LukreciaTuto hru jsem si chtěla zahrát už dlouho a když už byly ty slevy na PS Store koupila jsem hned všechny epizody a nelituji. Jako velký plus hodnotím vizuál, který je vcelku originální a pro mě byla radost se procházet po kampusu školy. S tím úzce souvisí soundtrack. Ten atmosféru doplňuje skvěle a trefně. Co mě ale opravdu na celé hře štve jsou charaktery postav a především hlavní postava. Myšlenky a chování Max Caulfield mi přišlo jak z jiného světa, stejně tak u řady jiných postav. Od toho se pak také odvíjí příběh, který můžete do jisté míry ovlivňovat, ale přesto to nikdy nebude úplně podle vašich a některá rozhodnutí jsou horší než jiná, ale to je obecně problém her, kde konáte různá rozhodnutí a chápu, že potřebují nějakým způsobem odvyprávět pevně daný příběh. Po dohrání všech epizod ve mě ale zůstal dobrý pocit a především poslední dvě epizody byly skvělé a vcelku dobře vygradovaly. Už jsem si pořídila Before the Storm a jsem velmi zvědavá na příběh Rachel a Chloe. Pokud tedy máte chuť na pubertální příběh na odreagování s prvky mystična, je tato hra pro vás.
Komentáře
kuthyHra kde vaše rozhodnutí budou dávat smysl a pocítíte je. Doporučuji zahrát alespoň tento úvodní díl, který je tuším na všech platformách zadarmo, takže vaše investice je vlastně jenom do 2h gameplaye. Pak začnete odkrývat jeden příběh za druhým, teda pokud chcete, když se některé postavy nezeptáte tak se její příběh nemusí pustit nebo vám budou chybět detaily. No a pak je tady vracení se v čase, kdy můžete třeba změnit odpověď, kterou jste předtím ani neznali.
První epizoda vás vlastně má navnadit na koupi dalších epizod a musím říct že to dělá velice dobře. Vy prostě chcete vědět co se všem těm postavám, které jste sotva poznali přihodí.
První epizoda vás vlastně má navnadit na koupi dalších epizod a musím říct že to dělá velice dobře. Vy prostě chcete vědět co se všem těm postavám, které jste sotva poznali přihodí.
Pro: Ovládání času, rozhodovací proces, poznámky
Proti: Délka
KejteePrvá kapitola z Life is strange predstavuje perfektný úvod do tejto série. V nej sa stretávame s hlavnou hrdinkou Max, jej kamarátkou Chloe a nezvyčajným darom, ktorý nás sprevádza celou hrou a ktorý ju robí o to zaujímavejšou.
Max sa po pár rokoch vracia do svojho rodného mesta aby mohla studovať fotografiu. Jedného dňa sa však stane podivná udalosť a jej sa zmení život. Max dokáže vrátiť čas a tak meniť svoje rozhodnutia. A práve to je mechanika, ktorá je esenciálnou v tejto sérii.
V prvej časti sa zoznamujeme s prostredím a hlavne so spolužiakmi. Robíme malé rozhodnutia, ktoré môžu mať neskôr väčšiu váhu. Páčilo sa mi, že som sa mohla porozprávať s kamarátmi a mohla sa o nich dozvedieť viac, začať si o nich zbierať informácie, rozpoznávať ich charakter alebo im pomáhať.
Prostredie súkromnej školy je podľa môjho názoru vykreslené veľmi dobre. Aspoň na to, ako vnímam americké školy zo zahraničných filmov. :) Nájdeme tam outsiderov, obľúbencov ale aj snobov s vlastným klubom. Nesmie chýbať sexy učiteľ, podivný školník či podozrievavý sekuriťák.
Hrateľnosť je lineárna, počas rozhovorov má hráč možnosť skočiť naspäť v čase a odpovedať inak, využiť novú informáciu alebo dokonca urobiť niečo iné. To bolo fakt super. Inak je v priebehu kapitoly zopár miest, kde si Max urobí fotku a tá sa uloží do zápisníka. Sú to také malé achievmenty. Sem tam sa môže posadiť a podumať nad svojím životom a to je sprevádzané hudbou. Tieto momenty sa mi veľmi páčili v LiS True colours a nevedela som, že sa vyskytovali už v úplných začiatkoch.
Musím povedať, že som sa veľmi ľahko dokázala stotožniť s Max a jej charakter mi bol príbuzný. Dobráčka, ktorá chce napraviť všetko čo sa dá, hlavne aby jej blízki netrpeli. Celou hrou ju sprevádza jej kamarátka Chloe, o ktorú vlastne aj celú dobu ide. Tá mi bola o dosť nesympatickejšia. Zatrpknutá, rádoby cool teenegerka, ktorá má všetko na háku. Niekedy mi fakt liezla na nervy.
Hranie som si v každom príprade užila. Dodala by som len, že pre mňa osobne nie je prvá epizóda tou najlepšou, no označila by som ju ako kľúčovú.
Max sa po pár rokoch vracia do svojho rodného mesta aby mohla studovať fotografiu. Jedného dňa sa však stane podivná udalosť a jej sa zmení život. Max dokáže vrátiť čas a tak meniť svoje rozhodnutia. A práve to je mechanika, ktorá je esenciálnou v tejto sérii.
V prvej časti sa zoznamujeme s prostredím a hlavne so spolužiakmi. Robíme malé rozhodnutia, ktoré môžu mať neskôr väčšiu váhu. Páčilo sa mi, že som sa mohla porozprávať s kamarátmi a mohla sa o nich dozvedieť viac, začať si o nich zbierať informácie, rozpoznávať ich charakter alebo im pomáhať.
Prostredie súkromnej školy je podľa môjho názoru vykreslené veľmi dobre. Aspoň na to, ako vnímam americké školy zo zahraničných filmov. :) Nájdeme tam outsiderov, obľúbencov ale aj snobov s vlastným klubom. Nesmie chýbať sexy učiteľ, podivný školník či podozrievavý sekuriťák.
Hrateľnosť je lineárna, počas rozhovorov má hráč možnosť skočiť naspäť v čase a odpovedať inak, využiť novú informáciu alebo dokonca urobiť niečo iné. To bolo fakt super. Inak je v priebehu kapitoly zopár miest, kde si Max urobí fotku a tá sa uloží do zápisníka. Sú to také malé achievmenty. Sem tam sa môže posadiť a podumať nad svojím životom a to je sprevádzané hudbou. Tieto momenty sa mi veľmi páčili v LiS True colours a nevedela som, že sa vyskytovali už v úplných začiatkoch.
Musím povedať, že som sa veľmi ľahko dokázala stotožniť s Max a jej charakter mi bol príbuzný. Dobráčka, ktorá chce napraviť všetko čo sa dá, hlavne aby jej blízki netrpeli. Celou hrou ju sprevádza jej kamarátka Chloe, o ktorú vlastne aj celú dobu ide. Tá mi bola o dosť nesympatickejšia. Zatrpknutá, rádoby cool teenegerka, ktorá má všetko na háku. Niekedy mi fakt liezla na nervy.
Hranie som si v každom príprade užila. Dodala by som len, že pre mňa osobne nie je prvá epizóda tou najlepšou, no označila by som ju ako kľúčovú.
Jumas
Epizodické hry jsem hrál do této doby pouze dvě, a to povedený Back to the Future a o poznání méně povedené Dreamfall Chapters. Life is Strange má v tomto odvětví patřit mezi naprostou špičku, ale po dokončení první epizody o tom jsem přesvědčen méně, než před jejím rozehráním. Ta řada voleb, co jsem doposud učinil, však bude mít nějaký vliv jistě až později, takže počítám, že se můj výsledný dojem notně vylepší.
Začátek hry poté, co Max vyleze ze třídy a nasadí si sluchátka, v nichž hraje skladba To All Of You, je jedním slovem úžasný. Při cestě školní chodbou si prohlížím plakáty, seznamuji se s ostatními studenty a celkově je to taková pohodová a klidná pasáž. Již zde jsem si však všiml, že vlastně nemohu nic sebrat a následně použít. Ani ze své skříňky si nevezmu třeba alespoň blbou učebnici na další hodinu. Jasně, jedná se především o interaktivní film, ale stejně bych tu chtěl té interakce více.
Po návštěvě dívčích toalet, kde poprvé potkám Chloe, se tempo hry rázem notně změní a dostanu k dispozici jednu z hlavních mechanik v podobě vracení času. LiS je především o rozhovorech a následných volbách, co odpovědět nebo co udělat a na to je schopnost Max ideální. Většinou jsem stejně zůstal u volby, kterou jsem učinil poprvé, ale je fajn mít tu možnost ji nenásilně změnit. Pak je tu ještě focení, kdy je však předem určeno, co lze vyfotit a kdy. I tak je zajímavé si danou scénu předem připravit a buď ji tak ponechat nebo ji vrátit do původního stavu, přičemž fotka v deníku již zůstane.
Ovládání občas zazlobí a nereaguje na posunutí myši a také zaměřování na předměty nebo postavy není úplně ideální. Adventuru ale na gamepadu fakt hrát nebudu. I vracení času se někdy pokazí a Max mi třeba zůstala schovaná ve skříni, ale hra to nereflektovala a brala to tak, že v ní není. Nejedná se však o nic závažného. Úsměvné mi přišlo šmejdění po cizích pokojích. Když byl pokoj prázdný, tak v pořádku, ale v přítomnosti další osoby je třeba v pohodě se hrabat v jejím šuplíku nebo notebooku, ale zkoumat zblízka těhotenský test už ne.
Chápu, že se zde poukazuje na to, že je odhazování odpadků v přírodě špatné, ale fakt netuším, proč se musí hanit i lov zvěře. Vše nelze nechat jen tak plynout a regulace stavů je mnohdy třeba. Jsem zvědavý, jak se budou má rozhodnutí odrážet v dalších epizodách. Sem tam je něco naznačeno, ale co konkrétně se stane v naprosté většině případů naprosto netuším. Snad jen to obří tornádo má jasné vyústění a nejspíš budu čelit rozhodnutí, zda nějakým způsobem městečko Arcadia Bay zachráním nebo ne.
Začátek hry poté, co Max vyleze ze třídy a nasadí si sluchátka, v nichž hraje skladba To All Of You, je jedním slovem úžasný. Při cestě školní chodbou si prohlížím plakáty, seznamuji se s ostatními studenty a celkově je to taková pohodová a klidná pasáž. Již zde jsem si však všiml, že vlastně nemohu nic sebrat a následně použít. Ani ze své skříňky si nevezmu třeba alespoň blbou učebnici na další hodinu. Jasně, jedná se především o interaktivní film, ale stejně bych tu chtěl té interakce více.
Po návštěvě dívčích toalet, kde poprvé potkám Chloe, se tempo hry rázem notně změní a dostanu k dispozici jednu z hlavních mechanik v podobě vracení času. LiS je především o rozhovorech a následných volbách, co odpovědět nebo co udělat a na to je schopnost Max ideální. Většinou jsem stejně zůstal u volby, kterou jsem učinil poprvé, ale je fajn mít tu možnost ji nenásilně změnit. Pak je tu ještě focení, kdy je však předem určeno, co lze vyfotit a kdy. I tak je zajímavé si danou scénu předem připravit a buď ji tak ponechat nebo ji vrátit do původního stavu, přičemž fotka v deníku již zůstane.
Ovládání občas zazlobí a nereaguje na posunutí myši a také zaměřování na předměty nebo postavy není úplně ideální. Adventuru ale na gamepadu fakt hrát nebudu. I vracení času se někdy pokazí a Max mi třeba zůstala schovaná ve skříni, ale hra to nereflektovala a brala to tak, že v ní není. Nejedná se však o nic závažného. Úsměvné mi přišlo šmejdění po cizích pokojích. Když byl pokoj prázdný, tak v pořádku, ale v přítomnosti další osoby je třeba v pohodě se hrabat v jejím šuplíku nebo notebooku, ale zkoumat zblízka těhotenský test už ne.
Chápu, že se zde poukazuje na to, že je odhazování odpadků v přírodě špatné, ale fakt netuším, proč se musí hanit i lov zvěře. Vše nelze nechat jen tak plynout a regulace stavů je mnohdy třeba. Jsem zvědavý, jak se budou má rozhodnutí odrážet v dalších epizodách. Sem tam je něco naznačeno, ale co konkrétně se stane v naprosté většině případů naprosto netuším. Snad jen to obří tornádo má jasné vyústění a nejspíš budu čelit rozhodnutí, zda nějakým způsobem městečko Arcadia Bay zachráním nebo ne.
Pro: začátek se skladbou To All Of You, Max, Chloe, vracení času, volby, focení
Proti: málo interakce, občas zlobí ovládání nebo vracení času, šmejdění skoro bez následků
FreakVOEHerní výzva 2019 - Hrátky s časem
Takhle hra je "so 2015" až to bolí, ale když to člověk hraje těch cca 5 let po vydání, tak to má zase takovej příjemnej zeitgeist. Vzhledem k tomu, že vyšla během mého "neherního" období, tak sem jí znal jen z doslechu a čekal sem od toho nějakou hipsteřinu pro holky, čemuž i napovídá obsazení a první epizoda.
Původně jsem to podstrčil přítelkyni jako možnou cestu k hraní a poočku sledoval jak hraje, ale záhy jí to přestalo bavit. V rámci volného večera, kdy se mi nechtělo rozjíždět nic novýho, sem se vrhnul na první epizodu, abych si mohl odškrtnout další achievement v letošní Herzní výzvě.
V tuhle chvíli už nemá smysl nějak popisovat příběh, který většina lidí bude znát. Po většinu času první epizody hra skutečně působí jako high school drama s hipster hlavní hrdinkou Max, která zjistí, že umí vracet čas. Tenhle pocit se ještě umocní, když se na scéně objeví modrovlasá rebelka Chloe.
Jak už je v těhle hrách zvykem, tak první epizoda je spíš seznamovačka s postavama a herníma mechanikama, ale je to zvládnutý celkem nenásilně. Ovládání času jsem si musel nějakou chvíli osvojovat, ale pak už to šlo samo a v nejhorším Max napoví (u hry tohodle typu mi to ani nevadí).
Zmínky o zmizelé studentce mi dali naději, že nebudeu pět epizod řešit životní útrapy puberťáků, ale i tak jsem se po dohrání nějak nehrnul do pokračování (tomu nahrála až volná sobota).
Jestli se něco povedlo, tak to je příjemnej vizuál, fajn dabing (teenageři vypadají a mluví jako opravdoví teenageři a ne třicátníci) a parádní soundtrack, kterej občas navodí takovou tu nostaligii po bezstarostnejch létech na škole, který člověk bohužel docení až zpětně.
Takhle hra je "so 2015" až to bolí, ale když to člověk hraje těch cca 5 let po vydání, tak to má zase takovej příjemnej zeitgeist. Vzhledem k tomu, že vyšla během mého "neherního" období, tak sem jí znal jen z doslechu a čekal sem od toho nějakou hipsteřinu pro holky, čemuž i napovídá obsazení a první epizoda.
Původně jsem to podstrčil přítelkyni jako možnou cestu k hraní a poočku sledoval jak hraje, ale záhy jí to přestalo bavit. V rámci volného večera, kdy se mi nechtělo rozjíždět nic novýho, sem se vrhnul na první epizodu, abych si mohl odškrtnout další achievement v letošní Herzní výzvě.
V tuhle chvíli už nemá smysl nějak popisovat příběh, který většina lidí bude znát. Po většinu času první epizody hra skutečně působí jako high school drama s hipster hlavní hrdinkou Max, která zjistí, že umí vracet čas. Tenhle pocit se ještě umocní, když se na scéně objeví modrovlasá rebelka Chloe.
Jak už je v těhle hrách zvykem, tak první epizoda je spíš seznamovačka s postavama a herníma mechanikama, ale je to zvládnutý celkem nenásilně. Ovládání času jsem si musel nějakou chvíli osvojovat, ale pak už to šlo samo a v nejhorším Max napoví (u hry tohodle typu mi to ani nevadí).
Zmínky o zmizelé studentce mi dali naději, že nebudeu pět epizod řešit životní útrapy puberťáků, ale i tak jsem se po dohrání nějak nehrnul do pokračování (tomu nahrála až volná sobota).
Jestli se něco povedlo, tak to je příjemnej vizuál, fajn dabing (teenageři vypadají a mluví jako opravdoví teenageři a ne třicátníci) a parádní soundtrack, kterej občas navodí takovou tu nostaligii po bezstarostnejch létech na škole, který člověk bohužel docení až zpětně.
Pro: Vizuál; obsazení; soundtrack; intuitivní ovládání
Proti: Otravní teenageři; po dohrání jsem nebyl úplně hrr do toho, abych se vrhnul na další díl
Messiah
282 Hra Life is Strange je adventura, ve které hráč hraje za holku na střední škole, která zjistí, že umí vracet čas a tato schopnost jí pomůže při řešení velké záhady. Ačkoliv to není žádná střílečka nebo mlátička i tak je hra plná akce, kterou střídají klidné rozhovory a procházení se po areálu školy. Protože se jedná o hru, kde rozhodnutí ovlivňují další děj, zrychlený tep příjde i ve chvílích, kdy hráč nemusí reagovat během okamžiku. Schopnost vracet čas dovoluje hráči měnit svá rozhodnutí, ale dle mého názoru je rozhodování ještě těžší, obzvláště potom, co po vykonání něčeho velkého hlavní hrdinka rozhodnutí okomentuje vždy tak, že hráče ještě víc zneklidní.
Také si myslím, že jsou velice dobře a zajímavě zpracované okamžiky, kdy hlavní hrdinka s někým promluví a dotyčný jen něco nakousne a odmítne se s ní dál bavit, po vrácení času rozhovor začíná stejně, ale díky utržkům získaným z předchozích pokusů se hovor nasměruje jinam.
Je dobře, že vývojáři nedali do hry něco jako možnost "vyčerpání" nebo počet vrácení času a hráč se tak může vrátit kdykoliv, kdy to uzná za vhodné.
Hra je hezky doplněna spoustou detailů a vedlejších aktivit jako focení, čtení plakátů a povídání si s ostatními.
Protože je hra na epizody, moc se mi do toho nechtělo, ale díky tomu, že je možné si první díl zahrát zdarma, jsem to zkusil...a ostatní díly jsem dokoupil dřív, než jsem ten první dohrál.
Co se týče konce hry, pořád se sám se sebou dohaduji jestli se mi líbil nebo jsem naštvaný, ale tak jako tak se není čeho bát, není to původní tříbarevný Mass Effect 3 a hra jako celek stojí za to.
Také si myslím, že jsou velice dobře a zajímavě zpracované okamžiky, kdy hlavní hrdinka s někým promluví a dotyčný jen něco nakousne a odmítne se s ní dál bavit, po vrácení času rozhovor začíná stejně, ale díky utržkům získaným z předchozích pokusů se hovor nasměruje jinam.
Je dobře, že vývojáři nedali do hry něco jako možnost "vyčerpání" nebo počet vrácení času a hráč se tak může vrátit kdykoliv, kdy to uzná za vhodné.
Hra je hezky doplněna spoustou detailů a vedlejších aktivit jako focení, čtení plakátů a povídání si s ostatními.
Protože je hra na epizody, moc se mi do toho nechtělo, ale díky tomu, že je možné si první díl zahrát zdarma, jsem to zkusil...a ostatní díly jsem dokoupil dřív, než jsem ten první dohrál.
Co se týče konce hry, pořád se sám se sebou dohaduji jestli se mi líbil nebo jsem naštvaný, ale tak jako tak se není čeho bát, není to původní tříbarevný Mass Effect 3 a hra jako celek stojí za to.
Pro: manipulace s časem, detaily, hudba, následky rozhodnutí, konec hry
Proti: konec hry
Thrawn89
720 Po dohrání první epizody této hry mám celkem rozporuplný pocit. Na jedné straně pro mě selhává ve dvou hlavních bodech, které jsou pro tento typ hry nejdůležitější. Hlavní postava a hlavní dějový příběh. Hlavní postava je uťápnutá hipsterka, žijící nudným životem na americké střední škole (což je samo o sobě prostředí, ze kterého nejde vymyslet nic kvalitního), která náhle objeví nadpřirozenou schopnost vracet se časem a díky tomu se dostává do "vážných" morálních dilemat. Hlavní děj se točí okolo této nové schopnosti a jejímu vlivu na vztah hlavní protagoničky se svým okolím. Něco jako obtížnost zde neexistuje. No prostě jako vystřižené z Hollyúdského scénáře pro nevyvinuté ufony.
Už jen po tomto shrnutí mám sto chutí hodit hru do podprůměru, ale neudělám to. Hra totiž přes tyto zásadní nedostatky dokáže navodit něco jako příjemnou herní pohodu. Může za to bezproblémové ovládání, příjemné grafické prostředí a velmi dobře zvolený soundtrack.
Suma sumarum jde v zásadě o pohodovou jednohubku, zatím však bojuji s tím, zda si vzít i druhou nebo ne.
Už jen po tomto shrnutí mám sto chutí hodit hru do podprůměru, ale neudělám to. Hra totiž přes tyto zásadní nedostatky dokáže navodit něco jako příjemnou herní pohodu. Může za to bezproblémové ovládání, příjemné grafické prostředí a velmi dobře zvolený soundtrack.
Suma sumarum jde v zásadě o pohodovou jednohubku, zatím však bojuji s tím, zda si vzít i druhou nebo ne.
Pro: ovládání, soundtrack, grafické zpracování
Proti: hlavní děj, hlavní postava, absence obtížnosti
Blackhand47Road to Reunion: Part 5
Pamatuji si, jak byl rok 2015, Life is Strange poprvé vyšlo, já byl na střední a hra mě absolutně okouzlila. Nejen tím, jak posunula vyprávění interaktivních filmů, ale i hrátkami s časem nebo samotnými postavami. Sám jsem totiž stejně jako Max INFP a ať už jsem chtěl nebo ne, v mém životě se dříve či později objevily obdobné figury (např. pan Jefferson), se kterými se potýkala i samotná protagonistka příběhu. Je to snad tím, že jsem na střední studoval grafiku a fotografii a na vysoké následně literaturu a scenáristiku? Možná.
LiS byl spolu s Městečkem záhad pravděpodobně i první titul, který mě zasvětil do onoho stále populárnějšího mysteriózního žánru "v malém městečku v horách se začnou dít divné věci a někdo záhadně zmizí". Až zpětně jsem se tak dostal k zakladateli žánru Twin Peaks (který položil i základní kámen pro pomalý styl vyprávění s kamerou zaměřenou na všechny obyvatele města) a následně i dalším odnožím jako jsou Alan Wake nebo seriály Stranger Things a Dark.
Z celého LiS patří první epizoda obecně mezi moje nejoblíbenější. Bez kvalitního "pilotu" totiž dobrý příběh neodstartujete. Chrystalis na vás ale hned vrhá tajemství, zajímavé nebo pro hry i na tu dobu netypické postavy. Na schopnost ovládat čas také moc dlouho čekat nemusíte a hned dostanete i hřiště, kde ji můžete vyzkoušet a zároveň tak poznat i jednotlivé spolužáky.
Schopnost však není spojená jen s blížící se apokalypsou, ale i tématem dospívání. Kolikrát jste si v životě přáli vrátit čas o pár minut zpátky, abyste nemuseli říct nějakou blbost a čelit tak následkům vašich rozhodnutí? Max jakožto správná introvertka je totiž sociální troglodyt a právě díky schopnosti vracet čas se pomalými krůčky stává školní hvězdou (plus je využívá i na hlouposti typu: něco mi spadlo pod ledničku a nechce se mi hledat něco dlouhého). Ze všeho se ale "vycheatovat" nedá a i jí to začne postupně docházet, kdy ztratí trochu nevinnosti a vykročí vstříc dospělému životu.
Pochválit pak musím i audiovizuál, kdy má hra zaprvé svou úžasnou stylizaci a pak naprosto dokonalý soundtrack. Prequel se pak grafiku pochopitelně pokusil napodobit, ale Unity je pořád trochu "slabší" engine než Unreal, takže i přes obdobný vizuál působí originál pořád hezčeji. Za vinu to ale studiu dávat nemůžu, jelikož předtím dělalo mobilní hry, tak sáhlo po enginu, se kterým mělo zkušenosti.
Pamatuji si, jak byl rok 2015, Life is Strange poprvé vyšlo, já byl na střední a hra mě absolutně okouzlila. Nejen tím, jak posunula vyprávění interaktivních filmů, ale i hrátkami s časem nebo samotnými postavami. Sám jsem totiž stejně jako Max INFP a ať už jsem chtěl nebo ne, v mém životě se dříve či později objevily obdobné figury (např. pan Jefferson), se kterými se potýkala i samotná protagonistka příběhu. Je to snad tím, že jsem na střední studoval grafiku a fotografii a na vysoké následně literaturu a scenáristiku? Možná.
LiS byl spolu s Městečkem záhad pravděpodobně i první titul, který mě zasvětil do onoho stále populárnějšího mysteriózního žánru "v malém městečku v horách se začnou dít divné věci a někdo záhadně zmizí". Až zpětně jsem se tak dostal k zakladateli žánru Twin Peaks (který položil i základní kámen pro pomalý styl vyprávění s kamerou zaměřenou na všechny obyvatele města) a následně i dalším odnožím jako jsou Alan Wake nebo seriály Stranger Things a Dark.
Z celého LiS patří první epizoda obecně mezi moje nejoblíbenější. Bez kvalitního "pilotu" totiž dobrý příběh neodstartujete. Chrystalis na vás ale hned vrhá tajemství, zajímavé nebo pro hry i na tu dobu netypické postavy. Na schopnost ovládat čas také moc dlouho čekat nemusíte a hned dostanete i hřiště, kde ji můžete vyzkoušet a zároveň tak poznat i jednotlivé spolužáky.
Schopnost však není spojená jen s blížící se apokalypsou, ale i tématem dospívání. Kolikrát jste si v životě přáli vrátit čas o pár minut zpátky, abyste nemuseli říct nějakou blbost a čelit tak následkům vašich rozhodnutí? Max jakožto správná introvertka je totiž sociální troglodyt a právě díky schopnosti vracet čas se pomalými krůčky stává školní hvězdou (plus je využívá i na hlouposti typu: něco mi spadlo pod ledničku a nechce se mi hledat něco dlouhého). Ze všeho se ale "vycheatovat" nedá a i jí to začne postupně docházet, kdy ztratí trochu nevinnosti a vykročí vstříc dospělému životu.
Pochválit pak musím i audiovizuál, kdy má hra zaprvé svou úžasnou stylizaci a pak naprosto dokonalý soundtrack. Prequel se pak grafiku pochopitelně pokusil napodobit, ale Unity je pořád trochu "slabší" engine než Unreal, takže i přes obdobný vizuál působí originál pořád hezčeji. Za vinu to ale studiu dávat nemůžu, jelikož předtím dělalo mobilní hry, tak sáhlo po enginu, se kterým mělo zkušenosti.
Pro: Hrátky s časem, postavy, tajemno, soundtrack
Proti: Občas nelogické avšak "adventurní" chování postavy
Moc pěkná adventura se zvratem, který jsem vážně nečekal. Moc pěkně stylizováno, po herní stránce se taky všechno povedlo. Hlavní součástí je zde manipulace s časem, kterou vývojáři využili na maximum a pěkně si s tím pohráli.
berry1009Jelikož jsem zrovna procházel herní krizí a svou knihovnou, ze které jsem si nemohl vybrat hru, která by mě delší dobu bavila, rozhodl jsem se zcela jinak: Zahraju si hru, kterou nemám ve své knihovně a je tématicky jiná, než co obvykle hraji. O Life is strange jsem věděl, že existuje, a že první díl je zdarma, tak jsem si řekl "proč ne".
Je pravděpodobné, že za normálních okolností bych hru, kde si hlavní postava prochází pubertou na umělecké škole a je ženského pohlaví, asi nezapnul. Je to pochopitelné, tato hra necílí na mě. Problémy dospívajících dívek jsou pro mne plytké a pro herní médium tak nějak... nezáživné?
Jak je ale vidět na mém hodnocení, neodpovídá tomu, že by hra byla špatná. Což ve finále za těch pár hodin ani nebyla. Procházíte Maxiiným světem, můžete v omezených možnostech interagovat s okolím. Okolí je uvěřitelné, postavy jakž takž také. Můžete procházet jejím deníkem. Fotíte si okolí, což se od sudentky fotografování očekává. Máte také možnost rozhodovat o nastalých situacích. A to tak, aby to pro cílovku nebylo příliš složité: Buď, a nebo.
Zde však narážíme na mé hlavní výtky. První výtkou je to, že některé volby jsou z hlediska děje nesmyslné. Máte hlavní rivalku, která vás právě ponížila a zesměšnila. Neustále vás "hejtí". Vy máte možnost jí to vrátit. A můžete si vybrat možnost to nejen neudělat, ale ještě ji psychicky podpořit? Vážně? Kdo by tohle v reálu udělal? Nedává to smysl. Hlavní výtkou je to, že vám hra sděluje, že vaše rozhodnutí bude mít dopad a smysl. Tak si říkám super, to jsem zvědav co se stane. A ono se... nestane vůbec nic, protože nejprve si budete muset koupit další epizody! Ok ok, chápu, potřebujete na tom vydělat více, tak rozsekáte hru na menší části a budete je prodávat zvlášť. Ale tak jako tak by každá epizoda měla být celek, kde se něco zásadního stane a vy uvidíte dopad svých rozhodnutí. Ne jako seriál, kde musíte čekat další týden a někdy roky, než se dozvíte, jaký dopad bude mít daná akce.
Hra je tedy spíše Life is strange 1/6, kde celek máte rozdělen na části jen proto, aby vás to naštvalo. V pohodě by se mohlo jednat o hru nerozsekanou na epizody, kde by například první šestina byla free nebo demo, a za zbytek byste si zaplatili. Za celý zbytek. Kdo by si sakra koupil jenom například třetí a šestou epizodu v příběhové hře?
Je pravděpodobné, že za normálních okolností bych hru, kde si hlavní postava prochází pubertou na umělecké škole a je ženského pohlaví, asi nezapnul. Je to pochopitelné, tato hra necílí na mě. Problémy dospívajících dívek jsou pro mne plytké a pro herní médium tak nějak... nezáživné?
Jak je ale vidět na mém hodnocení, neodpovídá tomu, že by hra byla špatná. Což ve finále za těch pár hodin ani nebyla. Procházíte Maxiiným světem, můžete v omezených možnostech interagovat s okolím. Okolí je uvěřitelné, postavy jakž takž také. Můžete procházet jejím deníkem. Fotíte si okolí, což se od sudentky fotografování očekává. Máte také možnost rozhodovat o nastalých situacích. A to tak, aby to pro cílovku nebylo příliš složité: Buď, a nebo.
Zde však narážíme na mé hlavní výtky. První výtkou je to, že některé volby jsou z hlediska děje nesmyslné. Máte hlavní rivalku, která vás právě ponížila a zesměšnila. Neustále vás "hejtí". Vy máte možnost jí to vrátit. A můžete si vybrat možnost to nejen neudělat, ale ještě ji psychicky podpořit? Vážně? Kdo by tohle v reálu udělal? Nedává to smysl. Hlavní výtkou je to, že vám hra sděluje, že vaše rozhodnutí bude mít dopad a smysl. Tak si říkám super, to jsem zvědav co se stane. A ono se... nestane vůbec nic, protože nejprve si budete muset koupit další epizody! Ok ok, chápu, potřebujete na tom vydělat více, tak rozsekáte hru na menší části a budete je prodávat zvlášť. Ale tak jako tak by každá epizoda měla být celek, kde se něco zásadního stane a vy uvidíte dopad svých rozhodnutí. Ne jako seriál, kde musíte čekat další týden a někdy roky, než se dozvíte, jaký dopad bude mít daná akce.
Hra je tedy spíše Life is strange 1/6, kde celek máte rozdělen na části jen proto, aby vás to naštvalo. V pohodě by se mohlo jednat o hru nerozsekanou na epizody, kde by například první šestina byla free nebo demo, a za zbytek byste si zaplatili. Za celý zbytek. Kdo by si sakra koupil jenom například třetí a šestou epizodu v příběhové hře?
Pro: Prostředí, vypadá to hezky, na odlehčení
Proti: Rozsekání na šest částí, divné možnosti
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
Richmond1
Marije
Chuck
Statistiky
- Id hry:
- 10016
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h10016
- Přidána:
- 29.01.2015
11 let a 199 dní
- Hodnocení:
- 451 (0-100 %)
- Komentářů:
- 30
- Oblíbenost:
-
51
55
-
9
514
- Návštěvnost:
- 68210× (celkem)
- 462× (poslední měsíc)
- 149× (poslední týden)
- 1× (dnes)
Pro: Vizuál, soundtrack, originalita v hrátkách s časem
Proti: Hlavní postava