Komentáře

Po letech jsem se konečně prokousal k prvnímu Final Fantasy hezky odzadu. Schválně jsem si tentokrát vybral verzi na NES, hranou na emulátoru, v níž jsou vlivem technických omezení názvy kouzel pouze čtyřpísmenné, kolikrát psané jakousi šifrou, takže jsem musel koukat do návodu, co že to vlastně tady nebo tamhle doopravdy znamená a o co jde (drobný příklad za všechny - kouzlo XFER znamená klasický Dispel z ostatních her série).

Vše na hře je poplatné době vzniku, takže grafika, stylizace, hudba, písmenka, prostě všechno je vyobrazeno tím nejzákladnějším způsobem. Ovládání je neohrabané, předěly mezi obrazovkami a animace útoků se vlečou, statistiky se ukazují jenom v okénku pro status a až na konci hry jsem zjistil, že to tam taky někde je.
Názvy kusů brnění jsou neurčité a absolutně jsem z nich nedokázal rozpoznat, kdo si z té výbavy může něco navléknout na sebe, většinu všeho jsem tedy spíš jen tak zkoušel stylem pokus-omyl a nakonec odhadem asi 80% veškeré výbavy na sebe mohl natáhnout jenom válečník (v partě jsem měl ještě monka, plus bílého a červeného kouzelníka), takže zbytek party měl téměř po celou dobu stejné oblečení získané v začátku hry a až z odměn v posledních dungeonech se to trochu víc měnilo.
Přispěl k tomu i fakt, že monk vlastně dává větší poškození beze zbraní, takže se zbraněmi byl stejný problém - inventář je celkově dosti omezený (každá postava může mít celkem 4 libovolné zbraně a 4 kusy výbavy), což znamenalo prodávat všechno, co se dalo. Aspoň jsem měl díky tomu víc peněz na nákup drahých kouzel.
A jenom náhodou jsem zhruba ve čtvrtině hry přišel na to, že zvolené kousky je nutno označit jako oblečené, do té doby ta parta běhala nejspíš jenom vynahacená.

Soubojů bylo cestou jak naseto a obzvláště mě zlobilo několik věcí.
Jednak dungeony jsou rozesety po všech čertech a i poté, co jsem získal vzducholoď, obvykle nebylo možné přistát nikde blízko a stejně jsem se musel plahočit odněkud z místa za devatero horami.
A jednak levelování tu jde extrémně pomalu. Finále hry jsem končil na levelu 23, v jiné hře by to byl aspoň dvojnásobek.
No a healování v dungeonech moc neexistuje. Kouzla z omezeného výběru jsou hned pryč a poté nezbyde nic jiného, než se spoléhat na lahvičky, které ovšem léčí jen minimálně, takže taky rapidně ubývají. Výsledný dojem tedy mám ten, že každý výlet mimo město a skrze dungeon se všemi rozesetými truhličkami je docela hardcore grindovací výlet, kde vždy aspoň určitou část doby trávím loadováním uložených pozic se snahou měnit RNG a s přetáčením zdlouhavých animací. Holt jsem už poměrně zpohodlnělý z dnešních JRPG. Hrát to celé v původních podmínkách, tak nevím, kam bych se dostal.

Jinak příběh je takový ten klasický. Zloun ohrožuje království a svět, jsou tam čtyři elementální fujtajblíci a čtyři orby v ohrožení. Každá NPC postava zadá úkol jednou větou a po návratu zase jednou větou úsečně odpoví, takže jsem si pokaždé připadal jako zneužitý hadr na podlahu. Fajn zážitek.

Ale jo; jsem rád, že to mám za sebou, i když v začátku jsem musel podstoupit dlouhý, nesmyslný grind, abych měl aspoň nějaké levely a dost peněz na pořízení výbavy a kouzel. Dohrál jsem to za nějakých 14 hodin, zase jsem díky tomu pokročil v mém retro backlogu a aspoň ty základní díly 1-10 mám tedy tímto dohrané.
Nemohu říct, že bych se u toho skrze zastaralé mechaniky a pomalé tempo nějak moc bavil, ale jinak to byla zajímavá exkurze k začátku vychvalované série. Znovu už bych to ale nehrál, nebo aspoň ne v téhle verzi. Například jen o rok později (ale v Japonsku hned dva dny po Final Fantasy!) vydaná Phantasy Star mi přišla ve všem lepší a zábavnější.
Odehráno na chatě.