Když zrovna nemám nic na práci nebo toho mám naopak hodně a chci si odpočinout hraním nějaké oddychové hry, sáhnu po Srdcích, která jsem hrával už jako malý kluk na pětadevadesátkách (rozuměj Windows 95).
Dříve jsem systému hry vůbec nerozuměl a házel karty, jak mě zrovna napadlo, ale potom mi pravidla někdo (už ani nevím kdo) vysvětlil a já konečně zjistil, že mít na konci nejvíc bodů není žádná výhra. Hráče si pojmenovávám podle oblíbených osobností (například po hokejových hráčích) a mám tak větší motivaci vítězit.
Srdce jsou jednou z mých nejoblíbenějších karetních her a je velká škoda, že se v reálu skoro nedají hrát, protože pokud nejste zrovna v okruhu poctivých lidí, nikdo vám nehodí pikovou dámu, když by si ji posléze měl sám vzít a radši hodí jinou barvu.
Dříve jsem systému hry vůbec nerozuměl a házel karty, jak mě zrovna napadlo, ale potom mi pravidla někdo (už ani nevím kdo) vysvětlil a já konečně zjistil, že mít na konci nejvíc bodů není žádná výhra. Hráče si pojmenovávám podle oblíbených osobností (například po hokejových hráčích) a mám tak větší motivaci vítězit.
Srdce jsou jednou z mých nejoblíbenějších karetních her a je velká škoda, že se v reálu skoro nedají hrát, protože pokud nejste zrovna v okruhu poctivých lidí, nikdo vám nehodí pikovou dámu, když by si ji posléze měl sám vzít a radši hodí jinou barvu.
Pro: odreagování, možnost pojmenování sebe i soupeřů, hraní v reálu...
Proti: ...je téměř nemožné