Midnight Nowhere

Nepatřím zrovna mezi HCéčkaře adventurního žánru, to, co hry této kategorie dávají svým přístupem hráčům, mi ale připadá více než zajímavé. Adventury jsou oproti jiným o zklidnění, pomalém postupu, uvažování, vychutnání si příběhu a také většinou seberou více času na dokončení, než je u her běžné. A přesně s tímto jsem šel i do této hry. Kór když příběh zněl hororovým tónem, což je melodie, která láká mocněji než hlasy pověstných Sirén.

Antré příběhu a postava, trpící amnézií - to je samo o sobě dost okoukané zboží, závan mrazivé atmosféry po probuzení v márnici je ale z počátku potřebným hnacím motorem mé dychtivosti a vydrží až do odkrytí tohoto mystéria. Atmosféra pak ještě drží, potom ale hlavní hrdina promluví. Nejde ani tak o samotný dabing (celkem slušný), jde hlavně o reakci na vlastní podivnost situace - náš bezejmenný muž trpí ztrátou paměti, má ale neskutečně silácké kecy a s jistým cynismem v hlase okomentuje vše, aniž by se pozastavoval nad svou situací a děním v dané lokalitě (to se mi nezdá košer).

Lokalitou je v prvních čtyřech částech místní nemocnice, ve které začínáme nacházet střípky toho, proč a co se vlastně stalo a vesměs jde o nalezení klíče k opuštění tohoto prostoru (platí o všech částech). A tu je další kámen úrazu – prostředí, ač má své zvracené kouzlo, působí prázdným dojmem a až na pár výjimek, jako jsou toalety (kabinky) nebo místnost s magnetickou rezonancí a pár dalších, jde o generální jev. Možná je to také tím, že v nemocnici nenarazíte na živou duši, i přesto… Další části tvoří pak vězení a policejní stanice. Ve věznici sice už probíhají rozhovory, ale atmosféra zde hodně dostává na prdel a sklouzává až k parodii (nepřevtělila se tu hra do trampot o neohroženém policistovi Pankrácovi?). Také zde dochází k prvním závažným chybám, které můžou způsobit nutnost rozehrát hru od úplného začátku (u mě nakonec nehrozilo - díky ukládání do více savů - a nedošlo tak k agónii a urychlenému delete z disku). Nejen že se při takovém okamžiku nedal provést úkon, zapříčiněný nahlédnutím do návodu (kde jsem se mimochodem dočetl, že jsem to dělal správně), ale také to, že po nahrání uložené pozice jsem se opět objevil v nemocnici a to jsem byl prosím o dvě části dál.

Takže alt-tabnout hru, alespoň u mě, nešlo. Dalším zklamáním je potom technické zpracování, kdy dochází ke kolizím s předměty, 2D pozadí působí zase amatérským dojmem (zvláště v době kdy, vznikla třeba Syberia 2) a samotný pochyb 3D postav se mi zdál přemíru prkenný. Zvuk (u hudby nevím, nepodařila se zprovoznit) sice třeba nebyl špatný, ale s občasným přeskakováním v hlase dabérů jsem spokojený nebyl. Také ovládání nic moc - je hodně krkolomné a ikonky znázorňující úkony jsou IMHO trochu matoucí. V prostředí navíc dochází k zákysům a pixel huningu, protože jste na předmět nenajeli s tím správně vybraným úkonem (a to je pakárna nehorázná). Pokud tak totiž neučiníte, předmět zůstává skryt. Hodně zabolí (zachybí) také nemožnost dvojkliku pro rychlé opuštění místa.

Abych jen nehanil, ve hře je pár úsměvných momentů, jako když jsem při procházení složek v počítači našel adresář s hrami. Po kliknutí na jednu z nich se vždy objevila hláška, připomínající doby herní historie (nedostatek EMS). Mimo to se některé hádanky dají považovat za zdařilé (mají zajímavou pointu), některé části rozhovorů za vtipné a zapomínat nesmíme na celou myšlenku příběhu, která žel zůstala nevyužita.