Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Úvod ke komentáři hry s hrdinou v bezejmenném zabijákovi, permanentně ofrankovaným číslem 47 na zátylku, bych mohl podat takto: První díl je kvalitním kouskem v žánru stealth akcí, který si zaručeně najde své příznivce, přičemž nejen jim má co nabídnout. Celkem pozitivní výhled, nemyslíte? Jako vždy však není v barvě růžové, co touto barvou jest pokryto (hádám, že takto nějak by to napsal Shakespeare)...

Těch výtek mám ke hře asi hodně. Jedny ani tak neruší herní zážitek a jsou spíše úsměvné, jiné však dokáží notně pocuchat nerva - je to ten typ, který by k vražednému amoku dohnal i zapřísáhlého flegmatika, natož tak mě (ještě dnes rozesílám čerstvá parte). První skupinu s přehledem vedou chyby (více či méně) technického rázu, kdy dochází k prolínáním textur (po odložení těla u zdi se hlava objeví z druhé strany, nepřátelský voják, který byl vždy na střeše, někdy tou střechou propadne a dlí na půl vně a na půl uvnitř budovy). Druhou skupinu výtek reprezentují chyby, které degradují hratelnost (nepřátelé v klídku prochází skrz zavřené dveře, mají neskutečně přesnou a smrtící střelu a bystrozraký dohled). Může být namítnuto, že tato hra není pro mlíčňáky, přesto alespoň zdání nějaké reality by se celkem hodilo. Kombinace kláves Alt+F4 jenom lítala (a blesky a hromy a Baník pyčo a...)...

Na jinak vynikající atmosféře a slušném pocitu, že jsem tím správným a spravedlivým nájemným vrahem, občas nepřidá ani prázdnota některých lokací, třeba Level 4 (The massacre at Cheung Chau Fish Restaurant) obhospodařují všeho všudy 4-5 civilistů, což je na asijské město docela demografický problém, srovnatelný s morovou ranou ve středověké Evropě. Za očekáváním zůstává i interakce (do vnitřní kapsy obleku je možné schovat kde co, MP5, kde jakou pistoli, bombu, milion velkých plyšových medvědů, ale AK47 nebo brokovnici ne...), trochu kostrbaté ovládání (není nutné držet sprint a směr) a někdy prapodivně uvažující AI (je možné vystřílet bez tlumiče pomalu celý přístav a jsou jedinci co nehnou ani brvou, ale jindy, když si myslíte, že jste udělali vše, aby jste nebyli viděni ani slyšeni, jindy nejapně tvářící se figurka zbystří při pouhém použití struny).

Z dnešního pohledu se může Hitman jevit trochu jako parodie na stealth akci plnou "brouků", dívat se ale na tuto hru touto dehonestující optikou by nebylo fér. Jak už jsem zmínil, hra překypuje povedenou atmosférou každé mise, ať už šlo o cíle v hotelu, džungli, sanatoriu nebo ten proklínaný přístav. Všechny mají mrazivě vyvedený hudební doprovod (žádná vycpávková konfekce), kvalitní dabing, i zvuky a ruchy jako takové. Po vizuální stránce jde poznat zarytá zubní protéza času, pořád jsou tu ale momenty s velkým M. Dalším tahákem může být i výše pitvaná obtížnost, každý krok je důležité promyslet a jestli někde platí otřepaná fráze "dvakrát měř a jednou řež", je to právě zde. Žádný "Rambo" style se tu nekoná, nikdo vás netahá za ručičku, spolehnout se musíte na správné vyložení indícií a mapu. Způsob, jaký pak aplikujete na splnění mise, je na vás - ušetříte nějaký ten kyberneticky nepodstatný život nebo z lokace uděláte Silent Hill?
+34
  • PC 70
Moje první setkání se holovlavým zabijákem bylo celkem rozporuplné, na jednu stranu skvelá, v některych misích tak trochu i psycho atmosféra (s každým dalsím dílem víc a víc), některé paradní mise, několik rešení jednotlivých cílů, hodně zbraní, na svou dobu obstojná grafika, tak na druhou stranu dementní nepřátelé, velmi tuhá obtížnost, nemožnost ukládat pozice.

Mise si zaslouží zvláštní pozornost, protože se tu najdou excelentní kousky jako mise s rybou fugu, mise v hotelu, ale i několik špatných u kterých jsem se vyloženě natrápil, jak mise v džungli, nebo v sanatoriu.

Dále mi vadilo tak trochu neohrabané používání zbraní, ale to už je jen malý nedostatek a jak píše kolega podemnou, dá se to překousnout.

Celkově je pro mě první hitman vzpomínkou na starou herní školu, kde se šlo s obtízností až na krev a hra vám nedala ani jedinou omluvu, pro i jen malinkatou chybičku, to už se dnes nevidí.

Metascore:
73/100

Pro: Atmosféra, Soundtrack

Proti: UI

+23 +24 −1
  • PC 80
U prvního Hitmana jsem zažil několik excelentních chvil a nejednou jsem také plival oheň zlostí. Nejsilnějším tahákem hry je podle mě excelentní atmosféra, solidní interaktivita s prostředím, originální mise, víc možností postupů (což je vlastně poznávacím znakem této série) a akorát tak přiměřená obtížnost (narozdíl od primitivní čtverky).

Některé chvíle (útěk spletitými uličkami Hong Kongu před dotírajícími Triádami, slanění z vrtulníku do kolumbijské džungle v Rambo stylu, tajná operace v podzemí čínské restaurace, ostřelování mafiánských vyjednavačů, zastřelení rakouského teroristy ve sprše apod.) patří k jedněm z mých nejlepších herních zážitků.

Nicméně, jak jsem se už zmínil, určité věci mě dokázaly nebetyčně naštvat, především neuvěřitelně krátký dohled, což mi extrémně vadilo v misi "Say Hello To My Little Friend" a pak bugy v té stejné misi (vylezení na věž a následný pád s následkem smrti, pád hry při odpálení drogové laboratoře). Nakonec se to ale dalo překousnout a i když příběh mě neuchvátil tak, jak jsem doufal, musím říct, že když vemu v potaz, co bylo možné v roce 2000, je to jedna z nejlepších her, které jsem kdy hrál.

Pro: Pěkná grafika, animace postav, rozmanitost misí a jejich řešení, originalita, atmosféra, hudba

Proti: Všudypřítomná mlha (krátký dohled) a !BUGY!

+14 +15 −1
  • PC 85
Nedávno jsem pořídil Absolution a před nainstalováním jsem neodolal zvrhlýmu pokušení project si celou komplet sérii, abych si tak nějak udělal přesnější obrázek o vývoji Mr.47 v průběhu let a připomenul si již jednou projetý, znova vychutnal mistrovu muziku:

Inu hra, která spatřila světlo světa skoro před 15 lety, už dnes graficky neoslní, ale v to jsem ani tak nedoufal. (je úsměvné vzpomenout si, jak se mi to cukalo i na nejnižší detaily v době prvního dohrání) Ačkoliv tak textury a modely již nejsou zrovna oku lahodící, musím pochválit skvostnej leveldesign, kdy nelineární prostředí obsahuje mnoho zcela zbytečných místností a komůrek a leckde je i kumšt se v nich vyznat (sanatorium). Vyjímku tvoří snad jen Kolumbie - prales se jaksi nepovedl (připomíná spíš park bez laviček s ubohou dohledností) a to že se nesnažili autoři ani nějak zakrýt ostudně jednoduchou mřížku, ve které jsou vysázeny rostliny okolo táborů, to je přímo doočíbijící fail - škoda.

Styl hry je možno volit dle hráčských preferencí - lze to i vystřílet, zábavnější a snad i těžší je však procházet skrytě v propůjčených identitách a snažit se naopak minimalizovat ztráty na životech. Bohužel v některých levelech se mi uvedené přes veškeré úsilí nepodařilo - třeba mise "Say hello to my little friend" je, zdá se mi, bez vyvraždění celé početné ochranky v domě snad neproveditelná (nebo jsem jen nepřišel jak na to?).

Naopak jsou zde i památné, doslova kultovní mise, který se sakra povedly a předurčily tak směr všech pokračování: Lee Hong, Rotterdam nebo speciálně: Thermal bath hotel!

Muzika je samozřejmě výborná a i když měl (má!) Jesper Kyd svý největší majsterštychy ještě před sebou, musím uznat, že se zde rozhodně neutnul. Jako nejatmosferičtější song pak zmíním HARBOR THEME. Ačkoli se mnou jistě budou mnozí nesouhlasit, těžko nacházím v herních soundtracích skladbu více ladící k danému prostředí, nerušící a přesto s tak výrazným a hutným motivem. BRAVO!

První dobrodružství pana 47 sic má své chyby, nicméně v době vydání se jednalo o tak originání hru, že se nemůžu zlobit, že vlastně ještě hledala svůj budoucí směr a tak se nevyvarovala několika šlápnutí vedle. Do té doby jsem ale nikdy u hry nezažil pocit, kdy pomalá chůze a důsledné plánování akce všem na očích může být silnější zážitek, než ono zaběhlé schovávají ve stínech či za překážkami.

85%

Pro: MR.47, HUDBA, atmosféra, styl, tempo, obtížnost, námět, HITMAN!

Proti: absence nesmrtící metody, mise v Kolumbii

+14 +15 −1
  • PC 75
Hitman se postupem času stal mou nejoblíbenější herní postavou, u které jsem měl jeden rest a to ten, že jsem nikdy nedohrál Codename 47. První díl mne už kolikát odradil svou obtížností a především grafikou. Ale byla to obrovská chyba, Hitmanovu začátkům jsem dal znovu šanci a nelituji. Jelikož je hratelnost takřka podobná s dalšími díly, bavil jsem se.

Misí není tolik, aby hra byla nějak náročná, ale průběh misí a především herní obtížnost jsou opravdu tvrdými oříšky, které se nedají rozlousknout, tak jednoduše, tím pádem se zvyšuje herní doba, která se u mě zastavila na úctyhodných 15 hodinách. Spousta misí se dá udělat tichým způsobem, ke kterému Vám stačí struna (mise v hotelu), některé jsou ale tak náročné, že jejich splění je opravdu skoro nesplnitelné (odstranění drogového barona). Hra totiž nedisponuje kdovíjakou vykreslovací vzdáleností a tak, pokud se spustí alarm, do Vás klidně střílí někdo, koho ani nevidíte a obtížnost tak enormně narůstá. I když spousta her je obtížných jsou alespoň vyřešeny počtem uloženích, které v Codename 47 nejsou, jsou zde jen prapodivné checkpointy, které Vás povětšinou vyhodí na druhé straně mapy a dojít zpět k místu masakru je na nervy jdoucí.

Některé mise jsem opakoval opravdu nesčetněkrát, pokaždé hledajíc správný postup, který najít nebylo vždy jednoduché. Osobně chápu nářeky mnoho hráčů, kteří hru odsuzují, právě kvůli checkpointům nebo přehnané obtížnost, ale když člověk vezme v potaz rok vydání a vznik velmi známé herní série, musí se před prvním dílem smeknout.

Pro: vynikající hratelnost, příběh, příprava na misi, prolnutí všech misí, soundtrack, dabing Davida Batesona

Proti: obtížnost, checkpointy, menš bugy, nemožnost běhu,

+12 +13 −1
  • PC 75
Trochu až ironie že s prvním Hitmanem jsem se setkal až jako s posledním po dohraných čtyřech dílech (Contracts asi jen do čtvrtky dohranej). No a musím říct že jsem asi neměl čekat tak dlouho. Přece jen 3D hry v tu chvíli byly stále v dost hustejch plenách a na těch starších zub času kousal (a kouše) každej rok víc než na starých 2d hrách. No a bohužel se tomu nevyhnul ani tenhle milovanej plešoun.

Když hru poprvé zapnete, tak prostě poznáte že byla dělaná v roce 2000. Oblek hodně jednoduchý, pleška která je dnes jak naleštěná se nachází v rozkostičkavaném stavu, no a čárový kód na zátylku by jen stěží šel namarkovat, navíc agent v rozlišení 640x480 vypadá jak kdyby vyšel z mekáče.

No a když se podíváte na to prostředí, dojde vám jak ta technologie byla tehdy omezená. Prázdné lokace které jsou úplně nejvíc do očí bijící hlavně v Hong Kongu, který byste si normálně představovaly přemnožený lidma tak, že byste byly rádi, kdyby se vůbec dostlaly k targetu. No tady jste rádi když narazíte alespoň na víc jak jednu dobrou duši. Dohlednost tu je taky dost mizivá. Nejspíš se snažili aby ten Hong Kong měl alespoň ten smog.

Celkově to tak trošku vypadá na dnešní dobu jako fanouškovský projekt. Moc mi od tohle názoru nepomohl ani dabing. David Bateson bez kterého bych si dnes už hitmana nemohl představit, moc na poprvé neoslovil. Občas mi to přišlo až trochu komické. Např. jsem se dost zasmál u věty, když si jdete pro klíče na záchod k barmanovy.("I need to use a bathroom"). Tahle věta už mi v hlavě zůstane.

No ale hraje je vlastně i přes toto vše vážně dobrý stealth. Je to stealth který se s vámi nemazlí a díky nemožnosti uložení vám prakticky neposkytuje možnost udělat chybu. ÁÁÁNO je tu něco ve stylu takového postiženého checkpointu, který vás po smrti vyhodí zpět na určité místo. No ale strážní už o vás stejně ví, takže se to hodí tak maximálně když už potřebujete jen vypadnout. Takže to že vám hra nic moc neodpouští stále platí.

Další věc co se mi na hře líbí i když by asi nemělo, je ten trošku(ale vážně jen trošku) neucelený charakter prvního dílu. Jsou tu i ty střílecí pasáže které mám pocit vážně nejdou zahrát jinak než pořádnou přestřelkou. (Triády co se vás snaží zastřelit když bloudíte po ulicích Hong Kongu a snažíte se najít to prokletý auto ve kterém ujedete, vystřílení skladu pro to aby jste mohly uskutečnit předání s ukradeným kufříkem s ukrytým vysílačem, či snad finální řežba u taťky v laborce) Podle mě tyto přestřelky trochu oživují hratelnost a vůbec by mě nevadilo kdyby se v rozumné míře objevovaly v dalších a dalších hitmanech.

No sečteno podtrženo, tak věřím v to že každý kdo tohoto plešouna má v lásce, i přes technické nedostatky na dnešní dobu nebude zklamán a užije si vážně dobrý stealth který vznikl na přelomu tisíciletí a začal psát příběh nejlepšího zabijáka na světě.

Pro: Stelth, obtížnost, plešounek

Proti: Grafika, 640x480, asi i ten dabing

+12
  • PC 60
Dojmy z prvního dílu holohlavého asasína jsou tak nějak na půlce. Jak píší kolegové diskutéři největší pozitivum je v samotném námětu a podání jednotlivých misí, kdy většinou nejde o bezhlavé střílení protivníků, ale spíš promyšlené, utajené likvidování jednotlivých cílů.

Negativum za mě bylo jednoznačně krkolomné ovládání, fakt, že většina IQ protivníků se dá popsat jako, že nejsou nejostřejší tužky v penálu a hlavě jejich neomylná bystrozrakost a střelba, to vše za nemožnosti ukládat v průběhu mise, tady lítaly všichni živočichové.

Za mě je lepší průměr, pokud si dobře pamatuju, další z dílů se mi líbily víc - 60 %
+12
  • PC 85
Už tenhle první díl mojí oblíbené série ukázal, jaký potenciál se v nápadu hrát za nájemného vraha skýtá.Některé mise a celková atmosféra jak vystřižená z Leona (nejlepší hitman film vůbec), perfektní dabing Davida Batesona a skvělá hudba Jespera Kyda..Bohužel, narozdíl od dalších dílů, tento ještě není úplně dokonalý - hlavně mise v Kolumbii dost zaostávaly.A taky obtížnost byla místy naprosto vražedná - mise "Plutonim Runs Loose", nebo jak se jmenovala, byla neskutečná šílenost : ).

Pro: Styl, atmosféra, úvod do boží série a do příběhu

Proti: Místy extrémně obtížné, chybí vysoká penalizace za násilný postup, chybí možnost ukládat (nahrazeno podivnými checkpointy)

+11
  • PC 45
I need to use the bathroom

Koncem devadesátých let světu stále kralovaly doomovky, i když notně vylepšené. A přesto se někteří vývojáři chtěli lišit a pracovali na stealth hrách. Studio Looking Glass vytvořilo Thiefa a ukázali světu, že FPS může být i nenásilná a tichošlápkovská. Hrát za zloděje mělo své kouzlo. A jeden vývojářský tým napadlo, že hrát za nájemného zabijáka by mohlo být také atraktivní. A tak se zrodil Agent 47 a jeho hra Hitman.

Na začátku se protagonista probouzí v nemocničním pokoji jakéhosi ústavu v Rumunsku. Jako hráč nevíte vůbec nic a když se ozve hlas a říká vám, co máte dělat, prostě poslechnete. Následuje nenásilný tutoriál, při němž se naučíte základy pohybu a střelby a také tichého odstranění cíle. Hitman se hraje z třetí osoby, máte přehled o celém okolí. Ovládání není složité ale trochu kostrbaté. Chvíli potrvá, než si přivyknete. Vedle vás leží oblek a musíte se převléct. To je důležité herní mechanika a mnohdy je převlek nejlepší způsob, jak misi dokončit. Dozvídáte se, že jste geneticky upravený zabiják stvořený z DNA vrahů a žoldáků. Na zátylku máte čárový kód s číslem 47 na konci. Znamená to 47. chromozom (o jeden víc, než zdravý člověk). Z ústavu se vám podaří utéci a najme si vás ICA - mezinárodní kontraktová agentura, jejímž smyslem je odstraňování nebezpečných lidí. Ale nejde o žádné obyčejné kriminálníky. Vaším cílem budou v proběhu celé série teroristé, šílení vědci, náboženští fanatici nebo neodsouzení vrazi. Na konci první hry se do ústavu vrátíte a budete čelit rozhřešení.

Několik prvních misí máte za úkol zabít nějaké snadné cíle a mise jsou krátké a mapy malé. Potom přijde mise Lee Hong Assassination a sračky spadnou do větráku. Ta mise je peklo! A hodně se v ní ukazují nedostatky hry. Za prvé a to je největší problém, hra nemá žádné ukládání. A jmenovaná mise je opravdu dlouhá. A během hraní se může leccos posrat. Někdo vidí, jak jste někoho odpravili, ale v místnosti nikdo další není. Stráže spustí alarm, když máte v ruce pušku, ale jste také převlečeni za stráž. Nebo se alarm spustí z ničeho nic a váš plán se zhroutí jako jenga v posledním tahu. Tvůrci mají ale připravenou „pomoc“. Po smrti se jednou objevíte v rozehraní misi. Všechno zůstalo, tak jak jste to nechali včetně spuštěného poplachu. Už se nic nedá zachránit a musíte hrát misi stejně od znova. Když si vzpomenu na výše jmenovaného Thiefa, který měl neomezené ukládání, mám taky chuť si najmout hitmana. Některé mise nedávají vůbec smysl. Jako příklad dám misi v přístavu. Na začátku se převlečete za vojáka, kterých tady patroluje aspoň 30 a chcete projít první bránou. jenže se spustí poplach. Řešením je počkat, až projde někdo další a přidat se k němu. Nevím, jestli je to úmysl nebo bug, ale rozhodně je to průser a takových nesmyslů je bohužel víc. Když se tak zamyslím, většina misí nejde dělat stealth. Hodnocení Silent assassin tady ani není. Ale jsou tu i skvělé a nápadité mise. Vypíchnul bych třeba hotel nebo džungli. V jedné misi v pralese musíte projít přes jaguára. Nenapadne vás, jen pokud mu něco obětujete. Kolem pobíhají prasata nebo domorodci. Výběr je na vás.

Hitman vyšel v roce 2000 a tehdy to byl grafický skvost. Detailní textury, dokonalé funkční odrazy v zrcadle. A nesmím zapomenout na fyziku. Ragdoll umí s těly dělat úplné zázraky. Odklízení těl je skvěle uděláno a působí realisticky. Červená kravata krásně vlaje při pohybu. Co se mi líbilo méně, je uživatelské rozhraní. I v nižších rozlišeních je všechno směšně malé a písmo umístěné v rohu skoro nečitelné. Ten, kdo udělal mapu by měl být zavřen někam hodně hluboko. Hudbu k prvním čtyřem hrám složil Jesper Kyd, kterého můžete znát z prvních Assassins Creedů. Některé skladby jsou hodně zajímavé a tvoří unikátní atmosféru. Na svou dobu měl první Hitman i profesionální dabing. Agenta 47 namluvil David Bateson a zůstal s ním dodnes. To se moc často nestává, viz Kratos, Solid Snake nebo Lara Croft. Upřímně a bez nostalgie nemůžu říct, že by dabing první hry byl skvělý. Působí dost amatérsky a nechtěně vtipné. Hlavně hláška z perexu se stala memem.

Tvůrci měli skvělou myšlenku, ale nedokázali ji dobře prodat. Měli skvělou technologii ale špatný level design. Naštěstí se to v dalších dílech zlepší a ten další je lepší než předchozí. Pro fanoušky série je Hitman: Codename 47 povinnost. Bohužel ne až tak moc zábava. A teď mě omluvte, musím si odskočit na toaletu.

Pro: Atraktivní námět, grafika, hudba, atmosféra

Proti: Rozbité mise, absence ukládání, otřesné uživatelské rozhraní, dabing, umělá inteligence

+11
  • PC 80
Tahle hra odstartovala jednu z nejúspěšnějších sérií, ani se mi to nechce věřit. To proto, že hra není až tak dobrá, jak se zdá. Je extrémně obtížná, zabugovaná a systém ukládání vás mohl dohnat k šílenství. Já ji ale dávám 80%, protože nápad hry byl ve své době bezkonkurenční a dodnes ,,simulaci" vraha nikdo nepřekonal. Jeden fakt je, že i když je mi to silně proti srsti, tak jsem hru musel dohrát s cheatem, protože v pozdějšich fázích hry jsem na to neměl nervy. Mnoho lidí zná sérii od druhého dílu, jedničku ani neviděli, myslím si ale, že je to škoda, protože i přes to vše špatné stojí za to hru dohrát.

Pro: Náměť, hudba, grafika

Proti: Savování, obtížnost

+7
  • PC 90
Hrál jsem tři díly a musím říct, že prvního Hitmana se pánům z IO Interactive nepodařilo překonat ani Silent Assasinem ani Contracts. Bylo to něco revolučního, něco nevídaného, originálního. Jediným mínusem byla hrací doba - 10 misí.

Hitman 2 přinesl mnohem lepší grafiku, ale kompenzace za to byla, že hra neskutečně padala, Hitman:Contracts byl jakýmsi "Hitmanem 2,5" a od druhého dílu se až na pár misí naprosto nelišil. Blood Money nemám možnost hrát kvůli mému PC, ale demo u kamaráda jsem si zahrál a vše co se mi jen a pouze líbilo bylo, že konečně jde schovat mrtvoly třeba do skříně.

Čili tedy jak jsem psal výše. První díl tvůrci asi nepřekonají. Nasadili si vlastní laťku příliš vysoko.

Pro: Vše - více možností dohrání mise, nepřátele vás nepodezírali v převleku jako v pokračování, grafika, hratelnost

Proti: Kratší rozsah hry

-3 +1 −4