V blízké budoucnosti výzkumníci ze společnosti DOLOS AEC objevili metodu FTL pohonu, takzvaný self-similar space, ve kterém cesty dlouhé světelné roky trvají pouhých několik minut. Následně byl vyvinut VOHLE pohon a sestrojena prototypová stanice Tiqqun, jejímž účelem je hledat planety vhodné ke kolonizaci. Nicméně při pokusu o skok do soustavy Alpha Centauri dojde k neočekávaným problémům a Tiqqun zůstane sám v nebezpečném vesmíru, s minimem zásob a těžkým poškozením trupu, který navíc rychle degraduje v důsledku skoku časoprostorem a hrozí jeho úplný rozpad.
V roli administrátora Tiqqunu hráče čeká těžba materiálů, jejich zpracovávání, výroba komponent, stavba budov, pěstování jídla a všechny ty další potřebné věci k přežití. Hlavními překážkami jsou pak nedostatek místa na Tiqqunu a především neustále se prohlubující splín posádky, který může vyústit až ve vzpouru. Krom toho je také nezbytné prozkoumávat vesmír za účelem nalezení nových členů posádky, výzkumných dat a především souřadnic pro VOHLE pohon v honbě za možnou novou obyvatelnou planetou.
Hra si bere významnou inspiraci z Frostpunku, a to budovatelským modelem hry, průzkumem okolního prostředí a především těžkými volbami, před které je hráč postaven a které mohou výrazně ovlivnit jak posádku, tak celkovou misi.
Příjemná atmosférická survival strategie z hlubokého vesmíru. Obtížnost je přiměřená, systém docela vyladěný a dost podobný výbornému Frostpunku. Hra je nalpněná odkazy na různé scifi příběhy, což taky potěší. Velký focus na příběh a jeho linearita, ale docela zabíjí znovuhratelnost. (Doufejme že jednou bude endless mode) I tak hra poskytne kolem třiceti hodin zábavy. Občas by hra mohla víc vodit za ruku, ale nic s čím by si zkušený hráč neporadil. Ze hry je cítit potenciál na zlepšení, tak uvidíme jak se bude dál vyvíjet.
Pro: odladěný systém, atmosféra, obtížnost, spousta prostoru pro zlepšení
Proti: linearita, zatím mizerná šance že si ještě někdy zahraju, texty by mohly být nadabované