Eragon

Ke hře jsem přišel takříkajíc náhodou. Jednou jsem přijel k tetě a bum, na počítači byla nová hra. Jelikož ty ostatní jsem celkem znal, pustil jsem tohle. Jako malý capart, něco kolem 8 let, jsem se na to strašně těšil.

Knihu jsem znal, a film jsem ještě naštěstí tehdy neviděl, takže jsem neměl ani páru, že to je podle něj. Celou dobu jsem myslel, že je to podle knihy.

Hrou jsem byl na svůj věk velmi uchvácen a dohrál jsem ji cca 2x sám a 2x v kooperativním režimu. Byla to pro mě celkem zábava. Nevím, jestli bych dal tak vysoké hodnocení, kdybych si to teď zahrál znovu. No už dost kecání okolo a jdeme na hru.

Už od první výcvikové mise mi bylo jasné, že to bude zábavné. To byla pravda pouze poloviční, protože zábavnost misí se střídala jak na běžícím pásu (baví, nebaví). Pěkně byly především mise se Safirou, protože to byla taková simulace jízdy na drakovi. Bohužel jich bylo málo.

Hra za Eragona byla velmi zajímavá, především používání kouzel, kdy jste na protivníka mohli poslat kopí, které ho zabilo na jednu ránu nebo odstřelilo štít. V kooperativním režimu jsem si vyzkoušel hru jak za Groma, tak i za Murthaga. Murthag je velice skvělým lučištníkem a jeho šípy mají lepší účinek než ty Eragonovi.

V podstatě, když to shrnu se jedná o klasickou rubačku, se solidním příběhem a dobrým kooperativním módem. Grafika a zvuky jsou nic moc a cutscény ani nestojí za řeč.

Jak jsem později zjistil, hra je podle filmu, a doporučuji vám všem, co tohle čtete, nedívejte se na ten film, protože je opravdu špatný, doslova hrozný.