endura
S hrou IAF jsem se poprvé setkal na CD českého herního časopisu. Byla to demoverze a pokud si pamatuju, bylo možné hrát jen 2 mise a volný let. Byl jsem tehdy uchvácen na tu dobu skvělými zvuky, hezkou grafikou a zdařilým letovým modelem.
IAF má jednu velikou nevýhodu, a to je nemožnost instalace na jiný operační systém než je Windows 98. Na Windows XP se IAF nedá nainstalovat nijak jinak, než pomocí emulace jiného operačního systému. Jeho mladší bratr USAF se na XP nainstalovat dá, jen to nejde tak jednoduše.
Když jsem se setkal s plnou verzí hry, po její instalaci u mně začala posedlost létáním. Jako první, čím jsem byl uchvácen, bylo úvodní intro. Film zobrazuje mix animovaných sekvencí vzdušního souboje několika letounů se skutečnými záběry útočících izraelských letounů a do toho hraje chytlavá úderná hudba. Mezi leteckými simulátory patří intro IAF k tomu nejlepšímu a kvalitou obsahu bych ho přirovnal k intru Need for Speed: Porsche 2000.
Další pozitivní šok je silná atmosféra v kampani. Je až neuvěřitelné, jak tvůrci dokázali přenést do hry víc izraelských konfliktů s tak napínavou atmosférou. Zdánlivě pohodové mise se kolikrát pár minut po vzletu kvůli změně bojové situace mění na nervy drásající peklo, kdy hráč musí kromě dokonalé znalosti palubních systémů být taky stratégem a velitelem roje. Velení a zadávaní příkazů členům letky tvoří podstatnou část většiny misí v kampani. Hra dále umožňuje ovládání všech letadel roje, což se v praxi provede tak, že hráč se ze svého letounu přenese do kokpitu dalšího letounu svého roje, zatímco letoun se kterým misi začal, pokračuje v letu podle autopilota po přednastavené trase.
Velkým pozitivem je pestrý výběr letadel, ze kterých bych vyzdvihl pro mě tehdy exotické typy, jako Kfir, Lavi, MiG-23 a MiG-29. S MiGy bylo možné létat ve volném letu a v misích vytvořených v editoru misí. I když je hra popisována jako simulátor, výsledek letových vlastností, a toho co můžete provádět s letadlem, je na pomezí mezi arkádou a simulátorem. Kupříkladu v jedné misi musí hráč přistát na cizí letiště, přirolovat k hangáru, a tam pomocí kanónu zničit hangár a parkující letadla, což by simulátor neměl dovolit kvůli blokování zbraní při vysunutém podvozku.
Hra podporovala i připojení analogového joysticku, ale já jsem ji bez problémů dohrál z klávesnice.
Později byl vydán patch upravující letové vlastnosti letounů a inteligenci nepřátel.
Ještě bych měl pár poznámek k politickém aspektu hry. Mnoho lidí tuto hru odsuzuje kvůli tomu, že je prý politicky motivována a je v ní překroucená realita izraelských konfiktů. Tento aspekt jsem nikdy neřešil, protože neznám politické pozadí konfliktů státu Izrael s okolními státy a ani mne nezajímá. Jediné, co mně zajímá je, kolik emocí dokáže vyždímat IAF z hráče, a těch je požehnaně.
Hru bych doporučil všem virtuálním retro letcům, kterým sedí období konfliktů od šedesátých po osmdesátá léta, a zaměření hry spíš na atmosféru leteckých soubojů, než přesnou simulaci letových vlastností a zbraňových systémů.
IAF má jednu velikou nevýhodu, a to je nemožnost instalace na jiný operační systém než je Windows 98. Na Windows XP se IAF nedá nainstalovat nijak jinak, než pomocí emulace jiného operačního systému. Jeho mladší bratr USAF se na XP nainstalovat dá, jen to nejde tak jednoduše.
Když jsem se setkal s plnou verzí hry, po její instalaci u mně začala posedlost létáním. Jako první, čím jsem byl uchvácen, bylo úvodní intro. Film zobrazuje mix animovaných sekvencí vzdušního souboje několika letounů se skutečnými záběry útočících izraelských letounů a do toho hraje chytlavá úderná hudba. Mezi leteckými simulátory patří intro IAF k tomu nejlepšímu a kvalitou obsahu bych ho přirovnal k intru Need for Speed: Porsche 2000.
Další pozitivní šok je silná atmosféra v kampani. Je až neuvěřitelné, jak tvůrci dokázali přenést do hry víc izraelských konfliktů s tak napínavou atmosférou. Zdánlivě pohodové mise se kolikrát pár minut po vzletu kvůli změně bojové situace mění na nervy drásající peklo, kdy hráč musí kromě dokonalé znalosti palubních systémů být taky stratégem a velitelem roje. Velení a zadávaní příkazů členům letky tvoří podstatnou část většiny misí v kampani. Hra dále umožňuje ovládání všech letadel roje, což se v praxi provede tak, že hráč se ze svého letounu přenese do kokpitu dalšího letounu svého roje, zatímco letoun se kterým misi začal, pokračuje v letu podle autopilota po přednastavené trase.
Velkým pozitivem je pestrý výběr letadel, ze kterých bych vyzdvihl pro mě tehdy exotické typy, jako Kfir, Lavi, MiG-23 a MiG-29. S MiGy bylo možné létat ve volném letu a v misích vytvořených v editoru misí. I když je hra popisována jako simulátor, výsledek letových vlastností, a toho co můžete provádět s letadlem, je na pomezí mezi arkádou a simulátorem. Kupříkladu v jedné misi musí hráč přistát na cizí letiště, přirolovat k hangáru, a tam pomocí kanónu zničit hangár a parkující letadla, což by simulátor neměl dovolit kvůli blokování zbraní při vysunutém podvozku.
Hra podporovala i připojení analogového joysticku, ale já jsem ji bez problémů dohrál z klávesnice.
Později byl vydán patch upravující letové vlastnosti letounů a inteligenci nepřátel.
Ještě bych měl pár poznámek k politickém aspektu hry. Mnoho lidí tuto hru odsuzuje kvůli tomu, že je prý politicky motivována a je v ní překroucená realita izraelských konfiktů. Tento aspekt jsem nikdy neřešil, protože neznám politické pozadí konfliktů státu Izrael s okolními státy a ani mne nezajímá. Jediné, co mně zajímá je, kolik emocí dokáže vyždímat IAF z hráče, a těch je požehnaně.
Hru bych doporučil všem virtuálním retro letcům, kterým sedí období konfliktů od šedesátých po osmdesátá léta, a zaměření hry spíš na atmosféru leteckých soubojů, než přesnou simulaci letových vlastností a zbraňových systémů.
mrazikcomp
Rapier
Pro: silná atmosféra; vyvážená obtížnost; exotické letadla Kfir, Lavi, MiG-23, skvělé intro; špičkové ozvučení včetně hudby v menu; slušná inteligence soupeřů
Proti: nemožnost instalace na nové operační systémy