Tuto hru jsem si chtěla zahrát už dlouho a když už byly ty slevy na PS Store koupila jsem hned všechny epizody a nelituji. Jako velký plus hodnotím vizuál, který je vcelku originální a pro mě byla radost se procházet po kampusu školy. S tím úzce souvisí soundtrack. Ten atmosféru doplňuje skvěle a trefně. Co mě ale opravdu na celé hře štve jsou charaktery postav a především hlavní postava. Myšlenky a chování Max Caulfield mi přišlo jak z jiného světa, stejně tak u řady jiných postav. Od toho se pak také odvíjí příběh, který můžete do jisté míry ovlivňovat, ale přesto to nikdy nebude úplně podle vašich a některá rozhodnutí jsou horší než jiná, ale to je obecně problém her, kde konáte různá rozhodnutí a chápu, že potřebují nějakým způsobem odvyprávět pevně daný příběh. Po dohrání všech epizod ve mě ale zůstal dobrý pocit a především poslední dvě epizody byly skvělé a vcelku dobře vygradovaly. Už jsem si pořídila Before the Storm a jsem velmi zvědavá na příběh Rachel a Chloe. Pokud tedy máte chuť na pubertální příběh na odreagování s prvky mystična, je tato hra pro vás.
Komentáře
Hra kde vaše rozhodnutí budou dávat smysl a pocítíte je. Doporučuji zahrát alespoň tento úvodní díl, který je tuším na všech platformách zadarmo, takže vaše investice je vlastně jenom do 2h gameplaye. Pak začnete odkrývat jeden příběh za druhým, teda pokud chcete, když se některé postavy nezeptáte tak se její příběh nemusí pustit nebo vám budou chybět detaily. No a pak je tady vracení se v čase, kdy můžete třeba změnit odpověď, kterou jste předtím ani neznali.
První epizoda vás vlastně má navnadit na koupi dalších epizod a musím říct že to dělá velice dobře. Vy prostě chcete vědět co se všem těm postavám, které jste sotva poznali přihodí.
První epizoda vás vlastně má navnadit na koupi dalších epizod a musím říct že to dělá velice dobře. Vy prostě chcete vědět co se všem těm postavám, které jste sotva poznali přihodí.
Pro: Ovládání času, rozhodovací proces, poznámky
Proti: Délka
Prvá kapitola z Life is strange predstavuje perfektný úvod do tejto série. V nej sa stretávame s hlavnou hrdinkou Max, jej kamarátkou Chloe a nezvyčajným darom, ktorý nás sprevádza celou hrou a ktorý ju robí o to zaujímavejšou.
Max sa po pár rokoch vracia do svojho rodného mesta aby mohla studovať fotografiu. Jedného dňa sa však stane podivná udalosť a jej sa zmení život. Max dokáže vrátiť čas a tak meniť svoje rozhodnutia. A práve to je mechanika, ktorá je esenciálnou v tejto sérii.
V prvej časti sa zoznamujeme s prostredím a hlavne so spolužiakmi. Robíme malé rozhodnutia, ktoré môžu mať neskôr väčšiu váhu. Páčilo sa mi, že som sa mohla porozprávať s kamarátmi a mohla sa o nich dozvedieť viac, začať si o nich zbierať informácie, rozpoznávať ich charakter alebo im pomáhať.
Prostredie súkromnej školy je podľa môjho názoru vykreslené veľmi dobre. Aspoň na to, ako vnímam americké školy zo zahraničných filmov. :) Nájdeme tam outsiderov, obľúbencov ale aj snobov s vlastným klubom. Nesmie chýbať sexy učiteľ, podivný školník či podozrievavý sekuriťák.
Hrateľnosť je lineárna, počas rozhovorov má hráč možnosť skočiť naspäť v čase a odpovedať inak, využiť novú informáciu alebo dokonca urobiť niečo iné. To bolo fakt super. Inak je v priebehu kapitoly zopár miest, kde si Max urobí fotku a tá sa uloží do zápisníka. Sú to také malé achievmenty. Sem tam sa môže posadiť a podumať nad svojím životom a to je sprevádzané hudbou. Tieto momenty sa mi veľmi páčili v LiS True colours a nevedela som, že sa vyskytovali už v úplných začiatkoch.
Musím povedať, že som sa veľmi ľahko dokázala stotožniť s Max a jej charakter mi bol príbuzný. Dobráčka, ktorá chce napraviť všetko čo sa dá, hlavne aby jej blízki netrpeli. Celou hrou ju sprevádza jej kamarátka Chloe, o ktorú vlastne aj celú dobu ide. Tá mi bola o dosť nesympatickejšia. Zatrpknutá, rádoby cool teenegerka, ktorá má všetko na háku. Niekedy mi fakt liezla na nervy.
Hranie som si v každom príprade užila. Dodala by som len, že pre mňa osobne nie je prvá epizóda tou najlepšou, no označila by som ju ako kľúčovú.
Max sa po pár rokoch vracia do svojho rodného mesta aby mohla studovať fotografiu. Jedného dňa sa však stane podivná udalosť a jej sa zmení život. Max dokáže vrátiť čas a tak meniť svoje rozhodnutia. A práve to je mechanika, ktorá je esenciálnou v tejto sérii.
V prvej časti sa zoznamujeme s prostredím a hlavne so spolužiakmi. Robíme malé rozhodnutia, ktoré môžu mať neskôr väčšiu váhu. Páčilo sa mi, že som sa mohla porozprávať s kamarátmi a mohla sa o nich dozvedieť viac, začať si o nich zbierať informácie, rozpoznávať ich charakter alebo im pomáhať.
Prostredie súkromnej školy je podľa môjho názoru vykreslené veľmi dobre. Aspoň na to, ako vnímam americké školy zo zahraničných filmov. :) Nájdeme tam outsiderov, obľúbencov ale aj snobov s vlastným klubom. Nesmie chýbať sexy učiteľ, podivný školník či podozrievavý sekuriťák.
Hrateľnosť je lineárna, počas rozhovorov má hráč možnosť skočiť naspäť v čase a odpovedať inak, využiť novú informáciu alebo dokonca urobiť niečo iné. To bolo fakt super. Inak je v priebehu kapitoly zopár miest, kde si Max urobí fotku a tá sa uloží do zápisníka. Sú to také malé achievmenty. Sem tam sa môže posadiť a podumať nad svojím životom a to je sprevádzané hudbou. Tieto momenty sa mi veľmi páčili v LiS True colours a nevedela som, že sa vyskytovali už v úplných začiatkoch.
Musím povedať, že som sa veľmi ľahko dokázala stotožniť s Max a jej charakter mi bol príbuzný. Dobráčka, ktorá chce napraviť všetko čo sa dá, hlavne aby jej blízki netrpeli. Celou hrou ju sprevádza jej kamarátka Chloe, o ktorú vlastne aj celú dobu ide. Tá mi bola o dosť nesympatickejšia. Zatrpknutá, rádoby cool teenegerka, ktorá má všetko na háku. Niekedy mi fakt liezla na nervy.
Hranie som si v každom príprade užila. Dodala by som len, že pre mňa osobne nie je prvá epizóda tou najlepšou, no označila by som ju ako kľúčovú.
Herní výzva 2019 - Hrátky s časem
Takhle hra je "so 2015" až to bolí, ale když to člověk hraje těch cca 5 let po vydání, tak to má zase takovej příjemnej zeitgeist. Vzhledem k tomu, že vyšla během mého "neherního" období, tak sem jí znal jen z doslechu a čekal sem od toho nějakou hipsteřinu pro holky, čemuž i napovídá obsazení a první epizoda.
Původně jsem to podstrčil přítelkyni jako možnou cestu k hraní a poočku sledoval jak hraje, ale záhy jí to přestalo bavit. V rámci volného večera, kdy se mi nechtělo rozjíždět nic novýho, sem se vrhnul na první epizodu, abych si mohl odškrtnout další achievement v letošní Herzní výzvě.
V tuhle chvíli už nemá smysl nějak popisovat příběh, který většina lidí bude znát. Po většinu času první epizody hra skutečně působí jako high school drama s hipster hlavní hrdinkou Max, která zjistí, že umí vracet čas. Tenhle pocit se ještě umocní, když se na scéně objeví modrovlasá rebelka Chloe.
Jak už je v těhle hrách zvykem, tak první epizoda je spíš seznamovačka s postavama a herníma mechanikama, ale je to zvládnutý celkem nenásilně. Ovládání času jsem si musel nějakou chvíli osvojovat, ale pak už to šlo samo a v nejhorším Max napoví (u hry tohodle typu mi to ani nevadí).
Zmínky o zmizelé studentce mi dali naději, že nebudeu pět epizod řešit životní útrapy puberťáků, ale i tak jsem se po dohrání nějak nehrnul do pokračování (tomu nahrála až volná sobota).
Jestli se něco povedlo, tak to je příjemnej vizuál, fajn dabing (teenageři vypadají a mluví jako opravdoví teenageři a ne třicátníci) a parádní soundtrack, kterej občas navodí takovou tu nostaligii po bezstarostnejch létech na škole, který člověk bohužel docení až zpětně.
Takhle hra je "so 2015" až to bolí, ale když to člověk hraje těch cca 5 let po vydání, tak to má zase takovej příjemnej zeitgeist. Vzhledem k tomu, že vyšla během mého "neherního" období, tak sem jí znal jen z doslechu a čekal sem od toho nějakou hipsteřinu pro holky, čemuž i napovídá obsazení a první epizoda.
Původně jsem to podstrčil přítelkyni jako možnou cestu k hraní a poočku sledoval jak hraje, ale záhy jí to přestalo bavit. V rámci volného večera, kdy se mi nechtělo rozjíždět nic novýho, sem se vrhnul na první epizodu, abych si mohl odškrtnout další achievement v letošní Herzní výzvě.
V tuhle chvíli už nemá smysl nějak popisovat příběh, který většina lidí bude znát. Po většinu času první epizody hra skutečně působí jako high school drama s hipster hlavní hrdinkou Max, která zjistí, že umí vracet čas. Tenhle pocit se ještě umocní, když se na scéně objeví modrovlasá rebelka Chloe.
Jak už je v těhle hrách zvykem, tak první epizoda je spíš seznamovačka s postavama a herníma mechanikama, ale je to zvládnutý celkem nenásilně. Ovládání času jsem si musel nějakou chvíli osvojovat, ale pak už to šlo samo a v nejhorším Max napoví (u hry tohodle typu mi to ani nevadí).
Zmínky o zmizelé studentce mi dali naději, že nebudeu pět epizod řešit životní útrapy puberťáků, ale i tak jsem se po dohrání nějak nehrnul do pokračování (tomu nahrála až volná sobota).
Jestli se něco povedlo, tak to je příjemnej vizuál, fajn dabing (teenageři vypadají a mluví jako opravdoví teenageři a ne třicátníci) a parádní soundtrack, kterej občas navodí takovou tu nostaligii po bezstarostnejch létech na škole, který člověk bohužel docení až zpětně.
Pro: Vizuál; obsazení; soundtrack; intuitivní ovládání
Proti: Otravní teenageři; po dohrání jsem nebyl úplně hrr do toho, abych se vrhnul na další díl
Hra Life is Strange je adventura, ve které hráč hraje za holku na střední škole, která zjistí, že umí vracet čas a tato schopnost jí pomůže při řešení velké záhady. Ačkoliv to není žádná střílečka nebo mlátička i tak je hra plná akce, kterou střídají klidné rozhovory a procházení se po areálu školy. Protože se jedná o hru, kde rozhodnutí ovlivňují další děj, zrychlený tep příjde i ve chvílích, kdy hráč nemusí reagovat během okamžiku. Schopnost vracet čas dovoluje hráči měnit svá rozhodnutí, ale dle mého názoru je rozhodování ještě těžší, obzvláště potom, co po vykonání něčeho velkého hlavní hrdinka rozhodnutí okomentuje vždy tak, že hráče ještě víc zneklidní.
Také si myslím, že jsou velice dobře a zajímavě zpracované okamžiky, kdy hlavní hrdinka s někým promluví a dotyčný jen něco nakousne a odmítne se s ní dál bavit, po vrácení času rozhovor začíná stejně, ale díky utržkům získaným z předchozích pokusů se hovor nasměruje jinam.
Je dobře, že vývojáři nedali do hry něco jako možnost "vyčerpání" nebo počet vrácení času a hráč se tak může vrátit kdykoliv, kdy to uzná za vhodné.
Hra je hezky doplněna spoustou detailů a vedlejších aktivit jako focení, čtení plakátů a povídání si s ostatními.
Protože je hra na epizody, moc se mi do toho nechtělo, ale díky tomu, že je možné si první díl zahrát zdarma, jsem to zkusil...a ostatní díly jsem dokoupil dřív, než jsem ten první dohrál.
Co se týče konce hry, pořád se sám se sebou dohaduji jestli se mi líbil nebo jsem naštvaný, ale tak jako tak se není čeho bát, není to původní tříbarevný Mass Effect 3 a hra jako celek stojí za to.
Také si myslím, že jsou velice dobře a zajímavě zpracované okamžiky, kdy hlavní hrdinka s někým promluví a dotyčný jen něco nakousne a odmítne se s ní dál bavit, po vrácení času rozhovor začíná stejně, ale díky utržkům získaným z předchozích pokusů se hovor nasměruje jinam.
Je dobře, že vývojáři nedali do hry něco jako možnost "vyčerpání" nebo počet vrácení času a hráč se tak může vrátit kdykoliv, kdy to uzná za vhodné.
Hra je hezky doplněna spoustou detailů a vedlejších aktivit jako focení, čtení plakátů a povídání si s ostatními.
Protože je hra na epizody, moc se mi do toho nechtělo, ale díky tomu, že je možné si první díl zahrát zdarma, jsem to zkusil...a ostatní díly jsem dokoupil dřív, než jsem ten první dohrál.
Co se týče konce hry, pořád se sám se sebou dohaduji jestli se mi líbil nebo jsem naštvaný, ale tak jako tak se není čeho bát, není to původní tříbarevný Mass Effect 3 a hra jako celek stojí za to.
Pro: manipulace s časem, detaily, hudba, následky rozhodnutí, konec hry
Proti: konec hry
Po dohrání první epizody této hry mám celkem rozporuplný pocit. Na jedné straně pro mě selhává ve dvou hlavních bodech, které jsou pro tento typ hry nejdůležitější. Hlavní postava a hlavní dějový příběh. Hlavní postava je uťápnutá hipsterka, žijící nudným životem na americké střední škole (což je samo o sobě prostředí, ze kterého nejde vymyslet nic kvalitního), která náhle objeví nadpřirozenou schopnost vracet se časem a díky tomu se dostává do "vážných" morálních dilemat. Hlavní děj se točí okolo této nové schopnosti a jejímu vlivu na vztah hlavní protagoničky se svým okolím. Něco jako obtížnost zde neexistuje. No prostě jako vystřižené z Hollyúdského scénáře pro nevyvinuté ufony.
Už jen po tomto shrnutí mám sto chutí hodit hru do podprůměru, ale neudělám to. Hra totiž přes tyto zásadní nedostatky dokáže navodit něco jako příjemnou herní pohodu. Může za to bezproblémové ovládání, příjemné grafické prostředí a velmi dobře zvolený soundtrack.
Suma sumarum jde v zásadě o pohodovou jednohubku, zatím však bojuji s tím, zda si vzít i druhou nebo ne.
Už jen po tomto shrnutí mám sto chutí hodit hru do podprůměru, ale neudělám to. Hra totiž přes tyto zásadní nedostatky dokáže navodit něco jako příjemnou herní pohodu. Může za to bezproblémové ovládání, příjemné grafické prostředí a velmi dobře zvolený soundtrack.
Suma sumarum jde v zásadě o pohodovou jednohubku, zatím však bojuji s tím, zda si vzít i druhou nebo ne.
Pro: ovládání, soundtrack, grafické zpracování
Proti: hlavní děj, hlavní postava, absence obtížnosti
Moc pěkná adventura se zvratem, který jsem vážně nečekal. Moc pěkně stylizováno, po herní stránce se taky všechno povedlo. Hlavní součástí je zde manipulace s časem, kterou vývojáři využili na maximum a pěkně si s tím pohráli.
Jelikož jsem zrovna procházel herní krizí a svou knihovnou, ze které jsem si nemohl vybrat hru, která by mě delší dobu bavila, rozhodl jsem se zcela jinak: Zahraju si hru, kterou nemám ve své knihovně a je tématicky jiná, než co obvykle hraji. O Life is strange jsem věděl, že existuje, a že první díl je zdarma, tak jsem si řekl "proč ne".
Je pravděpodobné, že za normálních okolností bych hru, kde si hlavní postava prochází pubertou na umělecké škole a je ženského pohlaví, asi nezapnul. Je to pochopitelné, tato hra necílí na mě. Problémy dospívajících dívek jsou pro mne plytké a pro herní médium tak nějak... nezáživné?
Jak je ale vidět na mém hodnocení, neodpovídá tomu, že by hra byla špatná. Což ve finále za těch pár hodin ani nebyla. Procházíte Maxiiným světem, můžete v omezených možnostech interagovat s okolím. Okolí je uvěřitelné, postavy jakž takž také. Můžete procházet jejím deníkem. Fotíte si okolí, což se od sudentky fotografování očekává. Máte také možnost rozhodovat o nastalých situacích. A to tak, aby to pro cílovku nebylo příliš složité: Buď, a nebo.
Zde však narážíme na mé hlavní výtky. První výtkou je to, že některé volby jsou z hlediska děje nesmyslné. Máte hlavní rivalku, která vás právě ponížila a zesměšnila. Neustále vás "hejtí". Vy máte možnost jí to vrátit. A můžete si vybrat možnost to nejen neudělat, ale ještě ji psychicky podpořit? Vážně? Kdo by tohle v reálu udělal? Nedává to smysl. Hlavní výtkou je to, že vám hra sděluje, že vaše rozhodnutí bude mít dopad a smysl. Tak si říkám super, to jsem zvědav co se stane. A ono se... nestane vůbec nic, protože nejprve si budete muset koupit další epizody! Ok ok, chápu, potřebujete na tom vydělat více, tak rozsekáte hru na menší části a budete je prodávat zvlášť. Ale tak jako tak by každá epizoda měla být celek, kde se něco zásadního stane a vy uvidíte dopad svých rozhodnutí. Ne jako seriál, kde musíte čekat další týden a někdy roky, než se dozvíte, jaký dopad bude mít daná akce.
Hra je tedy spíše Life is strange 1/6, kde celek máte rozdělen na části jen proto, aby vás to naštvalo. V pohodě by se mohlo jednat o hru nerozsekanou na epizody, kde by například první šestina byla free nebo demo, a za zbytek byste si zaplatili. Za celý zbytek. Kdo by si sakra koupil jenom například třetí a šestou epizodu v příběhové hře?
Je pravděpodobné, že za normálních okolností bych hru, kde si hlavní postava prochází pubertou na umělecké škole a je ženského pohlaví, asi nezapnul. Je to pochopitelné, tato hra necílí na mě. Problémy dospívajících dívek jsou pro mne plytké a pro herní médium tak nějak... nezáživné?
Jak je ale vidět na mém hodnocení, neodpovídá tomu, že by hra byla špatná. Což ve finále za těch pár hodin ani nebyla. Procházíte Maxiiným světem, můžete v omezených možnostech interagovat s okolím. Okolí je uvěřitelné, postavy jakž takž také. Můžete procházet jejím deníkem. Fotíte si okolí, což se od sudentky fotografování očekává. Máte také možnost rozhodovat o nastalých situacích. A to tak, aby to pro cílovku nebylo příliš složité: Buď, a nebo.
Zde však narážíme na mé hlavní výtky. První výtkou je to, že některé volby jsou z hlediska děje nesmyslné. Máte hlavní rivalku, která vás právě ponížila a zesměšnila. Neustále vás "hejtí". Vy máte možnost jí to vrátit. A můžete si vybrat možnost to nejen neudělat, ale ještě ji psychicky podpořit? Vážně? Kdo by tohle v reálu udělal? Nedává to smysl. Hlavní výtkou je to, že vám hra sděluje, že vaše rozhodnutí bude mít dopad a smysl. Tak si říkám super, to jsem zvědav co se stane. A ono se... nestane vůbec nic, protože nejprve si budete muset koupit další epizody! Ok ok, chápu, potřebujete na tom vydělat více, tak rozsekáte hru na menší části a budete je prodávat zvlášť. Ale tak jako tak by každá epizoda měla být celek, kde se něco zásadního stane a vy uvidíte dopad svých rozhodnutí. Ne jako seriál, kde musíte čekat další týden a někdy roky, než se dozvíte, jaký dopad bude mít daná akce.
Hra je tedy spíše Life is strange 1/6, kde celek máte rozdělen na části jen proto, aby vás to naštvalo. V pohodě by se mohlo jednat o hru nerozsekanou na epizody, kde by například první šestina byla free nebo demo, a za zbytek byste si zaplatili. Za celý zbytek. Kdo by si sakra koupil jenom například třetí a šestou epizodu v příběhové hře?
Pro: Prostředí, vypadá to hezky, na odlehčení
Proti: Rozsekání na šest částí, divné možnosti
Pro: Vizuál, soundtrack, originalita v hrátkách s časem
Proti: Hlavní postava