Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Magické RPG ze školy Čar a kouzel v Bradavicích zní a vypadá na první pohled krásně. Bohužel RPG část se moc nevyvedla – veškeré RPG prvky jsou povrchní, nepovedené a většina herní náplně je nešťastně okopírovaná z libovolného Ubisoft/Bethesda titulu. Takže nám zbývají čáry a kouzla spolu s Bradavicemi. Obojí se naštěstí už povedlo a potulovat se po hradě a školních pozemcích je čirá radost. Díky výborné atmosféře a perfektnímu ztvárnění Bradavic, si hráč opravdu připadá jako student v kouzelnické škole a nebála bych se napsat, že se jedná o jednu z nejlepších herních lokací, kterou jsem kdy ve hrách navštívila.

Jako celek by hře prospěly razantní řezy obsahu a vylepšení toho ořezaného zbytku.

Odstranit open world s generickým, opakujícím se prostředí a nechat jen Bradavice a blízké okolí – Zapovězený les, Prasinky, zastávka vlaku.

Čímž by se zredukovaly ikonky collectibles a nepovinných činností. Osobně bych téměř všechny odstranila, protože jsou zoufale nudné a nezábavné. Stačilo by vybrat jenom dvě až tři činnosti, které by byly přivedeny téměř k dokonalosti – např. létání na koštěti s různorodějšími závody nebo chytání a starost o zvířata, kde by se každý druh chytal jiným způsobem, jedl jinou stravu, která by se nejdříve musela nasbírat/připravit ze surovin.

Levelovací systém postavy je také úplně zbytečný a ve hře nemá, co dělat. Jako progres postavy úplně stačí učení se nových kouzel, které i v rámci settingu dává smysl. Body navíc za kletby, které se nepromíjejí.

Loot z nepřátel a možnost se navlíkat do roztodivných rób, klobouků nebo dokonce brnění naopak nedává v rámci settingu smysl žádný. A už vůbec ne v takové četnosti, kdy každých pět minut vypadne něco nového a lepšího.

Zaměřit se více na kvalitu příběhu, dialogů postav a vedlejších úkolů. Většina z nich byla bohužel ve stylu: „Another hamlet needs your help.“ Čest výjimkám – linky s Poppy, Natty a Sebastianem jsou objektivně povedené. Hlavní příběh je takový průměr, někdy lepší momenty (začátek, Gringottovic, hodiny v Bradavicích, návštěva Prasinek), někdy horší momenty (nesmyslná návštěva Azkabanu, věčné boje se skřety).

Soubojový systém by zasloužil také nějaké osvěžení a hlavně zjednodušení ovládání (K+M docela peklo, na gamepadu v pohodě). Moc se mi líbil finální souboj, naopak mně nebavily hromadné bitky, stealth zlatá střední.

Po neuvěřitelném komerčním úspěchu na sebe druhý díl jistě nenechá dlouho čekat. Doufejme, že příště dostaneme po všech stránkách lepší hru.

Pro: Konečně přišel zvací dopis do Bradavic,

Proti: ale bohužel s více než 20 letým zpožděním a plný divného spamu

+18
  • PC 90
Herní výzva 2023 - 5.  Báje a legendy 

Na Hogwarts Legacy som sa popravde tešil od momentu, keď bola táto hra ohlásená. Návrat na Rokfort, mať možnosť ho vidieť v plnej paráde a okrem toho široký otvorený svet... pre mňa ako milovníka Harryho Pottera bola táto hra niečo ako splnený sen. A najlepšie na tom všetkom je, že som sa skutočne dočkal hry, v akú som dúfal, ktorá moje herné chúťky uspokojila skoro dokonale. Áno, skoro. Je tu pár vecí, ktoré podľa mňa mohli byť zahrnuté, no reálne máte v tejto hre takú veľkú dávku kontentu, že istým spôsobom pre mňa išlo len o detaily.

V prvom rade som vďačný za kvalitný gameplay. Kúzla sa podľa mňa zosielajú veľmi jednoducho, žiadne z nich nepôsobí zbytočne a aj využitie neodpustiteľných kliatob je solídne zapracované. Aby to však nebolo s nimi také jednoduché, dali im tvorcovia oveľa dlhší cooldown, než bežné kúzla. Súboje sú vďaka tomu tiež dostatočne energické, je potrebné solídne taktizovať a navyše si užijete aj niekoľko veľmi dobrých a aj náročných boss súbojov. Nemôžem sa dokopy v tejto oblasti na veľa sťažovať.

Je super tiež, že hra vyzerá skutočne skvele na pohľad. Hrad je obrovský, Rokwille je obrovský a okrem toho sa dočkáte ešte aj veľkého množstva ďalších oblastí, ktoré ste nikdy predtým nemali možnosť vidieť. Dedinky, ruiny, tábory všade naokolo, jaskyne a samozrejme aj nebezpečný zakázaný les. Rovnako sa mi veľmi páčili aj postavy. Dokonca mi miestami bolo aj celkom ľúto, že hra neponúkala aj nejaké tie RPG elementy, ktorými by sme mohli niektoré momentky posunúť aj do roviny nejakého vzťahu (a keď hovorím vzťah, nemyslím tým okamžite sex).

Plus je tu ešte aj veľké množstvo ďalších aktivít, ktoré stoja za to. Ako napríklad núdzová miestnosť, v ktorej si môžete pripravovať elixíry, rastliny a dokonca chovať zázračné tvory. Ohromujúce. Máte dokonca aj tašku, do ktorej môžete tvory chytať a následne vypustiť vo svojom areáli. Toto sa mi veľmi páčilo. Lietanie je spracované skvele a musím povedať, že metla je tu vašim najlepším priateľom. Škoda len, že tu nie je metlobal. To je aj dôvod, prečo hovorím, že hra skoro splnila moje všetky očakávania. Metlobal mal byť.

Po príbehovej stránke musím ešte aspoň povedať, že ma zaujal celý koncept starovekej mágie, ktorá tu bude predstavená a rovnako aj s tým súvisiace štyri úlohy, ktoré budete musieť splniť. Prvé dve sú podľa mňa v princípe skoro rovnaké, no následne sa to dostane do oveľa zaujímavejšej roviny. Ja som z hry úprimne nadšený a som rád, že som jej venoval svoj čas. Je priestor na to, aby bola ešte lepšia? Určite. Ale verím, že tvorcovia budú môcť v pokračovaní zapracovať na všetkom čo hráčom chýbalo a priniesť všetko, čo sme mali predtým. Možno aj niečo viac. Za ma jedna z hier roka.

Pro: obrovský otvorený svet, zaujímavý príbeh, veľké množstvo misií a aktivít

Proti: chýba metlobal, po čase môže pôsobiť repetetívne

+11
  • PC 65
„We gotta get back to Hogwarts
We gotta get back to school
We gotta get ourselves to Hogwarts
Where everything is magi-cool

Back to witches and wizards and magical beasts
To goblins and ghosts and to magical feasts
It's all that I love
And it's all that I need
At Hogwarts
Hogwarts
I think we're going back!“

10 bodů pro každého, kdo výše uvedený úryvek poznává!

Jako velký fanoušek Harryho Pottera jsem si moc přála, aby se tato hra povedla a měla úspěch. Abych tomu sama trochu pomohla (a získala onyxového hypogrifa :D) hru jsem si předobjednala, což prakticky vůbec nedělám. Bohužel ale odcházím s rozporuplnými pocity.

Nejlepší stránkou hry je její audio-vizuální zpracování. Hra vypadá nádherně. V tomhle ohledu se opravdu povedla. Ještě nemusíte být ani v Bradavicích a už na vás dýchá kouzelnický svět. A Bradavice samotné? Ty jsou dechberoucí. Jakmile jsem se dostala k létání, nemusela bych dělat nic jiného, že pomalu proplouvat vzduchem a kochat se scenériemi. Stejně tak je úžasná i hudba. Zvláště pak v období Vánoc. A ta hudba. I když není stejná jako hudba z filmů, je velice podobná a naplňovala moje srdce nostalgickými vzpomínkami.

Nejde ale pouze o scenérie. Vývojáři si pohráli i se spoustou detailů a vytvořily celkem živě působící svět. Tady ale už musíte trochu přivřít oči. V Bradavicích se děje spousta věcí. Duchové proplouvají hradem, někdy jen tak společně konverzují, někdy se honí. Lidé na obrazech si povídají a komentují situace, které se dějí okolo. Někteří evidentně dokážou i více, protože bývalá ředitelka školy Niamh Fitzgerald se dle svých slov vydá odklidit cestu. To by mě zajímalo, jak to z obrazu udělá. Domácí skřítci se starají o pořádek. Studenti korzují chodbami, povídají si, dostávají huláky a zkoušejí věci jako létající čepice a boty, díky kterým můžou chodit po stěnách. Jen je trochu zarážející, že to zkoušejí po celý školní rok na tom samém místě každý den. Divná mi přišla skupina jásajících studentů u přesýpacích hodin, které mají zaznamenávat bodové skóre jednotlivých kolejí, ale které jsou ve hře zcela prázdné, protože skóre kolejí průběžně zaznamenáváno není. Mě osobně potěšil detail, když jsem zjistila, že při hraní za čaroděje není možné navštívit dívčí ložnice, ale když hrajete za čarodějku, můžete se dostat všude. Dívkám se totiž věří, chlapcům nikoli. Nejedná se pouze o hrad, ale i svět mimo něj je plný detailů. Když jsem třeba takhle dala pouličnímu muzikantovi nějaký ten peníz, při příštím setkání měl najednou o nástroj navíc a děkoval mi, že si za mé peníze koupil nový instrument. Tak to pokračovalo až do konečného počtu 6 nástrojů, které mu už asi stačily. Stala se tu i chybka, kdy po tom, co jsem mu dala další peníze, jeden z nástrojů ubyl, aby se mu po opětovném zaplacení, se zase objevil. Asi ho vyměnil za kvalitnější. 

Nic ale není tak růžové, jak to na první pohled vypadá a kochání z Bradavic a okolního světa mi znepříjemňovalo několik věcí. První z nich souvisela se zvukem ve hře, a to přímo s hlasem hlavní postavy, dle mého výběru – čarodějnice. Při tvorbě postavy je možnost vybrat si z několika variant hlasu (ne že by byly nějak výrazně odlišné). Mnou zvolený zněl ve hře divně kovově, tak jako roboticky. Tato chyba šla opravit pouze tak, že jsem dala hlas do defaultního nastavení a nechala ho tak. Možnost volby hlasu byla tedy kvůli chybě zcela k ničemu.

Pak tu je zpracování Bradavic, nad kterým jsem se výše rozplývala. Teď se ale budu rozčilovat, protože ať jsou udělány sebekrásněji, orientace v nich byla pro mě peklo. Za celou dobu hraní jsem se nedokázala v hradu zorientovat. Nepomohlo mi ani, že jednotlivé části hradu mají odlišný styl (a měla bych podle toho poznat, kde jsem). Jednotlivé části hradu jsou od sebe odděleny a já se opakovaně nemohla dostat na místo, kam jsem chtěla. Nemohla jsem najít průchozí bod. Místo toho jsem bloudila v kruzích. Holt nemám dobrou orientaci a na to asi vývojáři nemysleli. Když zrovna na cílovém místně nebyl žádný úkol, jen jsem se tam chtěla podívat kvůli pokladům, nebo polovidům s měsícem, nebylo možné si nastavit cestu, abych věděla, kudy jít. Nápomocná mi nebyla ani mapa. Minimapa sice hezky ukazuje chodby, ale logicky je vidět jen nejbližší okolí. Velká mapa ukazuje jen obvodní stěny hradu a nedozvíte se, jak a kam vedou jednotlivé chodby, a kde jsou schodiště. Kde je Pobertův plánek, když ho potřebujete? Já vím, ještě ho nikdo nevytvořil.

S mapou souvisí i rychlé cestování. Vzhledem k tomu, že letaxová síť je součástí loru světa HP, tak vývojáři udělali dobré rozhodnutí použít právě letaxovou sít k rychlému cestování. Funguje to skvěle, až tedy na místa letaxové sítě přímo v hradu. Opět se zde vracím k hloupé mapě ukazující pouze obvodní stěny hradu. Pokud to není napsáno přímo v úkolu, např. jděte za profesorem do učebny lektvarů, téměř nikdy jsem nedokázala rozpoznat, který bod je nejblíže k mému cíli. Letaxová síť není zobrazena pořád, ale pouze když si otevřete určitou část školy (astronomická věž, apod. ). Já se nejbližší bod pokoušela najít takto: klikla jsem na cíl a otevřela se mi tak část školy, pak jsem otáčela s mapou, abych se podívala, který bod je nejblíže a jeden z nich vybrala. Po přesunutí na místo většinou následovalo to, že jsem zjistila, že jsem někde úplně jinde, než potřebuji být a pomocí navigace na místo doběhla. Chce se mi napsat přes půl školy, ale to bych asi přeháněla. Rozhodně to nebylo blízko. Smysl rychlého cestování tak byl fuč. Nakonec jsem zjistila, proč musím často jít tak daleko, i když jsem vizuálně klikla na nejbližší místo rychlého cestování. Ono se totiž často stalo, že když jsem klikla na místo, kde byl cíl, otevřela se mi úplně jiná část mapy, než ve které ten daný cíl byl. Ještě při otáčení mapou, když jsem hledala ten správný bod, se mi pravidelně (když jsem pustila kurzor myši) mapa oddálila na celý hrad a letaxová síť tak zmizela. Opakované vyskakování a vracení se zpět bylo velmi zábavné…

Ve hře je nekonečné množství různých větších či menších chyb. Teď zpětně mě napadá třeba to, že v prostorách s určitými podmínkami (ve stínu s tím, když tam kousek od postavy je nějaký zdroj světla – krb) mé postavě zbělaly řasy. Nejsem si jistá odrazem v zrcadlech. Ve většině jsem vlastně žádný neměla (pravděpodobně kvůli mému nastavení), jen takové hodně rozmazané cosi. Našla jsem ale jedno zrcadlo, kde odraz byl, ale nefungoval správně, protože nebyl zrcadlový. Docela pochybuji, že to bylo schválně (easter egg). Potkala jsem několik neviditelných předmětů, přes které jsem se nemohla dostat dál, ale to vyřešilo koště. Nevím, jestli brát za chybu, že když sněží, a na postavách stojících venku postupně přibývá vrstvička sněhu (což je hezký detail), pokud ale máte špičatý klobouk, zůstává sníh podivně na jeho špičce (to už je ale takové hnidopišství). Propadnutí texturou po průchodem dveřmi (což už je horší), které se mi opakovalo, naštěstí šlo zachránit použitím rychlého cestování. To vlastně můžu být ráda, že nemám grafickou kartu s ray-tracingem. Sice jsem přišla o hezké efekty, ale co jsem slyšela, vyhnula jsem se řadě dalších chyb a problémů.

Aby se každý mohl vžít do svého čaroděje nebo čarodějky, je ve hře možnost postavu upravit, nebo spíše vybrat. Když už si můžu postavu vybírat, ocenila bych více možností. Takové to klasické – výběr očí, nosu, pusy, tvaru hlavy, nejen předpřipravené obličeje. Ještě raději bych možná měla vytvořenou postavu bez možnosti úpravy, protože když jsem se podívala na obličej své čarodějky, úplně se mi nelíbilo, jak působní její výraz při různých emocích. Na rozdíl od ostatních postav vypadají emoce nepřirozeně (mimo cutscény). Ono to většinou nevadí, protože sebe vidíte stejně hlavě zezadu, ale já byla zvědavá a točila s kamerou a nebylo to úplně ono. Možná tato nepřirozenost v obličeji byla způsobena mým grafickým nastavením hry a při jiném to působí lépe.

Příběh, který Hogwarts Legacy vypráví, má zajímavou premisu. Skupina zlých kouzelníků a skřetů se pokouší zneužít starověkou silnou magii a je potřeba jim v tom zabránit. Konkrétní zpracování ale nabourává spousta drobných detailů, které mě nenadchly. Hned začněme u toho, že naše postava začíná v 5. ročníku jako nový student. Jestli to chápu správně, tak předtím nechodila do kouzelnické školy. Musí to být tedy potomek mudlů. Kdyby rodiče byli z kouzelnického světa, mohli si jedině myslet, že je moták a neumí čarovat. Pak bych ale nečekala takové oslavy při jejím nástupu do školy, spíše trochu šikany, že do teď neměla na to, aby chodila do kouzelnické školy. Chápu to z herního hlediska, že se s postavou můžete učit vše od začátku, ale logicky to smysl nedává. Měli to lépe vysvětlit, nebo to vysvětlit aspoň nějak.

Pak nás čeká nástup do školy a první hodiny. Na každé z těchto prvních hodin mě představovali jako novou studentku, což působilo divně, protože jednotlivé třídy byly ve více méně stejném složení. Nejdivnější první hodinou byla rozhodně prví hodina letu na koštěti, kde vedle mě byli spolužáci z 5. ročníku, jako v ostatních hodinách, kteří přeci museli mít za sebou 4 roky, kdy už se učili létat a začátečníkem jsem tam byla jen já. Očekávala bych, že ostatní na koště nasednou a rovnou poletí, ale na hodině to vypadalo jako na hodině žáků prvního ročníku, kdy měli problémy i se zvednutím koštěte ze země.

Další hodiny jsou bohužel jen sestřihem a zásadní je pouze to, že po hodině hráč dostane od konkrétního učitele úkoly, díky kterým se naučí další kouzla. Divné je, že různí učitelé učí zaklínadla, i když jejich předmět je o něčem zcela jiném, např. učitel lektvarů a učitelky bylinkářství a letu na koštěti. Od nich bych očekávala, že se budu učit o lektvarech, o bylinkách, nebo o létání atd., ale ne zaklínadla.  

V příběhu se setkáme s mnoha dialogy, kde máme různé dialogové volby. Tyto volby jsou vlastně úplně k ničemu. Někdy je to evidentní. Na první pohled všechny volby vlastně jen jinými slovy vyjadřují totéž. Jindy působí jinak, například jedna z variant působí naštvaně, ale když jí vyberete vaše postava to stejně řekne míle a odlišnost se nekoná. Pokud už se stane, že volba přeci jen nějaký význam má, opakovaně tyto volby nejsou respektovány. Najednou nastane situace a vaše postava udělá pravý opak toho, co jste si zvolili a nic s tím neuděláte (je to tak napsáno). Proč tam tedy ta volba vůbec je, když se stejně nakonec stane opak? Například ve vedlejším úkolu se Sebastianem. Je zde volba, zda slíbíte Ominusovi, že mu řeknete, kdyby Sebastian něco dělal (což jsem si vybrala). Možnost říct mu to, ale není a místo toho slíbíte Sebastianu, že nic neřeknete (zde už volba není). Pak je to volba o tom, komu řeknu či neřeknu o tom, co se stalo cestou do školy a o prastaré magii. I přesto, že Fig chce toto zanechat tajemstvím a moje volby byly dle toho, nakonec se to stejně všem vykecá a ví to vlastně téměř celá škola.  

Musím říct, že se mi nakonec nelíbily jednotlivé postavy a jejich charaktery. Postavy mi přišly dost jednotvárné. Buď jsou hodní, milí a dokonalý, nebo úplný záporáci. Zvláště ti hodní mě postupem času začali otravovat. Jak už jsem zmínila, nechápu nadšení všech, že se tam objevila nová čarodějka (v mém případě), která nastupuje do 5. ročníku jako nováček. I když nikdo neví o pradávné magii, kterou je hlavní postava výjimečná, stejně se k ní chovají jak k celebritě (např. Olivnader), jak k Harry Potterovi. Všichni mě rádi poznávali a je jim velkou ctí se se mnou setkat. Naštěstí se najde i pár zajímavých postav, které nejsou takto jednotvárné. Už zmiňovaní Ominus a Sebastian, i  Sebastianův strýček. Pak je tu Imelda Reyes, která připravuje závody létání na koštěti. Ta nejdříve vypadá dost protivně, ale ukáže se, že když jí ukážete svoje schopnosti, dokáže projevit respekt. Velmi výrazná je postava Izodory, která se ta snaha pomáhat trochu zvrtne.  

Bohužel bezesporu nejhorší je samotná hlavní postava. Postupně se pro mě stala až nesnesitelnou. I když mám při hraní tendence volit cestu „dobra“, tak tady jsem začala vybírat ty „zlé“ odpovědi. Jak už jsem zmínila, dialogové volby tu nehrají řádnou roli a postava stejně i tu protivnou variantu vždy řekne mile. Vývojáři rozhodli, že když někdo bude mluvit o hlavní postavě, bude používat they/them. Tohle genderově neutrální označení je, pokud jsem si všimla správně, exkluzívní pro hlavní postavu. U ostatních nic takového použito není a na mě to působní velmi nepříjemně. Argument, že důvodem je to, aby nemuseli být vytvořeny dialogy duplicitě pro obě pohlaví, neuznávám. Řekněme si upřímně, není to první hra, ve které si můžete volit pohlaví a ostatní to zvládly. Také jsem si všimla, že se pár dialogů odlišuje na základě volby koleje, tedy museli být vytvořeny dokonce 4 varianty.

Přesuňme se ale k samotnému hraní. Hogwarts legacy nabízí zajímavý soubojový systém. Vzhledem k tomu, že se trefit do správného písmena v horním řádku klávesnice je pro mě výzva, byly souboje docela náročné. Když se k tomu přidá i používání štítu a uskakování, prstíky na klávesnici musely kmitat. Vždy jsem měla zásoby lektvaru na doplnění zdraví, tak nakonec jsem mnoho soubojů opakovat nemusela. Jak postupně přibývají zaklínadla, možnosti v souboji se rozšiřují a dělají ho ještě zábavnější. Jen tedy úplně nesouhlasím s tím, že pokud používáte i kletby, které se nepromíjejí, není za to žádný postit a nikdo z vašich přátel, atd. na to nijak nereaguje.

Při soubojích je možné plnit úkoly, které vám zadávají použití konkrétního zaklínadla, provedení určitého manévru apod. Tady se mi občas objevovali úkoly nesplnitelné, např. jsem měla něco udělat trollovi, ten ale na daném místě vůbec nebyl.

Vedlejších úkolů a dalších aktivit je ve hře plno. Jak postupně odkrýváte mapu, odhalujete všechny ty ukazatele, které znázorňují nejrůznější body zájmu. Musím přiznat, že velmi brzy jsem vzdala snahu vybrat všechny bedny, krabice a pytle. Je jich moc, ať už jsou různě po vesničkách, nebo v dungeonech. I když jsem neměla ve výzvách kompletně doplněnou sbírku předmětu, rozhodla jsem se, že mě prostě nebaví jejich sbírání, například jen seběhnout dolů do treasure vaultu, vybrat truhlu a běžet zpět s tím, že občas u toho byla nějaká ta hádanka, která se ale stejně jen opakovala.

Nejrůznější hádanky a environmentální schovky, jejichž splněním získáte nějakou tu odměnu, jsou všude. Jsou fajn v tom, že po jejich splnění jsem měla pocit, jak jsem všímavá a dobrá. Nemystím ty označené na mapě jako úkoly. Jen ta odměna z nich byla kolikrát neuspokojivá. Já měla pocit, jak jsem našla super tajné místo, ale byla tam úplně obyčejná věc, kterou jsem při první příležitosti prodala. Hádanky se také velmi brzy začnou opakovat. Příkladem jsou i Merlinovy zkoušky, jichž je myslím tak 5 typů pořád dokola. Po mapě je jich až moc. Když se mi podařilo rozšířit svůj inventář na max, neměla jsem absolutně žádnou další motivaci všechny zbylé dodělávat. Podařilo překonat nutkání splnit ve hře všechno na 100 %.

Takovými hádankami je i hledání můr, které mi občas dalo zabrat. Myslím ale, že ta jedna, při jejímž hledání jsem strávila nejvíce času, byla na místě, které mi v tu dobu nebylo ještě přístupné. To je pak problém a zbytečně jsem strávila čas něčím, co nešlo udělat. A moje chyba to nebyla.

Ve hře není famfrpál, ale můžete hrát jinou hru se spolužáky, a tou je Summener’s court. Rozhodne dokáže potrápit, ale nemusíte se ničeho bát, protože nezáleží kolikrát prohrajete. Jakmile nad spoluhráčem jednou vyhrajete, získáte status nejlepšího hráče. Já takhle 6x prohrála a 1x vyhrála a spoluhráč uznal, že jsem prostě lepší než on.

Mnoho vedlejších úkolů souvisí s tím, že potkáte někoho, kdo se strachuje o někoho dalšího a vy mu ho pomůžete najít. Je divné, že ve světě plných dospělých kouzelníků, tito kouzelníci klidně přenechají nebezpečné úkoly teenagerovi, co se učí prvním rokem. Ano, někteří řeknou něco jako „hej, ale ty tam nechoď, to je nebezpečné.“ Ale pak se moc nepozastavují nad tím, že jsem tam přeci jen šla. Všimla jsem si, že u těchto úkolů jsem dotyčného nikdy nenašla na živu. Živé jsem našla pár zvířat, ale lidi jsou vždy po smrti. Nechápu proč. Je to pak vlastně jednotvárné. 

Významnou součástí vedlejších aktivit jsou i zvířata. Na začátku, když mi byly aktivity ohledně zvířat, ukazovány, jsem byla otrávená z toho, že hra propaguje myšlenku, že je lepší zvířata pochytat a zavřít, než je nechat ve volné přírodě. Když jsem ale viděla prostory v komnatě nejvyšší potřeby, musela jsem uznat, že prostor je více než dostatečný. Určitě bych ocenila nějaké určení, kam jaké zvířátko umístit, aby mu prostředí co nejlépe vyhovovalo. Trochu zvláštní jsou některé suroviny, které lze ze zvířátek získat. Například z Mooncalfů je možné získat jejich kůži, která je na obrázku kůží ze staženého zvířete. Tak asi nechcete, aby vaši mazlíčci dopadly. Součástí hlavního příběhu je chycení Graphorna, které trochu ve stylu Pokémonů. Nejdříve ho musíte oslabit, a pak ho lehce přimějete, aby se s vámi spřátelil. Tohle chycení mi přišlo velmi hloupé. Je dost naivní si myslet, že zvíře, které napadnete, téměř ho zabijete (snížíte mu život), se rozhodne stát se vaším přítelem, když ukážete, že už s ním nechcete bojovat, a nerozšlape vás na kusy. I když je to kouzelný tvor. 

Vedlejších úkolů, které ale zároveň více či méně zasahují do toho hlavního, je zde dost. Potkala jsem se s řadou postav, ale ať už to bylo mým otrávením z jejich osobností, nebo něčím jiným, k nikomu jsem si nevytvořila silnější vazbu. Co se týká vedlejších příběhů, u mě rozhodně vedl ten Sebastienův.

Trochu jsem byla otrávená z vedlejšího úkolu od Artura, kdy je třeba najít podle mapy tajný poklad. I když jsem podle mapy výchozí místo poznala, jak už jsem se rozčilovala, orientace v hradu byla mým velkým problémem a místo jsem nemohla najít. Při zoufalé snaze najít výchozí bod mapy, jsem úplnou náhodou narazila na obraz, který byl evidentně mým cílem. Chtěla jsem ho otevřít, ale nešlo to. Evidentně nikdo nepočítal, že takováto situace nastane. Musela jsem tak jít podle bodů na začátek, a pak znovu zpět k obrazu.

Za plnění různých úkolů a výzev se získávají odměny v Challengích. Tady se přiznám, že jsem ze začátku byla zmatená. Nějak mi unikla funkce změny vzhledu oblečení. Je pak logické, že jsem vůbec nechápala, k čemu mi je, že si otevřu obrázek nějakého pláště či jiného doplňku do sbírky. Jo, kdyby to byla věc, kterou si můžu obléknout, to by byla jiná, ale obrázek? Ten je bezcenný. Jaké bylo moje překvapení, když jsem přišla na tu skvělou funkci, že vzhled oblečení je možné libovolně měnit. A jak se mi hned uvolnil inventář, když jsem mohla prodat všechny ty věci, které měly špatné statusy, ale líbili se mi. Možnost změny vzhledu věcí je rozhodně mojí nejoblíbenější funkcí ve hře. Je to absolutně skvělá věc.

Bohužel je smutnou pravdou, že hry v poslední době nevycházejí v dobrém stavu a vyplatí se alespoň půl roku počkat, než jí vývojáři opraví, pokud to udělají. I když věci, které mi tu vadily nejvíce (mapa a charakter postavy) určitě zůstanou stejné, ale alespoň by to ostatní bylo bez problému a zážitek by byl určitě lepší. Doufám, že úspěch hry, ze kterého mám radost, podpoří značku Harryho Pottera a přibudou další hry. I přesto, že já z této hry nadšená nejsem. Pro mě je halvní příběh a postavy, ty tu jsou slabou stránkou hry. Největším mým přáním je, aby se dostali do obchody ty staré hry a Harrym, které mě tak bavily. To bych byla nejšťastnější na světě.

Pro: soubojový systém, audio-vizuální zpracování, možnost měnit vzhled oblečení

Proti: charakter a vystupování hlavní postavy i dalších, napojení jednotlivých částí školy, mapa školy a její fungování

+12
  • PC 70
Tak blbá a přitom tak zábavná hra.

Za prvé - fanoušek? Knížky v české verzi se mi vždy líbily a četl jsem je mnohokrát, protože se prostě pěkně čtou, jsou milé a nenáročné. A byl to také (před nějakými těmi lety) nový svět plný fantazie. Určený pro děti. Takový svět nemusí být dokonalý. Filmy na tom byly o něco hůř, ale taky žádná tragédie.

Za druhé - očekávání? Velmi nízká. Jde o první hernií zpracování světa Harryho Pottera bez Harryho Pottera. Hra tedy musí být finančně úspěšná, ať to stojí, co to stojí. Musí být zacílena zejména na širokou základnu fanoušků a každý ji musí být schopen hrát. Bylo tedy zřejmé, že co se týče mechanik a zpracování příběhu, nepůjde o žádné hardcore RPG. Když jsem zjistil, že má jít o open-world s příběhem postaveným na vážné notě, skepse znovu stoupla a když jsem v traileru viděl krátkou ukázku souboje, ťukal jsem si na čelo.

Za třetí - No… a stejně jsem si hru koupil. A hrál. A čas plynul a já jsem pořád hrál, nechával se chválit za každou vraždu, každé vyřešení hádanky převelikého kouzelníka přeskákáním po sloupech nebo dokoulením kuliček do důlku, vraždu, zajmutí volně pobíhajícího roztomilého zvířátka a jeho vhození do terária se záminkou, že jinak by ho určitě zajmuli ti zlí, vraždu a spoustu dalších roztomilých činností a masových vražd. 

Za čtvrté - dojmy? Podle mě odvedli tvůrci velmi dobrou práci na tom, co sledovali. Na první a někdy ještě i ten druhý pohled hra působí pěkně, v podstatě i komplexně, pokud se nikde moc dlouho nezdržíte, pak i živě, ale hlavně neklade žádné překážky, hraje se skoro sama, což určitému druhu hráčů vyhovuje, a kupodivu neobsahuje snad ani žádné bugy. A sbíráte v ní zvířátka. A létáte po okolí na koštěti. Jen nesmíte o ničem moc přemýšlet, jinak se to celé sesype.

Za páté - co z toho? Svět Harryho Pottera je v mnoha ohledech velmi nedomyšlený, však také začínal jako pohádka bez ambicí vykreslovat dopodrobna fungování celého světa. A později se s tím už moc dělat nedalo. Hra funguje vlastně podobně, jako knížky a zejména filmy. Člověk o tom nesmí přemýšlet, musí akceptovat, že magie zřejmě vymazala kouzelníkům mozky, a pak si to užije.

(Ke hře jsem se dostal v rámci Herní výzvy 2023. O hře by se dalo rozepsat opravdu rozsáhle, ale o to se již postarali jiní a přes spoilery by se to nedalo pořádně číst, upřednostnil jsem tedy podstatně stručnější verzi.) 

Pro: létání, Bradavice, překvapivě zábavné souboje, absence bugů, svižná hratelnost (žádné překážky při plnění přiblblých vedlejších aktivit, rychlé cestování), hudební podkres

Neutrální: studenti po pár dnech učení mocnější, než bytosti živící se používáním magie celý život, hromady mrtvol (počítám, že poté, co s nepřáteli hrdina prováděl, nemohli zůstat naživu) po hlavním hrdinovi by byly vysoké, jako věže Bradavic a nikoho to nezajímá :), pro hračičky komnata nejvyšší potřeby se spoustou možností

Proti: anonymní hlavní "hrdina" bez charakteru a minulosti, většina postav a příběhu nezajímavá, nulový mentální vývoj postav, většina lootu k ničemu, kvantita hádanek/roztroušených aktivit výrazně převažující kvalitu, při bližším ohledání většina hry působí jako kulisy
+20
  • PC 90
Herní výzva 2023 – 5. Báje a legendy (Hardcore)
Jak začít komentář pro hru, kterou jsem si již takřka od utlého dětství přál? Nejvhodnější se mi zdá otázka proč až nyní… Proč jsme na podobnou hru inspirovanou světem Harryho Pottera museli čekat dlouhých 12 let od posledního filmového dílu. Vyjít to totiž tehdy, byla by to bez pochyby nejlepší a pro mě nejhranější hra vůbec a to i pokud přihlédneme na tehdejší grafické zpracování i samotnou velikost hry.

Aby to nebylo ale pouze zoufání co kdyby, rád bych samozřejmě tento herrní počin zhodnotil i dnešním pohledem. Grafická stránka hry je nádherná. Ačkoliv nemusí barevný nádech sednout každému, jedná se pro mě o jednu z nejhezčích her, která dokáže vykouzlit nádherné scenérie. Co se týče příběhu i tam jsem byl poměrně pozitivně překvapen. Ačkoliv se hra odehrává dlouhé roky přes dějem série Harryho Pottera a dokonce i Fantastických zvířat, je protkán velkým množstvím narážek a podobností, které jsou každému „potterheadovi" velmi blízké.

Samotnou herní náplň bych nazval jako takové „semiRPG“. Ačkoliv je zde plno aspektů RPG her, hra do toho nenutí. Vaření lektvarů, vedlejší úkoly a řada objevitelných lokací je poměrně běžná nabídka dnešních her, ale svou tématikou mě dokázaly tyto výplňkové aktivity zaujmout stejně jako hlavní příběh. Hlavní základna v podobě Komnaty nejvyšší potřeby je už jen velký bonus, který věřím člověka, který si potrpí na dokonalost v podobně vhodného vybavení místností a obecně chov zvířat a sběr věcí, tato aktivita musí zcela nadchnout. Bohužel, do této skupiny nepatřím a věnoval jsem se tomu pouze okrajově.

Boj, který je nevyhnutelnou součástí hry, může po čase připadat poměrně repetetivní. Na druhou stranu tomu brání poměrně široká škála typů kouzel, kteréch by ale přeci jen co do počtu mohlo být alespoň o malinko více. Nepřátelé jsou velmi různorodí a různě silní. Velkou výhodou je také možné využívání tichého přístupu a ulehčení si tím celé řady soubojů.

Jak tedy hodnocení shrnout. Pro každého fanouška série Harryho Pottera a RPG říkám bez okolků povinnost. Tady asi neni moc co vytknout. I pro ostatních bych ale zvážil minimálně shlednutí několika záběrů ze hry, jelikož i přes neznalost/neoblíbenost univerza se vůběc nejedná o špatnou hru, jejíž největší výtka z mé srany patří již zmíněné otázce, proč až teď. Ani ta ale samozřejmě na samotné kvalitě provedení vůbec neubírá.

Hodnocení: 90 %

Pro: Konečně pořádná hra univerza, příběh, souboje, grafické zpracoání, RPG prvky, Komnata nejvyšší potřeby

Proti: Možná zbytečně málo kouzel, dlouhých 12 let po zakončení původní série

+16
  • PC 75
Do dospělého RPG typu Witcher 3 má tedy Hogwarts Legacy hodně daleko, ale jako rozsáhlá sbírka jednoduchých puzzlů a zábavné akce s rpg prvky, a hlavně propojené známým, velmi okouzlujícím, a dost rozsáhlým openworld světem, je ve výsledku dost fajn.

Potterovský svět Bradavic a blízkého okolí tu ožívá velmi pěkným způsobem, i příběh k duchu knih dobře sedí. Spousta hodně hezkých detailů a věcí které se dějí kolem hlavních postav, obyvatel v Prasinkách, a studentů hašteřících se mezi sebou na chodbách... všechno jako z pera Rowlingové (tedy až na tu nemalou diverzitu postav, která je tady ve hře snad jí vyloženě natruc). Prostě bavilo mě zkoumat to prostředí školy přecpané hravými nápady, zvlášť když jsem si nedávno po mnoha letech od dětství znovu přečetl i předlohy, a měl tak tenhle svět opravdu aktuálně "v krvi".
Tedy bavilo mě to aspoň ze začátku.

Čím dál v příběhu a taky čím dál od školy, tím víc hra začíná připomínat generickou Ubisoftinu: Herní svět kolem Bradavic je velký, ale většina toho je jen vyprázdněná slepenina z prefabrikátů, puzzly jsou čím dál repetivnější, akce otravnější, a k detailnímu zkoumání čehokoli pak už neláká vůbec nic, krom odškrtnutí v seznamu collectibles... takže jen hezká kulisa k rychlému prolétnutí na koštěti, ale jinak není radno se zastavovat, jen svištět hlavním příběhem. Zabavit se ještě i u těch pár propracovanějších vedlejších questů, a ignorovat ubíjející zbytek.
Což je škoda, kdyby všeho toho x-krát opakovaného obsahu byla ve hře jen třetina, užíval bych si ho víc.

Naštěstí do sbírání všeho hra (na rozdíl od těch Ubisoftin) nijak zásadně nenutí, jen na začátku se projevuje nezkušenost studia s velmi nevyladěným počátečním odemykání základních vlastností postavy, problematicky nadesignované a hlavně velmi špatně komunikované hráči, což může vést v určitých momentech ke zbytečné frustraci.
Zvlášť když se hru opravdu snaží hrát jako RPG - chce řešit gear (na kterém přitom vůbec nezáleží, ani na jeho vzhledu), zlepšování postavy (taky žádný efekt, level scalling všechen vývoj neguje), jít po každém subquestu (krom pár nejdůležitějších jen fetch-questy na x variací), nebo snažit se hrát nějakou roli (ne, volnost neexistuje, i možnosti v dialozích jsou jen kosmetické).
Potenciál na mnohem komplexnější hru tu vidět je zatraceně silně, jenže tahle je ve výsledku mnohem víc jednoduchou arkádou.

Na druhou stranu, je to nějak zásadně špatně?

I když je to jen sbírka puzzlů a arénové akce, cílená na konzole a na děti, co na tom, když ty puzzly jsou ve své jednoduchosti promyšlené a zábavné, a systém akce s vhodným kombinováním mnoha různých kouzel mě chytnul velmi, jakmile jsem se jich naučil dost a jejich ovládání mi přešlo do krve. Malý kouzelníček se rychle změní v brutálního řezníka který obratně a nápaditě anihiluje armády nepřátel, a ještě je při jejich skonu sarkasticky stírá, a to je velká zábava... jakkoli zrovna z tohohle by Rowlingová asi nemálo zvracela.

Sice je mi pořád trochu líto že nepoužili systém kouzelní z Arx Fatalis, který by k Potterovskému světu perfektně seděl, ale to by asi zásadně utrpěla dynamika hry.
A ta bude trpět i když se hráč bude vehementně snažit sbírat systematicky úplně všechno... ale to už je ve výsledku fakt čistě jen na jeho uvážení.
+21
  • PC 65
Začínáme u character creatoru; prostě proč? Proč se s ním neštvaly o trochu víc a nedali tak více volnosti hráči. A když už musíme v tom omezeném prostoru a s jedním nasvícením tu držku nějak sestavit, proč pak už nejde změnit, jsme v kouzelném světě sakra. (also, máme všechny možné odstíny černé, ale žádnou plešatou hlavu, to si beru vyloženě osobně)

V první scéně teda vidíme naši kouzelnici/kouzelníka z hromady úhlů, aby jsme si mohly říct, že je to zrůdička a pak se vrátit k úpravám a tuhle scénku vidět aspoň 3x. (Vy ne? Tak to je asi jen moje OCD.) Tady ta osoba, moje osobně se jmenovala Mel Fek, protože proč ne, sprosté slova to taky nezakazuje, je taková kouzelná Jane Doe. Nemá žádné backstory, příběh ani konverzace s lidmi nám nijak nenapoví ani její původ. Občas se totiž podiví nad některými čarovnými předměty, kdežto jiné věci ji příjdou naprosto samozřejmé. Trochu, jako by se bouchla v dětství do hlavy a pak byla do pátého ročníku v komatu. Namísto toho aby to v člověku vyvolávalo zvědavost bych řekla že to akorát nutí se nesžít s postavou. Jo, prostě je Vám to jedno. Jako správná Jane Doe je samozřejmě skvělá ať dělá cokoliv, což mi přišlo neuvěřitelně vtipné, protože mi hra na začátku vůbec nešla.

A jak už to napovídá, žádné RPG to opravdu není, dobrý pane. Máte na výběr odpověď? Ne. A když zrovna ano, má to nějaký vliv? NE. Máte možnost se bavit s postavami a budovat nějaké přátelství? V téhle hře, sotva.

Takže co můžete dělat, sbírat bylinky, zabíjet zvířátka, sbírat zvířátka a pak je breedovat. Vařit lektvary a pak je nikdy nepoužít. Ale vařit je občas musíte, protože QUEST. Taky si můžete hrát na Simíky a postavit si někde lavičku, NA KTEROU SI STEJNĚ NEMŮŽETE SEDNOUT.

V rámci Hlavní questové linky chodíte do školy a navštěvujete hodiny, akorát, za mě, je jich až směšně málo. Jsme tu cca celý jeden školní rok a tříd navštívíme asi pět? S čím že většina tříd je jen minutová cutscénka, kde naše postava nejde ani vidět? A po ní rozhovor s učiteli? To je přesně ten obsah, proč jsem to chtěla hrát. Celá zápletka je za mě dobrá. Jakože, za tři. Meh. Víte jak se říká, že příběh má dvě strany? Tak tohle mi tady trochu chybělo, bylo to ploché, neobjasněné. Situace vyeskalovala čistě proto, že ji nikdo nezastavil včas.

A pak tu jsou questy, většina z nich obsahuje sochy, pavouky a podzemí. Výlet do Moravského Krasu ruším poněvadž, jestli mi tak hra něco dala, tak silnou klaustrofobii. Máme tu pár generických logických hádanek, které už jste 100% uhádli minimálně v jiných dvou hrách. Většina těchhle sidequestů souvisí s NPC postavami, ale jelikož, jak jsem psala, nemůžete žádný vztah s NPC vytvořit, nemají absolutně žádný value. Nic Vám to prostě nedá, mimo nočních můr. Po celé mapě samozřejmě máme hromadu nepřátel, které můžeme jako správný patnáctiletý student prostě vyzabíjet, nebo je nechat být, nemá to na nic vliv.

Za mě osobně dvě nejlepší questové linky byly s postavami, jedněch konkrétních 5minut s drakem mi úplně vyžehlilo předchozích ztracených 30hodin. Skvělý WOW efekt, emoce, nechápu proč ten člověk nepsal zbytek questů.

Každopádně, myslela jsem si, že si HL zahraju víckrát za jiné koleje (Rawenclaw here!) ale HAHA ani náhodou! Ani za peníze. Vysoké hodnocení dávám kvůli procházkám po hradě (a ne okolí, protože upřímně, čekala jsem kouzelné místo v kouzelném světě a dostala jsem vesnice za Ostravou), létání na koštěti, které mi pořád nejde, ale byla to super složka. Létání na mountech. A celkovému feelingu. Hele, kdyby to byla jen simulace procházení se po hradě, tak dám 100%
+27
  • PC 95
Zase půjdu proti proudu, ale já považuji Hogwarts Legacy za velmi povedenou hru ze světa HP a byť to není láska bez výhrad, rozhodně se nemohu cítit nijak zrazen, nebo otráven.

Nepovažuji se za hardcore fanouška Harryho Pottera, ale přečetl jsem knihy, viděl filmy, zkusil hrát původní hry a až na poslední zmíněné, jsem vždy v zásadě dostal fajn zážitek, který mi vždy na nějaký čas vydržel. Hry ze světa HP, ty původní, které pouze kopírovali děj filmu jsem více méně přeskočil. Vidět, hrát, to samé co už jsem měl chronicky zapsané v paměti mě prostě ani trochu nebavilo, byť se zde dali najít světlé okamžiky, tak mě neudrželi.

Proto jsem k existenci Hogwarts přistoupil se značnou skepsí a jeho pořízení bylo doslova impulzem spíše extrémní zvědavosti než kdo ví jaké chronické potřeby to vlastnit a hrát.

A víte co? Nelituji ani minuty z celých 85 hodin co jsem tu strávil, co jsem odvysílal a co jsem prožil. Nejspíš jsem po letech zažil nějaký náhlý závan nostalgie nebo co, ale jsem ze hry nadšen.

Celý svět je živoucím důkazem, jak skvěle lze znázornit vše fantastické co svět HP může obsahovat. Všechno je v pohybu, každý kout který jsem navštívil byl něčím unikátní. Vždy jsem se těšil jak se prolétnu, projdu, projedu.

Příběh není žádné oscarové dílo, ale dokáže zaujmout nejen v hlavní příběhové linii, ale i ve vedlejších, které teda věru ještě nemám všechny dokončené, ale i po dokončení hlavního příběhu, se chci vrátit a zjistit, jak některé skončí. Prostě mi to sedlo a nedokázalo mě to otrávit, což se mi fakt hrozně dlouho nestalo.

Ovšem, nic není bez chyby a stejně jako mě svět nadchl svým zpracováním, drásal mi nervy fauly kterých se vývojáři dopustili během soubojů, kdy si nepřátelé, i po dokončení většiny pohybu, pro úder do mě, prostě přiskočili o další metr nebo naprosto nesmyslný systém craftingu, který jak se ukázalo stran armoru měl váhu v podstatě s jakýmkoliv kouskem vylepšeným na maximum, pokud byl legendární a měl tier 3 sloty na vylepšení, nebylo od nějakého 25 gear lvl co řešit a v podstatě si stačilo vybrat co se mi líbí.

Talenty byly ve směs stejné, vetšina vylepšení přinesla v podstatě jen plošný efekt. Lahvičky kromě zdraví, jsem prakticky nepoužil žádné, stejně jako kytky. Výroba byla úroveň pekla sama o sobě, stejně jako správa zvěřince nebo prodej předmětů.

Vedlejší aktivity se značně opakovali a jejich přínos, kromě zvýšení barů pro prastarou magii, byl značně nevalný, třeba zvednutí kapacity inventáře byl výsměch.

Ale víte co? I přese všechno jsem si to fakt užil. Dojal jsem se, rozčílil jsem se a hlavně se prostě náramně bavil. Měl jsem u hraní potutelný úsměv a myslel tak pozitivně, že jsem ani jednou nesáhl po temné magii. Ono jako proč, že jo. Ona všechna kouzla byla ničivá, ale aspoň barevná, veselá. Transformování zvířat na měšce se zlaťáky nebo nepřátel na výbušné sudy byla náramná kratochvíle.

Upřímně doufám, že vznikne druhý díl nad kterým se vývojáři zamyslí trochu více a neduhy své prvotiny nejen odstraní, ale vylepší k dokonalosti. Potenciál takhle nastaveného světa je obrovský a jistě by se zde dalo vymyslet mnoho skvělých příběhů. Už jen ze zmínek o dalších školách po celém světě.

Má rada na konec? Neberte se moc vážně, sedněte k tomu a užívejte si tu pohodu, živoucí svět, roztomilá, roztodivná stvoření, fackování klíčů, prozkoumávání lesů a jeskyň. Jednoduše si hrajte! Ono totiž pozitivity není moc a dost hrozí, že vám z těch hejtíčků praskne žilka.
+19
  • PC 70
Wow. Neuvěřitelné.

Hogwarts Legacy normálně fakt úplně přesně do puntíku naplnil mé nejhorší a nejčernější obavy, které jsem dostal poté, co jsem se dozvěděl, že ta hra bude fakin open world. Ale i tak jsem se na to musel vrhnout krátce po vydání, protože jsem prostě HP fanatik, který na původních knihách vyrůstal a celý ten svět dodnes zbožňuje. Navíc jakožto hrdý člen Zmijozelu jsem vyloženě prahnul zahrát si za nějakého slušného studenta této koleje, kterou Rowlingová v předlohách tak trochu pohnojila.

Nejdříve začnu pozitivními věcmi. V první řadě strašně oceňuji, že i přestože Bradavice silně vycházejí z filmové podoby a některá místa v interiéru vypadají stejně, našlo se tu i tak nějaké místo pro inovaci, v rámci které si tvůrci hrad přetvořili podle svého. Rázem tak mělo celé místo svou vlastní unikátní atmosféru, díky které jsem častokrát měl pocit, že nejsem v těch filmových Bradavicích, ale v nějaké zcela odlišné verzi, což je rozhodně super.

Souboje měly setsakramentsky dobrou šťávu, přičemž pokud hrajete na Hard, mnohdy to opravdu skvěle otestuje vaše hráčské reflexy a rychlost. Obzvlášť to ale platí během boje s dalšími kouzelníky, protože v případě skřetů, neživých a pavouků (kterými je ta hra z nějakého důvodu vyloženě posedlá) se po nějaké době může dostavit určitá omrzelost. Navíc lokace jako noční Zapovězený les, zasněžené Prasinky a břeh jezera u Bradavic, za které zapadá slunce, mají úžasnou atmošku (obzvlášť během zábavného létání) a člověk se fakt rázem cítí, že se do onoho kouzelnického světa skutečně přemístil se vším všudy.

Jeden z největších failů celé hry je ale zcela jednoznačně samotné studenstvo, které je tak nudné, bezduché a mdlé, že i některá NPC z Oblivionu oproti nim působí, jako kdyby se jednalo o úžasné a propracované trojdimenzionální postavy. Všichni jsou tak nějak stejní. Vždy milí, zdvořilí a hlavně snadno zapomenutelní. Jediný študák, který má aspoň trochu hloubku a o jehož dějovou linii jsem se docela zajímal, byl můj zmijozelský parťák Sebastian Sallow. Hra se vás pak ještě snaží skamarádit se dvěma studentkami, ale jejich příběhové linky mi osobně přišly extrémně nezajímavé. Mrzimorská Poppy Sweeting má ráda zvířátka. Cute. Nebelvírská Natsai Onai je zvěromág z Ugandy. Cool.

A i přestože vnitřek Bradavic je působivý, samotné zdi působí... podivně chladně a opuštěně. Hlavně z toho důvodu, že se nemůžete téměř s nikým pustit do rozhovoru, pořádně někoho poznat, někoho si oblíbit, někoho si znepřátelit... You know, takové ty věci, ke kterým dochází třeba... ehm, ve škole! V tomto ohledu je nějaká imerze naprosto katastrofální. Je absolutně jedno, v jaké jste koleji, za prvé to vůbec nehraje roli v hlavním příběhu, který taky za moc nestojí, a za druhé se k vám všichni budou i tak chovat stejně. Vaše hlavní postava je naprosto tuctový ždímal bez pořádného charakteru, kterému jsem měl chuť dát pěstí pokaždé, když to na někoho vybalil s tou svou únavnou zdvořilostí. Ale aspoň jsem dbal na jeho hipsterský slytherin vzhled, to jako jo. A ten jeho "smug as fuck" výraz i v nepatřičných situacích jsem si i docela oblíbil. 

Na aktivity v okolí Bradavic jsem hodně rychle rezignoval, protože po nějaké době se mě můj vlastní mozek ptal, co to sakra dělám, a já pro něj neměl dobrou odpověď. Proč taky ztrácet čas s tvorbou lepé napsaných postav, propracovaných side questů, famfrpálových zápasů(!) a zajímavějšího hlavního hrdiny, když můžu trávit hodiny zkoumáním identických pidi dungeonů s jednou zkurvenou truhlou, likvidování táborů, v nichž se nepřátelé respawnou sotva se k nim otočím zády, a samozřejmě patláním asi se 100 miliardami Merlin Trial´s.

Hogwarts Legacy je přesně ten smutný případ hry, kvůli kterým se k podobným open world projektům stavím velice skepticky, protože se vždy bojím, že kvantita zašlape kvalitu do země. A přitom ta hra má mnohdy fakt hezké pasáže! Zmíněný příběh Sebastiana, třetí zkouška Keeperů s Relikviemi smrti a i vtipná část s mnoholičným lektvarem, kdy se na čas změníte na ředitele školy. To mi dokazuje, že kdyby se tvůrci více zaměřili na (studentský) život uvnitř Bradavic a ne v jeho debilním okolí, mohla z toho být opravdu krásná a vtahující hra. Při představě, že by tvůrci třeba zcela vyškrtli tu nesmyslnou spodní polovinu světové mapy a místo toho se zaměřili ještě více na samotný hrad, tak úplně dostávám husinu.

Pochválit ale musím ještě velice hezkou hudbu, kterou evidentně dělal někdo, kdo má naposloucháné nejenom všechny filmové soundtracky, ale i skladby od Jeremyho Soula k předchozím HP hrám.

Ve výsledku je pro mě Hogwarts Legacy podobným zklamáním, kterým byla i filmová adaptace Prince dvojí krve, i přestože mě hraní mnohdy bavilo. Mělo to neskutečný potenciál být něčím parádním, ale ve výsledku je to spíše jen taková "not bad" hra. Stále tak budu (možná naivně) doufat, že se jednoho dne dočkám HP hry, která se bude odehrávat primárně v Bradavicích a maximálně v okolí Zapovězeného lesa a Prasinek. Ach jo...

Btw...  Dolores Umbridgeová > Ignatia Wildsmith. Po určité době jsem na ni pokaždé, když otevřela držku, se zuřivým rozmachem namířil hůlkou a zakřičel: ,,BOMBARDA!"

Pro: Bradavice, létání, hudba, Sebastian Sallow, soubojový systém

Proti: Studenstvo, hlavní hrdina, nezajímavý příběh, mdlá NCP

+44
  • PC 60
Odkaz Bradavic je jako nespecifikovaná účastnice Miss World. Na venek nádherná, nesmírně do posledního detailu vypiplaná, doslova pozlacená, ovšem v hlavě iba průvan jak na průměrný turecký půdě.

Příběh, quest design, dialogy, všechno vrchovatou měrou banální a klišoidní. Je to prostě o jednom vyvoleném a ten je megaxoxo silnej. Vlastně stejná storka, jako u filmů, jen ještě hloupější. Volby jsou čirá iluze, ani výběr koleje, ani přístup k ostatním nemá na nic absolutně žádný vliv. To by ani nemohl, neboť NPCčka jsou statickými budkami á la GTA 1, všichni mají fečproblém a jen já, nejnovější student, jim můžu pomoci to řešit. Všichni postávají na stejných místech a na noc mizí. Nechodí spát, mizí. Nic a nikdo tu nemá žádný režim, zaběhlý systém, jen vypínač, který se na noc prostě, inu, vypíná. Logicky tedy nemají ani žádnou osobnost, u které by mohlo dojít k nějakému vývoji, žádný vlastní příběh, nic, jsou pouhou dodatečnou dekorací světa. 

Úča říkala, že si budu muset máknout, abych dohnal spolužáky, když nastupuju s takovým zpožděním. Místo učení mě ale posílá za sedmero řek a hor, abych v bezpečné vzdálenosti od školy vytáhnul z kapsy mandragoru na bandu zloduchů. Tehdá v těch vosumnáctkách tam byli teda solidně nadčasoví, vyúka formou ostrého boje, fajne. Je nicméně kuriózní, že takový fanfrfá zrušili "kvůli loňskému zranění"... A co teprve ta nadčasovost v rámci diverzifikace! Je jaro 18. století a mě v Anglii učí tam arab, támhle východní asiat, v knajpě čepuje baba s chlapským hlasem, hned za branami Bradavic se toulá babička, která horoucně a láskyplně tlachá o své manželce, kvanta obchodníků a studentů z Ugandy s přízvuky z těch nejvzdálenějších kmenů. Byl jsem upřímně poměrně šokován, že jsem nenarazil na jediného jedince, který by se identifikoval jako jednorožec. A kvůli tomuto bylo řváno, ať se to na účet Veslařky bojkotuje? Když se právě na její účet tvůrcům roztrhl pytel a místo dochucovací špetky s citem do toho spadlo hnojivo komplet všechno naráz? A ano, věřím i tomu, že nepoměrně nízké množství bílých obličejových variací oproti těm barevnějším není náhodou. Přece jen i Hermiona byla vlastně celou dobu černá, žejo.

Já nikdy nebyl kdovíjaký fanda, ale partnerka ano. Za poslední dva roky jsem tedy viděl celou filmovou sérii již pětkrát. A jo, procházet se hradem a objevovat každé zákoutí, zatímco z postele za mnou někdo chrochtá nadšením nad každým animovaným obrazem, levitující orchestrou, každou hnusnou kočkou, každým okřídleným klíčkem k profacknutí, má cosi do sebe. I souboje mne dobrých 15 hodin bavily přímo znamenitě, než teda dorazila onu zábavu trochu vyluxovat chůvička Repetička, protože ta kouzla si jsou na praktické úrovni vlastně hrozně podobná, systém jejich učení a zlepšování je kreativně naprosto zbankrotovaný, a hlavně druhů nepřátel by se v tom člověk napočítal na prstech jedné ruky stavebního dělníka, jehož dostala cirkulárka do třetího invalidního stupně. Ale takhle mělkou, donebevolajícně povrchní záležitost si opravdu snad odjinud ani nepamatuju. Nostalgii to ždíme přímo mistrně, vypadá to krásně, a ještě krásněji to zní (co se hudby týče, VA je někde průměrný, někde tragikomický, a často technicky nedomrlý), ale jakmile absolutně NIKDE není ani trošičku hloubky, tak se holt neponořím. 

A snažně Vás žádám, rozumní lidé, přestaňme tomu říkat RPG. Je to naprosto zbytečně open-world dobrodrůžo se zbytečným levelováním bez buildů, s jednou volbou rozhodující mezi dvěma konci těsně před oným koncem. So roleplay, much wow.

Pro: Audiovizuál; atmosféra; hudba; vizuální detaily; létání; povrchové detaily; některé postavy; na povrchu velmi detailní; nějakou dobu dosti zábavné boje; vizuálně vskutku vyšperkováno

Proti: Technicky citelně nedolazené; herně pusté; pocitový ekvivalent návštěvy HP muzea

+57 +62 −5
  • PC 90
Upozornění...komentář může obsahovat spoilery ohledně mechanik, nic co se týče příběhu vyzrazovat nebudu.

Tak jsme se konečně dočkali a naše Potterheadská srdce plesají nadšením. Už dlouho to chtělo nějakou pořádnou hru ze světa čar a kouzel, kde by si hráč mohl dělat, co jen uzná za vhodné a neznal by předem příběh, který se bude vyprávět. Hogwarts Legacy je výborné příběhové RPG s neskutečně vynikajícím combat systémem a důrazem na detaily, na kterých si my fanoušci knih zakládáme (až teda na pár výjimek). Studio Avalanche na sebe vzalo tuto obrovskou zodpovědnost a povedlo se jim vytvořit naprosto ikonické zpracování Bradavic a Prasinek, které je radost procházet a odhalovat jejich zákoutí a tajemství. Příběhu rozhodně pomáhá ten fakt, že ovládáte postavu, kterou si sami vytvoříte a není žádnou překážkou si k ní vybudovat vztah. Vaše postava má dar vidět a používat starobylou magii, která obsahuje relativně nebezpečnou moc a proto není zázrakem, že se jí chystají využít skřeti, kterým čarodějové už pěknou řádku let leží v žaludku. Docela hodně mi příběh připomněl stupňování příběhu v knihách, kdy vlastně vše začalo jako taková pohádka, ale později se to začalo uvrhovat do temnějšího směru a od poloviny hry se už začíná hojněji sázet na napětí. Takže pokud vás příběh zpočátku nechytl, tak vydržte....rozhodně to stojí za to. 

Celkem problém ovšem nastává v postavách, kdy téměř žádná z nich (kromě ústředního tria vedlejších questlinek) nedostává vůbec žádný prostor. Trojice to sice hodně kompenzuje, nicméně snad každý se těšil na interakce s ředitelem Phineasem, kterého výtečně ztvárnil Simon Pegg. Prakticky se tak o ostatní postavy nebudete příliš zajímat a jejich vedlejší úkoly budete plnit vesměs jen proto, že vám svítí v questlogu a nabízí odměnu, která se bude hodit (například quest s Demiguises). To ovšem neplatí pro již zmíněnou trojici questlinek, která nabízí odlišné zaměření příběhů a úkolů. Kromě toho tu jsou ještě samotné vyučovací hodiny, kterých ovšem není tak mnoho a prakticky probíhají ve formě cut-scén s pár quick-time eventy, což je za mě trochu škoda, protože ten školní život na který jsem se těšil je zde trochu ochuzen. Nicméně to tak nějak chápu. A jako takovou třešničku si pro nás tvůrci přichystali komnatu nejvyšší potřeby, která bude sloužit něco jako vaše základna (bye bye společenská místnost). Zde si můžete míchat lektvary, pěstovat rostliny, přizpůsobovat si jí k obrazu svému pomocí craftění nejrůznějšího nábytku a dekorací a hlavně budete tady mít svoje oblasti pro zvířátka. Starání se o potvůrky bylo příjemným překvapením a dost často jsem se za nimi vracel. Je to svým způsobem velmi příjemný relax a člověk tam dokáže strávit hodně času. Scenérie kdy si zvířátka hrají s míčem na sluncem zalitém palouku je k nezaplacení. 

Co rozhodně stojí za zmínku je celková přehlednost inventáře. Je zde krásně rozdělen do kategorií kde, tady máte questlog, tady vybavení, tady suroviny, tady výzvy a tak dále. Mnoho RPG má s tímto problém, zde je to vyřešeno skvěle. Nahromaděné vybavení můžete prodávat popřípadě zničit. Vypadá zrovna tenhle kousek oblečení na vaší postavě k smíchu? Nemějte obavy, hra nabízí možnost "transmogu", takže není problém vždy vypadat skvěle, jak by řekl Tony Stark. Oblečení zapadá do viktoriánského stylu, který já mám velmi rád, proto jsem se nebál občas svojí postavě nasadit na hlavu fešný cylindr nebo kravatu v krajkové košili. Gear se dá později i vylepšovat a lze do něj vsadit jakýsi kámen, který vám přinese užitek především v boji. Například větší damage pomocí určitého kouzla nebo vyšší obranu proti skřetům. 

Combat systém je na hře jedna z nejlepších věcí. Základem je jeho jednoduchost, přičemž prakticky každý nepřítel (kromě neživých) lze udolat pomocí základních útoků a protiútoku, pokud se vám podaří vykrýt pomocí dobře načasovaného Protega. Ovšem k dokonalosti ho dovádí až útočná komba, která tvoříte pomocí různých kouzel. Díky tomu jsou souboje neskutečně zábavné a uspokojující a hlavně neztrácí svoje "kouzlo" po celou hru. Není zde problém nepřítele odzbrojit, vymršit do vzduchu, následně zapálit, šlehnout s ním o zem a pak to zakončit třeba Bombardou nebo ho rozseknout Diffindem. Jediné co trochu kazí tohle tempo je potřeba měnit sloty pro kouzla. Do jednoho slotu se vám vejdou čtyři kouzla a k dispozici jsou čtyři sloty. Musíte si tedy chytře umisťovat kouzla, která spolu tvoří komba. Slib autorů, že ve hře budou k dispozici i kletby, které se nepromíjejí byl dodržen a chválím za jejich detailnost. Rovněž chválím za možnost se je nechtít učit (bude vůbec někdo takový?), ALE....není za ně vůbec žádný postih. Jediná nevýhoda těchto kleteb spočívá v jejich cooldownu, jinak si můžete metat Avada Kedavra před přáteli i profesory a nikdo neřekne ani pumpička. Součástí combatu je rovněž stealth, kdy na sebe hodíte zastírací kouzlo a můžete se mezi nepřáteli proplížit a zlikvidovat je potichu. Nejsem fanoušek stealthu, nicméně zde jsem stealth docela často využíval, hodně často v táborech banditů, kam si prostě jen chodíte vybírat truhly. 

O vedlejších aktivitách bych se taky chtěl trochu rozepsat, jelikož tvoří podstatnou část hry. Ve hře můžete plnit výzvy, za které dostáváte odměny v podobně transmogů, traitů apod. Odměny jsou motivující k plnění aktivit a dost často jdou plnit cestou ke questu nebo při výpravách. Problém ovšem nastává v případě, že danou aktivitu doděláte v těchto výzvách, ale po mapě se stále válejí další, za který nedostanete zhola nic. Jeden příklad za všechny a sice Merlin Trials. Zpočátku celkem jednoduché minihry, kterých je devět druhů. Poctivě je plníte, protože víte, že za ně bude odměna. Po odemčení odměn, jich ale na mapě zbyde ještě polovina, za který už nedostanete nic a je pak zjevné, že slouží jako výplň obří mapy. Být jich o polovinu méně neměl bych s tím problém, nebýt některé z nich tak designově dementní neměl bych s tím problém. Aktivity, které jsou zase zábavné (arény, závody na košťatech...) ty zase spočítáte na prstech jedné ruky. Ono potom ten obří svět působí tak nějak prázdně, je překrásný to ano, ale prázdný. Krom těch pár osad a aktivit nenabízí skoro nic.

Leveldesing lokací je ovšem excelentní. Každá lokace má svou charakteristickou atmosféru a budete při jejím procházením či prolétáváním padat úžasem. Jak jsem už zmínil, Bradavice jsou zpracovány do nejmenších detailů a nabízí mnoho míst k prozkoumávání, kde fanoušci knih ihned poznají ikonická místa a s radostí budou objevovat další. To samé platí pro Prasinky, kde lze najít všechny budovy a obchody, které tam být mají a je to velmi veselé místo. Zapovězený les budí naprostý respekt za světla i za tmy a za mě je to jedno z nejlepších míst ve hře. Jediná výtka směřuje k interiéru chalup, které jsou si na vlas podobné. Naštěstí tam kromě lootu nic nebývá, takže se nad tím dá přimhouřit oko. Graficky je svět naprostá dokonalost, který nabízí nádherné scenérie, jež oceníte ze země i ze vzduchu. Pokulhává ovšem grafika obličejů, kde postavy mají dost často skleněné výrazy a úplně nereflektují emoce, které probíhají v dialozích. U voiceactingu mi občas trhalo uši, když jsem slyšel jeden a ten samý hlas u více postav bez snahy ho alespoň trochu změnit. Jinak se ale zadařilo vybrat vcelku sympatické hlasy a nejvíce chválím dabérku hlavní ženské postavy, která mi přirostla k srdci. Toto vše v podkresu kvalitní hudby, která se hodně inspirovala u té filmové, což rozhodně není na škodu.

Věřím tomu, že hru si více užijí fanoušci knih a filmů, ale nebál bych se tvrdit, že může přivést také spoustu mudlů do světa čar a kouzel.

Celkový čas 62 hodin, dohráno na 100% všech collectibles, questů a challenges.

Pro: Je to prostě svět Harryho Pottera, příběh, knižní detaily, combat, létání, komnata nejvyšší potřeby, přehledný inventář

Proti: Grafika obličejů, špatně nadesignové minihry, nějaké vedlejšáky nestojí za nic, žádný postih za kletby, časový skip, vážně se zruší kouzlo Lumos, když přelezu plot??

+26