Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Po dlouhé době jsem se rozhodl rozbít rutinu a stereotyp hraní stejných her a jako první se nabídl éterický běžec. Měl jsem ho na gogu zdarma stejně jako stovky dalších her napříč launchery.

Obtížnost byla vysoká, po dvou mapách jsem si zapnul asistenční mód, kde mám život navíc v podobě štítu a pomalejší gameplay, na původní obtížnost bych neměl nervy. Očekával jsem větší variabilitu nepřátel, která ve výsledku nebyla tak velká, jak jsem očekával a Hel boss byl mnohem náročnější než ten závěrečný, šlo v něm prakticky jen o to správně načasovat sérii vykrytí čepele.
Asi půlku hry tvoří vcelku příjemné skákání a běhání po platformách, které pro mě nebyli příliš náročné a málokdy jsem se zasekl, postup hrou tak působil dost plynule, oproti tomu likvidace nepřátel v arénách byl většinou "pokus, omyl" a o tom najít správný přístup, hovořit se nedá ani o stealthu, přestože hraji za kyber nindžu, tak nepřátele jsou většinou rozestaveni tak, že k nim nenaběhnete jinak, než čelem. Málokdy sem narazil na postup, kdy šlo nepřítele zlikvidovat ze zálohy.
Doomovitej level design plný neonů a techno prvků byl proložený příjemnou technohudbou, která nijak netrhala uši, ale zároveň ničím nepřekvapila. To samé by se dalo říct o příběhu, nic co by mě na zadek posadilo ale ani neurazilo a už od třetí mapy zde byly očividné náznaky, že likvidovat nebudu jen Maru. Uvažoval jsem, že si dokoupím DLC, ovšem hra mě nepřesvědčila, že by mi DLC nabídlo něco víc, než co jsem již dohrál.

Celkově mám vlažné dojmy, na druhou stranu hra nemá jak urazit, za mě ideální jednohubka s odpovídající délkou dohrání okolo sedmi hodin.

Pro: Prostředí, platforming, krátké, vcelku hezké secrety, lore věže.

Proti: Zbytečné skilly, závěreční bossové, přiliš rychlý gameplay a vysoká obtížnost, logické hádanky v cybervoidu jsou spíše otravné, než obtížné.

+16
  • PC 80
10-Pod maskou

Pod maskou se vydáte do výru akční hry spolu s hlavní postavou "Jackem" na zběsilou jízdu Cyberpunkovým lineárním světem;) (Spíše tedy věží) Jakousi poslední baštou lidských bytostí ve hře Ghostrunner od polského studia One More level za podpory 3D realms, což je ostřílený harcovník ve světě akčních First person her a tím pádem i snad záruka jakési kvality.

Tahle hra má tři strany mince. Nebudu vám ale lhát, příběhově jsem si hru nijak zvláště do hlavy nezapisoval, bylo totiž potřeba soustředit se na mechaniky a češtinu se mi nepodařilo nahodit. A i kdyby české titulky pod obrazem běžely nebudu vám lhát soustředil jsem se na herní mechaniky bla bla bla. A to je vlastně spoiler. Rámcově tedy mohu s jistotou říct, že šlo o jakousi pomstu Adama, který je vědomím jistého vědce uleženého do AI zvané Architecture, který kdysi dávno stvořil věž, za pomocí vědkyně zvané Mara, která prošla velmi úspěšně proměnou v kyborga podobného tomu padouchovi ze Spidermana jménem Dr. Ocotpus. Jako nástroj provedení této akce si zvolil posledního funkčního Ghostrunnera, kterého Mara s Adamem stvořili svého času jako ochránce Věže - posledního svého druhu? Nebo tak nějak. Což jste vlastně vy. Ale co by to bylo za hru, kdyby do tohoto Cyber pekla nevstoupil i další faktor, tedy třetí strana mince a to lidskost, nebo lidství v podobě taky asi poslední přeživší z odbojové organizace tak zvaných Climbers. Její jméno je Zoe a tváří se jako by Jacka znala. Jo oni ho totiž ještě před Architektem našli odbojáři a nějakým způsobem ho upravili. No nacpali do něj zkrátka lidskost.

No nebudu lhát příběh fakt není nejsilnější a asi ani neurazí, ale pravda, že kdyby tam nebyl nic se neděje. Není to dlouhá hra, takže nepotřebujete hnací motor. A hlavně to není vůbec nudná hra, takže tím tuplem nepotřebujete hnací motor. Jako fakt musím říct, že gameplay mě velmi mile překvapil. Je to adrenalin, běžíte, skáčete, běžíte po zdech, skáčete na grapling, vyhýbáte se překážkám parkur na nejvyšším možném levelu. Možností jak se vyblbnout parkurem hra nabízí fakt hodně a i když je to značně snazší část hry, nečekejte, že vám to v kombinaci s nepřítelem nějak ulehčí. Ono totiž je to FPS akce a bez enemáků by to nebyla výzva. Ne fakt ta hra není v základu asi nijak zvláště složitá. Jedná se o vlastně o jakési rytmické smyčky, které když si po 50té smrti nakrokujete tak nemůžete minou.

A tady narážíme na fázi, kdy se jedná vlastně o docela slušnou hardcore herní výzvu. Ne v tom smyslu jako Dark Souls, kde by se člověk musel nazpaměť naučit movementy všech mobek a bossů. ale v tom smyslu, že se musí naučit rytmus enemáků, kteří postupem hry pobývají a přitom neustále využívat movementů, které jsem zmiňoval výše, aby jste se k enemákovi mohli dostat na blízko a useknout mu hlavu svojí špicovní cyber katanou a právě kombinace všech těchto věcí, je teprve ta pravá a drsná výzva a zdolání některých fází hry, začalo být pomalu na plešatost zapříčiněnou rvaním si vlasů zaživa z hlavy :D

Ale ne nebylo to tak strašné, hra je relativně krátká a těch fakt těžkých fází hry se najde opravdu jen hrstka, zbytek je těžký spíš jen ze začátku, než se člověk naučí a namapuje si do mozku všechny možné movementy, které může Ghostrunner udělat, aby se vyhnul kulce nebo uskočil pomocí graplingu :) A mimo to má hra jakési tři fáze hry, dalo by se říct, že po každé smyčce bojů trhání vlasů a nekonečného opakování levelu vás hra odmění tím, že si čas od času zajdete do simulace v AI odpočinout splnit nějaký ne příliš složitý puzzle, (s výjimkou úplně poslední simulace), aby vás po chvíli zase vyvrhla do věže, kde chvíli zkoumáte okolí, které postupným času graduje v adrenalinem napumpovanou zběsilou akci.

Celý tenhle akční mix je zabalený do slušivého neonového Cyberpunkového visuálu se smyčkami elektronické hudby. Nic vyčnívajícího, ale neurazí;)

Suma sumárum se tedy jedná o velmi povedenou akční parkur fps hru s parádními movementy. S akurátně nastavenou herní dobou tak akorát, aby vás neomrzela:)

Pro: Parkur - visuál - obtížnost - délka

Proti: Spíše neutrálně nijak zvláště vyčnívající titul po technické stránce myšleno hudba a grafika a slabší příběh.

+9
  • PC 75
Moc se mi líbí základní mechanika Ghostrunneru. Skoro každého nepřítele je totiž možné zabít na jednu jedinou ránu. Háček je ale v tom, že naprosto stejně můžu dopadnout i já. Navíc se to "můžu dopadnout" děje jako na běžícím pásu. Naštěstí je na mé straně především rychlost a tempo, proti kterému byl Doom Eternal asi jako šnek, takže nepřátelské projektily často létají na místo, kde jsem byl před pár okamžiky.
 
Cyberpunkový příběh mě bavil, i když je to už takové klišé. Prostě já nic nevim a do vysílačky, respektive zde rovnou v mozku dostávám rady s tím, že mě onen "hlas v hlavě" ve výsledku zradí. To už bylo prakticky naznačováno od začátku vzhledem k jeho názorům a audio záznamům. Naopak jsem čekal větší zapojení Zoe, hlavně když šlo do finále. Toho jsem se ale nedočkal.
 
Z level designu mám různorodé pocity. Většina arén je super, dobře přehledné a často je stále jasné, co je třeba dělat. V parkourových částech jsou zase všude šipky, takže ztratit se je skoro nemožné. Navíc je zde spousta checkpointů, takže časté umírání a opakování sekvencí obvykle tolik nebolí. Horší je to s se scénami v Jackově mysli a boss fighty. Ty scény mi tak trochu připomínaly ty z Assassin's Creed: Revelations a ty poslední dvě byly neskutečně otravné. Zatímco otáčející se kostky s nutností sběru koulí bez jediné chyby jsem po chvíli zvládl, finálovým parkourem jsem se trápil několik hodin. Za ty skoky mezi stěnami s občasnými odrážedly šly body dolů, to byl neskutečný opruz. To samé boss fight s TOMem, to bylo prakticky o náhodných skocích, protože jsem absolutně netušil, kde se zrovna nachází rychle pohybující se lasery. Naopak souboj s Hel se mi hodně líbil.
 
Bylo celkem vtipné, že jsem během hraní nějakou dobu zcela míjel možnost se vylepšovat. Až když jsem se v některých pasážích zasekl, tak jsem se z jednoho videa dozvěděl, že má autor červeně zvýrazněné nepřátele, což značně pomáhá s bojem v arénách, stejně jako možnost odrážet projektily. Tyto dvě byly moje následné must have schopnosti. Pak už souboje zase tak moc velkým problémem obvykle nebyly.  A když náhodou jo, tak často stačilo prostě chvíli počkat na naplnění tempestu. Z nepřátel mi nejprve dost dělali problém ninjové, než jsem přišel na tu správnou techniku, jak na ně. A v závěru pak i Shifteři, ti mi zase slušně pili krev v jedné z posledních arén.
 
Hodně se mi líbí audiovizuální zpracování. Cyberpunkový svět vypadá hodně dobře "technicky" a do toho hraje hodící se hudba, která výborně doplňuje atmosféru a vlastně i tempo hry.
 
Celkově je to opravdu dobrý koncept. Prostě neustálé umírání, reset a opakování pasáže, dokud všichni nepřátelé neleží na zemi. Pár výše zmíněných věcí mi ale celkový skvělý pocit ze hry kazilo, ale i tak se jedná o dost zábavnou hru.
+8