Komentáře

Skoro se až zdráhám psát další zbytečný komentář k další víceméně zbytečné HO hře, ale mně to prostě nedá, tak mi to odpusťte. Snažím se psát hlavně specifika té dané hry.

Frankenstein si zaslouží pozornost z důvodu, že ho na klíčových pozicích vytvářeli i Češi. Samozřejmě ruská část stále převažuje.

Kolega rikuhahl má pravdu v tom, že výskyt různých klíčů je opravdu extrémní. Je zajímavé, že většina předmětů po prvním použití ze hry hned nezmizí, protože je budete potřebovat i někdy dál, takže si nosíte poměrně velkou sadu předmětů typů šroubovák, páčidlo apod. většinu hry stále s sebou a čas od času je použijete, ale jinak jsou to samé klíče, klíče, klíče. Nebývá v tomto žánru typické, že většinu hry nestačí základní inventář a je nutno ho posouvat.

Množství předmětů souvisí s dalším specifikem. Pokud hrajete expertní obtížnost, je to skutečně záludnější HO hra, než bývá obvyklé. Předmětů je hodně, je nutné občas se celkem dost vrátit a na experta nefunguje možnost vidět v mapce, že máte někde něco udělat. Bylo by tak možno se i třeba zaseknout, asi třikrát, nebýt samozřejmě neustále se dobíjející nápovědy.

Puzzly opravdu nejsou těžké, nepamatuji si jediný, u kterého bych se zapotil trochu víc, ale to je subjektivní. HO části mě štvaly asi nejméně ze všech HO her, protože mi přišly opravdu přehledné a v pohodě. A není tu ten typický nešvar, že se opakovaně hledají předměty v té samé lokaci.

Je tu taky poměrně hodně zdařilá grafika. Resp, pěkné obrázky.

Na poměry žánru taky obrovské množství animací, i když většina z nich trvá asi tři vteřiny.

Hlavní negativa jsou krátkost, a to i na poměry žánru, zabralo mi to asi dvakrát míň času, než jiné. Ale to je možná právě tím, že byly hidden object části i puzzly na pohodu. Ještě větším negativem je ale způsob vedení příběhu. Většinu času jsem vůbec netušil, o co jde, proč se co děje a koho to zachraňuji. Je to vlastně hrozná blbost. V ostatních hidden object hrách se musí nad příběhy taky trochu přimhouřit oko, především co se týče dialogů třeba, ale hráč ví, o co jde a proč dělá to, co dělá. Tady jdete z lokace do lokace, ale vlastně nevíte proč jsou tam zrovna tyhle a co je cílem.

Frankenstein: Master of Death tedy v některých věcech vyniká nad poměry, v otázce příběhu je ale asi to nejhorší, co jsem v příběhovém HO hrál. Jednak je to vyčpělá tématika a i způsob provedení je zcela nepoutavý.