. Jako příklad slouží část, kdy Samuel přijde hledat ztraceného strýce a pacienta do Ashbury. Sanatorium je po zavíračce, a když nahlásí, že chce vidět pacienta, sestra mu odvětí, že mají zavřeno a že má přijít jindy. Samuel začíná horečně říkat: „Pusťte mě prosím dovnitř a vše vám vysvětlím.“ Sestra odpoví: „Ne, to nejde, jste snad lékař? Co tu chcete?“ Samuel na to: „Přišel jsem navštívit Roberta Gordona, vede váš ústav.“ Sestra pak odpoví: „Tak to vás pustím jen proto, že jste Gordon.“

WTF? Proč nejdřív řekl, že jde za pacientem, a pak, že jde kvůli Robertovi? Věděl přece od začátku, že tam Robert je vrchní primář, tak to mohl nahlásit hned. Tento dialog opravdu "šustí papírem" a podobných případů je tam nespočet. Dialogová stránka této hry není žádné terno. Nemluvě o tom, že většina postav je nudná a na jedno brdo. Bohužel to platí i pro Samuela, který je prostě figurka, co posouvá děj. Abych ale nekřivdil, oceňuji možnost volby reakcí v dialozích, což je pěkný detail.

Další problém se týká samotné hratelnosti. Ve hře je dead end a také příšernosti ve stylu potřeby několikrát klikat na nějaký předmět, aby ho hrdina zaregistroval a mohl ho pak použít v dialogu apod. Třešničkou na dortu bylo, že hra po vás chce, abyste pro prozkoumání některých předmětů použili ještě zvlášť pravé tlačítko myši, aniž by hráče na to upozornila, že to využívá. To vedlo hned na začátku k většímu záseku... a těch bylo na začátku dost.

Poslední výtku směřuji k hnusným polygonovým postavám, jejich strnulým animacím a chladnému prostředí. Ano, hra má atmosféru, jak jsem již zmínil, ale nemůžu se zbavit dojmu, že by to v jiném vizuálním kabátku fungovalo lépe. Tyto realistické rendery postrádají duši a působí zbytečně chladně a suše. Nejsem velký fanda tohoto stylu.

To je asi vše. Hraní mě bavilo. Je to přeceňovaná hra? Ano, je. Všimněte si, že ostatní hry od Future Games už neměly tak dobré hodnocení jako tato. Proč? Protože dojely na absenci nostalgie. Špatné dialogy a nezajímavé postavy jsou něco, co se v jejich hrách opakuje, a už to prosakovalo více a více znatelně. Uvidíme, jak na tom bude prequel, ten skutečně ukáže jejich kvality.

Každopádně jsem spokojený. Dostal jsem mysteriózní fix, a i přes ty neduhy je vidět, že zde byla práce a nějaká snaha vyrovnat se zahraniční konkurenci. Nenudil jsem se a hru opouštím s příjemnými pocity. Budu na ni vzpomínat nebo ji zařadím mezi nejlepší? Rozhodně ne. Bavil jsem se a užil si to? Rozhodně ano.

Pro: Kostra příběhu, atmosféra, zvrat na konci, soundtrack pokud hraje, atmosféra, prostředí, dabing

Proti: Třetí akt, dialogy, nudné postavy, nevyužívání pěkného OST, zbytečné záseky kvůli designu, ne moc pěkný vizuální styl

+31 +32 −1
  • PC 65
Spousta lidí se mnou jistě nebude souhlasit a nebudou mi ani moci přijít na jméno, ale musím se vyzpovídat: Posel smrti je podle mého, snad z nostalgie nebo pocitu vlastenectví, přeceňovaná hra. (Čímž nechci dehonestovat názory jiných. Já sám nejsem proti madam nostalgii imunní)

Příběh není z nejhorších. Určitě vás u hry udrží (totožnost vraha mě třeba překvapila), ale po dokončení hry máte víc otázek, než odpovědí a celé to vyšumí jaksi do prázdna. Měl jsem pocit, že sami tvůrci nevěděli, co s tím. Uvidíme, jestli si s tímhle třeba neporadí další díly.

Ale v čem pro mě Posel Smrti selhává je adventurní část. Prozkoumáváte a sbíráte předměty občas pravým tlačítkem, občas levým tlačítkem, občas oběma, jak se hře chce. Hra vám svými mechanismy hází klacky pod nohy a často jsem někde zakysl ne proto, že bych nepřišel na hádanku, ale proto, že mi to hra jednoduše teď nedovolí, nebo má nejasné ovládání.

Příklad č.1: Chci do věže. Prkna jsou pryč a kliknu na dveře levým. Sam řekne, že jsou zamčené. Jasně, rozumím. Musím tedy najít klíč. Možná ho má Victorie, řeknu si, ale hra mě k ní nepustí, jelikož ji "nechci" rušit. Vyzpovídám celý hrad, ale nikdo mi nic o klíči neřekne a nikde jsem ho nenašel. Celý zoufalý se podívám do návodu a zjistím, že na dveře do věže musím kliknout PRAVÝM, aby Sam řekl, co vím už dávno, že ho má možná Victorie. A ejhle, najednou s ní můžu na pokec.

Příklad č. 2: Dám jednomu pracantovi v hospodě formu na klíče. Řekne, že za chvíli bude zpátky. Jasně, já se zatím podívám po okolí a něco vyřeším, nebo pokecám. Po čase se vrátím do hospody a poptám se na pracanta hostinského. Neviděl ho. Takže zase jdu něco řešit po okolí, ale už nic nenajdu na práci. Tak se vrátím do hospody, kde se mnou hostinský vede naprosto identický hovor, jako předtím. Aha, řeknu si, asi jsem něco někde přehlédl a musím ještě něco někde udělat. Jenomže jako předtím, už nic nenajdu. Celý zoufalý se zase podívám do návodu a zjistím, že za hostinským musím jít TŘIKRÁT. A ejhle, po 3. rozhovoru mi dá potřebné klíče. Proč?

A nejsou to ojedinělé případy. Ve hře takhle narazíte několikrát. Jenom za knězem jsem musel jít snad 5x, než mi řekl potřebné info. Přitom to tam nemá žádné opodstatnění. Stejně nemůžete bez té informace nic moc jiného dělat, tak jenom chodíte z místa na místo, než vám hra dovolí pokračovat. Je však pravda, že časem si na tenhle blbý systém zvyknete, což ale není ospravedlnění. Přitom hádanky, ačkoliv jich není moc, jsou spíše lehké a problém s nimi není. I když jsem měl někdy pocit, že tam jsou jenom proto, aby se trochu natáhl čas.

Příklad č. 3: Spadnete do dolu a musíte spustit výtah. Jenomže potřebujete plány. Ty najdete, výtah spustíte, ale z jedné prasklé trubky pouští pára. Chcete ji tedy ucpat hadrem, ale to by se Sam popálil, tak musíte nejdřív hadr namočit (Což je mimochodem Genius!). Nakonec díru ucpete a stroj spustíte, ale vypadnou pojistky. Ty vyměníte a výtah konečně jede. Celá pasáž jenom zdržuje, děj nikam neposouvá a viděli jsme to už v adventurách 100x jinak.

Ale to je to nejmenší, v jiných hrách jsem dělal větší a zbytečnější blbosti (zdravím Indyho a jeho ducha :) )

Pochválit musím jednoznačně český dabing, který na hry nemá obdoby a dosahuje kvalit i takové Mafie, nebo Vietcongu. Ano, jde slyšet, že se spousta věcí natáčelo na 1. dobrou, ale natáčeli to skuteční profesionálové oboru, takže je to pořád přirozenější, než u jiných českých her. (kupříkladu Memento Mori)

Shrnutí: Na rozdíl třeba od českého Poldy , Posel smrti jednoznačně JE světová adventura. Bohužel však nedosahuje takových kvalit, jako snad i jeho starší konkurence.

Pro: Dabing, příběh vás u hry udrží

Proti: adventurní část, možnost umřít - v adventurách naprosto zbytečná

+28 +30 −2
  • PC 60
Příběhově a graficky celkem povedená hra. Ovšem ovládání je značně frustrující. Především nutnost kombinování dvou tlačítek, kdy otevřít blbou branku (ze skladiště do dolů) trvá i několik minut. Nejdřív levým tlačítkem, abych zjistil, že je zamčená, pak pravým, abych zjistil, že na druhé straně je klíč. Pak teprve jsem mohl použít kleště na pletivo (!), následně opět kliknout, aby klíč z druhé strany vytáhl a pak klíč vzít z inventáře a konečně odemknout. Tomu říkám "logický puzzle".
Zběsilé "oklikávání" všech předmětů zvláště vyniká v kombinaci s pomalým plížením hlavního hrdiny.
Dialogy též nic moc. Dabing ale fajn. Dle mého názoru přeceňovaná hra - naštěstí jen u nás.

Pro: Grafika, příběh.

Proti: Ovládání.

+7 +18 −11
  • PC --
Jak jsem se dočetl, že je Posel smrti 2 slušná adventura, která si nezadá s prvním dílem, dostal jsem neodolatelnou chuť si ji zahrát, ale to jsem předtím musel splnit jeden dávný rest – dohrát první díl. Tak jsem ho znovu nainstaloval, rozehrál a s nepochopením sebe sama jak jsem se mohl od té hry kdy odtrhnout hru dohrál. Vynikající tajemný příběh, skvělé lokace, výborné dialogy, dabing a hudba. Ovládnání je to nejsnadnější jaké může být – pro všechno mačkáte pouze tlačítka myší, žádné rolovací menu s možnostmi mluvit/sebrat/prohlédnout apod. Občas mi vadilo, že jsem nevěděl jak dál, co mám dělat, kam jít, občas mě dožíral pixel hunting, občas jsem kroutil hlavou nad nelogičností situací (asi dvakrát). Občas jsem se prostě neobešel bez návodu. Přesto mi to nezkazilo pocit ze hry. Češi adventury umí a pokud se odprostí od toho rádoby humorného konceptu a vrhnou se na nějaké tajemno, je to trefa do černého.
+24