Komentáře

Loop Hero je zajímavý experiment, směsice rogue-like a „obrácené“ tower defence hry s pixelartovou grafikou. Hlavní hrdina pobíhá furt dokola po náhodně vygenerované cestě, zatímco Vy jako hráč, mu házíte klacky pod nohy. Takhle nějak jsem hru popisoval lidem, když jsem jim o ní vyprávěl.

Herní výzva 2022 – 6. Svaz spokojeného hraní 
Odůvodnění: Vývojáři pochází z Ruska.

Příběh hry je velice zajímavý, ale poměrně složitý. Nejjednodušeji ho lze popsat tak, že svět byl zničen a převládá nicota, zatímco hlavní hrdina jako jeden z přeživších, se snaží znovu vybudovat svět a zvrátit konec jeho existence. Odsud to je už složitější a poměrně dost filozofické, ale není to nepochopitelné, jen se to těžko popisuje. Líbí se mi jak je narativ hry propojení se samotnou hratelností. Náhodně generované cesty a veškerá "smrt" neboli porážka hlavního hrdiny je příběhově ošetřená a ve světě hry dává smysl. Obecně, ze hry je cítit, že je velice promyšlená na každém aspektu.

Hratelnost je dost návyková. Důležité je zmínit, že se hraje automaticky, bez hráčova vstupu, hráč pouze hru pozastavuje a naklikává položky a hází hrdinovy klacky pod nohy, a potom hru znovu spouští. Na hrdinově výpravě (což je jeden "run"), za porážení nepřátel, padají kartičky, které se pokládají na hrací plochu, které sebou nesou různá vylepšení nebo nové nepřátele, ze kterých padnou lepší předměty. Za určitého počtu položek na herní ploše, se objeví hlavní boss, kterého je nutné porazit. Nepadají jenom kartičky, padají také různé předměty, které lze nasadit na hrdinu a které se liší v závislosti na danou třídu za kterou se hraje. Meče, štíty, magické náhrdelníky, boty a další, dávají různé statistiky jako je síla poškození, regenerace, obrana a spoustu dalšího a cílem je poskládat takové statistiky, které zaručí poražení bosse. Nutné podotknout, že padání karet a předmětů je nahodilé. Za každou dokončenou cestu (tedy smyčku), se nepřátelé stávají silnějšími a padají z nich také kvalitnější předměty a je na hráči, aby udržel hrdinu stále na živu. Navíc se za každého poraženého nepřítele sbírají XP body, které během jedné výpravy odemykají jednorázové pasivní vylepšení jako jsou větší šance na udělení silnějších útoků, zvýšení regenerace a podobné. Za poražené bosse si hráč může odemknout nová vylepšení.

Velkou výhodou automatického hraní je, že si můžete u hry dělat i jinačí věci, pokud hrajete na PC. Já jsem nemalou část hry strávil tak, že jsem měl hru zmenšenou v okénku na počítači a dělal jsem u toho i jinačí věci, pouze jsem furt nahlížel a naklikával.

Princip hratelnosti je tedy jednoduchý a další kouzlo přichází, když se věci začnou kombinovat a ukáže se krásně, jak jsou mechaniky propojené. Mluvím hlavně o statistikách a kombinacích více karet, kdy umístění 2 konkrétních položek vedle sebe, může jednu z položek proměnit na jinou, která přináší nové bonusy nebo nepřátele do hry. Například umístění položky lesa vedle chrámu s blesky, se les spálí a rázem přidává jinačí statistiku, než kterou běžně poskytuje. A takových kombinací je ve hře spousty.

Na výpravě hrdina sbírá i různé zdroje jako je dřevo, kámen a spoustu dalšího. Za ně si lze postavit nové stavby ve vesnici, která s sebou nesou nová vylepšení nebo kartičky či třídy. Ve vesnici se objevují i další postavy, které s hrdinou mohou vést řeč a předat nejedno moudro. Nalézt lze i speciální předměty, které přidávají různé bonusy do hry jako je větší odolnost proti upírům, o 4 % silnější útoky vůči bossům a další. Tyto vylepšení mohou být permanentní, pokud si je hráč ponechá ve svém balíku.

Ohledně zmíněných tříd...Třídy jsou ve hře tři a to rytíř, žoldák a nekromancer. Každá vyžaduje odlišný přístup od hráče. Rytíř sází spíše na sílu, žoldák získává více předmětů a nekromancer přivolává kostlivce, které za něho bojují a kteří schytávají více ran místo něho, zároveň nemá moc životů, které ostatní třídy mají daleko více a takhle bych mohl popisovat ještě dlouho. Je dost super, když hra nabízí takovéto odlišnosti v hratelnosti. Bohužel, při delším nepřetržitém hraní, se může dostavit stereotyp, ale tohle se musí očekávat od podobné hry.

Každý boss také vyžaduje trochu jinačí taktiku, ne pokaždé funguje ta samá dokola. Na tomhle jsem docela narazil, u předposledního bosse jsem už začal být zoufalý, protože moje oblíbená taktika nefungovala a tak jsem musel vyhledat pomocníka ve formě internetu. Ukázalo se také, že jsem musel grindit, mluvím hlavně o speciálních předmětech s permanentními vylepšeními.

Velice mě uchvátilo, jak si lze hru různě nastavit. Je možné si uměle zrychlit souboje, expedici po cestě nebo změnit barvu ikonky hlavního hrdiny či zvýraznění herní plochy, pro větší přehled, který člověk hodně ocení, v momentě kdy je herní plocha téměř celá zaplněná. Nechybí ani podpora textu pro lidi s dislexií.

Hra se také vyznačuje svou hudbou, kterou jsem vnímal ale skladby jsou poměrně podobné, že jsem je během hraní moc nerozlišoval. Při podrobnějším poslechu celého soundtracku po dohrání hry, musím hudbu pochválit. Jednoduše jsem se během hrání soustředil na svoje přežití (které mi přivodilo nemálo nervů) než na hudbu. Pixelartová grafika je pěkná a minimalistická, ale někdy jsem měl trochu problém u některých položek rozlišit co je co na hrací ploše.

Hru nemohu nic jiného než doporučit, jedná se o velice originální kousek, jen se hráč musí připravit, že v ní těch několik desítek hodin nechá a nevyhne se grindu a pár nervům. Jsem rád že jsem tenhle rok přijal herní výzvu, protože bych se k téhle hře asi jen tak nedostal...a ta hra za to stojí.