Komentáře

Abych se přiznal, na Mega lo Manii jsem úplně zapomněl ("a heresy!"). Teď si ale vzpomínám, jaká pecka to tehdy byla. Matně si pamatuju základní herní prvky, které byly celkem jednoduché na zapamatování (nic nepřehledného, jako dnes). Myslím, že se hra mohla hrát i po dosažení podmínek pro další level (jako v Dungeon Keeperovi) a ti největší fajnšmekři to tak hráli, a já nevěděl proč - v té době jsem konec úrovně respektoval a ostatní moc nechápal. :) Další moje srdcovka po Shogu, ačkoliv stovku si možná zaslouží.