Robertu Dawnovi nedávno zesnul jeho nevlastní otec, který za sebou zanechal dědictví pouze ve formě velikých dluhů. Robert, jakožto nepříliš úspěšný novinář, však sám mnoho peněz nemá, a rozhodne se proto ve snaze najít pomoc, vystopovat své pravé předky. Jeho hledání ho zavede do opuštěné těžařské vesničky, kde po kontaktu s neznámou látkou získá telekinetické schopnosti. Zároveň však Roberta začne na tomto odlehlém místě stíhat něco temného, co usiluje o jeho život. Z původně nevinného pátrání se tak stane boj o přežití.
Jedná se o hororovou survival adventuru, ve které se můžete před zlem pouze schovat, nebo utéct. Telekinetické schopnosti vám pak pomohou při řešení několika logických puzzlů, ale také při obraně před nepřítelem. Hra se silně inspiruje hrou Amnesia: The Dark Descent.
Hra vychází ve formě epizod, jejichž přesný počet však dosud není stanoven a podle tvůrců se bude odvíjet dle prodejů hry.
Garret
10417 Na první pohled vypadá hodně zajímavě a už z obrázků dokáže zaujmout. Indie hororová hra ve stylu Penumbry nebo Amnesie, hozená do Unity enginu.
Prvních pár chvilek na povrchu se zdá být relativně zábavných. Zmáčkni, podlez, přeskoč, projdi támhle a zmáčkni, abys mohl prolézt a přeskočt... Jakmile jsem ale začal nekončeně mačkat tlačítka a chodit nezáživnými koridory v dole, kde semotamo něco zaskučí a v dálce se objeví netvor, který mě má postrašit, začal jsem se škrábat na hlavě a přemýšlet, jestli něco nedělám blbě. Jednolivé místnosti si byly podobné jak vejce a vejci a začal jsem mít pocit, že chodím stále dokolečka.
Level-design je, při troše zamyšlení, poněkud nelogický a obsahuje spoustu nesmyslů. Už poloha prvního domku, odděleného plotem od důlního komplexu, nedává příliš smysl. Venkovní komplex vypadá, jako by tam stál ještě před tím, než na něm vyrostla skála a narazit na solidní ventilační šachtu v dole? Olé! Adam Jensen by si chrochtal.
Nedohráno, refundováno.
Prvních pár chvilek na povrchu se zdá být relativně zábavných. Zmáčkni, podlez, přeskoč, projdi támhle a zmáčkni, abys mohl prolézt a přeskočt... Jakmile jsem ale začal nekončeně mačkat tlačítka a chodit nezáživnými koridory v dole, kde semotamo něco zaskučí a v dálce se objeví netvor, který mě má postrašit, začal jsem se škrábat na hlavě a přemýšlet, jestli něco nedělám blbě. Jednolivé místnosti si byly podobné jak vejce a vejci a začal jsem mít pocit, že chodím stále dokolečka.
Level-design je, při troše zamyšlení, poněkud nelogický a obsahuje spoustu nesmyslů. Už poloha prvního domku, odděleného plotem od důlního komplexu, nedává příliš smysl. Venkovní komplex vypadá, jako by tam stál ještě před tím, než na něm vyrostla skála a narazit na solidní ventilační šachtu v dole? Olé! Adam Jensen by si chrochtal.
Nedohráno, refundováno.
Marcia M.
Malis
