Hell is Us

Kudrlinka Mentalista s hlasem Adama Jensena v ponču se drze vetře do karanténou střežené, občanskou válkou zdrcené rodné země, aby v ní z jedné třetiny kácel spermatické silenthillovské stvůrky, z druhé třetiny prokecával každého jednotlivého žijícího člověka a některým z nich pak dělal pošťáka, a třetí třetiny řešil hádanky a rébusy, mnohé z nichž ho opakovaně vemou na túru hned několika regiony.

Začnu tím nejlepším - náturu takové běžné občanské války hra vyobrazuje nádherně brutálně a bez kompromisů, včetně umírajících miminek, nelidských zvěrstev konaných i na těch nejmenších a nejnevinnějších, a to všechno bez patosu, naopak s vyzdvihnutím té reality, že to pro tyto postavy je navyklá realita, a nijak tomu neubližují poměrně časté příklony k ryzím klišé ani - ty už naštěstí raritní - razantní tónové odklony, např. v podobě rádoby cool finišerů či připomínek, že se všechno vlastně odehrává v rámci vyprávění kudrlinkovic příběhu final bossovi všech třetích brad. Obdobně bez skrupulí je to i většinově napsáno, a tak si mimo jiné četně užijete tu čirou cynickou dehumanizaci 'těch druhých' v rámci válečné propagandy, hezky na obou stranách. Příslušné dobré skutky, které tu slouží jako jedna z kategorií vedlejších questů, lze failnout už jen tím, že na ně hráč příliš dlouho sere, a to mne upřímně tížilo nejen kvůli ztrátě věcných odměn. 

Což mě přivádí k tomu nejhoršímu - souboje a obligátní buildy to vůbec nemělo mít. Přistoupím k věci s nuancí a rovně zhejtím dva protichůdné tábory hráčů a recenzentů, kteří se ke hře už vyjádřili: Ne, opravdu to není soulslike jen protože si tu člověk hlídá staminu, může se locknout na nepřítele, a v rámci defenzívy se obrací takřka exkluzivně na uskakování a deflektování útoků. Zároveň je ale pošetilé tvrdit, že to se soulsy nemá společného nic, a že je to přinejlepším jakási obecná akční hra. Jako taková by totiž jistě nabídla více než pět zoufalých typů nepřátel na čtyři zbraně s jediným neměnným movesetem, v čemž sice figurují čtyři rozdílné druhy poškození, ale krom jiné barvy rozdíl nepředstavují reálně žádný. Za všechny neshody se tedy alespoň s většinou dosavadních ohlasů shoduji na tom, že souboje jsou nedomrlé, nezáživné, a tak nějak navíc, čemuž moc nepomáhá ani ta většinově přitroublá, mrtě nevyvážená obtížnost, v rámci které už kdesi od čtvrtky hry až do poslední zóny je možné už tak snadné souboje zhola trivializovat skrze oné buildy a zajistit si třeba neomezené nepřetržité léčení. Jo a, ten kdo uslyší 'soulsovka' a začne se těšit na výživné bosse, bude zklamán ze všech nejvíc.

Protože to prostě soulsovka není - je to explorativní adventura s na sílu přicpanými boji. Gró hry se točí kolem té nejrozmasírovanější marketingové hlášky - hledejte cestu a pátrejte po cíli zcela bez mapy, ukazatelů, či jiného držení za ruku. A vskutku, vesměs tradiční rozumně rozměrově řešené dungeony zde střídají obrovské semi-openworld placky, na kterých se řeší hádanky, jejichž vodítka jsou rozeseta často i napříč jinými lokacemi. Některá vodítka hra dobrosrdečně samovolně zaznamená do datapadu, jiná vás nechá hledat zcela naslepo. A i v tom datapadu to většinou je natolik vágní, že pokud si prostě nebudete dělat vlastní poznámky a screenshoty, tak budete bez gůglu v hajzlu. Jako když musíte rozlousknout heslo ke kompu jistého pána, najdete jeho šrajtofli, v té poznámka o roku korunovace jistého krála, po celé mapě jsou všemožné obrazy s různými roky, já si naštěstí dělal screeny a snadno jsem rok našel. Jenže tam to nekončilo, pokračovalo to přes další odkazy na místní umění až po zdánlivě random zmínku nějaké ženské o tom, že ten pán mumlal něco o zpátečním chodu času, takže výsledné číslo vlastně musí být obráceně. A to nebyla nějaká vedlejší aktivita, nýbrž hlavní mise. 

Jenže zatímco mnohé zdejší rébusy vskutku nabízí nebývalou porci triumfální rozkoše a samolibých pocitů o vlastním intelektu, je tu i hafo absolutně zbytečných nasíraků, kdy vás po x hodinách konečné řešení neposune v ději ani neodmění něčím užitečným, ale třeba jen novou kšiltovkou. A to, že tu nikde není žádná mapa, taky není úplně pravda - jednu člověk nafasuje docela brzy a ta je naprosto zbytečná, a další pak nafasuje v nouzi a ta je cíleně matoucí. A debaty o tom, kterak je to imerzivní a smysldávající v retroscifárně odehrávající se v devadesátkách, mi přijdou poměrně mimo mísu, když tu máme striktně futuristický turbodron schopný i zhola nemožného, jen ne toho třeba uložit do datapadu to, co oskenuje, abych si to nemusel furt fotit sám. Nějaké základní zmapování lokace by zrovna ten zdejší dron měl taky zvládnout jak nic. A proč se od checkpointů můžu teleportovat ke káře, ale už ne nikam jinam? Abych v tom prostě naběhal o bajvoko 300km víc, než bych musel, a herní dobu natáhl na necelých 30hod místo těch +-20, které by tomu slušely víc. O imerzi tady nikomu nešlo, kdyby jo, tak by si přinejmenším odpustili ty směšné finišery. 

Ale atmosféru to holt jo má pohlcující a konkrétně na mě to žánrové lečo fungovalo dosti. To, že technologicky je to klasický UE5 chrchel, s level designem otrocky poddaným mé milované kriplozofii "hlavní hrdina je mrštný zabiják, ale mimo souboje nezvedne nohu do výšky vlastního kolene, a ještě běhá po světě, ve kterém je dřevo z oceli", ji vlastně nikterak neubírá na síle ani kráse. Navíc nad vizuály tady prim hraje audio a hudba, a ty jsou naprosto znamenité. Nicméně nezávidím hráči, který na to bude mít čas sotva pár hodin týdně, a před každou druhou seancí zapomene většinu rozřešených věcí. Je to rozhodně hra vhodnější na nižší množství delších sešns.

Navzdory kritice jsem si počas celého hraní byl jistý osmičkou, protože pozitiva natolik válcovala negativa. Jenže pak přišla kreativně zbankrotovaná poslední zóna a po ní ten nejzbrklejší a dějově nejtrapnější konec, jakého jsem se mohl dočkat. Ten konec skoro ani nestihl baitnout sequel, natož uspokojivě uzavřít dosavadní děj. Pokud budete hrát, silně doporučuji nastavit se na režim požitku ze samotné cesty, ne jejího cíle. Poměrně dost jsem toho minul a kdyby to mělo NG+, byl bych si jist, že právě až v něm by se to všechno mělo skrývat. Ale nemá, takže to mi zřejmě zůstane největší záhadou.