Eclipsium

Videohra Eclipsium se neobjevovala v přehledech nejlepších her minulého roku, ani nebyl zmiňována na rozličných ceremoniálech, ale nejde říci, že by zapadla. Více jak 2000 hodnocení na Steamu, pozitivní videokritiky nebo kusé zmínky o kvalitách tohoto díla ze švédska tvoří ideální podhoubí, aby se kvalita Eclipsium šířila dále. A zaslouženě. Delší dobu mě adventura tohoto typu tak nezaujala, možná naposledy umělecké Mundaun z roku 2021. Už po několika minutách je jasné, že cílem není vést hráče, ale nechat ho bloudit. Cílem je explorace, explorace ve světech viděných optikou PSX stylizace. Snímek jiné herní doby, fragmenty obrazu složené z hrubých pixelů a z nich tvořených kulis.

Strukturou Eclipsium připomíná minimalistické „walking adventury“ typu Dear Esther. Pohyb vpřed (vertikálně i horizontálně), symbolická cesta k vrcholu a náznak určitého osvícení zde fungují spíš jako rámec než skutečný cíl. Herní mechaniky jsou redukované na minimum a slouží pouze k tomu, aby hráč mohl vnímat prostor a jeho proměny. Jednotlivé lokace nepůsobí realisticky, ale asociativně; jako místa, která dávají smysl až ve chvíli, kdy je přijmete spíš emocionálně než racionálně. V tomto ohledu hra zcela vědomě rezignuje na tradiční naraci a soustředí se na audiovizální pohlcení (hudba je rovnoceně silným aspektem).

Osobně mi Eclipsium asociuje i kultovní LSD. Zdánlivě nesourodé výjevy, surrealistické prostředí a snová logika tvoří celek, který funguje právě díky své neuchopitelnosti. Lokace svou estetikou připomenou i tvorbu Synergy Inc. (např. L-Zone, Gadget: Invention, Travel & Adventure), kde se svět řídí vlastními pravidly a význam vzniká až v hlavě pozorovatele. Eclipsium neklade otázky přímo, ale vytváří prostor, ve kterém si je hráč začne klást sám. Ticho, prázdnota a pomalé tempo zde nejsou slabinou, ale záměrem. Pokud se na toto tempo naladíte, čeká Vás v rámci videoher pohlcujcí zážitek. A pokud jsem psal o cestě na vrchol, lze si ji postupně vykládat jako sestup. Lokace začnou být více a více "rozbité", a u konce můžeme již pozorovat zcela surreálné výjevy. Autoři hrají crescendo, a daří se jim to až do závěrečných titulek.
 
Vedle her jako Horses nebo despelote patří Eclipsium k nejvýraznějším 3D adventurním zkušenostem roku 2025. Ne proto, že by redefinovalo žánr, ale proto, že ho dokáže naplnit tichou, soustředěnou a vizuálně silnou výpovědí. Je to hra, která nesází na pamětihodné momenty v tradičním slova smyslu, ale na celkový dojem, který se v hráči usazuje pomalu a nenápadně. Právě tím se odlišuje a právě proto má tendenci zůstávat v paměti déle než mnohé formálně ambicióznější projekty. Pokud má rok 2025 svou nenápadnou, ale o to upřímnější adventurní perlu, Eclipsium k nim bezpochyby patří.